To mi hlava nebere ...

   ... možná to do ní naláduji svým kulturně - vzdělávacím občasníkem .

Říkejme jí třeba paní  PLODNÝ KLÍN.
/někdy paní PK, aby se termín plodný klín moc neopotřeboval či jinak neošoupal /
Spadáme spolu do jednoho volebního okrsku, tudíž nás spojuje stejná náves.
Chodíme spolu nakupovat do stejného obchodu a před třemi dekádami / rozuměj 30 let / jsme ve stejné porodním termínu porodily své první děti.
Psal se rok 1989, rok sametový, rok přelomový.
Kopírovaly jsme zážitky téměř totožně, první zub, druhý zub, neštovice.
Ač obě blondýny, nestaly se z nás kamarádky, ani známé, ani jsme se nepřihlásily do OF.
Což mne samozřejmě mrzí, mohla jsem na sjezdu obdivně tleskat panu Klausovi, mému zamilovanému a obdivovanému profesorovi.
Vždy jsme prohodily zdvořilostní fráze a hybaj každá na své.
Já po mateřské do práce, ona znova do porodnice.
Narodil se Pepíček, Jiřinka, Jiříček, Maruška. Porodní exploze skončila na čísle 6.
Já jsem stále chodila jako matka - dělnice do zaměstnání a večer přilétala do úlu zdecimovaná.
Královna ve svém úle prokládala mateřskou porodem, mateřskou porodem.
Samozřejmě, paní PK nebyla na vše sama, do rodinného rozpočtu přispívala i hlava rodiny.
Nikoliv prací, ale trestnou činností.
Manžel Rudík, jak mu žoviálně říkala, seděl v nápravném zařízení poměrně často. Většinou pracoval v noci, tedy ve ztížených pracovních podmínkách, u soudu za to dostal adekvátní ohodnocení a jeho zdatná manželka nějaký ten sociální příspěvek, aby děti netrpěly.
Přeci jen jim chyběl mužský vzor.
A jaké oběti musela na svůj porodní oltář nejednou položit, jako tenkrát.
Jako tenkrát, když už to vypadalo, že se bude muset poohlédnout po práci.
Prekérní situaci napomohl manžel Rudík, který si odpykával svůj zasloužený trest.
Nebyl žádný trubec, který by svou královnu oplodnil.
Ta nezaváhala a jela na předem hlášenou návštěvu do zařízení s ostnatým drátem.
Za devět měsíců přišla na svět Eliška. Byla počata v krmelci.
Ve spermabankách bývá oplodňující tekutina skladována do hodně nízkých teplot,
paní PK hnala k vysokému výkonu či sprintu spermií i svého muže, u krmelce zamrzala i pára u úst.
/ tento veselý příběh z natáčení jsem si vyslechla při čekání na očkování proti tetanu, ještě večer jsem měla tik /
Uteklo dlouhých třicet let.
Já stále chodím do stejné práce, nemarodím, nenadávám, platím daně, platím odvody sociální i zdravotní.
A co paní Plodný klín ?
Tak tahle blondýna, vstává ráno v deset, protože prý dlouho do noci sleduje seriály.
Rozhodla se seknout s kouřením, no seknout, omezit to na 30 cigaret denně.
To víte, ten invalidní důchod, to je bída, to je almužna.
Von i Rudík dostal částečný invalidní důchod. A to se, prosím, nedivte, ta basa to taky není med.
Včera jsem paní PK potkala, tlačila kočárek a funěla jako ten frézovací stroj, kterým nám upravují slavnou D1.
Má metrák, rudé tváře a je pyšná babička ... narodila se Růženka, Josefínka, Lukášek, Emička, Saška, Kristýnka, Pavlíček, Luděček a další přijde na svět na Nový rok.
Hlava mi to nebere, stále slýchám, jak klesá porodnost a v mém okolí se rodí jako o závod.
Rodiče si stěžují, že nebyli dost výraznými příklady pro své děti a paní Plodný klín je pro své děti jako kopírka. A ty rodí, rodí, rodí a kdopak bude chodit do práce ?

Přeji krásný víkend a nám všem mnoho takových plodných rodin, které mají nade dveřmi napsáno
BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE.