Příběh malého špekouna...

Narodila jsem se do typicky socialistické rodiny s moravskými kořeny, ošlehanými žhavým Maďarskem,

kde polévka je grunt. Polévka, ve které stojí lžíce a nemusí se přidržovat.

Moji předci byli vždy vysocí a bytelně stavění lidé se sklonem se pořádně nacpat a celé to pořádně zapít, jak Morava velí.

Ani u nás doma tomu nebylo jinak, nebyli jsme žádní boháči, ale nezažila jsem hlad. Pravidelně jsme spolu stolovali a jednou denně bylo vždy teplé jídlo. Vařila se převážně česko-moravská kuchyně, kde kyprý houskový knedlík zalitý omastkem málokdy chyběl. Chleba mazaný máslem nebo sádlem a hybaj do školy.

Osyp jsem měla z buřtguláše, jater a plíčků na smetaně, ještě nyní se mi při vzpomínce odleví.

Výsledkem byla moje lehce oplácaná figura, která díky, sem tam uhnízděnému špeku, stávkovala při pohybu. Musela jsem povinně chodit cvičit do Slavoje, kde jsem trpěla jako psisko, výmyk byl za trest, hvězda z říše divů, na kladině jsem se místo ladných pohybů klátila a rostl ve mně osten závisti proti ostatním děvčatům, která neměla u pasu nic navíc.

Záviděla jsem panelákovým dětem, že doma pijí šťávu, my pili vodu nebo čaj.

Touha, aby na lince v naší domácnosti stála flaška s obyčejnou šťávou mne přešla v momentě, kdy jsem viděla v kině Olivii Newton - John, jak tančila v Pomádě s Johnem Travoltou a měla vosí pas.

Bylo mi čerstvých 15 let a držela jsem svou první dietu v životě.

Že se ze mne stává žena jsem poznala tak, že jsem poprvé omdlela hlady.

Odchodem z rodinného hnízda a nepravidelnou stravou, nezřízeným životním stylem, několikadenním alkoholickým oparem jsem se dopracovala k postavě snů. Ráno káva s cigaretou, v poledne káva s cigaretou, večer káva, šampus a cigareta.

Mohla jsem chodit za tyčí a nebylo mne vidět. / samozřejmě taky sex, že /

A to bych nesměla otěhotnět, ráno koláče, v poledne koláče, večer koláče a chleba se sádlem. Přibrala jsem 32kg.

Z malého špekouna narostla velryba, co plula bytem a sama už nezvedla ani ruku.

Tentokrát mne nezachránilo kino, ale porod a péče o dítě.

Začala jsem držet vajíčkovou, melounovou, celerovou, šunkovou, rohlíkovou dietu. Vždy jsem něco shodila, abych mohla přibrat dvojnásobek. Dopomáhala jsem si zázračnými koktejly, zlatými vajíčky nebo tabletkami, u nichž jsem měla průjem nonstop dva měsíce. Netoužila jsem po ničem, jen nemít zaryté kalhotky do zadku, podprsenkou přepásané tělo jako prase na zadních, bůčkovitě rozklepaná stehna a paže.

Ve skříni jsem měla oblečení na hubené období, na více vyžrané období a pak prasečí velikost kolem 54.

Ke střídání a předávání štafety mezi jednotlivými velikostmi docházelo vždy podle právě probíhající diety, půstu nebo hladovění.

Že je něco špatně jsem poznala po měsíčním průjmu a dehydrataci, kdy jsem přehlédla autobus a málem jsem pod něj spadla, zachránil mě pohotový spolucestující.

Život ve vzpomínkách ? Já celý dospělý život držela nějaké diety, pseudopůsty, půsty, odtučňování. Ztratila jsem desítky kilogramů i nějakou stovku, abych se k nim zase dopracovala. Mohla jsem z místa radit, mohla jsem dávat doporučení, psát knihy a mezitím, já to vlastně vzdala. Z malé a oplácané holčičky, která pěkně papala, jsem se vyžrala jojo efektem do porážkové jateční váhy.

A vidíte, přeci se zadařilo. Pět let žiji zdravým životním stylem, jím vyváženě, piji, pohybuji se a hlavně, já nehladovím.

Váhový úbytek, zatím ten největší v životě čítající 35kg si držím, neomdlévám nebo jen maličko a to jen z fešného chlapa, neskáču pod autobus. Stále toužím po koláčích, dortech, zmrzlinách, čokoládách, šlehačkách a jiných nezdravých prasárničkách malého špekouna, ale už na sobě necítím ten podtlak věčných diet, dietaření a hlavně beznaděje.

Mám ohromné štěstí, že mi chutná zelenina, ovoce, luštěniny a všechny ty produkty zdravé výživy, protože poprvé v životě nemusím bojovat s kručícím žaludkem, mdlobami, klepáním nervozních rukou. Zásadně se nevážím, zásadně se nestresuji váhou, když mi pne oblečení, přibrzdím plyn a je mi božsky.

Že je něco konečně dobře, ano, je ! Poprvé v životě nedržím žádnou dietu, nemám sice pas jako herečka v Pomádě, ale v obchodě s oblečením si kupuji zatím tu nejmenší velikost / 38/ za celé své žití. Jen já a hvězdy na obloze víme, že celoživotní trápení malého špekouna je po zásluze odměněno.

Zdraví vás blondýna, co se netrápí hladem a už nikdy nebude držet dietu, nedělá jí totiž dobře. / ani ve vzpomínkách /