V čem je buzík osvěžující...

...skoro ve všem.

Celý svůj dospělý život jsem chodila k ženským kadeřnicím.

Nebudu zastírat, ale bylo to za trest. Tento zajetý mikrosvět mě děsil, protože dialog v něm byl vynucený, tak nějak aby se neřeklo. Co manžel, co milenec, co děti, co zítra k obědu, sousedka vypadá jako sud, kamarád spí s kamarádkou.

Slepičky, slepičky a já k nim zapadala také jako slepička.

Slovo relax byl zakázaný, protože se zde mele stále a o ničem. Vypnout mozek je zde zakázané, neustálé kdákání o ničem.

Prostředí přesycené barvami, narvané vysloužilými koberečky a taburetkami, zdi plné zmalovaných slečen, které pro tu fotografii seděly u stylisty celý den a hlavně na hony vzdálené realitě, kterou vám v salonu vytvořily.

Věta ...Tak co to dneska bude ?...mě děsila týdny dopředu. Mohla jsem mít milion obrázků, mohla jsem mít nastudované, stejně jsem odcházela s helmou.

Nikdy se kadeřnice moc zajímala o můj tvar obličeje, o mé barevné ladění. Vždy jsem pak na chodbě stála se zrcátkem a někdy jsem šla rovnou v čepici. / nehážu vše do jednoho pytle, ale já měla fakt smůlu /

Poznala jsem buzíka a svět se mi změnil.

Buzík v kombinaci s romským naturelem je třaskavina nejvyššího kalibru, ale mě baví a nabíjí.

Jsem ve věku, kdy dokážu sát z mladších lidí energii a přetranformuji si ji pro své naladění, pro svůj život.

Je zde veselo, je zde cvrkot, žije to tu a není to zatížené patosem a životními náplavami.

Brutální otevřenost ve všem mě už nešokuje, protože můj buzík prostě umí žít.

Prostředí jeho ateliéru je do posledního křesla, obrazu či rámu vyladěné, detaily promakané a přitom jednoduché.

Jeho vnitřní nespokojenost se prezentuje neustálým stěhováním nábytku, převrtáváním obrazů, prostě blázen, ale citlivý.

Barvu, střih, ladění spolu nikdy neprobíráme. Já si sednu a on jede. Vymazlí mi na hlavě sen.

I on to ale dokáže pohnojit, když odcházím se střihem ala Erbová, protože se mi polovina vlasů zpekla, i mě už tekly slzy, když jsem šla domů se zeleno - modrým odstínem. Odpustila jsem mu, parchantovi jednomu černému.

Kreativec s premenstruačním syndromem, ale zároveň nesmírně citlivý kluk, který nemá problém říct, že je buzík a navíc cikán. Za své kořeny se nestydí a když už, tak nahlas zavelí... s cikány do plynu.

Japonci mají své tradiční čajové obřady, Holanďani své cofee shopy a já mám svého buzíka.