středa 19. dubna 2017

Když jsem byla Zemi nejblíž....

Blíží se Den Země, všude panuje blbá nálada ze zimního počasí a já jako správná blondýna jsem se zamyslela.
Kdy jsem byla Zemi nejblíž ?

Jsem právě čerstvá studentka zdravotní školy, obor všeobecná sestra.
Nejsem blbá, studium mě baví, vlastně se učím skutečně jen občas.
A jsem už několik let zdatným kuřákem, nikoliv z frajeřiny, ale pouze z důvodu labužnické závislosti.
Chutná mi kouřit, chutná mi si ničit zdraví.
Každé ráno před začátkem vyučování si parta závisláků zajde zakouřit, aby vydržela náročné studium.
Spolužačka k cigaretce vytahuje pravou moravskou domácí pálenku.
Nu což, i já se posilňuji jedním panáčkem, jako mezi námi, nic moc.
Ale přeci nepřiznám, že je to hnus fialový, který pálí v krku .
A tak jako zdatný průserář, kopnu tam dalšího. To vše na lačný a prázdný žaludek.

Z vesela, hodně z vesela se řítí do školy parta rozjařených a posilněných dívek.
První hodinu máme somatologii a probíráme cévní soustavu.
Přichází pan docent, zapisuje do třídnice a bere si svůj známkový bloček.
K tabuli půjde....k tabuli půjde....Bartošová.
Já se skvěle bavím, máchám rukama v zadní lavici.
Ještě jednou zazní třídou ...k tabuli půjde ... Bartošová.
Cháchá, to budu asi já, jiná ve třídě není.
V minutě mi ovšem dochází, že jí mám jako z praku, navíc si nepamatuji z cévní soustavy ani, kde je srdce.
Stojím před katedrou, docenta vidím dvakrát.

Mlha přede mnou, mlha za mnou.
Probouzím se s nohama opřenýma o katedru, pan docent se mě snaží vymotat z názorné pomůcky cévní soustavy, kterou jsem při omdlení na sebe strhla.
Přilítla jedna, přilítla druhá, jsem proplesklá, jsem střízlivá.
Nikdy jsem nebyla Zemi tak blízko a už nikdy jsem si to nezopakovala.
Dívali jsme se spolu z oka do oka, musel mít už jen z mého dechu jedno promile.
Zachoval se jako frajer, nejenže mě nenapráskal, zavřel oči a poslal mě domů.
Celou cestu autobusem jsem zvracela do průhledného deštníku naší sousedky, který ji manžel koupil v Tuzexu za nemalý peníz k výročí.

Nikdy, skutečně nikdy jsem nebyla Zemi blíž.
Už nikdy jsem se za celý život nenapila domácí pálenky.
Při nástupu do zaměstnání po maturitě mě přijímal pan docent.
Přes brýle se na mě podíval a pronesl ...Bartošová, Bartošová, né že se mi tu budete permanentně válet !
Červená až na zadku, šťastná jako blecha jsem odešla a při každém mejdanu dával můj pan šéf k dobru, jak se brzy ráno válím ožralá a zabalená do názorné pomůcky.
Přenádherný čas malin nezralých, kdy jsem úspěšně budovala svou kariéru skandální blondýny, však se podívejte na pokrývku mé hlavy a je vám vše jasné...


23 komentářů:

  1. Simčo, ani nevíš jak Ti rozumím, já tak jednou byla zemi nejblíž na velikonoce, to jsme s kámoškou spaly v pampeliškách pod cedulí "Chráněná krajinná oblast Beskydy" Shodou okolností mám tu ceduli vyfocenou dnes na blogu, předposlední fotka V neděli jsem si ji vyfotila asi z nostalgie a vnukla jsem Ti dnešní článek      My jsme s cérkami chodily každé ráno kouřit v parku do altánku, měly jsme to při cestě Kuřák se ze mě ale nestal

    OdpovědětVymazat
  2. Cigaretky, pivko a panáček, to všechno patří do dob nezralých malin, a proto je na co vzpomínat Důležité je, že jsi na té zemi nezůstala Simčo, čepice zmijovka, to si pamatují všichni dříve i později narození, myslím, že se prodává ještě dnes Já pamatuju tuhle pokrývku hlavy hlavně u kluků, ale sekne ti   

    OdpovědětVymazat
  3. Jů, to je zmijovka, tu nosili pánové, nebo ne?

    OdpovědětVymazat
  4. Zvracet do deštníku? Velice originální. Mně tenhle deštník ukradli jako malé... Tak asi proto jsem zvracela za celý život jen párkrát?

    OdpovědětVymazat
  5. Moc pěkné vzpomínání    a zmijovka ti vážně sluší   

    OdpovědětVymazat
  6. Tvoje zážitky jsou jedinečné, Simčo.

    OdpovědětVymazat
  7. Nezapomenutelné, do života určitě velké poučení

    OdpovědětVymazat
  8. Hodně jsem se pobavila a zasmála.

    OdpovědětVymazat
  9. Frajerka jako vždycky, prostě silnej kousek... Už jsem Ti sem psala, že jsi holka s koulema...ta zmijovka to jenom potvrzuje...

    OdpovědětVymazat
  10. Simi, pěkná vzpomínka Ta zmijovka Ti slušela

    OdpovědětVymazat
  11. Bartošová, Bartošová, ty jsi byla asi pěkné kvítko.

    OdpovědětVymazat
  12. Vtipné a ze života. Ta zmijovka - chachááá. Možná jsi už tehdy tvořila pestrý obsah svého života.

    OdpovědětVymazat
  13. tak to je skvělé Mně také pálenka nechutná, ale netrhám partu

    OdpovědětVymazat
  14. [1]: Měla jsi obrovské štěstí, mě pak ještě dlouho trvalo než jsem s tím flákla

    OdpovědětVymazat
  15. [4]: Já tomu zvracení taky moc nedám, naštěstí

    OdpovědětVymazat
  16. [9]: Ovšem né vždy je to dobře, chlapi se takových žen bojí

    OdpovědětVymazat
  17. [12]: Ano, Bartošová byla,je a bude pěkný průseráč, to je stigma, kterého se nezbavím a jsem s tím srozuměná.

    OdpovědětVymazat
  18. Hezkýýý Ty mě bavíš čím dál víc

    OdpovědětVymazat
  19. Pan docent se ukázal jako správej frajer, když tě takto nenaprášil!!    ..Hláška o  permanentním válením pobavila!!

    OdpovědětVymazat
  20. [16]: Víš, nevím, jestli je to štěstí... Protože normální člověk hnus "vyhodí" - a my si ho holt necháme "pro sebe".

    OdpovědětVymazat
  21. Dík za návrat do let mládí, dík za červeň na líčku. To by byla ostuda, kdyby mé dívenky viděli babičku. Však nebojím se, taky to zažijí....

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.