..měla jsem otevřené oči a přála jsem si přežít.
Celý ten hodinový strojek funguje přes 25 let mého života.
Čítá malou firmu, která plní vaše zažívání, plní vaše bříška, pracuje v ní 13lidí se s svými životy, která znám, znám všechny jejich děti, znám všechna jejich vnoučata, znám je jako vlastní, jsou mi blízcí, protože skoro všichni tak dlouho tu káru táhnou se mnou.
Všechna kolečka jemně zapadají do soukolí, všichni mají své povinnosti, svou práci, velice často doráží nepříjemný stereotyp, ta každodennost, boj o ceny, boj o zákazníka.
Přesto všechno firma pulzuje, je zdravý a promazaný mechanismus.
Přichází to jako rána z nebe. Přichází to úderně, rovná se to jaderné zkáze.
Vedle nás si otevřela provozovnu konkurence.
Přichází s cenami pro nás likvidačními, pro zákazníka nirvána.
Jsme zvyklí na konkurenční boj, nejsme připraveni na detonaci, nejsme připraveni na likvidaci.
Stojíte v prázdném obchodě. Nejsou lidé, není výdělek.
Živíte ty rodiny a ty peníze dostat musí, musíte platit faktury, vydání.
Můj pracovní partner se složil.
Já se nesložila, mě vypovědělo službu tělo.
Duše firmy tichounce, skutečně tichounce tepe, kolečka se dotýkají.
Bože, bojím se, drhnou, ale ještě fungují.
Bojujeme, bojujeme rok.
Bojujeme o každého zákazníka, bojujeme o každou duši, která překročí práh.
Lidé se pomalu vrací. Obchod se pomalu plní.
Naděje, je tu obrovská naděje, že ten stroj zase začne víc, mohutněji tikat v taktu blízkému mému srdci.
Ta hrdost, ta pýcha, to štěstí, že zase začínáme slyšet burácející soukolí, omračuje.
Konkurence zavřela, drtivě, mrazivě, zavřela.
Mám oči plné slz, jsou to slzy štěstí, slzy naděje, slzy budoucnosti.
Obchod pulzuje, je plný lidí, je plný smíchu, halasu....je plný lidí.
A poučení, ano, přišlo.
Vážíme si toho, co máme, nebereme ten stereotyp na lehkou váhu a víme, že každé hodiny běží pouze po určitou dobu a my tu dobu chceme využít.
Když slyším někoho pronášet větu...ach jo, zase do práce....ode mě jí neuslyšíte.
Když bude padat hvězda, zavřu oči, dnes už mohu, protože jsme přežili a stroj naštěstí běží dál...
"Moje" hvězda přežila, za to jsem MOC ráda, SimiBel, ale co takhle veselejší pohádku... Ne tak ze života.
OdpovědětVymazatMoc krásně to je napsaný
OdpovědětVymazat[1]: Tohle je přece veselá pohádka...konec dobrý, všechno dobré...
OdpovědětVymazatPohádky s dobrým koncem jsou nejlepší
OdpovědětVymazatJsem ráda že všechno nakonec dobře dopadlo
OdpovědětVymazat...a co položilo konkurenci?
OdpovědětVymazatS dobrým koncem, to mám ráda Cérko, co tys všechno prožila, Tebe už nic nezlomí Jsem ráda, že to dobře dopadlo, protože Ty si to zasloužíš Jo a píšeš poutavě a krásně, ale to už jsem Ti psala Príma víkend přeju z Valašska
OdpovědětVymazat[1]: Já tu pohádku žila poslední rok, byla to obrovská lekce pokory
OdpovědětVymazat[4]:V televizi přijede princ na bílém koni, ve skutečnosti se člověk může dostat do blázince
OdpovědětVymazat[6]: Položila je šílená arogance vedení, neschopnost udržet personál, nedodržení základních hygienických norem a EET.
OdpovědětVymazatAž jsem vzdychla radostí a nadšením. Pokud mluvíš pravdu, měli jste štěstí. A štěstí přeje připraveným, bojovníkům, zabejčilcům. Ono otevřít si obchod vedle zavedeného je - jak to slušně říct? Byl to truc? Potom zlo nezvítězilo.
OdpovědětVymazatOsud Ti připravil opravdu těžkou zkoušku. Mohla jsi to zabalit, zavřít krám a živit jen sama sebe. Ty jsi místo toho zabojovala. Nejen za sebe, ale i za těch třináct lidí a jejich rodiny.
OdpovědětVymazat[11]: ŠTĚSTÍ...ano, ale i tradice čítající čtvrtstoletí práce a dřiny.
OdpovědětVymazat[12]: Upřímně, nikoliv. Mám do důchodu ještě strašně moc let a nebyl to boj pouze o lidech , ale i o mě.
OdpovědětVymazat[10]:No vida, pak že EET nemá smysl... ještě by se mělo přijít na něco, co by položilo Billu.
OdpovědětVymazatNěkdy si řeknu "už zase musím do té práce"... hlavně v neděli večer...
OdpovědětVymazatSimi,mám velkou radost, že to dobře dopadlo Napsala jsi to moc hezky
OdpovědětVymazatSkláním se před tvou trpělivostí a neúnavnou vůlí. Přála bych si tě mít jako zaměstnavatele
OdpovědětVymazatTakové konce mívám nejraději, jsem moc ráda, že to dobře dopadlo!
OdpovědětVymazatJe krajně zajímavé, zjistit si, kdo všechno konkrétně vyrábí a prodává ve velkém terminály EET, stejně jako předtím registrační pokladny, což byl jednoduchý test, "jak to pude". Tohle plošné kasírování ve velkém končí ale zase stejně v kapse "našeho" pana Báby - koblihy. Kdo dá, pojede na zlatém koníčku do nebíčka, kdo nedá, pojede na prašivé svini do pekla. Nakonec se ukáže, že celý superdrahý systém je jen další nesmysl, a všem co už to mají se zase nařídí něco jiného, a ještě dražšího. Kšeft musí běžet, kdyby fotra věšeli.
OdpovědětVymazat[16]: To každý, ale na druhou stranu...hlavně že je kam jít
OdpovědětVymazat[20]: Já jsem za ty roky zažila neuvěřitelné nesmysly...bezdotykové baterie, které leckde nemají ani ve špitále, dezinfekční digestoř na nože, dálkové teploměry osazené ve všech chlaďácích...no šílenosti a stály strašně peněz a dnes je nikdo nevyžaduje.
OdpovědětVymazatKdysi jsem měl též ve své výzkumné firmě kontrolu provozovny.Přišla podstaditá úřednice, a domáhala se vstupu do objektu. Ukázal jsem jí, že prostor kde vynalézám, jsou schody na kterých stojí. Vyjevila se a pak amsivně rozčílila, a přikázala mi, abych jí předvedl jak pracuji. Sedl jsem si na schody, položil blok, a začal do něj tužkou kreslit. Nenávistně na mne vykřikla:
OdpovědětVymazatMám pochopení pro popisovaný boj. Ještě že ta hvězda padala, když jsi měla zavřené oči.
OdpovědětVymazatVzhledem k tomu, že jsem byla vždycky jen zaměstnanec, nedovedu si představit, co všechno tě stálo, a vlastně stojí i teď, udržet firmu.
OdpovědětVymazat