úterý 13. března 2018

Příběh malého špekouna...

Narodila jsem se do typicky socialistické rodiny s moravskými kořeny, ošlehanými žhavým Maďarskem,
kde polévka je grunt. Polévka, ve které stojí lžíce a nemusí se přidržovat.
Moji předci byli vždy vysocí a bytelně stavění lidé se sklonem se pořádně nacpat a celé to pořádně zapít, jak Morava velí.
Ani u nás doma tomu nebylo jinak, nebyli jsme žádní boháči, ale nezažila jsem hlad. Pravidelně jsme spolu stolovali a jednou denně bylo vždy teplé jídlo. Vařila se převážně česko-moravská kuchyně, kde kyprý houskový knedlík zalitý omastkem málokdy chyběl. Chleba mazaný máslem nebo sádlem a hybaj do školy.
Osyp jsem měla z buřtguláše, jater a plíčků na smetaně, ještě nyní se mi při vzpomínce odleví.
Výsledkem byla moje lehce oplácaná figura, která díky, sem tam uhnízděnému špeku, stávkovala při pohybu. Musela jsem povinně chodit cvičit do Slavoje, kde jsem trpěla jako psisko, výmyk byl za trest, hvězda z říše divů, na kladině jsem se místo ladných pohybů klátila a rostl ve mně osten závisti proti ostatním děvčatům, která neměla u pasu nic navíc.
Záviděla jsem panelákovým dětem, že doma pijí šťávu, my pili vodu nebo čaj.
Touha, aby na lince v naší domácnosti stála flaška s obyčejnou šťávou mne přešla v momentě, kdy jsem viděla v kině Olivii Newton - John, jak tančila v Pomádě s Johnem Travoltou a měla vosí pas.
Bylo mi čerstvých 15 let a držela jsem svou první dietu v životě.
Že se ze mne stává žena jsem poznala tak, že jsem poprvé omdlela hlady.

Odchodem z rodinného hnízda a nepravidelnou stravou, nezřízeným životním stylem, několikadenním alkoholickým oparem jsem se dopracovala k postavě snů. Ráno káva s cigaretou, v poledne káva s cigaretou, večer káva, šampus a cigareta.
Mohla jsem chodit za tyčí a nebylo mne vidět. / samozřejmě taky sex, že /
A to bych nesměla otěhotnět, ráno koláče, v poledne koláče, večer koláče a chleba se sádlem. Přibrala jsem 32kg.
Z malého špekouna narostla velryba, co plula bytem a sama už nezvedla ani ruku.
Tentokrát mne nezachránilo kino, ale porod a péče o dítě.
Začala jsem držet vajíčkovou, melounovou, celerovou, šunkovou, rohlíkovou dietu. Vždy jsem něco shodila, abych mohla přibrat dvojnásobek. Dopomáhala jsem si zázračnými koktejly, zlatými vajíčky nebo tabletkami, u nichž jsem měla průjem nonstop dva měsíce. Netoužila jsem po ničem, jen nemít zaryté kalhotky do zadku, podprsenkou přepásané tělo jako prase na zadních, bůčkovitě rozklepaná stehna a paže.
Ve skříni jsem měla oblečení na hubené období, na více vyžrané období a pak prasečí velikost kolem 54.
Ke střídání a předávání štafety mezi jednotlivými velikostmi docházelo vždy podle právě probíhající diety, půstu nebo hladovění.
Že je něco špatně jsem poznala po měsíčním průjmu a dehydrataci, kdy jsem přehlédla autobus a málem jsem pod něj spadla, zachránil mě pohotový spolucestující.

Život ve vzpomínkách ? Já celý dospělý život držela nějaké diety, pseudopůsty, půsty, odtučňování. Ztratila jsem desítky kilogramů i nějakou stovku, abych se k nim zase dopracovala. Mohla jsem z místa radit, mohla jsem dávat doporučení, psát knihy a mezitím, já to vlastně vzdala. Z malé a oplácané holčičky, která pěkně papala, jsem se vyžrala jojo efektem do porážkové jateční váhy.
A vidíte, přeci se zadařilo. Pět let žiji zdravým životním stylem, jím vyváženě, piji, pohybuji se a hlavně, já nehladovím.
Váhový úbytek, zatím ten největší v životě čítající 35kg si držím, neomdlévám nebo jen maličko a to jen z fešného chlapa, neskáču pod autobus. Stále toužím po koláčích, dortech, zmrzlinách, čokoládách, šlehačkách a jiných nezdravých prasárničkách malého špekouna, ale už na sobě necítím ten podtlak věčných diet, dietaření a hlavně beznaděje.
Mám ohromné štěstí, že mi chutná zelenina, ovoce, luštěniny a všechny ty produkty zdravé výživy, protože poprvé v životě nemusím bojovat s kručícím žaludkem, mdlobami, klepáním nervozních rukou. Zásadně se nevážím, zásadně se nestresuji váhou, když mi pne oblečení, přibrzdím plyn a je mi božsky.
Že je něco konečně dobře, ano, je ! Poprvé v životě nedržím žádnou dietu, nemám sice pas jako herečka v Pomádě, ale v obchodě s oblečením si kupuji zatím tu nejmenší velikost / 38/ za celé své žití. Jen já a hvězdy na obloze víme, že celoživotní trápení malého špekouna je po zásluze odměněno.
Zdraví vás blondýna, co se netrápí hladem a už nikdy nebude držet dietu, nedělá jí totiž dobře. / ani ve vzpomínkách /


44 komentářů:

  1. Máš úžasně pevnou vůli, která tě dovedla k perfektní figuře a jsem přesvědčená, že jinak to už nebude, gratuluju a dávám palec nahoru, raději oba (ty u nohou neumím samostatně zvednout)   

    OdpovědětVymazat
  2. Simčo, klobouk dolů. Mně se před lety podařilo shodit hodně kil po enzymoterapii, ale takový váhový úbytek, jako ty, to fakt obdivuju.

    OdpovědětVymazat
  3. Také se mi to jednou podařilo na delší dobu, ale dcera mne začala napodobovat a místo střídmého jídelníčku si vložila hladové dny a abych ji vytáhla z anorexie, kam se dopracovala, musela jsem jídelníček změnit i já. Ještě to šlo, ale pak jsem přestala kouřit a bylo po ftákách. Ale nevadí, v chlívku mě nenajdou. když zhubnu, tak se zase moc scvrknu. Takže nechám tomu volný průběh. Tobě fandím a nyní, když máš vnučku, bude se ti ten životní styl a pohyb dařit ještě více. Hlavně budeš mít více pohybu.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak se koukám, že jsi asi dala dohromady fotky dvou různých madam Ty fotky, co teď všude dáváš, jsou teď nejčerstvější? Vím že jo, a přeju ti to. Nezávidím, protože něco trošku "míň rajcovního" zažívám pořád ještě taky. Zatím o tom ani nepíšu, pořád hrozí jojo - jojo, je to celoživotní zápas a ty ho vyhráváš

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Zkouším zvedat palce u nohou, jde to fakt blbě, ale jde. Musíš potrénovat...

    OdpovědětVymazat
  6. Nikdy jsem žádnou dietu nedržela a když jsem se vyžrala na krásných 70 kilo, stačilo jen změnit jídelníček a přestat se cpát sušenkama.

    OdpovědětVymazat
  7. Ja som patrila do opačnej kategórie. Bola som veľmi štíhla až chudá a v 18 som mala len 42 kg K 50kg som sa dopracovala cez lieky. Neskôr po deťoch som pribrala a po prechode aj vdaka liekom a cukrovke budem mať čoskoro 80 kg s váhou sú vždy problémy. Ale už to nerieším je mi cez 60- výhoda staroby

    OdpovědětVymazat
  8. Nikdy v životě jsem hlady neomdlel, a nejspíš proto se ze mne žena nestala .

    OdpovědětVymazat
  9. Zase se budu opakovat - jsi dobrá!

    OdpovědětVymazat
  10. Velký obdiv, za tu neskutečnou vůli....tleskám.

    OdpovědětVymazat
  11. Já měla problém opačný. Při nástupu do školy 16kg (můj čtyřletý vnuk 20kg) a tak to i pokračovalo. Stačilo prohlížení kuchařky a nad každým obrázkem se mi zvedal žaludek. Vzkazy soudružky učitelky, že mám nastoupit do ozdravovny naštěstí můj tatínek řešil slovy:"Holka je zdravá - nikam nepůjde." Byla jsem mu tak vděčná. V patnáci letech 48kg při výšce 171cm, dnes 75kg. Zůstaly jen "hubené" fotky. Moc Tě fandím.

    OdpovědětVymazat
  12. schudol som sage und schreibe 50 kilo. prestal fajcit a nepijem. a dostal som mrtvicku - tak "where is the beef?"

    OdpovědětVymazat
  13. Ono nejhorší je, že tlusťoši si vždycky raději vymyslí nějaké stupidní diety, shání tabletky, projímadla, jenom aby prostě nemuselu omezit jídlo a hýbat se. A hlavně, proč se někdo takhle vypase pokud nemá psychické problémy, to absolutně nepochopím. Oba mí rodiče jsou obézní,a ani jeden není zdravý. A nejhorší na tom všem je, že je nejspíš brzy pohřbím jen kvůli tomu, že žijou aby jedli namísto aby jedli aby žili  

    OdpovědětVymazat
  14. Tak omdlet hlady, to se mi asi nikdy nepovede. Ale pro jistotu se jdu projít pro čerstvá vajíčka...   

    OdpovědětVymazat
  15. [1]: Já si spíš myslím, že se sešlo hodně dobrých faktorů a spojily se v jeden celek, který sedl.

    OdpovědětVymazat
  16. Jako malá jsem byla hubená holka, v dospělosti štíhlá - bez diet, bez odpírání si čehokoliv. Jen vím, že jsem se tzv. nepřejídala. Ne, že bych to dělala záměrně, ale já většinou od stolu odcházela s pocitem, že bych klidně ještě jedla dál. Teď nejsem (alespoň si to myslím ) ani štíhlá, ale ani tlustá. Moje osvědčená dieta je jízda na kole.

    OdpovědětVymazat
  17. [9]: Ještě štěstí, že se ti ta transformace nepovedla, tvoje nedělní glosy by byly ovlivněny menstruací a PMS, omlouvám se, ale vlastně jsem ráda, že jsi zůstal mužem a ustojíš i politické debaty na vysoké úrovni, my ženy to moc neumíme, cpeme tam tu dělohu

    OdpovědětVymazat
  18. [16]: No ty už jsi zhubla, tak nevím, co bys omdlévala     

    OdpovědětVymazat
  19. Zraješ jako víno; psychicky i fyzicky. (Umřeš jako stoletá šťabajzna s figurou Olivie...)

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: bez "neřestí" je to dost nudné, uchovajme si aspoň tie pozitívne, napr. tá, čo začina písmenom "s"...

    OdpovědětVymazat
  21. Když ono zhubnout je strašně jednoduchý, jen musí člověk z hlavy dostat všechny ty hemzy o dietách a začít něco dělat. Sezením doma na zadku a chroupáním mrkve, protože i na to kousání tak tvrdého jídla ti sotva zbývá energie, si lidi leda ničí zdraví a stejne budou tlustý. To je taková ta špekatá podvýživa, kterou se plní svět, protože jsou lidi líný.

    OdpovědětVymazat
  22. Našla jsi zlatou střední cestu a to je super

    OdpovědětVymazat
  23. Na těch fotkách kde máš o pár let míň a o dost kil víc vypadáš starší než teď 😉 Já byla v dětství i mládí taky spíš boubelka a tělocvična byla pro mě mučírna. Zhubla jsem až díky středozemní dietě kdy jsem ale jedla normálně, bez omezování. Jenže to musíš bydlet tady, jinak bych svíčkové, guláši, větrníčku apd. určitě špatně odolávala! Nemám pevnou vůli jako ty, jsi fakt dobrá, hlavně že ses udržela

    OdpovědětVymazat
  24. Máš můj obdiv. Já nikdy nebyla dívka útlounká, kterou by chtěli všichni hýčkat a chránit. Takže jsem se nějak smířila s tím, že taková budu celý život. Občas mne popadne to, že začnu cvičit a jíst trochu jinak, jenže pak mi do toho vleze něco co mne buď tak do sebe vcucne, že na všechno ostatní rezignuju anebo jako teď, práce.

    OdpovědětVymazat
  25. Ty víš, že jsi dobrá! A já mám radost s tebou. I já šíleně toužím po dortíčku, ale držím se, pořád se držím. Ale jak vidím, to asi nikdy nepřejde. Chjo   

    OdpovědětVymazat
  26. Ty seš moje starší (snad jsem tě neurazila ) kopie i když, ještě pořád bych potřebovala něco shodit.

    OdpovědětVymazat
  27. Tohle jsou potíže, které neznám, a ještě určitě nějaké roky znát nebudu - ale musím za nás hubeňoury poznamenat, že opačné starosti taky nejsou žádný med. Když už ti doktoři říkají "nechcete přibrat aspoň pět kilo?" a ty jim odpovídáš "ráda bych, jím jako nezavřená, ale furt nic!", tak je to snad ještě bezvýchodnější situace než hubnutí. Byť je teda fakt, že jí společenské naladění přeje neporovnatelně víc a omdléváš snad jedině kvůli nízkému tlaku

    OdpovědětVymazat
  28. Vážně jsi jednička , já teda vždy řešila váhu, jakmile stoupne nad 70    Takže pokud je pod, zákusku se sem tam nebráním    Ale je spoustu jídel, co už jsem neměla ani nepamatuji a nechybí mi....O dietách, to vážně není, je to o celkové změně   

    OdpovědětVymazat
  29. Co k tomu napsat - dobře to dopadlo a jsi krásná ženská (opravdu jsou všechny fotky tvoje?)!

    OdpovědětVymazat
  30. Blondýnko, už vlastně nevím, co napsat. Vše jsem napsala k tvému komentáři na mém blogu. Obdivuju tě, nevím, jestli bych to dokázala a jsi krásná!!!

    OdpovědětVymazat
  31. Jojo diety, o těch bych mohla vyprávět. Dovedly mě až k poruchám příjmu potravy a jestli něco vím, tak že k nim už vrátím maximálně přes svoji mrtvolu. Máš můj obdiv :) Už za to, že se nevážíš a dokážeš se váhou nestresovat. Snad se k tomu časem taky dopracuju, snad. Každopádně klobouk dolů, jsi skvělá :)

    OdpovědětVymazat
  32. Chleba se sádlem posypaný cibulí nebo pažitkou - áááááách.

    OdpovědětVymazat
  33. [6]: Výsledky už mám trochu lepší

    OdpovědětVymazat
  34. [21]: Ty jsi se zbláznila, takový věk ?

    OdpovědětVymazat
  35. [26]: Také nebudu nikdy lesní víla, to se ženským s naším naturelem stává, ale na druhou stranu nemusím chodit v teplákách, tím samozřejmě nemyslím tebe, ale já v nich pomalu chodila, do ničeho jsem se nevešla

    OdpovědětVymazat
  36. [37]: Se neboj - zvažovala jsem, kolik let Ti ještě dopřát (= napsat), chvíli jsem byla až na 120. Ale víš co, každá to máme nějak nastavené (když dá bůh a marx a engels, tak toho dožijeme) a jistěže ve fyzické i psychické pohodě...

    OdpovědětVymazat
  37. [37]: hlavně hubnutí bez hladomoru má tu výhodu, že když nastartuješ metabolismus (s věkem se sice zpomaluje přirozeně, takže je i na to potřeba brát zřetel) a jíš normálně, ne jak čuník, není potom třeba se vůbec bát nárazovýho přežírání ku příležitostem, který nejsou na denním pořádku. Některý ženský pak jen valí oči, co všechni do sebe navalím, jenže to chce zdravý rozum... Asi stejnou měrou nijak nepomůže jeden den na zdravém jídle člověku, co denně žere mekáč, nemůže nic udělat správně se stravujícímu člověku den o dortech, chipsech, langoších a hranolkách, i kdyby to zakusoval všechno dohromady.

    OdpovědětVymazat
  38. [34]: a teraz som videl na zahrade prve listocky-spicky medvedieho cesnau!!! na chlib s maslom - pohadka!

    OdpovědětVymazat
  39. Vzpomínky na diety... jak já byla naivní, když jsem si myslela, jak mi pomůže tukožroutská polívka, hollywoodská dieta nebo hubnoucí koktejly

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.