sobota 24. března 2018

Má odpověď...

S ženou, která mne zná přes půl života, jsme vedly ty nekonečné filozofické a typicky ženské úvahy.
Má kamarádka mne už skutečně zná a ťala do živého s otázkou : Co chceš ještě v životě dosáhnout ?
Vypadla ze mne spontánní a okamžitá odpověď, která mi při zpětné satisfakci myšlenek vyrazila dech.
Nechci už být dokonalou manželkou, vynalézavou milenkou, nekompromisní manažerkou,
skvělou kamarádkou a přítelkyní, to vše jsem s úspěchem či bez úspěchu už zažila, prožila, zkazila nebo
úplně pohnojila.
Má odpověď zní : Já bych mimo jiné byla ráda babičkou.
Proč zrovna takto jsem bez přípravy, bez nádechu a bez velkého přemýšlení odpověděla, to mi došlo až záhy.

Má moravská babička, žena z lidu. Celý její život se jí vepsal do tváří. Vráska vedle vrásky stejně jako brázdy polí, které
celý svůj život obdělávala. Na hlavě šátek, na těle zástěra, na duši spoustu šrámů.
Mnoho dětí, manžel alkoholik a epileptik, málo peněz a život plný dřiny a odříkání.
Bývala jsem u ní jednou ročně v létě. Chodívaly jsme spolu mezi poli, potichu, mlčenlivě.
Do paměti se mi zapsala rána, kdy na velkých kamnech voněly omelety a v poledne na otlučených pekáčích
obrovské šišky sekané, moravské " zelé " a brambory. Ticho pouze občas rozčeřili vrabci nebo nástěnné kukačky.
Babička celý den pracovala, celý den mlčela. Nikdy nebyla zlá, když mne načapala u kádě s brambory pro prasata, shovívavě se usmála a neřešila.
Často jsme spolu sedávali se všemi sousedy u hřbitovní zídky, kde jsem se dozvěděla, že Dostálová je stará kurva,
Rychlý krade v JZD, předseda se ožral, že dostal ledvinový záchvat a na MNV se ztratila mávátka, prý je někdo použil na zátop.
A zase tiše jsme spolu odcházely domů, kde si babička před spaním nalila na lžíci s krystalovým cukrem Alpu, nejdřív vnitřně, no a pak na kolena. Když odešla navždy, byla jsem ještě strašně malá, v dětské duši pár letmých letních zážitků
zůstalo, někde v oparu let dávno minulých.

Má česká babička, typická maloměšťačka z lepší rodiny. Celý její život se jí vepsal do tváří. Nikdy nechodila do práce, nikdy fyzicky nedřela, byla ženou v domácnosti. Na úklid měla paní, která se fakticky o chod rodiny starala.
Vždy v neděli si má babička oblékla pravý perzián, na prsty si natáhla několik prstenů s brilianty a šla tuto skvostnou podívanou prodat do ulic. V zimě se procházela zahalená do kožešinové štoly.
Bydlely jsme spolu v jednom domě, ale pokud už mne babička někdy hlídala, což bylo jen ojediněle, byla jsem zavíraná na půdu za sebemenší prohřešky, kde jsem musela potmě stát a pak se omluvit.
Též to byla velice tichá žena, která mne pouze vyzývala : chovej se způsobně.
Způsobně jsem pila čaj z širokých hrnečků ze servisu z míšeňského porcelánu a způsobně jsem jedla šlehačkový dezert z broušeného talířku. Když odešla navždy, byla jsem už skoro dospělá, v mé duši se uchovalo pár hodně smutných vzpomínek na zlou a sebestřednou ženu, kvůli které nejsem dodnes schopná usnout ve tmě.

Dětství v takových kontrastech se nějak na duši malého i většího človíčka podepíše.
Kde by děcko očekávalo lásku, něhu, babičkovské rozmazlování a laškování, je hmatatelná pouze strohost, bolesti na duši obou žen a tam, kde měly rozdávat plnými hrstmi, tam se jim ani jedné nedostávalo, neuměly nebo nechtěly.
Nesoudím, pouze konstatuji, prožila jsem dětství s babičkami bez babiček.
Zda přetnu konečně tuto rodovou linii nepovedeného babičkovství, já doufám, dělám proto možné i občas nemožné.
Až jednou budu odcházet, přála bych si, aby měl Soptíček vzpomínky plné veselých emocí, aby ta potetovaná ženská se spoustou obrázků neupadla v zapomnění, že nedokázala projevit lásku, cit.
Skutečně ráda bych byla babičkou ....


40 komentářů:

  1. Simi, vždyť ty už jsi pro Soptíčka babičkou, kterou by měly mít všechny děti. I tento obrázek o tom hodně napovídá: malá se důvěřivě usmívá, chráněná veselým kabátkem a babičkou s deštníkem. Přála bych vám oběma, abyste s byly postupně i kamarádkami a celá rodina aby žila v klidu a míru. Jaro života i pro "babičku"

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, před krátkým časem jsem poprvé zavítala na Váš blog, ale ještě nikdy jsem nepsala komentář. Dnes musím. Mluvíte mi z duše, také bych byla ráda, aby na mně vnoučata vzpomínala v hezkém. Máme pětiletého vnoučka Vašíka a tříletou vnučku Verunku. Bydlí 30 km od nás, ale snažíme se s nimi být co nejčastěji, alespoň na krátký čas. Někdy hlídáme vnoučka, myslím, že je u nás moc rád. Vnučku jsme zatím nehlídali, bývá často nemocná a je hodně vázaná na maminku.

    OdpovědětVymazat
  3. Děvče, zas máš "moje" téma , i když já o té babiččí roli mluvím dost často. Sakra dobře dáváš malé to, co má dostat. Já navíc vyrábím alba, napsala jsem rodinnou kroniku a s dětmi mluvím a vysvětluji život tak po svém...Ale nejsem tu jen pro roli babičky, ještě jsem i máma, takže i holkám mluvím do života, když to po mě chtějí. Mám to jednoduše úplně stejně - chci, aby prostě po mě mým dětem a vnoučatům něco zůstalo. Jsi dobrá, pokračuj a raduj se a buď pro ni .Tvůj článek mě dnes nějak vnitřně hodně potěšil.

    OdpovědětVymazat
  4. Naštěstí k tomu máte lepší podminky,obe vaše babičky měly svym zpusobem smulu..určitě budete dobrou babičkou..

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem přesvědčená o tom, že jsi už ted' dobrá babička, na kterou bude Soptíček vzpomínat s láskou, kterou jí ted' dáváš. Vím, že bys dávala víc a že čas, který máš pro společné chvilky a prožitky vyhrazený, je strašně krátký, nikoliv kvůli tvé zaneprázdněnosti, ale kvůli rozhodnutí druhé strany. Snad se jednou tatínkovi rozsvítí v hlavě. Moc bych ti to přála.

    OdpovědětVymazat
  6. myslím, že tou babičkou už jsi, stačí si přečíst tvůj článek Blondýna v ofsajdu:)

    OdpovědětVymazat
  7. Simčo, vážně jsi to neměla jednoduché Já měla jednu babičku naprosto skvělou, od mamky a druhou trošku přísnější, ale když čtu o tvé, tak byla taky hodná    Obě mě spoustu naučily, díky nim je má láska k ručním pracem přímo závislostí    No a i já bych byla ráda babička, na kterou bude Lexík vzpomínat    a snad i jiná vnoučata....stále doufám     

    OdpovědětVymazat
  8. Také znám tyhle pocity z babiček. Poznala jsem jen jednu svou babičku, která s námi bydlela, a máma se o ni starala. Babička to byla přísná a zahořklá, co pořád jen napomínala, kritizovala a dělala z ostatních blbce. Co bych bývala dala za hodnou babičku, k jakým ostatní děti jezdily na prázdniny! Proto ti moc držím palce ve tvém poslání a věřím, že prokleté babičkovství se ti podaří zlomit a napravit mu pošramocenou pověst  

    OdpovědětVymazat
  9. zivot-na-prasky24. března 2018 13:48

    Mně se z toho chce plakat. určitě jste ta nejlepší babička.

    OdpovědětVymazat
  10. Se svými dvěma babičkami jsem měl velmi dobré zážitky, ale musím se vyrovnat se skutečností, že sám babičkou nikdy nebudu. Jak si to tak ale čtu, myslím, že to místo mne směle zastaneš .

    OdpovědětVymazat
  11. ještě jsem chtěla napsat jak to bylo s mými babičkami:)ta z matčiny strany tam jsme byli často a vím že si s námi vždycky hrála hodně, pekla, šila nám princeznovské šaty, dělali jsme módní přehlídky, dala nám všechno šaty, boty, kabelky na hraní, dědovy peníze z obchodu měl radost...když jsme chtěly být zlatovlásky, udělala nám paruky, když šmoulinky, zase nám je ušila, krásné vzpomínky:) na koupaliště jsme chodili, jezdili na dovolenou, s babičkou dědou, sestřenice a my se ségrou

    OdpovědětVymazat
  12. Myslím, že Ti to jde moc hezky, Blondýnko...

    OdpovědětVymazat
  13. To je krásné téma.Považuji období:"babičkovské"za nejkrásnější v životě.Vnoučátek mám dost,tak jsem si to patřičně nacvičila a užila Všechna vnoučata za námi jezdí stále(29,26,25)a nejmladší(13)se zastaví každý den po škole.Mám už i pravnoučka,ale tam to nebude tak jednoduché.Moje mamka nebyla nic moc babička.Já jsem babičky nepoznala.

    OdpovědětVymazat
  14. Rád jsem jezdil na prázdniny k babičce do východočeské vesničky.Až s odstupem času si člověk uvědomí,jaká to byla hodná a starostlivá paní a kde jsme všude spolu byli a že jsem díky ní viděl Ratibořice Babiččino údolí, Prachovské skály nebo Třebechovický betlém.😃

    OdpovědětVymazat
  15. Francofka na kostku cukru! To léčilo všechno!

    OdpovědětVymazat
  16. Soptíček má bezva babičku, neboj, ta bude mít samé pěkné vzpomínky. I moje babička byla úžasná a pro moje děti byla nezapomenutelnou prababičkou 😄

    OdpovědětVymazat
  17. Dle Soptíčkových úsměvů seš skvělou babičkou alespoň fotografie to jasně dokazují

    OdpovědětVymazat
  18. Mám to štěstí, že mám stále své dvě babičky. Jedné bude 92, druhé 91. Obě mají ještě zdraví rozum, jednu mám kousek a druhou v cizí zemi. Obě jsou studnicemi moudrosti, u obou dvou ráda poslouchám jejich vyprávění. Přesto je mi česká babička tak nějak blíž, udělala bych pro ni všechno na světě .

    OdpovědětVymazat
  19. Cérko, už teď si vynikající babičkou, Soptíčkovi se věnuješ, jezdíš s ní po výletech a to je ještě docela malá. Myslím, že na Tebe bude vzpomínat s láskou, ale hlavně aby si tu s ní byla aspoň do stovky ať si Tě pořádně užije    Zdraví z Valaškých kotáru taky jedna babička

    OdpovědětVymazat
  20. Moje babičky byly skvělé. Každá jinak, ale vzpomínám na ně moc ráda. A ty už jsi babičkou! A přímo ukázkovou. Soptíček si nemohl přát lepší.

    OdpovědětVymazat
  21. [1]: Kamarádkami asi nikdy nebudeme, já jsem tohle nepraktikovala ani s dcerou, hra bez mantinelů je pro dítě špatná.

    OdpovědětVymazat
  22. [7]: A kdo to měl jednoduché ?

    OdpovědětVymazat
  23. [13]: Důležité je si najít na každém období něco pěkného, babičkovské je kouzelné, ale předcházela mu léta, která také nebyla k zahození, naštěstí

    OdpovědětVymazat
  24. Vždyť ty jsi ta správná babička!

    OdpovědětVymazat
  25. [25]: Učím se být dobrou babičkou, nemám mustr, moje máma to taky neuměla, i když se snažila. Ona vůbec měla svůj svět a tahle ženská otázka je skutečně oříšek.

    OdpovědětVymazat
  26. Myslím, že Ti vůbec nehrozí být babičkou,která  by tuto roli nezvládla. Užíváte si to se Sofinkou.

    OdpovědětVymazat
  27. Blondi, jako babička babičce ti musím říct, že si vedeš skvěle

    OdpovědětVymazat
  28. Simi, díky Tobě jsem si vzpomněla na své babičky. Jedna z vesnice, přesně jak píšeš, vrásky na tváři, těžká dřina v JZD a pak doma ještě hospodářství.  Jezdili jsme k ní také na prázdniny a dodnes na to s bratránky a sestřenicemi z taťkovo strany vzpomínáme. Druhá z města, ale ta to neměla o nic lehčí. Práci ve fabrice, dědu, který stále měnil zaměstnání a to v té době úplně normální nebylo, šli z koruny do koruny, co si neušila a neupletla neměla. Jezdívali jsme k ní také na prázdniny, ale i na víkendy. Šila, pletla i háčkovala na nás se sestrou, brala nás na procházky i do cukrárny a z toho mála se našim stále snažila pomáhat. Žije dodnes (včera u nás byla na návštěvě) a mamce dodnes pomáhá. Obě byly báječné a na dětství u nich si ráda vzpomenu. Já babičkou ještě nejsem, ale moc bych si to už přála. Ale zatím se nedaří, tak snad jednou....

    OdpovědětVymazat
  29. Simi, určitě jsi dobrou babičkou.

    OdpovědětVymazat
  30. Simi, děkuji za to vzpomínání!

    OdpovědětVymazat
  31. Podle toho co píšeš o Soptíčkovi a všem, co spolu prožíváte, jsi správná babička. Moderní, dnes by to ani jinak nešlo

    OdpovědětVymazat
  32. Postihla tě ta úplně nejlepší kombinace, vypadáš jako maminka, ale ve skutečnosti jsi babička. A kdo je vic?

    OdpovědětVymazat
  33. No to si piš, Soptíček na Tebe jednou bude mít krásné vzpomínky, určitě.

    OdpovědětVymazat
  34. Zajímavé přání. Moje obě babičky byly vcelku normální, byť také každá pocházela z jiných poměrů. S tou od otce jsem moc dlouho nebyla, naši se rozvedli když mi byly čtyři roky a já jsem v osmi odmítla chodit na soudní návštěvy. S babičkou od maminky to bylo jiné, ta se o mne starala protože jsme bydleli pohromadě. ještě na učňáku mi vařila k snídaním vločkovou nebo krupicovou kaši, hřála polévky a jinak podstrojovala. když jsem si to chtěla dělat sama, nechtěla to dovolit.... odešla v mé dospělosti a neměla už moc ráda lidi. V tomhle začínám být trochu po ní

    OdpovědětVymazat
  35. Měl jsem také dvě babičky. Obě byly hodné. Jen tchýně byla snob a maloměšťák, to mě ale nesralo.

    OdpovědětVymazat
  36. Pěkně napsané. Já jsem v dětství měla k babičkám daleko. Obě na Moravě a já s rodiči v Čechách, kam táta musel díky umístěnce po vysoké škole. Návštěvy baviček se konaly jen při dovolených na pár hodin.  Měla jsem je obě ráda, ale zase tam byl jeden rozdíl. Jedna hluboce věřící a druhá intelektuálka již ve velmi pokročilém věku. První dříč na poli, druhá paní řídící školy, která si do padesáti let užívala cestování bez dětí, pak si vzala mou maminku jako schovanku.

    OdpovědětVymazat
  37. Moravské babičky a lidé vůbec jsou přirozenější, říkáme my, Moravští patrioti.

    OdpovědětVymazat
  38. [39]: ... moravští (malé "m")

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.