Jsem ani nevyrušovala ...

Jsem tragéd, který od malička vyrušoval nejdřív ve školce, pak ve škole.
Udržet moji pozornost déle byl pro každého nadlidský výkon, ti inteligentnější mne zaměstnali.
Ti jednoduší a méně psychicky zdatní se trápili a tekli jim nervy.
Po pravdě, v dnešní době bych provětrala psychiatrické konsilium nejméně jednou měsíčně.
Už jsem v babičkovské pozici, takže se dokážu maličko ovládat, ale ...
Nesmím se nudit, pak začnu vyrušovat jako školák.


To, že pojedu na výstavu fotografií profláknutého blogerského veterána Petra Vápeníka, to jsem si prostě slíbila. Ráda chodím na jeho blog  http://pvapenik.blog.cz/  , najdu zde inteligentní humor, nadsázku, zamyšlení, nádherné fotografie, občas i básničky, prostě jako bloger má Petr mnoho poloh.
Přiznám se i bez mučení, že od všech mne v komentářích pochvala těší, ale když pochválí on, je to pro mne známka skutečné kvality.
Nejdříve jsem uvažovala, že bych přijela mimo komentované prohlídky, protože ...  no, co kdybych se přeci jen nudila a vyrušovala ?  Uvést se a hned autora rozladit ?
Ale já strašně chtěla konečně zažít výstavu, kdy autor vede průvodní slovo.
Vyrazila jsem, tedy hodně brzo ráno, oni ti fotografové asi vstávají časně. / že, Péťo ?/
Ve vlaku jsem řešila roztržené silonky, ještěže se na výstavě nezouvá. Pak jsem se nemohla dostat v tom samém vlaku na toaletu, přeci nepřijedu a hned místo seznámení neznásilním autora jako prostatik.
Vyčůrala jsem se a vyrazila na zámek v Dobřichovicích.
Fascinujícím způsobem mne uvítala řeka Berounka, která v záři říjnového slunce byla nedostižná a nedivím se, že bývá častou předlohou pro malíře a fotografy.
Aby všechny smysly měly naplněnou číši až po okraj, k zámku jsem procházela přes farmářské trhy, kde to vonělo čerstvými produkty naší české hroudy.
Vstoupila jsem do sálu s fotografiemi a potřásla si rukou s autorem, jsem profláknutá blondýna a hlavou mi ve vteřině letěla myšlenka ... nikdy už nemohu dát na blog žádnou fotku.
Tak malé a tak nevýrazné jsou ty moje, ale jsou od srdce. / cena útěchy /
A pak jsem zcela odhmotněně poslouchala autora nádherných fotografií od Berounky a jiných vod.
Dostalo se mi hodinu a půl dlouhého povídání o přírodě, o fotografiích, o jejich vzniku, o myšlenkách člověka, který je proklatě všestranný, vtipný a umí pobavit.

Seděla jsem u Berounky, pila kávu a jedla vynikající ořechový koláč z farmářských trhů, musela jsem se odměnit, protože já jsem NEVYRUŠOVALA.
Kolem skotačila hejna dětí, řeka se třpytila miliónem odlesků a ve mně dozníval zážitek.
Je skutečně diametrálně odlišné prohlížet si fotografie jen tak a pak s autorem, který ke každému snímku přidá příběh, dá nahlédnout zrození pohledu na svět přes objektiv fotoaparátu.
Vřele doporučuji a pokud máte ještě kousek volného času, zkuste si zajít na výstavu trochu jinou než bývají ty obvyklé, na zámku v Dobřichovicích o zážitek postaráno až do 31.10.2018.
/   https://vystava-fotografii-obrazy-od-berounky.webnode.cz/  /