úterý 6. června 2017

Z deníčku uvadající babičky...

...aneb příroda ví, co dělá.

Přijel Soptíček.
Hurááá, přijel Kraken.
Úderností sobě vlastní vběhl do domácnosti, která se záhy mění na minové pole.
Rozinka s naježenými chlupy zalézá do nejvyššího sloupku škrabadla. Na výrazu Edíka je vidět, že by chtěl emigrovat.
Emigrovat daleko. Míša se stal objektem vášně, Soptíček si ho nonstop cpe na " tulíka " / volný překlad pro drsné objímání/.
Z bytu je kůlnička na dříví, alespoň smažený květák potěšil.

Dochází k přesunu jednotky rychlého nasazení.
Nové jezírko je zkolaudované. Ryby byly několikrát nakrmeny kačírkem, hrubost a jemnost kamínků si batole vybíralo podle momentální nálady. Všichni kapři záhy vyhledali největší hloubku a vynořovali se pouze pro nádech, výdech vynechali.
Já, moje dcera, moje švagrová, můj synovec, všichni jsme stále ve střehu připraveni na steč.
Soptíček ve skvělé formě likviduje osazené koryto a zkoumá hloubku osazení a délku kořenů rostlin.
Z chaty je kůlnička na dříví, alespoň francouzský jablečný koláč s griliášem potěšil.
Švagrová utíká, prý mají hodně úkolů.
Kecá, těší se, že bude mít svůj klid a v uplynulých dnech si bude vážit svých dvou puberťáků.

Přijíždíme domů, všechny kočky jsou už dávno schované.
Nemají zájem o tulíka.
Svléknu Soptíčka a v ten moment to nekončí, ale začíná.
Pocit nahoty a uvolnění v ní probouzí tygra. Běhá, řve, poskakuje a odmítá se obléknout.
Smráká se, Kraken je kojen a očekáváme klid.
Dávka mateřského mléka nepomohla, asi nebyla dodržena teplota a dávka medu, publikace lžou, že si máte dát před spaním teplé mléko s medem.
Je 22:10. Je skoro tma. Je ticho.
Padám obličejem do polštáře. Neumytá, nevyleštěná, nenamazaná.
Celou noc sebou hážu, celou noc mě chodí kočky ujišťovat, že v domácnosti zůstanou.

Příroda je mocná čarodějka.
Přesně ví, v jakém úseku býti matkou, v jakém úseku býti babičkou.
Splnil se mi sen, mám nástupce.
Já, jaderný reaktor mám konečně malý, docela maličkatý jaderný reaktorek.
P.S. Celkem by mě zajímalo, jak to dělají tatínkové v důchodovém věku, kteří si místo vnoučátek pořizují dětičky ?
Protože já, uvadající babička za pár dní Soptíčka vyexpeduji domů a týden budu duševně relaxovat, ale takový tatínek má to nadělení pořád včetně řádně nastartované a krásné, mladé manželky.


30 komentářů:

  1. Tak takhle jsem se už dlouho nenasmála.

    OdpovědětVymazat
  2. To je ta výhoda babiček, půjčit a vrátit Nastartovala jsi mně den dobrou náladou, díky   

    OdpovědětVymazat
  3. Mně sice vnoučata chodí do školy (1. a 3. třída), ale zhusta jsem ráda, že sem jezdí jen na otočku...tudíž při vašem líčení jsem se mohla pohodově smát.

    OdpovědětVymazat
  4. Svižně napsáno, vyloženě pro vrásky smíchu na babiččině tváři. A krásný letní kabátek - kdo to má!

    OdpovědětVymazat
  5. Ty jsi musela mít zcela určitě tu nejlepší známku ze slohových cvičení ve škole. Naprosto bezvadně umíš popsat danou situaci.

    OdpovědětVymazat
  6. Děťátka můžou být požehnání nebo prokletí!

    OdpovědětVymazat
  7. No holt jabko nepadá daleko od stromu, Soptíček je toho příkladem. A mám radost, že ho vidím s tou zmrzkou, jééé, jak já bych si jí teď dala, tu jahodovou a nebo třeba jen i ten obyčejnej polárkáč za pětku.

    OdpovědětVymazat
  8. Zaujalo mě to leštění: jakou leštěnku používáš?

    OdpovědětVymazat
  9. A uvadající babička je kdo?

    OdpovědětVymazat
  10. Simčo, určité typy dědičnosti se vyskytují ob generaci, takže Soptíček má být po kom. Po babičce přeci a to se, jak píšeš, povedlo. :o)

    OdpovědětVymazat
  11. Simčo, taky naprosto nechápu, kdo je uvadající babička      No, ale přiznávám, že usínám dříve než Lexíček    , jak já už se těším na tento víkend, kdy si ho zase po dlouhé době užiju a další týden na krátké dovolené     

    OdpovědětVymazat
  12. Vnoučata zatím nemám, ale aspoň vím, co mě čeká Moc jsem se nasmála (já vím, co si myslíš - že mě to pak přejde) Ale určitě i víš, že byt, chata atd. byť převrácené naruby za ten krásný modrooký kukuč stojí...   

    OdpovědětVymazat
  13. My máme 2 vnoučata - dvojčata, holky, zanedlouho budou mít rok a je to nádhera sledovat, jak z uzlíčků v inkubátoru vyrostli človíčci, kteří se pohybují po bytě jako pudli, neohrabaně stoupají a svými zvukovými projevy si dovedou leccos vymoct.

    OdpovědětVymazat
  14. V jejich přítomnosti je den velmi kreativní, vtipný, veselý a aktivní. V jejich přítomnosti je den velmi, velmi dlouhý. Užíváme si ho naplno, proto se cítíme, jako bychom prožily dny dva. Přesto to tak rády podstupujeme.

    OdpovědětVymazat
  15. Simco,pobavila jsem se na tvůj úkor. Popsala jsi trampoty všech členů domácnosti naprosto živé. Dostala mě i švagrová, která si bude vážit svých puberťáku.   

    OdpovědětVymazat
  16. [1]: Smích léčí a já jsem moc ráda občas terapeutem

    OdpovědětVymazat
  17. [5]: Ano, bude léto a mi si to prostě musíme začít užívat

    OdpovědětVymazat
  18. [9]: Ano, Soptíček velice rád zmrzlinkuje a celý kolektiv s ním   

    OdpovědětVymazat
  19. [13]: Děti k životu patří, bydlí ode mě 100km a občas mi strašně chybí. Tím, jak jsme si vzácnější, i když si denně voláme, píšeme, mám radost, že jsou součástí mého života. Díku bohu

    OdpovědětVymazat
  20. [15]: Nepřejde, milionkrát můžeš nadávat, milionkrát můžeš bědovat, přesto je miluješ, miluješ bez výhrad, nedovedu si představit, že bych je obě neměla

    OdpovědětVymazat
  21. Jééé, já to tady zase nepoznávám, stačil jeden den a celá titulka ti kvete. To je nádhera! Loni nám kvetl rmen kolem domu, nedaleká louka ho byla plná a letos tam není ani kvítek. A zmizely i vlčí máky.

    OdpovědětVymazat
  22. [24]: Je mně jasné, že si nás omotají kolem prstu :).

    OdpovědětVymazat
  23. Ano, je třeba ubožáky pomocí digitalizace eliminovat

    OdpovědětVymazat
  24. Tak ze Soptíčka je Kraken, jo?   

    OdpovědětVymazat
  25. Veselý článek je balzámem na duši. Děkuji

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.