sobota 3. března 2018

Cesta do nitra mého já ...

Při výšlapu svého životního kopce se občas posadím na lavičku, abych nabrala dech.
Tyto povinné či nepovinné přestávky potřebuji, abych v mapě svého života sladila sebe, kompas a své nitro.
Na povrch vyvěrají otazníky, kudy jít, s kým jít, zastavit se, běžet nebo se stát jen divákem a staticky sledovat.
Měla jsem spoustu otázek, málo adekvátních odpovědí a cítila jsem, že se nutně potřebuji posunout dál.
Nespoléhat na okolí, společnost či rodinu, rozhodnout a činit sama za sebe.
Přihlásila jsem se na kurz GRAFOLOGIE.
Zadání znělo : vezmi tužku, papír, přijeď se seznámit s novými lidmi, přijeď se poznat sám.
Naskytla se mi lákavá příležitost, jak poznat své nitro blíž, více si rozumět v daném životním období jako žena i lidský element.

Grafologie zkoumá písemný projev člověka, ze kterého skládá jeho psychologickou tvář. Z toho, jak chodíme, mluvíme, jíme, píšeme, i z těchto pohybových výrazů lze odvodit povahu, jednání člověka.
Sešla se nás příjemná skupinka lidí různých věkových kategorií, která měla díky svému psanému projevu chuť nahlédnout do své povahy, do své hlavy, neboť grafologie a psychologie jsou spolu velice úzce spjaté.
Celé tři dny jsme psali, psali, psali. Pod vedením špičkové lektorky jsme začali více vnímat sebe, své životy a nebáli se otevírat cestu k sobě, která je leckdy hodně složitá a člověk jí v polovině vzdá.
Na příkladech starých rukopisů jsme se učili hledat, vnímat sklon písma, položení jednotlivých slov, vět a tak jsem měla možnost zkoumat charakterové rysy Boženy Němcové, prezidenta T. G. Masaryka, Marlene Dietrich, Bedřicha Smetany nebo Adolfa Hitlera.

Díky grafologii se mi během několika dní otevřel obzor, o kterém jsem neměla ponětí a co jsem se o sobě tedy dozvěděla:
- již neumím takřka vůbec psát psacím písmem, můj písemný projev je pouze tiskacími písmenky. Je nesmírně zajímavé, že si vůbec nepamatuji a neuvědomuji, kdy k této změně došlo, v jaké mé životní etapě jsem vyměnila svůj úhledný písemný projev za rychlejší tiskací písmenka. Vypotit celou stránku textu byl nadlidský výkon, neustále jsem do psacích písmen cpala tiskací.
- při soukromých konzultacích nad mým osobním písemným projevem vyplavaly na povrch uložené křivdy, nepochopení v dětství, složitý vztah s rodiči v prostředí bez lásky, mnoho mých excesů navázaných na složitost mé povahy. Tekly potoky slz, otevíraly se třinácté, čtrnácté komnaty a díky analýze mého písma jsme se i hodně zasmáli.
- od dob školy v přírodě jsem se poprvé ocitla ve společnosti naprosto cizích lidí, byla jsem sama za sebe jako člověk bez rodiny, bez partnera. Spala jsem sama s cizí ženou v cizím prostředí. Skupina badatelů trávila celý den s tužkou a papírem, psali jsme, brečeli jsme , smáli se, rozjímali, nechali se vést zkušenou lektorkou a při odjezdu jsme se loučili jako staří známí, ten víkend se mnozí o sobě dozvěděli víc než co stihli za celý život jen tušit.
- zamilovala jsem se do nádherné, syrové, jadrné, neuchopitelné Vysočiny. Při procházkách mezi jednotlivými semináři jsem vdechovala vůni pučícího jara, vnímala syrovost brázd tmavé půdy, tu tvrdou realitu drsné země.
Já holka z města jsem se obdivovala milým a vřelým lidem, kteří se zdraví, usmívají se, já rozmazlenec jim záviděla volnost.
Uteklo už spoustu vody v korytech potoků a přesto stále cítím vůni kopců Vysočiny.

Tužka v ruce je mocnou zbraní i nábojnicí našich nepřátel, díky ní se stáváme velmi zranitelnými a čitelnými.
Jsem člověk, který má nutkavou potřebu vývoje, mě má písmenka, mé řádky daly nahlédnout do nitra, svlékly mne, obnažily, ale já jsem se ze své nahoty poučila, nebála jsem se jí a přijala jsem jí

Krásný víkend všem s tužkou v ruce či bez ní, jen nezapomeňte na skvělou náladu.

41 komentářů:

  1. Takový výlet do nitra sama sebe by se mi moc hodil   , poslední dobou se v sobě vůbec nevyznám    A tiskacími písmenky píšu už snad od střední, to si pamatuji, prostě to bylo rychlejší    Krásný víkend Simčo Já se adaptuji z kouzelné Francie na domov     

    OdpovědětVymazat
  2. Vstavam a ctu te a smekam a usmivam se a vubec...urcite pujdes do vyberu,ale to tak dulezity neni,vid.Moc hezky! Krasny vikend

    OdpovědětVymazat
  3. Já vlastně taky nevím, kdy jsem začala psát tiskace. Psace to ještě bylo v obchodech, ale asi se to tak nějak zvrhlo když jsem zůstala doma a sepisovala zakázky. Dneska taky napsat stránku psace je šílenej porod. Když jste rozebírali ty písma těch osobností, věděli jste dopředu čí to je rukopis? Asi bych takový nějaký vrt do vlastní psychiky potřebovala, už mi to v hlavě začíná bobtnat a duřit a hrozí výbuchem...

    OdpovědětVymazat
  4. Kdysi jsem přemýšlela nad grafologickým rozborem svého písma, ale pak jsem to odložila kamsi do šuplíku. Možná by stálo za to se k tomu konečně dokopat.

    OdpovědětVymazat
  5. Kdysi jsem přemýšlela nad grafologickým rozborem svého písma, ale pak jsem to odložila kamsi do šuplíku. Možná by stálo za to se k tomu konečně dokopat.

    OdpovědětVymazat
  6. Grafologie a frenologie jsou moje oblíbené vědy.

    OdpovědětVymazat
  7. Hezký článek.Určitě musel být kurz zajímavý. Kdysi jsem se ke grafologii letmo dostala prostřednictvím jakéhosi časopisu.Ale tím to skončilo. Pro mne problém psát psacími písmeny není. Tiskací písmenko občas použiji na začátku věty.Asi by byl zajímavý rozbor mého písma , ne, že bych si tak fandila, ale v podstatě si myslím, že se docela znám, že vím, co a proč a jak ovlivnilo můj život. Asi bych byla překvapená .

    OdpovědětVymazat
  8. Kurs byl určitě hodně zajímavý a poznávací. Kdysi jsem to hodně studovala, půjčovala si na toto téma knihy v knihovně. Dnes už mám jiný náhled na život, nechávám ho plynout a vím, že co bylo, bylo potřebné, a co bude, to taky tak má být. Ať to bude plné pozitivních či smutnějších věcí.

    OdpovědětVymazat
  9. Je fajn nahlídnout do dalšího životního šuflíčku. Snad už mi budeš cvičně umět napsat rukou psaný dopis. A já proč mě to nutí psát dopisy rukou!

    OdpovědětVymazat
  10. Ty jsi vážně šikovná, podnikavá holka...

    OdpovědětVymazat
  11. [3]: A co trepanace lebky, když už zmiňuješ ten vrt...?

    OdpovědětVymazat
  12. [11]:To by asi ten chaos a bobtnání myšlenek a různých chander asi nevypustilo. Možná by to vypustilo celý mozek, takže by už k bobtnání nedocházelo, nebylo by čeho

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: To je ta lepší varianta. Ale jsou mnozí, kteří by po takovém úkonu mohli zjistit, že NEMÁ CO vytéct!

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: Můj bratr říká, že jsem nebyla na operaci dolních končetin, ale na lobotomii           

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: No a kterej konec těla ti vlastně operovali? Jeden nikdy neví! Na fakultě jsem potkala dokonce DVĚ spolužačky, které si pletly levou a pravou stranu...

    OdpovědětVymazat
  16. Simi, prima článek   Kurz byl určitě zajímavý   Já píši i psacím i tiskacím, i když mé úhledné psací už není tak úhledné

    OdpovědětVymazat
  17. Takový kurz bych si ráda vyzkoušela, zatím ve škole píši psacím, ale kdoví co za pár let...

    OdpovědětVymazat
  18. [9]: Přečetla, moc pěkné a dobře napsané - díky za tip.

    OdpovědětVymazat
  19. Bez tužky, či propisky bych si nedokázala představit svůj život. Píšu psacím písmem, zejména své deníky a někdy mám problém to po sobě přečíst. Přátelé říkají, že mám vypsanou ruku, já si o sobě myslím, že normálně čmárám.

    OdpovědětVymazat
  20. prednasky som bol donuteny pisat rukou. nasa generacia este nevlastnila noutbuky a pod., ale napisane som precitat potom nevedel. tak som namiesto na prednasky chodil radsej na pivo. raz som nechal za drahe peniaze pustil na moje spisy grafologicku. tie jej kecy mi tuto vedu nadobro znechutili. dnes chromou rukou pisat neviem a lavak nie som. dam jej teraz anlyzovat napisane lavou rukou. to bude zaujimave...

    OdpovědětVymazat
  21. Grafologie má dost společného s psychologií člověka a takové poznání, nejen sama sebe bylo určitě hodně zajímavé. Ani se nechce věřit, že se dá podle písma o člověku tolik dozvědět a i proto se grafologie často používá v kriminalistice

    OdpovědětVymazat
  22. Simi, určitě to byl hodně zajímavý kurz, ale hodiny psaní bych nezvládla. Sice by mne zajímalo, co bych se o sobě ze svého písma dozvěděla, ale možná je lepší nevědět. Myslela jsem si, že psace píšu, ale když jsem se podívala na všechny poznámky kolem sebe, tak jsou napsány tiskace. :o)

    OdpovědětVymazat
  23. Zajímavé. Co bych se asi dověděla o sobě?

    OdpovědětVymazat
  24. Dobře jsi vybrala, grafologie je opravdu zajímavá. Před pár lety jeden netový známý z pár vět které jsem mu poslala přesně poznal jaké jsem měla aktuální i dávné problémy i jaké bylo moje dětství

    OdpovědětVymazat
  25. Moc pěkné čtení(jako vždy).Bylo to určitě zajímavé poznání.Já píšu tiskacím od školy.Dnes už svůj psaný rukopis ani nepřečtu

    OdpovědětVymazat
  26. Rukou píšu pořád docela rád, i když cizím očím asi nečitelně. Myslím, že přechodem na ťukání do klávesnic všeho druhu se zbavujeme části sebe a podstatné části svědectví o nás. Škoda. No a jedno s grafologií související téma mi vrtá hlavou už řadu let a myslím, že ho ještě někdy v budoucnu trochu literárně zpracuju .

    OdpovědětVymazat
  27. Simi, prosím, zašli mi Tvoji adresu do mailu, zítra bych odeslala všechny výhry najednou.

    OdpovědětVymazat
  28. MNOHOKRÁT VÁM VŠEM, MILÍ BLOGOVÍ PŘÁTELÉ, DĚKUJI ZA KRÁSNÉ KOMENTÁŘE   

    OdpovědětVymazat
  29. Blondýnko, ten kurz mi přijde velmi zajímavý. Taky píšu tiskacím písmem a nevím, kdy k tomu došlo. Psacím psát nemohu, páč mám tak vypsaný rukopis, že to bohužel nepřečtu ani sama po sobě. Tedy pokud to čtu tak do půl hodinu, to ještě zvládnu, pak už nikoliv Měj krásný večer.

    OdpovědětVymazat
  30. [2]: No to si piš, že tam půjde

    OdpovědětVymazat
  31. [31]: Jo, a ty, Bluesovko, tam jdeš hned po Bloncce

    OdpovědětVymazat
  32. K tomu tvýmu komentáři u mě : když chci někoho podpořit, tak nepíšu ,že ten druhej  chová dětinsky a ublíženě . Psalas, že se mám nad to povznést a bejt optimista . Jenže to já neumím a proto jsem taky napsala ten článek .

    OdpovědětVymazat
  33. [33]: Jsem velice otevřený a férový člověk, nelžu a nemažu med lidem kolem úst. Píšu otevřeně, nechci zraňovat a celé je to jedno veliké nepovedené nedorozumnění.

    OdpovědětVymazat
  34. Simi, muselo to být hodně zajímavé, člověk se po pár dnech o sobě asi dozví věci...

    OdpovědětVymazat
  35. Díky za inspiraci, hned bych šla do toho taky. :) Vysočina je fajn, ale já miluju Moravu. :) (Znám důvěrně obojí.)

    OdpovědětVymazat
  36. Takový kurz by mě určitě bavil. Zajímá mě všechno co mluví o lidském charakteru, dnes už ručně píše málokdo, je to škoda. Všechno určitě neklapne na 100%, ale způsob jakým píšeme o nás hodně vypovídá

    OdpovědětVymazat
  37. Grafologie je zajímavý obor. Já ve svém písemném projevu píšu psacím, ale občas tam vpašuju nějaké tiskací písmeno. Manžel píše jen tiskacím, protože se tak učili na průmyslovce a říkali tomu kontsruktérské písmo. Moje písmo se vyvíjelo velmi dlouho. Měla jsem sklony k napodobování. Když se mi líblo písmo někoho jiného, psala jsem hned také tak. To jsem dělala na střední. Třeba malá písmena velmi nepoměrně menší než velká s tím že "a" a "o" jsem protáhla hodně do šířky. Jednou jsem na to krutě doplatila, až mne to rozbrečelo. V češtině jsem byla vybrána, abych přečetla ukázku ze svého čtenářského deníku, nebo tento byl jako jediný profesorem vyhodnocen jako nejlepší, ukázkový. ˇBýt pochválena a pak se veřejně chlubit čtením oné ukázky před celou třídou způsobilo, že jsem koktala a jako bych najendou neuměla číst. Profesor se zarazil a zeptal se, jestli je to opravdu můj deník, jestli ho nemám od někoho půjčený a chtěl vidět mé sešity. Tam samozřejmě našel jiné písmo a já byla označena jako podvodnice a profesora jsem hrubě zklamala a byla mi opravena známka samozřejmě na horší. Ta krutá nespravedlnost..... Ubrekovala jsem ještě v další hodině a tak si mne profesor dějepisu vybral k tabuli a já nebyla schopná znova mluvit před třídou, když jsem byla chvíli předtím veřejně nařčena z podvodu. Výsledek další špatná známka. a za všechno může má záliba v napodobování písma jiných. Jak by asi mne charakterizovala grafoložka. A poznala by z různého písma, že se jedná o stejného autora textu?

    OdpovědětVymazat
  38. Ja kdyz píšu ručně skrabu jak kocour

    OdpovědětVymazat
  39. Cesta do vlastního nitra je vždycky dlouhý a strastiplný proces. Úplně chápu potoky slz i záchvaty smíchu - muselo to být velmi intenzivní. Tak držím palce, aby plody byly sladké a trvalé

    OdpovědětVymazat
  40. Já také píšu jen tiskacími písmeny, protože jinak by asi můj rukopis musel luštit odborník na klínové písmo dávných civilizací .

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.