Nenapravitelná blondýna...

Pro výkon současné profese je mne škoda. Měla jsem se věnovat bohulibé činnosti bulvární hyeny.

Moje pozorovací schopnosti, očumování, hodnocení zjevu i situací, předjímání, fabulování, tak to vše z mé osoby

dělá člověka, který by celý den seděl ve voze a stíhal svou vyvolenou celebritu.

Fotil, vymýšlel nesmysly, fantazie mám na rozdávání a ještě jí košatě dotvořím.

Vstupuji do obchodního řetězce Lidl, který jako vyznavač zdravého životního stylu vyhledávám pro

vynikající, vždy čerstvou zeleninu a ovoce, tož i ty ceny jsou zde umírněné.

Vzhledem k faktu, že ročně se to rovná metrákům, ušetřím nějakou kačku, kterou projedu na hadérkách.

Rozhlížím se a chce se mi zemřít. Oni mi ten obchod celý předělali, celý mi ho přestěhovali.

Nezůstal kámen na kameni, nezůstal regál vedle regálu.

Jsem autista, kterému při změně pozic tečou slzy, umírá a chce utéct.

Jogurty jsou v úseku nočních košilek, zelenina na pozicích květin, toaletní papír se prsí na bývalém místě ořechů.

Bez mapy, buzoly, GPS to nezvládnu,nemám sebou ani svačinu, budu zde o hodinu déle, nakoupit prostě potřebuji.

Ale pozor, jsem vysvobozená.

Autismus jde stranou, probudila se drbna.

Do obchodu vchází mladá žena, zjevem nevšední a zajímavá.

Má dredy až ke kolenům, stejně tak jejích pět dětí. Tak jsem se té mojí oblíbené Jamajky dožila i zde.

Jsou všichni ustrojeni do barevného oblečení, plného kytiček, sluníček.

Celá rodina působí velice osvěžujícím, nekomfortním způsobem a stejně tak jedná.

Místo košíčků či prodejního vozíku běhá všech pět dětí mezi regály, řve, výská, poskakuje a nakupuje do náruče.

Je jich plný obchod a tři členové ochranky se skutečně nenudí.

Dětičky běhají, okusují pečivo, odnáší a přináší zboží a jejich všude plno. Hází pytlíky, z papírových sáčků na pečivo si dělají kouličky na čutání.

Běhají, poskakují, běhá a poskakuje i ochranka.

Nepochopila jsem základní, proč nebyla matka celé tlupy vyzvána k nákupu do košíku nebo krabice, jak činí normální smrtelníci.

Nu což, nečum, blondýno, jsi tu kvůli nákupu.

Plním vozík nákupem a jsem zmožená, přeci jen se mezi regály orientuji jako kozel v zelí. A nemám svačinu !

Přede mnou na pokladní pás ukládá své zboží dredatá rodina, já hned za nimi.

Dochází mne mladý muž, který má v ruce pytlík s pečivem a jeden balíček sýru.

Jsem slušně vychovaná a chci ho pustit před sebe, můj nákup je daleko větší.

S díky odmítá a já se ještě na něj usmívám. Svou kabelku přehazuji ze zad dopředu a v tom se to stane.

Nejdřív letí balíček sýru, pak pytlík s pečivem, mladý muž do mne strčí a jako když mu někdo střelí do zad, vybíhá jako sprinter z obchodu. Vybíhá i ochranka.

Ve stejné vteřině se na sebe podíváme s pokladní a oběma nám dojde to samé.

Mladík si chtěl potykat s mojí kabelkou.

Dva měsíce nový mobil, doklady, takže by si mohl vzít nějaký šikovný úvěr. Klíče od bytu, od zaměstnání, od chaty a do finále peněženka. Stačila vteřina mého hloupého očumování a mé bulvární zatížení by se změnilo v slzavé údolí.

Kolikrát jsem slyšela, kolikrát jsem viděla, kolikrát jsem se dušovala, že kabelka je na prvním místě.

Né na zádech, né na boku, mezi lidmi zásadně nenabízet k dispozici na úplně nesmyslném místě.

Vteřina nepozornosti a příležitost dělá zloděje.

A poučení, nekradou lidé, kteří nevypadají dle našich zvyklostí a zajetých ideálů, kradou uhlazení a naleštění mladíci, na které se usmíváme, ke kterým se chováme slušně.

Krásný týden přeje bulvární blondýna, ach jo, už zase čumím, kam nemám...