středa 22. srpna 2018

S Durexem na věčné časy a nikdy jinak ...

Bílá papírová rulička naplněná tabákem, světle hnědý filtr a s každým nádechem a výdechem slast, požitek.
Opojnost chvilkou s cigaretou v mém případě dorazila velice časně, přesněji řečeno v sedmé třídě.
Netoužila jsem oslňovat druhé pohlaví, ani výdechem, ani nádechem, ba ani tím, že cigaretu držím jako prase kost.
Od mého prvního vdechnutí do plicních sklípků se jednalo o vášeň, nikoliv o frajeřinu.
Měla jsem naprosto na praku, zda mne vidí můj idol, volejbalový bůh s kudrnatou blonďatou kšticí, Láďa Moník.
Důležité bylo narvat si do hlavy řádnou dávku nikotinu.
Naprosto odlišného názoru byla ovšem moje generálka, která byla nejen zapřísáhlým nekuřákem, ba byla exorcistou, který ze mne mínil moji vášeň vymlátit.
Rozuměj, moje maminka byla pochodující temperament, tu jsem dostala přes ústa ramínkem na prádlo, tu po mně hodila pětikilový broušený popelník, jindy o mne přerazila dřevěnou kvedlačku, ba jednou jsem dostala přímý zásah do ramene kečupem. / nadšený byl i otec, musel celou jídelnu oškrabat a znova vymalovat /
To, že její holčička způsobně nechodí jako princezna, už ani nečekala, že ze mne mou lásku vymlátí, tak to si dala jako příslib ke každému Novému roku.
Je nás celá generace, která neměla ráda hnědé řádkové punčocháče, které při chůzi sjížděly, padaly a večer měly i dvojitá vytlačená kolena. Moje negace vůči tomuto materiálu se ještě znásobila, když na mě maminka vytáhla z Romo pračky mokré punčocháče mého malého bratra a jala se ze mne zlé nikotinové duchy vyhnat. Dva dny jsem nemusela do školy, měla jsem jemný proužek vyšrafovaný po celém těle.
A kouřila jsem dál ...
Je to láska ? Není to láska ? No zaručeně je to stav, který udělá z normálního člověka otroka situace a aby polaskal cigaretku v ústech, je schopen obětovat zdravý rozum a šedá kůra mozková se ruluje do kostičky velikosti Masoxu.
Jak jinak si totiž zpětně vysvětlit situaci, že jsem byla dva roky po sametové revoluci schopná za kávu na pražském letišti zaplatit 108 Kč. I dnes, po takřka třech dekádách, je to neskutečná raketa.
V hlavě kuřáka šest hodin v letadle značí hotový očistec, tudíž jsem obětovala tento mrzký peníz a v jediné restauraci na letišti jsem do sebe narvala pět cigaret, abych měla v hlavě naspořeno. To, že jsem se málem posrala a celých šest hodin mi trávící trubky jasně signalizovaly, že je to na cestě, břicho se mi převalovalo z boku na bok, bohužel nad Atlantikem byly turbulence, takže návštěva toalety byla na několik desítek minut nemožná. / udržela jsem i bez pověstné hnědé čárky, fakt /
A kouřila jsem dál ...
Atlantik svými vlnami bouřil, vzpíral se, ostře narážel na písek a měnil se v pěnu. Copak mohu v takové kráse spát ? Nikoliv, odměním se, sednu si s cigaretkou na balkón a jen malý, docela droboučký oharek bude signalizovat, že žiji naplno i v noci.
Můj nejmilejší manžel oddychoval spánkem spravedlivým a já se těšila na tu intimitu. Já, oharek a moře.
Bohužel situace jasně nepřála mému těšení, na pokoji nebyla ani jedna cigareta. Co teď ? Co potom ?
Ztrácím pověstnou jiskru, áááá, už to mám, u bazénu jsem přes den viděla automaty a pána, který se krabičkou cigaret odměnil. Z peněženky jsem si vzala všechna drobná peseta a vyrazila. To, že nehovořím španělsky, to není důležité, to, že u bazénu není moc světla, to také nevadí, alespoň v přítmí nebudu za trapného závisláka.
V řadě stálo několik automatů a pro mne bylo nejdůležitější upozornění No mint. / mentolové já nerada /.
Nacpala jsem do bedny všechna drobná peseta a místo krabičky cigaret začaly otvorem pršet kondomy značky Durex a provázela je skladba We are the Champions od skupiny Queen.
Vyděšená jsem s kondomy v ruce vrazila do ložnice, kde překvapený manžel nestačil valit oči na mou náruč plnou barevných pytlíčků s ochranou a dotazoval se : " Kde seš ? "
" Chtěla jsem kouřit ! " odpovídám zpruzeně.
S plaménky příslibu bujaré noci zahlaholil, ba zajódloval : " Až tolik, jo ??? "
Pokud očekáváte erotické dusno, nebylo, musel mi jít pro cigarety, jinak by se mnou nevydržel až do rána.
Nekouřím dvacet let.
Jak moc bych chtěla, aby mne generálka honila s punčocháči po bytě, jak ráda bych si dávala drahou kávu k cigaretě na letišti, jak moc bych chtěla po manželovi házel barevné kondomy.
Vše je úplně jinak a přesto ... Stále miluji ty skupinky šedých, zahulených kuřáků, kteří společně postávají, stále miluji cigaretový kouř, který sosám a natahuji, nesmrdí mi.
Zbytečnosti, které už dávno nepotřebuji a přesto se mi zdají živé sny, ve kterých labužnicky kouřím, potahuji tak urputně, že mi oharek pálí ruce a probouzím se s obrovskou chutí na první ranní cigaretku zapíjenou horkou kávou ....





40 komentářů:

  1. Je to droga. Nikdy jsem nekouřila, máma, ségra a Prvorozený ano...

    OdpovědětVymazat
  2. Dvacet let nekouříš, to musel být hodně silný podnět, který ti kouření přikázal, když to nedokázala ani vlastní máma, která byla generálkou na svém místě.

    OdpovědětVymazat
  3. Mentolový já mívala nejradši

    OdpovědětVymazat
  4. Kouřím sice nepravidelně, ale i tak považuji tyhle momenty, kdy si tak nějak v klidu člověk sedne, poklábosí s přáteli a vypije silný kafe, za "oblíbené". :)

    OdpovědětVymazat
  5. Můj ujec ujížděl na viržínkách...

    OdpovědětVymazat
  6. Jsme všichni v rodině nekuřáci.

    OdpovědětVymazat
  7. Občas se mi zdají sny, ale za kuřačku v nich nejsem. Asi proto,že jsem nikdy této vášni nepodlehla .

    OdpovědětVymazat
  8. narodil som sa s cigaretou v hube! Dotiahol som az na 60-80 kusov a nejake fajky, cigary ba aj virzinky k tomu. Po porazke som ale zabudol, ze sa aj fajci. Teraz si hmlisto spominam; zivot je uz prazdny!

    OdpovědětVymazat
  9. nekouřím asi 2 roky? stejně mi to voní:) já nekouřila i 5 let a pak stejně začala

    OdpovědětVymazat
  10. "Pravda, žvýkačka zahraniční výroby správně nasazená na dásni také vyvolá obdiv a samovolná bublina při řeči s ředitelem školy vykoná své, ale cigárko je cigárko. Vůbec nechápu, jak jsem bez něj těch třináct let mohl žít."

    OdpovědětVymazat
  11. Mně se líbil přístup mého otce: Byl nekuřákem, ale jako svatební dárek dostal od přátel krabičku těch nejdražších amerických cigaret. Každý rok při výročí svatby tu krabičku odněkud vytáhl a v ústraní si slavnostně zapálil. Dvacet let po svatbě mu cigarety došly a od té doby byl opět nekuřákem .

    OdpovědětVymazat
  12. Špatně zmáklá orientace na letišti v Praze. Do roku 2001 tam ještě byly kuřácké koutky; pak už jen ty předražené hospody (v r. 2006 levnější než kafe byla dvojka červeného). No a teď už jen před vstupní halou...

    OdpovědětVymazat
  13. [8]: To bude tím, mně se zdají sny a kuřačkou v nich jsem kovanou

    OdpovědětVymazat
  14. V Itálii se kouřilo všude. V obchodě s potravinami, u holiče, dokonce se našla maminka která si zapálila v čekárně u dětského lékaře - prý když tu nevisí žádná cedule..Pak najednou konec, zákaz všude, i v restauracích, žádné kuřácké místnosti, ty zřídili jen v některých nočních podnicích. A jinak neukázněný italský národ přežil! Jedno z mála nařízení a zákonů které se opravdu dodržuje a bez řečí a protestů  

    OdpovědětVymazat
  15. Já jsem tedy ke skupinkám kuřáků nijak zvlášť nepřilnula - naopak, vždycky, když kolem nich procházím, tak se snažím na co nejdelší dobu zadržet dech. Jinak mám pocit, že se musím každou chvilkou udusit...

    OdpovědětVymazat
  16. I já kouřila. Jediný kuřák v rodině! Padlo spoustu příkazů a zákazů - marně. Ze dne na den jsem ve svých čtyřiceti letech přestala. Nikdy se mi ani nestýskalo, kuřáci mně také nevadí. Bohužel dcery kouří, snad na to také přijdou.

    OdpovědětVymazat
  17. Štěstí v mém životě23. srpna 2018 v 10:34

    Byla jsem kuřačka z mladistvé hlouposti, kdy jsme se v patnácti mermomocí snažily s kamarádkou přiblížit těm frajerům. Můj muž byl, je a navždy zřejmě zůstane kuřákem, já během let dostala rozum a s tím, že vůbec nechápu proč kouřím, když po cigaretách jenom kašlu, jsem s tím sekla ze dne na den. Ve společnosti našich kamarádů jsem většinou jediná kdo nekouří a já jsem na sebe pyšná . Vůbec mi ta nikotinová hračka nechybí.

    OdpovědětVymazat
  18. We are the champions! Přímo živě to vidím před očima

    OdpovědětVymazat
  19. Byla jsem jen příležitostný kuřák, zhruba od patnácti let. Pak jsem přešla z učňáku do obchodu, tam si člověk v klidu zakouřil jen asi třikrát za den, než se otevřelo, pak kolem poledne a po čtvrté. Mezitím to nešlo, protože pořád byl obchod plný. Pak se to scvrklo na kouření jen při sezení v reštice až odeznělo úplně ... Jak já trpěla ty dva roky v hospodě to se nedá ani vyjádřit. Ne že bych chtěla kouřit, ale z toho smradu! Takže zákaz kouření jsem uvítala s ohromnou radostí. Dnes když okolo mne projde někdo kdo kouří, tak mi trochu nadskočí žaludek a když promluví kuřák, nadskočí tedy podstatně víc...

    OdpovědětVymazat
  20. Vzpomněl jsem si na první cigarety na střední. A na spolužáka, který nikdy cigaretu nedržel v ruce, ale měl ji zacvaknutou v kolíčku na prádlo, aby nesmrděl a jeho máma doma nic nepoznala.

    OdpovědětVymazat
  21. Jsem ráda, že se v restauracích nekouří. A ještě radej, že se nekouří v práci. Cigaretový kouř fakt nemusím...

    OdpovědětVymazat
  22. Začala jsem kouřit v době, kdy už jsem byla maminkou dvou synů. Večer, kdy jsem je uložila ke spánku, tak jsem si udělala kávu a k nim si zapálila jednu cigaretu. Pak jsem dlouhé roky kouřila jen v práci. Zkrátím to, ke konci kuřáckého období jsem jich vytáhla 10-15 denně. Jenže pak jsem jednoho dne letěla ve vrtulníku s podezřením na infarkt do Brna na vyšetření. Infarkt se nepotvrdil a já jsem přestala kouřit. Letos to je 15 let a já jsem za to moc ráda.A smrdí mi to a už vím, že kafe jde vypít i bez zapálené cigarety.   

    OdpovědětVymazat
  23. Vášnivé jsem kouřila 32 let. Ve 48 jsem přestala ze dne na den, první dny byly kruté a pak jsem zjistila, že jsem svobodná, bez starostí, zda mám s sebou dostatečnou dávku, zda jde má vlak pauzu.....smí se tu nebo nesmí....kam jsem dala zapalovač... Nyní mi vadí, když kouří lidi před barem, kolem kterého musím přijít do obchodu. Respektivě musím se proplétat hloučkem dýmících.

    OdpovědětVymazat
  24. Na jak dlouho vystačily barevné balíčky?

    OdpovědětVymazat
  25. Já jsem ráda, že mě tento zlozvyk minul. Táta kouří a mně to odjakživa smrdí. Když pominu vše ostatní, raději peníze utrácím za dobré a kvalitní jídlo

    OdpovědětVymazat
  26. Kouřit jsem začal na letním táboře, když mi chybělo domácí zakouřené prostředí.

    OdpovědětVymazat
  27. Já myslím, že článek sám o sobě je úžasný. Poutavě napsaný, dychtila jsem po každém dalším slovu! Je vtipný a plný situací, které známe všichni, protože je píše sám život. Moc se ti to povedlo, já sama kuřák jsem, ačkoli aktivní spíše poslední dva roky, do té doby to bylo příležitostně. Přesto úplně chápu tu touhu sednout si na ten balkon u moře, pozorovat klid kolem, poslouchat zvuky noci a u toho potahovat z té cigaretky v ruce... Tuhle jistou intimitu znám a taky ji mám ráda. A pokud k tomu mám ještě kávu nebo víno, pak už to vůbec nemá chybu.

    OdpovědětVymazat
  28. Tyhle závislosti... Nekouřím  nekouřila jsem, ale dovedu to pochopit. Cigarety mi většinou smrdí, ale takový fajfkový tabák, třeba vanilkový bourbon...

    OdpovědětVymazat
  29. [16]: V Čechách se také kouřilo všude, v nemocnicích, v obchodech, však si to dobře pamatuji. Dnes je situace výrazně odlišná a stejně se počet kuřáků nemění, nepohoda nikoho nenutí skončit.

    OdpovědětVymazat
  30. [24]: To je zkušenost, kterou by nechtěl zažít nikdo.

    OdpovědětVymazat
  31. Nejsem kuřák i když v mládí jsem si ráda ve společnosti a se sklenkou vína zapálila Dodnes mi cigaretový kouř voní, hlavně venku. V práci jsem chodila svačit ven s kamarádkou kuřačkou, ostatní se mě provinile ptali jestli mi nevadí, ze na mě jde kouř Tak jsem jim vysvětlila jak to se mnou je Nedávno jsem šla po městě, mladík přede mnou si zapálil cigaretu a najednou mě praštila do nosu ta známá vůně, zasáhl mě pocit blaha a vzpomínek na mládí V mé blízké rodině už teď nikdo nekouří a docela mi chybí ta "vůně"

    OdpovědětVymazat
  32. Nikdy som cigaretu ani neskúsil, a som rád, pretože takúto závislosť alebo teda lásku nepotrebujem v živote Ale každému čo mu chutí, resp. v tomto prípade vonia ^^

    OdpovědětVymazat
  33. Nikdy jsem nekouřila, ale doma mám kuřáka. Snaží se být ohleduplný, a šetří mě pasivního kouření. První cigaretu ochutnal přibližně ve stejné době jako ty. Tak asi bych pro takovou vášeň přece jen mohla mít víc pochopení.

    OdpovědětVymazat
  34. Co k tomu říci? Nikdy jsem nekouřila, jen jsem po revoluci měla trafiku, kde jsem cigarety prodávala. Paradox, že?Kromě bratra, který kouřil  po vojně do 40. roku svého života, bratrance a strýce v naší rodině nekouřil nikdo. No, dědeček viržinku nebo fajfku, doutník-cigarety nikdy.

    OdpovědětVymazat
  35. Klíčové je,  nevytáhnout ve spěchu v nočním šeru z automatu onu krabičku, a v apartmánu  nahoře pak zjistit, že je již použitá...

    OdpovědětVymazat
  36. Naznala jsem, že tvůj článek musí do výběru

    OdpovědětVymazat
  37. Brr, úplně mně to tetování bolí i takhle na dálku. Jsem posera. A touha po více náušnicích v uchu se nerealizovala díky mému panickému strachu. O tetování nemluvě. A chlupu jsem se nasmála. I já už byla dcerou upozorněna, ať si bradu depiluji pravidelně.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.