neděle 19. srpna 2018

Tik v oku za nemalý peníz ...

Je pondělí poledne a já sedím v horské hotelové jídelně.
Není to obyčejná jídelna, protože každý normální smrtelník by se vstupu záměrně vyhnul, obešel ho, emigroval.
Sedím zde dobrovolně, sedím zde za nehorázný finanční obnos, který vypustila moje peněženka.
Do dětské sedačky kurtuji rozjetého Soptíčka, který halasně vyřvává : " Já mám doma maminku a můj tatínek má pindík "
Vůbec, ale vůbec to nevadí, naopak. Celé to kouzelné hlášení sem zapadá jako prdel na hrnec.
Rozhlížím se kolem sebe a uvědomuji si poprvé, že jsem vstoupila do jámy lvové.

Je pondělí poledne a já sedím v horské hotelové jídelně. Se mnou zde sedí dalších dvacet žen a zhruba 35 !!! dětí / počet se mi s přibývajícími dny zvyšoval na stovky a geometricky rostl, rostl, rostl / ve věku od dvou měsíců do deseti let.
Já, stará rocková babička jsem vyrazila na rekreaci se svým Soptíčkem a nazrál čas se podělit se střípky z našeho pobytu :
- za týden jsem se špičkově naučila kličkovat mezi plazícími kojenci, přískokem vpravo, kotoulem vlevo. Bravurně odhazovat po proškolení příbory, talíře a jednou letěla i sklenka, aby se nestala terčem malého predátora.
- jídlo už nevyžaduji teplé / jsem blažená, když vůbec nějaké dostanu /. Než jsem nakrmila negující vnučku jejím jídlem, na mém talíři se rozvalovaly kry. Zbouchala jsem knedlíky, bábovky, tisíc nanuků, kila šlehačky, několik šišek vánočky zasypané metrákem cukru, v běhu jsem v rekordním čase do sebe narvala rohlík i s půlkou ubrousku, normálně jsem polkla, na férovku, měla jsem hlad. Kávu jsem pila na jeden hlt, trávící trubici jsem měla alespoň jednou denně v jednom plameni. Že můj zdravý životní styl dostal zabrat jsem si připustila, když jsem v noci seděla na záchodovém prkénku a tlačila jsem do sebe sušenky. Potichu, potmě, jen abych se nemusela dělit.
- mé hygienické návyky se proměnily v prach. Ve sprchovém koutě jsem vždy naleštila kvílejícího Soptíčka a já jsem si v letu každý den umyla část těla, nikdy celé. To, že mám sebou holítko, deodorant, parfém, noční krém, denní krém, tělové mléko, to jsem nedotčené zase při odjezdu vzorně zabalila. Česala jsem se rukou, při plivnutí do dlaně pro uhlazení ofiny jsem včas zabrdila, ale moje proměna v lesanu byla dokonalá.
- zhruba uprostřed pobytu jsem zacílila na obsah našich zavazadel a uvědomila si podstatné. Ani sebe, ani Soptíčka nenatírám repelentem proti klíšťatům, ba co víc, ani jedna nepoužíváme krém s vysokým horským faktorem.
Mamince to samozřejmě říkat nebudeme, já jsem z časových důvodů v aplikaci na svou pokožku ani nezačala, vnučku jsem pak natírala třikrát denně, abychom zlá klíšťata odehnaly a spotřeba / nespotřeba / nebyla nápadná.
- do naší rodinné klenotnice přibyla indiánská čelenka, vystříhla jsem špičkovou královskou korunu, na stezce odvahy jsem vyskákala do kopce se Soptíčkem na zádech, při pohledu na můj brunátný obličej, dechové apnoe a protáčející panenky v sloup, hlavní vedoucí navrhla i cenu za statečnost, takže všichni dostali osm kuliček na náhrdelník Velkého bobříka, já dostala jednu navíc a balíček sušenek / ty jsem v noci vnučce sežrala jen z části /.
- při polední siestě jsem s kočárkem a spícím Soptíčkem utíkala do místní kavárny, kde jsem si jednou za den dopřála kávu víc než na jeden hlt a k ní domácí bezovou limonádu. Seděla jsem, dívala se na fascinující horskou přírodu. Užívala jsem si klid, ticho. Mé oko zaregistrovalo muže u protějšího stolu, který se soucitně usmíval. Mimoděk jsem si během uvolnění zpívala píseň Kuli, kuli, ramtata, kuli, kuli, ramtata a podupávala si do taktu. / následek několikahodinové produkce během dne, kdy ještě dokáži rychle točit končetinami jako mlýnek u potoka /
Muž se na mne nedíval jako na objekt sexuálního zájmu či potěchy, ale jako na chudáka, který si podupává dětské písně do taktu a na levém ňadru má flek od rajské omáčky.
- ovšem ani za pohybové a sportovní aktivity se nemusím stydět. Vnučka mi utekla celkem třikrát na asfaltové silnici, osmkrát na horské louce s pokosením, dvakrát bez pokosení, takže její působení jsem pouze tipovala podle větru.
Jako meister stick jsem vypilovala běh v žabkách z kopce bez jediného sraženého palce. S volem jsem se srazila, ale na tuto disciplínu jsem zvyklá z běžného života jedné blondýny.

Je sobota ráno a sedím na horské louce.
Vzduch voní jehličím, usrkávám kávu a dívám se před sebe. V čerstvě pokosené trávě běhá a skáče skupina dětí.
Uprostřed toho hejna běhá Soptíček, divoce gestikuluje a z reproduktoru zní : Kuli, kuli, ramtata ... usmívám se a najednou to cítím, tiká mi oko, jo, tiká mi oko a to tu nejsem ani týden.
Sedám do auta, prchám z lůna přírody, utíkám od dětí, utíkám od vnučky ...tak za rok zase ...kuli, kuli, ramtata ....
Jo a kdo nevěří, ať tam běží, tam je televize fakt zbytečná, tam to totiž točí život sám a jedna blondýna s ním.
Krásný týden všem přeje utahaná, vyflusaná, znásilněná, přetažená rocková babička, která už dávno zapomněla, jaký je záhul běhat kolem dítěte celý den.




34 komentářů:

  1. Teda, Simí, Ty ale máš fyzičku! A jedinečný styl!

    OdpovědětVymazat
  2. veliký obdiv znásilnenej mladistvej nebabičke. Aj za text, samozrejme...

    OdpovědětVymazat
  3. Po ránu jsem si přečetla tvůj skvostný článek a hned je mi radostněji. Blahopřeji Soptíčkkovi, jakou má akční babičku, aspoň si mohl zařádit po chuti. Hezké ráno!

    OdpovědětVymazat
  4. Blondýnko, promiň, směju se a bavím Tolik zážitků v pár dnech a fyzičku už máš určitě jako vrcholový sportovec. Měj se pěkně a díky.

    OdpovědětVymazat
  5. Teda ale žrát tomu soptícímu tvorečkovi potmě sušenky, to je velký hřích!

    OdpovědětVymazat
  6. Simčo, máš můj obdiv. Nevím, jestli bych takový pobyt s našimi vnoučaty dala. Když jsou spolu, jsou někdy jak neřízené střely.   

    OdpovědětVymazat
  7. Panebože, to by byla moje smrt! Odjakživa jsem netoužila po družení se s maminkami a jejich ratolestmi, sice jsem se snažila seč to šlo, ale poslouchat hodiny to jak náš miláček kaká, čůrá, papá, a vyluzuje různé zvuky a vylučuje různá skupenství odpadu mne ničilo. Takže jsem raději vzala dceru, kočár a knížku a valila na Hostivařskou přehradu do lůna lesoparku nebo se tam procházela s jedním kamarádem s dob dospívání na chalupě, který v tu dobu dělal v Praze a v Hostivaři bydlel na ubytovně. Ale nemůžu říct, že by dcera měla nějaký problém s tím zapojit se do kolektivu. Myslím, že něco obdobného s radostí přenechám mamince, ať si užije.... já s Bobulí zmízím do hlubin brdských lesů a bude nám myslím mnohem lépe

    OdpovědětVymazat
  8. zasmála jsem se:) tolik mi to připomíná můj den s Šakalíkem, tohle musím dát přečíst manželovi aby se mě neptal, když přijde z práce, proč jsem tak červená a utahaná

    OdpovědětVymazat
  9. První blog, co čtu dneska "po ránu" a fakt jsem se pobavila . Máš skvělý styl. A určitě jsi skvělá babička

    OdpovědětVymazat
  10. Obdivuji tvoji odvahu      Skvělý článek

    OdpovědětVymazat
  11. Simčo, klobouk dolů, tolik radostných dětiček a maminek bych nedala Přežít takovou akci pouze s tikem v oku, to je celkem úspěch. Babička jsi fakt skvělá   

    OdpovědětVymazat
  12. Simonko, tedy, já tě obdivuji.  Nevím, jestli budu schopna být jednou taková babička. Klobouk dolů,  smekám.

    OdpovědětVymazat
  13. Kuli, kuli, kuliové už se kulí!

    OdpovědětVymazat
  14. Byl jsem na zimní rekreaci sám se čtyřletou dcerou v Krkonoších. Od Špinlerovky jsme šli pěšky po hřebeni na Petrovku. Akorát bágly nám vezla rolba. Byla mlha, že nebyly vidět orientační tyčky. A pak jsme týden sáňkovali. Také dobrej záhul.

    OdpovědětVymazat
  15. Před Rockovou babičkou smekám klobouk a obdivuji nejen její elán a sílu.

    OdpovědětVymazat
  16. Se svým přístupem k věci se vnoučat logicky nedočkám, protože přeskočit generaci nelze. Jedině že bych adoptoval nějakého dospěláka jako císař Augustus, ale zase na druhou stranu kdo by mě jako adoptivního rodiče chtěl, když by nezdědil prosperující říši .

    OdpovědětVymazat
  17. Blondi, ty lesano, já před tebou normálně smekám. Jako před babičkou i spisovatelkou

    OdpovědětVymazat
  18. Blondýnko, příště prosím varování "nečíst před spaním", vstávám v půl čtvrté ráno do práce a tuhle vzpruhu jsem opravdu nepotřebovala, kdo ví, kdy zase usnu, ještě teď se musím smát . Zasloužila bys bobříka odvahy!

    OdpovědětVymazat
  19. Moje milá, tak jsem po týdnu odevzdala 2 raubíře rodičům. Muž dovolenou nedostal, takže jsem to musela zvládat sama a to ještě ten starší dva dny ležel s vysokou horečkou. Zůstali jsme doma. Po večerech jsem se denně s mužem hádala. Na výchovu máme odlišné názory. Připadám mu moc přísná! Ale jak to pak zvládat, když jsou děti od rodičů dost rozmazlené? Ihned po příjezdu domů, jsem usnula. Ani jeden den jsem se totiž nevyspala. Prázdninám zdar (zmar).

    OdpovědětVymazat
  20. [1]: Fyzičkou bych to nenazývala, spíše vyhraněným stylem si posrat život a udělat si ho hodně pestrý, bývá to bohužel i za hranou

    OdpovědětVymazat
  21. [7]: Má vnučka je hodně neřízený gripen

    OdpovědětVymazat
  22. [15]: Tyhle hudební trháky jsou bohužel metla duševního zdraví

    OdpovědětVymazat
  23. Užila sis to, babičko rocková. Buď ráda, že jsi měla vnouče jenom jedno. Kdybys měla  dvě, tak máš tik v obou očích.

    OdpovědětVymazat
  24. Musím se přiznat, že při čtení článku mi hodně cukaly koutky Až potom jsem začala přemýšlet, jaký horor to musel být v reálu. Obdivuju ty, kdo něco takového vydrží a neskončí ani v kriminále, ani v blázinci   

    OdpovědětVymazat
  25. Simi,tak to jsem si zase jednou krásně početla,než jsem došla k tomu,jak jsi po tmě hltala v ,,perníkové budce,,sušenky. Teda to ti tam pěkně vytrávilo. Ale vnučka roste jako z vody a jsi odvážná babička. krásný den...     

    OdpovědětVymazat
  26. Štěstí v mém životě23. srpna 2018 v 10:15

    Musím říct popravdě, že tyhle "hromadné" akce jsem nevyhledávala ani v mládí, z toho bych snad měla osypky , takže ani v mém zralém věku bych to nedala, to tě obdivuji. Avšak na druhou stranu je mi jasné, že babička tvého naturelu to zvládla bravurně, protože tebe jen tak něco nerozhází Simi. Jsi babička na jedničku s hvězdičkou.

    OdpovědětVymazat
  27. No, to teda musel být záhul! Medaile za odvahu má svého jasného vítěze

    OdpovědětVymazat
  28. Jsem úplně grogy, a to jsem to jen četla :o)

    OdpovědětVymazat
  29. Upřímně? Už se těším, až tenhle sprint budu zažívat. Určitě si pak na tebe vzpomenu

    OdpovědětVymazat
  30. ,,Kup kulatý sušenky, večer budeme rozdávat medaile," praví jedna hláška z filmu S tebou mě baví svět. Mám takový pocit, že jsi možná prožila týden hodně podobný tomu filmovému. A ty sušenky náleží tentokrát Tobě. Jenom se s nimi prosím Tě už neláduj na záchodě. Klobouk dolů před fyzickým i psychickým výkonem a nadhledem, se kterým to po takovém maratónu umíš podat

    OdpovědětVymazat
  31. Smála jsem se smála, obdivovala, ale pak jsem si vzpomněla na naše občasné hlídání dvou vnoučat- 4leté holčičky a dvouletého kluka v kuse 5-7 hodin, úsilí je zvládnout bez úrazu a smích mne skoro přešel.- Nikdy s nimi nepojedu na podobnou dovolenou a nejen s ohledem na naše stáří, ale hlavně kvůli jejich vitalitě a strachu, aby se jim nic nestalo. Copak my, už to nějak doklepeme, ale ten strach větší o vnoučata než byl o vlastní kluky. Ten tik mám někdy taky, když dětio jejich táta odveze.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.