úterý 20. června 2017

Ein Kessel Buntes ...

...aneb jak jsem toužila se stát východoněmeckou prostitutkou.
Jako matka jsem u dítěte nepotřebovala rozlišovat, zda máme období separace či období vzdoru.
Mé dítěte bylo boží.
Jako babička se vám mohu pochlubit, že jsem zažila aktuálně fázi vzdoru . / tímto srdečně děkuji spřátelenému mateřskému blogu za vysvětlení /

Krásný den. Krásný den s dcerou a vnučkou.
Pojedeme do termálních lázní Bad Schandau. Budeme se koupat, budeme se veselit.
Soptíček se rozhodl jinak. Nebude se veselit. Bude vzdorovat.
Cestou do Děčína toužím být veverkou. Veverkou zrzečkou s malým lískovým oříškem.
Nechci totiž sedět vedle uřvaného batolete, které milionkrát zařvalo MAMI.Chci sedět na stromě u silnice a vychutnávat si oříšek.
Zastavujeme, kojíme.
Situace se zlepšuje na pět minut. Soptíček má u nosu bubliny. Hystericky huláká MAMI,MAMI,MAMI.
Nezabírá jablko. Nezabírá pitíčko.
Dělám ze sebe kreténa, to také nezabírá.
Po tisící slyším MAMI. Dívám se z okna. Dívám se z okna, já tu totiž nejsem.
Vpíjím se do krajiny.
Cestou přes Hřensko toužím být východoněmeckou prostitutkou či českou, nepodstatné.
Toužím stát u krajnice, toužím se natřásat v krajkovém prádle. Nechci sedět vedle Soptíčka.
Moje hlava po hodině jízdy rotuje kolem své osy. Za tento časový úsek jsem slyšela asi stomilionkrát vzdorovité, klackovité, vyječené, neukojené MAMI.
Má dcera v klidu řídí, její trpělivost nezná mezí.
Dojíždíme do cíle a obě se začínáme hystericky smát. Soptíček má bubliny ze vzteku u nosu, u rtů, myslím, že i ušní boltce vykazovaly takový jev.
V momentě výstupu z vozu se má vnučka mění. To je evidetně německý vzduch !
Ze Soptíčka je rozesmáté, kouzelné batole. Ohromně jí zajímá nevzhledný podsedák na parkovišti.
Úsměvy nešetří, pusinka od ucha k uchu. Kde je ten malý vzdorovitý člověk ?

Vířili jsme. Bublali jsme. Skákali jsme.
Čtyři hodiny vydržel ten malý záprdek ve vodě. Čtyři hodiny intenzivní zábavy.
Cestou zpátky bylo ticho. Záprdek v první německé zatáčce usnul.
Ve voze bylo nádherné ticho. Pouze do plechů bubnoval hustý déšť.

Pane jo, to byl mazec, den jako vyšitý. To byla estráda.
A v tom se mi to vybaví...už chyběl na závěr jen mistr Gott a jeho " Biene Maja " nebo stepující Helenka ve zlatém oblečku. Ein Kessel Buntes. Pravé, nešizené, východoněmecké.
P.S. Kdo nepozná vzdor, nic nezažil.
P.S.S. Kdo nepozná dudlíka, zákonitě mu něco chybí.....Maja, ale lieben Maja.


24 komentářů:

  1. Za starých času mně ochránil řev nejmladšího syna(rostly mu zoubky)před celníky.Měli jsme povlečení,botičky atd.Byla jsem zelená hrůzou,že by nám to vzali.Synáček řval a řval-nepříjemný celník to vzal     

    OdpovědětVymazat
  2. Čekala jsem něco hanbatého a pikantního, a on to vzteklý Soptíček

    OdpovědětVymazat
  3. Vzteklé batole v autě - jako přes kopírák!

    OdpovědětVymazat
  4. Teda já obdivuji trpělivost tvé dcery, Simčo, já bych z toho asi měla hlavu jak balón a nebyla schopna v klidu řídit. Dcera už je asi zvyklá. Ještěže se Sofinka později uklidnila a zpáteční cesta byla klidná... V lázních to muselo být super, takovou skvělou koupačku s maminkou a babičkou bych si užila taky :) :). Povedenou dámskou jízdu jste měly, holky. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tu cestu tam Vám nezávidím, ale hlavně že jste si to tam pěkně užili a cesta zpátky byla OK! Pěkné fotografie

    OdpovědětVymazat
  6. Nevystupoval v ein kessel buntes Lutz Jahoda?

    OdpovědětVymazat
  7. Tam muselo být krásně, NĚKDY bych se tam ráda podívala. Cesta tam mi připomněla naše dva kluky, když byli malí, taky mne to dost vytáčelo. Ještě, že z toho vyrostli.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak ho třeba jízda nebavila, nebo byl přetažený, či ho něco bolelo, není to možné? Já vím, já vím, jedná se o vzdor, to naše vnoučata u nás vzdorují i teď. Napřed hádky, pak pláč a vztekání.

    OdpovědětVymazat
  9. To se tak krásně masochisticky čte! Ještě že už víš, že takto rozjívená nezůstane napořád. A vidíte, užili jste si láznění a neutahatelného Soptíka to krásně utahalo. Déšť a pohodově tichou zpáteční cestu vám, holky, přeju. U nás to peče, asfalt teče, z nebe neteče - ale jednou bude líp. Děkuji za krásný článek - u tebe obvyklé!

    OdpovědětVymazat
  10. Na dudlík nedám dopustit, ať si říká kdo chce co chce! I dospělí mají své rituály - někdo se rozvalí na gauč, zapne bednu a strčí ruku do slipů a někdo prostě potřebuje dudlík .

    OdpovědětVymazat
  11. Fotky jsou parádní jo, taky nemůžu dostat malýho z bazénu ale mě naštěstí mine ta cesta autem

    OdpovědětVymazat
  12. Asi jste nezpívaly holky. věřím, že to ticho na zpáteční cestě jste si užívaly. Jela jsem s tebou přes Hřensko. Děti ve vodě vydrží dlouho. Parádní výlet.

    OdpovědětVymazat
  13. Tak to byl opravdu den jako vyšitý.

    OdpovědětVymazat
  14. Tak tam to muselo být naprosto super. Rozhodně to musel být báječný den. Moc povedené fotografie.

    OdpovědětVymazat
  15. Taak, a tohle už mám za sebou. Když jsem to zažila poprvé, myslela, že je děcko nemocné, že ho něco bolí. Když jsem to zažila podruhé, moje pocity byly velmi podobné s Tvými. Chtěla jsem se nepozorovaně vypařit. Tím víc, že ,,naše" maminka neoplývá nekonečnou trpělivostí, jako ta ,,vaše").

    OdpovědětVymazat
  16. Voda, ta funguje skoro vždycky Když byl den blbec, stačila i vanička Někdy jsem měla dojem, že zlobí schválně aby se mohli ráchat    Moc hezké fotky, babička má skvělou "tajli" - Soptíček ti jí pomáhá udržet

    OdpovědětVymazat
  17. Dostal mě už titulek a pak jsem smála i nahlas.

    OdpovědětVymazat
  18. MNOHOKRÁT VÁM DĚKUJI ZA VAŠE MILÉ KOMENTÁŘE.

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za dávku pobavení a vzpomínek

    OdpovědětVymazat
  20. My jsme vyrazili s dcerou a malým princem ve stejný den do aquparku. Máme jej dvě stanice trolejbusem od domu, takže cesta celkem pohoda. Ve vodě se malému tak zalíbilo, že byl problém spíš cestou zpátky. Vyřešil to rohlík    Prcek sice zadrobil sebe i kočárek, ale dojeli jsme domů v relativním klidu

    OdpovědětVymazat
  21. Pěkně jsem se při čtení zasmála Ale kdybych byla přítomná u takové situace, to bych je velice těžko zvládla

    OdpovědětVymazat
  22. Vnučka ví, jak se má chovat na návštěvě u sousedů .

    OdpovědětVymazat
  23. Kdo by to řek do toho usměvavého soptíka. Moje dcera zas umí dinosaura.

    OdpovědětVymazat
  24. Soptíček je hoden svého jména         

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.