neděle 3. června 2018

O tanci ...

Od útlého dětství mne fascinuje a bere mi dech.
Tanec.
Ve školce jsem si vystačila se dvěma kroky, doleva, doprava a ve " šlapání zelí " jsem pokračovala.
Moje generálka ze mne chtěla vychovat dokonalého člověka a zarputile trvala na tanečních.
Priority v tomto věku byly odlišné od představ rodičů.
Na odpoledních čajích jsme se klátili do rytmu Black Sabbath a u pomalejších kousků jsme na sebe lepili svá džínová propocená těla a při vášnivých líbačkách zapomínali na svět, natož na taneček.
Prožívala jsem bouřlivá léta s máničkami v propocených sálech, zahulených, kde pivní odér plul a nadnášel každého z nás.
Do rytmu ohlušující hudby vzduchem létaly dlouhé vlasy, které se zklidnily jen u tklivých rockových balad Whitesnake.
Nelituji. Naopak. Zažila jsem, co jiní nestihnou za tři životy.

Z ulítlé rockové Lidušky jsem se stala mámou. A pořád fascinovaná hudbou a tancem.
Jenže fakt jen fascinována.
Já to v těle nemám. Jsem neohrabaná, jsem mimo rytmus. Svaly, ruce, nohy, pánev, vše se nekoordinovaně klepe, škube,
nespolupracuje. Do ladných pohybů, které by mne sálem nesly, jo, tak do těch mám daleko.
Pokud se zahlédnu někde v zrcadle nebo na záznamu, přátelé, je to tristní, je to smutné.
Neumím tančit, neumím se takto projevovat.
Závidím, šíleně závidím tomu, kdo to umí.
Kdo do toho dá emoce, tančí, tělo spolupracuje, tělo ladí s partnerem.
A když se přidá erotický náboj, když se z tanečníků stane jedno tělo, je to stejně přirozené jako milování.

Být ve Španělsku a nezažít, nevidět flamenco ?
Mít vařící jižanskou krev a nesáhnout si na pulzující španělský tanec ?
Nemyslitelné.
Předcházející večer jsem zažila koridu, v mém životě zážitek obrovský rozměrů.
Kupovala jsem si lístky na představení flamenca a vnitřně se třásla, aby mne neodzbrojila komerční zábava
kýčovitého rázu ve stylu Ein Kessl Buntes.
V malém klubovém studiu, s omezeným počtem míst, s osekanou kapacitou a v syrovém, naturálním stavu.
Dřevěné pódium bez kulis jen prosvícené reflektory. Strohé a působivé.
Na oprýskaných židlích sedící tři zpěváci, jejichž projev se občas potácel nad uchu přijatelnou hladinou, tři kytaristé, jejichž prsty úderně tlačily rytmus a valily ho posluchačům do morku kosti.
Tři ženy, tři tanečnice, všechny již ve věku zralém a díky bohu za tu nadílku.
Lze věřit devatenáctileté dívence se subtilní postavou, to co do tance vloží žena s roky, které jí přinesly lásku, bolest, rozchod, pláč, strasti, ztrátu dítěte, odchod muže.
Žena, jejíž prsy jsou plné, zralé, z nichž teklo mléko, tělo lehce zaoblené na místech, které hladil vášnivý muž, vášnivý milenec. To, co dokázalo jejich tělo, nohy, ruce, vše spjaté s hudbou, se životem.
Při jednom z výstupů mi naprosto mimoděk začaly téct slzy, tak silný tlak vyvinula tanečnice na mou duševní schránku,
tak moc jsem jí to věřila.
Ani mužská část vystoupení si nezadala ve žhavosti, v temperamentu. A když se pánové zadaří i po tělesné stránce, pak hlavně ženské publikum sedělo s ústy němě nadevřenými, s ústy přijmout polibek, možná i víc.
Odcházela jsem unešená, jedoucí na vlně neočekávaných emocí, které mi dal tanec.
Tanec, jenž má kořeny v cikánské kultuře, který se nebojí vášně, doprovází ho rytmické tleskání, kastaněty.
Hluboké, vášnivé, dechberoucí.
A abych měla ten koncert úplný, odchod do hotelu bičovala nádherná noční bouřka, nebe plné šílených blesků,
prudký letní déšť, v několika minutách jsem stála promočená.
Madrid mi nadělil, co mohl, památky, koridu, flamenco.

Už jsem ve věku, kdy doprava jeden krok, doleva jeden krok, už ze sebe víc nevytlačím.
Budu dál konkurovat Znojmii ve šlapání zelí a když se objeví skutečný tanečník, budu s pokorou přijímat jeho partnerské vedení.
Dál budu slintat, dál budu obdivovat, protože tanec je jedním z nejkrásnějších lidských projevů.
Příjemný týden přeje blondýna, tančete, pokud to umíte, šlapejte zelí, pokud to neumíte, ale hlavně se nezapomínejte u toho usmívat, každý pak věří, že jste na světě rád. A to já jsem !


56 komentářů:

  1. Tanečními jsem prošla, ale tanec není má doména. Jinak na dovolené se ráda dívám na tančící, ale sama tolik neumím a raději pozoruji.

    OdpovědětVymazat
  2. Simonko, připomněla jsi mi moje mladá léta, kdy jsem napřed chodila do předtanečních(to bylo na základce) a pak do tanečních. S příšernou trvalou na hlavě a s výškou 178 cm to neměl chybu. přesto se vždycky někdo našel, kdo pro mně přišel tancovat. Pamatuji si z předtanečních kluka, který pro mně chodil tancovat k pobavení ostatních. Oči za brýlemi s černou obroučkou měl ve výši mých prsou a usilovně koukal přímo před sebe.    Přes tyto zážitky jsem na tanec nezanevřela a tancovala jsem ráda. Ale obdivuji všechny, kteří to dobře umí a ráda se na ně dívám.

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem pohybový i hudební antitalent, bohůmžel. Kdysi ještě na základce jsem na flamenco chodila v rámci kroužku španělštiny - to, co jiní předváděli s lehkostí a přirozeností, já absolutně nechápala, každý krok kloubící pohyb rukou a nohou, byl tvrdě vydřený, nacvičený, možná dokonce vtlučený mou umíněností do hlavy. No stejně to nešlo.

    OdpovědětVymazat
  4. S tancem jsme na tom stejně. Taneční mne nebavily, raději jsem zamlčela v krámě svůj nástup na první hodinu a skládala kamion s botama. Ovšem máti si mne telefonicky vyžádala a já stejně musela jít. Jak jsem předpokládala, s podpatky jsem byla beznadějně vyšší než všichni kluci, až na jednoho, a tak jsem trpěla tím, že jsem musela koukat na jejich vršky hlav. Při další hodině jsme už sice s tím dlouhánem tančili spolu a dotáhli to až k prodloužené, pak to vzdal a já už taky neměla zájem se dál ztrapňovat. Nicméně když vidím jakékoli tanečníky, mám dojem, že bych to přece taky musela takhle dát! Lehce plout sálem a vznášet se. jenže vím že bych nedala a dusala bych jako slon v porcelánu a žádná lehounká mořská pěna vznášející se nad parketem by se nekonala   . Ale trsnout si na cokoli diskoškovýho nebo nějak rock, či si dát ploužák na Samba pa ti od Santany, tak to jo, to jsem schopná až do rána   

    OdpovědětVymazat
  5. Také mi nebylo dáno, přesto jsem musela přetrpět taneční. Moje babička tvrdila, že na taneční se nezapomene. Měla pravdu, fakt jsem nezapomněla   

    OdpovědětVymazat
  6. Tančit umím, tančím ráda, hodně, často. Když tu muži natírali okna, musela jsem si jednu skladbu trochu víc osolit a dala jsem tanec u kuchyňský linky. To byly pohledy! Další krásně zpracované španělské téma.

    OdpovědětVymazat
  7. Jestli něco nemusím, tak právě tanec, i do tanečních jsem odmítla chodit. A dívat se, jak někdo tančí? To je pro mě čisté utrpení a nuda, snad jen, když je to hodně divoký a ujetý .

    OdpovědětVymazat
  8. tancujem tango s terapeutkou, inac nic!

    OdpovědětVymazat
  9. Taneční pro mne byly utrpením      , ale teď ve zralém věku tančím ráda, néé že bych byla přebornice, ale s dobrým vedením to jde    A když se přidá erotický náboj   

    OdpovědětVymazat
  10. Tak tenhle zážitek Ti závidím víc než koridu...

    OdpovědětVymazat
  11. [9]: Tango s mladou terapeutkou je dost dobrý...

    OdpovědětVymazat
  12. [9]: Lepší, než kdybyste s ní tancoval tanec sv.Víta!

    OdpovědětVymazat
  13. Páni, to muselo být dokonalé, opravdový zážitek! Miluju tu atmosféru, tanečníci do toho dávají vše...

    OdpovědětVymazat
  14. I slepec by měl při tvém líčení pocit, že všechno vidí, zažívá a prožívá!

    OdpovědětVymazat
  15. [1]: Jsme na tom úplně stejně

    OdpovědětVymazat
  16. Jsem taky taneční antitalent. Emoce by byly, jen tělo nějak neodpovídá Mě se strašně líbilo krasobruslení, vypadalo tak lehce... jenže i tam mé úsilí končilo u mantinelu

    OdpovědětVymazat
  17. [8]: Každý jsme naštěstí jiní

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Jo krasobruslení, no to je ještě o level výš, já bruslit umím a dobře.

    OdpovědětVymazat
  19. Ty ses fakt minula povoláním. Opravdu nejsi spisovatel? Ne? To není možné... Kurnik, ty to umíš napsat tak, že mám pocit, že tam sedím. Moc ráda tvé články čtu.

    OdpovědětVymazat
  20. Jak jen tomuhle článku rozumím! Do tanečních kroků mě poprvé zasvětila moje starší sestra, když chodila do tanečních. A od té doby se to vezlo. Vzhledem k tomu, že hudba je mi druhou přirozeností, je pro mě přirozený i tanec - je to hmatatelné prožití toho, co slyším. Už přímo v té hudbě je schovaný charakter pohybu, to, jestli bude ladný nebo ostrý, vášnivý nebo romantický. Některé tance zvedají ze židle, jiné evokují křídla labutí, ale všechny mě vždycky dokonale vtáhnou. A pak to jede a už se nedokážu zastavit

    OdpovědětVymazat
  21. Ježiš, to je celé o mně! I mě rodiče donutili jít do tanečních, abych ve své čerstvé pubertě zakusila utrpení, stud, trapnost.Já jsem na tanec příšerný dřevo, ale o to víc obdivuji ty, co jím vládnout. Jak já bych to chtěla umět...Pozdě!

    OdpovědětVymazat
  22. .....Na odpoledních čajích jsme se klátili do rytmu Black Sabbath a u pomalejších kousků jsme na sebe lepili svá džínová propocená těla a při vášnivých líbačkách zapomínali na svět, natož na taneček.

    OdpovědětVymazat
  23. Tanec je krásný, ráda se dívám. Ale praktikovat ho, to není pro mě... Možná mě někdy donutí můj muž, ale jenom možná.

    OdpovědětVymazat
  24. [24]: Jé, už to funguje. Předtím mi u tebe komentovat nešlo.

    OdpovědětVymazat
  25. Rozumím ti. Pokud jde o mne, mám tanec rád, kdysi dávno jsem se mu trochu věnoval, ale pak jsem přestal (a já když s něčím praštím, tak pořádně ), takže jsem ho přestal ovládat natolik, že jsem zároveň ztratil chuť ho sám provozovat. Ale rád se dívám, když někdo umí, a dokážu to, myslím, ocenit, zvlášť když jsou emoce nekašírované.

    OdpovědětVymazat
  26. Tanec je krásný a tvůj článek a fotky též, děkuji za ně.

    OdpovědětVymazat
  27. Moc pěkně napsané, úplně jsem to viděla. Do tanečních jsem chodila a tančím moc ráda, hlavně volný styl a v davu, ale jak mé pohyby působí na okolí radši nepátrám.

    OdpovědětVymazat
  28. [20]: Kdepak nejsem, chybí mi slovní zásoba, chybí mi vzletnost spisovatelů, prdlá jsem, to jako že jo, ale to pro tuto disciplínu nestačí, nebyla bych v ní šťastná

    OdpovědětVymazat
  29. Do tanečních jsem chodila a myslím, že i ráda. Ale vím, že mi chybí to, o čem píšeš. Netancovala jsem s gracií sobě vlastní. Z mé strany to bylo prostě jen naučené.

    OdpovědětVymazat
  30. Blondýnko, flamenco je nádhera. Já jsem ještě před rokem a půl byla na diskotéce. A doufám, že se natolik uzdravím, abych opět mohla tančit. Volný styl miluju, u nás v rodině to tak máme. Slyšíme hudbu a už to s námi šije do rytmu. Měj pěkné dny.

    OdpovědětVymazat
  31. 29/23: Nechci Vám házet kameny do zahrady, ale jsem přesvědčen, že literatura pokud za něco stojí je právě popisem a vysvětlení různých přitažlivých a nebo naopak odpudlivých sil. Lidi lze lákat i na dvěstěpadesát stránek A5 v pořizovací hodnotě 120 korun za kus, za což velmi dobrý autor dostane dvacku do kapsy, ale když po infarktu něco rok pracně plichí a ještě čtenáři zatajuje,aniž by jen dovedl za tu dvacku od každého profesionálně růžově šumět, nakonec dosáhne efektu, jakoby vzal práškový hasicí přístroj, a vypustil ho do obsazené kabinky WC...

    OdpovědětVymazat
  32. [32]: Víte, máte jednu chybu, jste tak inteligentní, že nejste k žití.

    OdpovědětVymazat
  33. Domnívám se, že pokud si člověk chce zabouchnout vlasy do kufru u auta které předtím zapoměl zabrzdit přední brzdou, a dát se jím smýkat, měl by si koupit Roberta Musila, Muž bez vlastností. Pokud to dočtete aspoň na stranu 500, přestal bych se snažit růžově šumět, a začal tropit i když na stará kolena,  něco podstatně  zajímavějšího a hodnotnějšího.

    OdpovědětVymazat
  34. [33]: Simi naopak, já si myslím že toho Kvaka muže (pokud to není žena) naopak vzrušuješ, jinak by k tobě nechodil přece. Ty jsi žena bojovná a nedáš se, takže nějaký virtuální Kvak(Kvaková) tě nerozhodí, ne. Nejsi z těch vystrašených babek, které hned blokují a mažou toho, kdo nejde se stádem pochlebovatelů...,

    OdpovědětVymazat
  35. Tančím ráda. Taneční mě bavily. Ale můj muž to neumí, trefuje se do mezirytmu. Tak se realizuju v rockovém rytmu

    OdpovědětVymazat
  36. [33]: Simono, ztráta času reagovat v podstatě na něco, co je někde jinde nežli Tvůj příspěvek. Ten přeci je o  tanci a tanečnicích, o Tvém zážitku.

    OdpovědětVymazat
  37. Simi, krásně jsi prožila i popsala den se svojí vnučkou. Před nedávnem jsme byli s dvouletou vnučkou v Olympii a muž (neznalý obsluhy vláčku) vhodil padesátku. Divil se, že mu "automat" nevrátil, když jízda stojí korun dvacet. Sečteno, podtrženo - byla zaplacená trojitá jízda. Přestože stál přímo u mašinky, malé se podařilo za jízdy vystoupit na straně druhé. Byla jsem šťastná, že se jí nic nestalo a ani neupadla, ani nechci domyslet!

    OdpovědětVymazat
  38. Blondýnko, velmi jsem se bavila u kontaktního babičkovství a říkám si, jestli jste někdy nebyly holky s námi, protože něco je přes kopírák i v mém životě Díky za zpestření rána. Měj pohodový víkend.

    OdpovědětVymazat
  39. Já snad k tobě přestanu chodit! Ty mne vždycky šíleně vyděsíš tím, co všechno mne s Bobulí čeká! Už teď začíná mít určité móresy ....   

    OdpovědětVymazat
  40. fantasticky napísaný článok  o kontaktnej babičke! Bravo!

    OdpovědětVymazat
  41. Přeju, aby se spamerská bouře brzy přehnala a idylu kontaktního babičkovství i kontaktního blogování už nic nenarušovalo

    OdpovědětVymazat
  42. Babičkovství sice ještě neznám, ale podle Tvého vyprávění se moc neliší od maminkovství . Takové krásné chvilky s malým neposedou moc dobře znám!Akorát já ty horké chvilky na WC zažívala se synem, takže jeho komentáře byly ještě horší

    OdpovědětVymazat
  43. Simi máš neuvěřitelně dobrou paměť, klobouk dolů. Že jsi měla před 37 lety měkká prsíčka a řekl ti to Jirka Sobotka - to je teda super! Hele a ty jsi mu taky hodnotila něco měkkého?     

    OdpovědětVymazat
  44. Jo a takové babičkovství ti nelze než závidět, ne každá babička má takové štěstí, aby byla takhle využívána, dneska si mladí chtějí své dítě užívat sami.

    OdpovědětVymazat
  45. [39]: Míšo, moc děkuji, velice si tvé pochvaly vážím, skutečně.

    OdpovědětVymazat
  46. [44]: Já doufám, nerada bych se stěhovala

    OdpovědětVymazat
  47. Krásné babičkovství. Také bych chtěla. :o) Soptíček je nádherná, okatá princezna. Simi, moc zdravím a přeji krásné společné dny. D.

    OdpovědětVymazat
  48. Tanec Blondí, ten mi vždycky šel. A musím se pochlubit, že díky tomu mě používal kamarád diskžokej jako předtanečnici, když byli ostatní na začátku ještě málo opilí a zdráhali se vlézt na parket

    OdpovědětVymazat
  49. Babičkovství musí být krásný zážitek ..Mě to snad teprve čeká a doufám že si to užiju podobně. 😉 Komentáře nicneříkající jsem párkrát dostala taky - vůbec nesouvisely s obsahem mého blogu a zřejmě je pisatel (pochopitelně anonymní) posílal na víc blogů. Zatím stačilo zablokovat jen jeho (jí) ale 250 je opravdu moc. Někdo asi nemá lepší způsob zábavy, chudák

    OdpovědětVymazat
  50. Já už se jen směju, má vnoučata už pomaloučku babičku nepotřebují a tak si osvěžuji zážitky s tvými zážitky. Všechno je to jak přes kopírák.

    OdpovědětVymazat
  51. [51]: Jak vidno Meduňko co babička, to jiná životní zkušenost. Nelze paušalizova, že každá babička se bude mít nutně tak krásně jako babička Simi se svým Soptíčkem tak jak tady popisuje, anebo si budou chtít mladí užívat bez dítěte, jako je to u babičky zřejmě Tebe.

    OdpovědětVymazat
  52. A nyní jsem se dostala ke komentáři k tomuto článku. Já jsem tančila moc ráda, i když taneční jsem moc nemusela. To přišlo nějak samo až později. Pamatuju si, jak jsem se snažili tančit lambádu. To byla legrace, jak nám to nešlo.

    OdpovědětVymazat
  53. Já jsem tanci také moc nedal a zelí nepěstujeme a ani šlapání tak neuplatním

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.