čtvrtek 8. června 2017

Srážka s realitou...

Je krásné červnové dopoledne.
Slunce svítí na kýčovitě modré obloze, jen vítr duje víc než by si člověk představoval.
A nebo nepředstavoval, pro akurátního čtenáře.
Přicházíme na dětské hřiště.
Náš městský obvod se vyznamenal, postavil nádherné dětské hřiště.
Ještěže mám vnučku a mohu si ho užít.
Spolu s námi přichází kolektiv malých špuntů místní školky.
Na povel se rozutečou. Najednou se hloučkují, šeptají, někteří o překot diskutují.
" Vona je mrtvá ".
" Urccccitě je mutvááá "
" Je mutvááá nebo nemutvá "
Jo, tak to mě začíná zajímat, bystřím smysly a tu jí vidím.
Na kraji dětského hřiště leží na zemi žena. Otáčí se z boku na bok. Její partner se na ní dívá, občas něco prohodí a kouří.
Aha, zde asi došlo ke srážce s injekční stříkačkou či flaškou alkoholu.
Děti i dospělí se dívají stejným směrem. Každému se honí hlavou něco jiného.
Žena neni " mutvá ", protože vleže kouří.

Příjíždí hlídka městské police. V ten moment žena bleskurychle vstává ze země a sedá si na lavičku.
Policisté místo, aby přišli blíž, sedí ve voze , asi se bojí, že je ofoukne ten svěží větřík.
Nakonec vystupují a z válející ženy se vyklube docela mladičkatá dívenka.
Bubu.Bubu.
Srážka s realitou ? ANO.
Ještě jsme se nenaučili řádně třídit domácí odpad a na dětských hřištích se nám válí lidský odpad.
Pro každou matku či otce je zoufalá prohra vidět tak své dítě. Jako rodič selhal, jako vychovatel selhal.
Tolik jsme toužili po správném " Západě ". Pomalu se nám tu rýsuje divoký.
A já si uvědomila, že dnešní tří až čtyřleté dítě již běžně ví, co je " mutvá ".
Moje dcera ještě v první třídě věřila na andělíčky a nebíčko.
Ach jo, kam se to zase ženeme ???
Beru ty moje holky a utíkám, utíkám před realitou.
Realita všedního dne bolí, pálí, tlačí a děsí.


27 komentářů:

  1. Bohužel, taková je realita. My ze "staré" generace máme rádi určitý řád a pořádek, jinak to fungovat nebude. Mám hodně kamarádek učitelek, stačí, co říkají o tom, jak se některé děti chovají a to za vydatné podpory a výchovy rodičů. Jen se nesmí často používané "moje dítě je osobnost", zaměňovat prostě s nevychovaným dítětem.

    OdpovědětVymazat
  2. Velmi smutné Já na ten "západ" vletěla z hlubokého komunismu - to byl teprve šok! Na hezké si zvykneš hned, ale na nevychovanost asi nikdy.. Děti jsou zde svátosti a napomenout je třeba když řvou jako tuři znamená zabránit ve vývoji jejich osobnosti. Ale když vyrostou zas se mi tak hrozní nezdají ) Pamatuji se, že můj tatínek všem vyprávěl že v Itálii neviděl ani jednoho chuligána !   

    OdpovědětVymazat
  3. P.S. Krásná ilustrace Honzíkova cesta nebo podobně? Dneska by všichni koukali do mobilu místo na dědečka   

    OdpovědětVymazat
  4. no je to hrozné, ale bohužel se to stává...

    OdpovědětVymazat
  5. Protože mi na dva dny vypadl doma internet, chodil jsem ty dny od deseti do knihovny místní základní  školy. Protože jsem jednou přišel o deset minut dříve, sedl jsem si naivně před vchod na lavičku. Než knihovnu otevřeli, byl jsem dvakrát dotázán malými školáky, zda neprodávám perník...

    OdpovědětVymazat
  6. Taky si myslím, že hodně věcí se ani výchovou neovlivní....pokud je mladý člověk chytlavější a labilnější

    OdpovědětVymazat
  7. Já nedávno viděla u nás na náměstí mladíka v mikině a s kapucí na hlavě. V jedné ruce láhev ředidla, v druhé mobil a sotva se držel na nohou. Tak se ploužil, k lavičkám. Bohužel jsou lavičky před školou, tak nevím, je to dobře, že děcka co vycházejí vidí jak to dopadá a nebo to budou chtít taky vyzkoušet?

    OdpovědětVymazat
  8. Je to katastrofa a bude to horší. S platností protikuřáckého zákona jsme již zaznamenali nemilé a obtěžující skutečnosti. Chlast a kouření se nyní prezentují všude. My musíme do obchodu projít kolem jednoho baru, který je na stejné terase. Kuřákům majitel připravil hned u vchodu taburetky a popelník. No ti se mají, ani nemusí u popelníku stát.

    OdpovědětVymazat
  9. Facka,dáná ve vhodnou chvíli...

    OdpovědětVymazat
  10. Kam ten svět spěje, když se dějí takové věci

    OdpovědětVymazat
  11. Kdysi jsem na jednom policejním blogu navrhoval, aby se odstranila drogová kriminalita tím, že by se udělala legální. Protidrogová centrála je stejně přetížená na doraz, a když se podíváme na policejních stránkách mapu varen v čechách, obávám se, že její předchozí náčelník, který měl kdysi v práci oficiální  úkol jako příslušník StB rozšiřovat drogy v západním německu, že to prostě, když se režim v roce 89 obrátil, nerealizoval v tom německu, ale u nás, a stal se takovým novodobým českým perníkovým Baťou. Kdyby byly drogy legální, tak by policie jen dohlížela na to, aby nikdo deelery, kteří by byli také legální, nikdo nerušil v jejich legálním podnikání. Proto si myslím, že bych pak měl na té lavičce být zadržen, perlustrován, a kdybych při výslechu řekl, že jsem tam jenom čekal, a perník ani neprodával, tak bych dostal od soudu pokutu za to, že jsem ty školáky uváděl svým nezákonným jednáním v omyl.

    OdpovědětVymazat
  12. Je to bohužel tak. A je to čím dál horší. Ale co s tím?

    OdpovědětVymazat
  13. Je to až děsivé.. Ale už se přestávám divit tomu všemu, co je dneska možné...

    OdpovědětVymazat
  14. Já se těšila, jak bude něco vtipného o "ne-mutvém" hmyzu - a ono nic

    OdpovědětVymazat
  15. [15]: Jako takový krasavec, co se mi tam nastěhoval, tak takového Ferdu jsem tam neměla, to je neuvěřitelně vybarvený kus.

    OdpovědětVymazat
  16. [16]: To znamená, že FERDU JSI VYMĚNILA za jinýho   

    OdpovědětVymazat
  17. [17]: Dí, přeci jsi mi nevěřila, že tam mám tři roky stejného žabáka...právě se mi tam vystřídalo tak 10 Ferdů od jara   

    OdpovědětVymazat
  18. [18]: A my jsme ti s Míšou věřily! Takže přeci jen byly žabí stehýnka!

    OdpovědětVymazat
  19. [19]: Je mi líto, ale kdo se pozorně díval, jako třeba Dinosaurus, tak ten viděl, že první Ferda byl vlastně ropucha   

    OdpovědětVymazat
  20. [20]: Copak, ropušky nepapáme? By nám zaskočily?

    OdpovědětVymazat
  21. [21]: Jistěže nikoliv, máme k nim citový vztah   

    OdpovědětVymazat
  22. [22]: Ne, ne, já rozhodně ne! A ještě jednou ne!

    OdpovědětVymazat
  23. [1]: Já jsem byla také klenot, ale za bílého dne jsem se nikde neválela, já až v noci a po tmě     

    OdpovědětVymazat
  24. [10]: Evi, já byla bita, hodně, stejně to bylo prd platné, musela jsem se srovnat sama

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.