středa 20. června 2018

Pasti, pasti, pastičky ...

ONA a ON
Displej mobilního telefonu se rozsvítí. Přistane na něm sms.
Ty se nepodíváš ?
Ne.
Ty nechceš vědět, kdo ti píše ?
Já to vím.
Je to ON. Sedí za volantem nákladního auta a dnes už počtvrté mi napsal.
Píše mi stále. Píše, když vidí krvavý západ slunce.
Píše mi, když vidí malá koťátka. Píše mi, když jede vstříc tmavé noci.
ON mi totiž píše, jak moc mne miluje, jak moc mu chybím !
Po 30 letech, chápeš to ?
Vždy jeden miluje víc, prohodí ONA a hodí mobil do útrob kabelky.

ONA
Těší se na úterý. Vezme si svůj nejkrásnější kostým.
Obtáhne si rty rtěnkou a nazuje lodičky.
Cítí jemné motýlky kolem žaludku, ruce vibrují.
Netrpělivě přešlapuje a v duchu láteří.
Proč to té ženské trvá tak zoufale dlouho ?
Je nešikovná. Konečně vzchází do malé místnosti.
Stovky malých sejfů. ONA nasměruje svůj klíč na první dobrou.
Čeká až zůstane úplně sama v diskrétní zóně.
Otevírá první sametovou krabičku. Hladí svůj secesní náhrdelník.
Otevírá druhou zelenou kazetu. Hladí briliantovou soupravu.
Co na tom, že je ten kov studený ? Co na tom, že nehřeje a neodpovídá ?
Další, další. Ten pocit, ta radost, chvěje se plně ve svém štěstí.
Přejíždí po špercích řízena extází a právě nyní je nejspokojenější z celého týdne.
Děkuji. Na shledanou.
Tak zase v úterý.

ONA a ONA
Důrazně se opře do zvonku. Nic.
Opakuje a dočká se otevření vstupních dveří.
Jsou děti doma ?
Ne, hrají si na písku před domem.
No to je vynikající, sedni si. Něco jsem ti přinesla.
Mladší z žen usedá a sleduje starší.Ta otevírá igelitovou tašku a na stůl pokládá balíček.
Koupila jsem ti šunčičku a bagetky. Papej, papej, dokud tu nejsou ty tvoje dvě vyžírky.
No co, no co, sežerou, na co přijdou. A ty jsi moje holčička.
Papej.

ON a ONA
Dojídá své oblíbené jídlo. Svíčkovou se šesti.
Dopíjí své dnes už druhé pivko. Usměje se.
To víš, přesně vím, nač čekáš, říká si v duchu ON.
Bylo to dneska mdlé a ty knedlíky, jo tak ty knedlíky byly nějaké tuhé.
No a když jsme u toho, hele, nepřijde ti, že když si sedneš, máš nějaký krupón kolem pasu ?
Já ti nechci radit, ale měla by jsi s tím něco udělat.
Tak jo, já si jdu dát dáchaneček a dal bych si pak malý kafíčko s něčím upečeným.
Hlavně to zase nepřipal, znáš se !
Smrdíš potem, táhne ti z huby, kolem pasu máš krupóny tři a ještě řekneš slovo a máš v sobě dranžírák, říká si ONA.
Kdepak máme ovladač ?

ON
Na koni letí planinou Libuška Šafránková a dohání jí princ Trávníček.
Dcera se chystá se spolužáky na půlnoční.
V obývacím pokoji voní svíčka, vánoční stromeček poblikává.
Otevřeme si šampíčko, říká manželka a jemně přivírá víčka v příslibu příjemného Štědrého večera.
No to bude skvělé, potichu odpovídá ON a potí se víc než je na prosincový večer zdrávo.
Hraje Čajkovského symfonie " Patetická " , perlivý nápoj je nalit.
Chtěl bych ti něco říct.
Víš, já si tě strašně vážím. Já vím, co děláš pro naši rodinu. Já vím, co jsi pro mne udělala, když jsem chytil vlka.
Jak jsi neskutečná, jaká ty jsi lvice, víš, jako já to tedy vím, jaká ty jsi statečná.
Jak ty se za nás jako pereš, tak já bych šel.
Šel ? Teď ? A kam ?
Já musím za Alenkou !
A kdo je Alenka ?
No Alenka, Alenka je moje ..... je to taková víla a teď určitě pláče, že mne u sebe nemá.
A ty jsi taková lvice, ty jsi taková silná.
Mezi dveřmi se ozve těsně před odchodem JEHO nesmělé ... Dík za ten prut, fakt mi Ježíšek udělal radost.

Jedno krásné přísloví praví : Liška proklíná past, nikoliv sebe.
Lapeni v pasti své vlastní, v nástrahách našich nejbližších, koho proklínáme MY ?


31 komentářů:

  1. Největší pastí je dobré jídlo.

    OdpovědětVymazat
  2. Simčo, už jsi vydala knížku? Koupila bych ji hned.

    OdpovědětVymazat
  3. Já vždycky proklínám sebe, ale vždycky a to taky není dobrý...

    OdpovědětVymazat
  4. Je to skvělé. Máš potenciál, tak ho řádně využij!

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné momentky ze života, výborně zachycené, pobavila jsem se.

    OdpovědětVymazat
  6. Blondýnko, jak skutečné! Početla jsem si. Měj krásný den.

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Však jsou Skutečné, tyhle napsal život a já jim jen pomohla na svět.

    OdpovědětVymazat
  8. Velmi, velmi smutné. Někdy je až zarážející, s jakým gustem si blízcí lidé ubližují... všechny tyhle příběhy dohromady by mohly mít nějaký titul ve smyslu "Příběhy obyčejného sobectví" nebo tak nějak. Byť by tedy nebyl úplně originální.

    OdpovědětVymazat
  9. Život je největší spisovatel.. krásně jsi to dokázala vyjádřit...Mám ráda autobiografie, kolikrát si říkám že takové příběhy by člověk sám nevymyslel

    OdpovědětVymazat
  10. Simi, moc dobře a výstižně jsi to napsala. Někdy se neumíme z té pasti dostat.

    OdpovědětVymazat
  11. Jojo, ty naše živůtky, to je inspirace! Někdy k smíchu, někdy k pláči. Tak, jak to prostě je...

    OdpovědětVymazat
  12. Od všeho něco, prostě ze života.

    OdpovědětVymazat
  13. Ty jsi mě ale navnadila, svíčkovou se třema bych dnes opravdu nepohrdla!

    OdpovědětVymazat
  14. Život už je takový, to fakt nevymyslíš 😉

    OdpovědětVymazat
  15. Bez nějakého pochlebování a pění chvál na Tebe, jak je to zvykem Ti řeknu, že se divím, že takovou Lvici-lvici muž opustil pro nějakou Alenku z Říše divů.

    OdpovědětVymazat
  16. [16]: Tento příběh je reálný, nikoliv můj, ale mé sousedky, se kterou se přátelím přes 30 roků.

    OdpovědětVymazat
  17. [17]: Aha, tak to jsem nevěděla, že se tě to netýká, tak nějak mi přišly ty komentáře, že reagují jako by to byl tvůj příběh. Takže, beru zpět můj komentář určený Tobě.

    OdpovědětVymazat
  18. [18]: Všechny příběhy napsal život, ale nikoliv můj, já jim dala pouze kabátek..

    OdpovědětVymazat
  19. [19]: Tak to jsem špatně pochopila. Myslela jsem, že máš Deníček a že tu píšeš o svém životě, jako minule o svých rodičích. Tak se omlouvám.

    OdpovědětVymazat
  20. A proto musíme být křehkými lvicemi a lvíčími vílami.

    OdpovědětVymazat
  21. Simčo, to je ze života, drsného života a moc smutné. Nejvíc mne zasáhl odchod za Alenkou, protože ta potvora je slabá a moc ho potřebuje. Něco podobného prožíváme teď v rodině a dotyčná se

    OdpovědětVymazat
  22. nerada to říkám ale tohle se bohužel děje...

    OdpovědětVymazat
  23. Moc pěkná a výborně napsaná mozaika složená z drobných střípků, možná neveselých, ale úplně reálných a ze života.

    OdpovědětVymazat
  24. Auuu, už zas musím závidět jak skvěle ti jdou skládat písmenka ve skvělé minipovídky....Liška si uhryže nohu, když se chytne do pasti a chce z ní ven. Co má ale udělat člověk, který je v pasti jež se zdá být navenek naprosto svobodným životem?

    OdpovědětVymazat
  25. Ubožák. Doufám, že ho lvice roztrhala.

    OdpovědětVymazat
  26. zase tady jihnu nad tvým uměním cítit, vycítit, zachytit, polapit, ulovit a předat střípky života....

    OdpovědětVymazat
  27. Buďme profesionály, a nestěžujme si bezdůvodně na komerci...

    OdpovědětVymazat
  28. Simi, početla jsem si, díky!

    OdpovědětVymazat
  29. Štěstí v mém životě26. června 2018 21:27

    Přečetla jsem dvakrát...Tolikrát jsou ty životní třesky hodně kruté.

    OdpovědětVymazat
  30. Hladit briliantovou soupravu v diskrétní zóně. To musí být rozkoš - jen my dva :).

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.