Půjčíte mi šroubovák ?

Miluji masky a hojně si jimi hýčkám tělo, pleť i duši.

Pleťové, tělové, vlasové, parafínové zábaly, vše co udělá mé pokožce dobře.

Mám spoustu kelímků, flakonků, dóziček, jsem v tomto marnivá.

V dobách porevolučních byla produkce kosmetiky velice omezená a tak jsem si pomáhala sama.

Vyráběla jsem si pleťové masky z domácích ingrediencí.

Nejinak tomu bylo i jedné srpnové soboty. Zůstala jsem sama doma a chtěla jsem toho řádně využít.

Budu krásná, budu mladá.

Smíchala jsem med s vaječným žloutkem, olejem a celé jsem to zahustila rozemletými

ovesnými vločkami, které posloužily jako jemný peeling.

Natřela jsem si celý obličej maskou a abych využila čas plnohodnotně, udělala jsem si vlasový zábal z majolky.

Majolkou jsem nešetřila, vlasy se po ní lesknou, jsou úžasně zregenerované.

Do tohoto momentu vše v pořádku, pokud bych si jako správně hyperaktivní a bláznivá ženská nevzpomněla,

že je třeba udělat úklid společné chodby našeho paneláku.

Než se dohadovat se sousedem Svitákem, napruženým komunistou, raději to půjdu vytřít hned.

Maska nemaska, když někdo půjde, otočím obličej a budu se věnovat " jako " vytírání.

Rychle jsem vytřela. Bože, jak já jsem dobrá, zvládnu se dělat krásnou i být skvělou hospodyňkou.

Chci odemknout byt, jojo, nemám čím !

Klíče jsem si zabouchla z druhé strany.

Vzteky bych si nakopala, proboha, mám ksicht plný vloček a na hlavě 20 dkg majolky.

Sedám si na schody, však on muž určitě přijde, co nevidět.

Minuty se vlečou. Z hlavy mi začíná skapávat olej, tečou mi čůrky po těle.

Pleťová maska začíná tvrdnout, podle mimiky obličeje puká, dělají se krátery. A já se potím jako dveře od chlívku.

Schody chladí, procházím se nervozně po patře, při každém pohybu kape majolka z hlavy, do toho se drobí oves a já chci zemřít.

Jediné, co tu mám, je kýbl špinavé vody se saponátem. No to nedám !

Potupně zvoním na souseda Svitáka, který se při otevření dveří zmohl pouze : " Proboha, co se vám stalo ? "

Klopím oči, určitě se i červenám, přes medový oves to není tak patrné, chtěla bych se stát neviditelnou, neslyšitelnou.

Nejenže mi nabídl šroubovák, nakonec i byt otevřel, protože já jsem byla tak kluzká od oleje, že bych nebyla schopná ten nástroj v ruce udržet.

Masky miluji pořád a neustále, jen si je užívám v soukromí a podobné exhibice vynechávám.

Když mne potká soused Sviták a řekne mi : " Vám to ale dneska sluší, sousedko ", tuším, že i po dvaceti letech ví, o čem mluví.

Krásný víkend přeje blondýna.