čtvrtek 13. dubna 2017

Je to osud ?

A nebo příroda, ta mocná čarodějka, kdo míchá karty našich životů, našich osudů.
Dívám se na mou dceru, dívám se na mou vnučku a hlavou letí myšlenky...

Moje maminka.
Žena pracovitá, houževnatá, temperamentní, od přírody vůdčí typ, který si podmaňuje lidi kolem tak nějak přirozeně.
Víc generál než žena, víc muž. Vybavená vlastnostmi schopných vůdců i schopných manipulátorů, absolutně nebere v potaz povahu či lidské vnímání.
Nejčastější její slovo Musíš.
Díky drsné výchově nikdy neuměla lásku projevit, nesmírně v tom tápala, citové projevy šly mimo.
Této mimořádné ženě jsem se narodila já, já živel, já magnet na průšvihy, já nesmírně citlivá osobnost, která ze všeho na světě toužila po lásce a po objetí.
Setkaly se dva obrovské temperamenty, úrodná půda pro obrovské třecí plochy.
V těchto našich životech jsme se minuly, bohužel a mnohokrát velice bolestivě.

Já.
Žena pracovitá, houževnatá, temperamentní, od přírody šílená, netrpělivá, hnaná dopředu jako jaderný reaktor.
Uvolnit se, flákat se, vypustit, lelkovat, umím jen s velkým sebezapřením.
Jsem nervák, jsem stresař první třídy.
Dokážu milovat, úplně stejně jako nenávidět. Velice těžce hledám kompromis, občas i za cenu slz a ztrát.
I já jsem porodila dceru. Princeznu.
Moje dcera je klidná, vyrovnaná, zpomalená, něžně romantická.Obrovský snílek.
Její naprosto klidná povaha dokázala vyrovnat můj živelný nápor natolik, že jsme spolu vycházely naprosto báječně, rozuměly si a nikdy jsme spolu nemusely řešit zásadní konflikty.
V těchto našich životech jsme se potkaly, dokázaly nádherně doplnit a naše rozdílné povahy zapadaly jako jedno velké puzzle.

Moje dcera.
Žena pracovitá, houževnatá, klidná, od přírody nesmírně vyrovnaná, božsky trpělivá.
Umí se báječně uvolnit, dokáže se skvěle flákat, umí si odpočinout.
Její klid je mnohdy nakažlivý, obdivuhodný.
I ona porodila dceru.
I když je Soptíček maličký, je divoký, temperamentní, živelný a je to nesmírná osobnost.

Dívám se na ně dvě, miluji je každou úplně jinak a tak nějak cítím, že ta příroda je skutečně mocná čarodějka.
Když moje dcera v klidu a bez vztekání tichým hlasem vysvětluje mojí vnučce po desáté, že tak to nepůjde, já sedím a můj hlas říká, já bych jí roztrhla.
Děkuji osudu, děkuji přírodě, že nás tak nádherně pestře zamíchala, že se dokážeme snášet, že se dokážeme milovat a neubližovat si.
Jsem si plně vědoma tohoto daru, který pokud není dán do vínku, přináší bolest, třecí plochy a celoživotní otevřené rány.

25 komentářů:

  1. To je tak nádherně napsané,že to člověka nutí vzpomínat,jak to je všechno u mně

    OdpovědětVymazat
  2. Alka-fejetony13. dubna 2017 9:57

    Ano. Tohle psaní i mne donutilo k lehkému vzpomínání a zamyšlení se. A nejspíš - když nebudu líná, což já ovládám - napíšu vzpomínání o své mamince, sobě a jedné své dceři u příležitosti známek na vysvědčení.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem jako dítě nepoznala vyjádřený cit a jde to se mnou životem. Jako danajský dar. Raději bych objímala a předávala cit. U vás to příroda zařídila dobře - ty poznáváš, že to jde i jinak, ač v životě teď žena potřebuje spíš průbojnost. Jen kdyby to nestálo tolik času, že? Teď ho máš dost a můžeš se zklidnit, starají se jejich vlastní mámy. Ty MŮŽEŠ dělat vlídnou a klidnou babičku   

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásně sepsáno. Je super, že si s dcerou rozumíte a krásně fungujete. Moc vám to, holky, sluší.

    OdpovědětVymazat
  5. Neuvěřitelný! Já jsem tvoje dcera, ty jsi má matka a tvá matka je má babička. Jako přes kopírák! Jen sama nemám dcerku, ale náš Matěj by klidně být Soptíčkem mohl .

    OdpovědětVymazat
  6. Dvakrát jsem si napsané přečetla a pak přišlo zamyšlení.Ano, příroda umí!

    OdpovědětVymazat
  7. Jo, tohle ve všech rodinách nebývá. Musím se přiznat, že mně to s dcerou tak pěkně neklape. Je mi to občas moc líto, ale nebudu lhát a tvrdit opak.

    OdpovědětVymazat
  8. To je tak krásně napsáno, je moc pěkné, že se máte rády, já o své rodině nic moc pěkného tvrdit nemůžu...

    OdpovědětVymazat
  9. Souhlasím s komentáři přede mnou - je to moc krásně napsané... O tomto v poslední době taky často přemýšlím - je zvláštní, jak se to přírodě povede vždy udělat tak, aby to v další generaci bylo zase jinak... Asi abychom nezakrněli a cvičili si svoje sociální dovednosti V tom všem je ale nejdůležitější tolerance - na ní to všechno stojí a bohužel s jejím nedostatkem i padá... Podle fotek ale soudím, že s tolerancí problém nemáte Fakt moc pěkné, P.

    OdpovědětVymazat
  10. Jak já Tě ráda čtu,jůůůůůůůů. Mluví z Tebe moudrost,živočišnost,život,láska,humor,prostě vše,co má báječná žena mít . Doufám že Tě někdy potkám a poznám v davu a budu tak  smělá a pozdravím Tě. Přeju hezké Velikonoce vám všem.

    OdpovědětVymazat
  11. Poválečné děti, tím vůbec nemyslím tebe, Simi, protože jsi o mnoho mladší, nejspíš moc lásky a mazlení nepoznaly.

    OdpovědětVymazat
  12. Děvčata, sluší vám to. Někdo má rád holky, jiný vdolky. Každý něco jiného. A tak to má být, svět pestrý, aby bylo z čeho vybírat!

    OdpovědětVymazat
  13. Po přečtení článku jsem okamžitě zachytila tu úžasnou atmosféru a pocity z každé věty, kterou jsi zde uvedla. Nesmírně citlivý a překrásný text. :)

    OdpovědětVymazat
  14. Jo - a u tebe byl růžový trpajzlík, viď? Hezky ti to tu přebarvil.

    OdpovědětVymazat
  15. My s dcerou jsme obě dost impulsivní, také to bylo hodně napínavé při její pubertě, ale ta už je dávno pryč a teď jsme v pohodě. Děti nemá, tady to ta příroda nějak nezvládla, asi osud

    OdpovědětVymazat
  16. Upřímné, krásné, ze života. Příroda umí a je fajn, když se rozdílné osobnosti doplňují místo toho, aby se hašteřily  

    OdpovědětVymazat
  17. MNOHOKRÁT VÁM VŠEM DĚKUJI.

    OdpovědětVymazat
  18. U nás to tak nebylo, moje mamka musí všechno řídit, ale dokáže nás mít i ráda, i když z mých dcer měla asi vždycky tu první, a má dodnes, nejradši, tak ta ji dala i první pravnouče a z toho je teprve celá poprděná      Já mám dcery tři a každá je jiná , nejhorší to bylo s nejstarší, ale už je to v pohodě   

    OdpovědětVymazat
  19. Ahoj Simi, napsala jsi to parádně

    OdpovědětVymazat
  20. Simčo, tím, že jste každá úplně jiná, se báječně doplňujete. Závidím tvé dceři klidnou a trpělivou povahu, já jsem pravý opak. Charakterové vlastnosti mám podobní spíše s tebou, s rozdílem, že mě odpočinek problém nedělá, občas se ráda jen tak "flákám".

    OdpovědětVymazat
  21. krásný článek.. :) a jak čtu charakteristiku tvojí matky, tak jako bych viděla tu moji.. taky neumí projevit emoce.. neumí pochválit.. ona je nejlepší, dokonalá a my všeci jsme ubožáci a nejvíc neschopní lidi.. to bych ještě dopsala k té mojí..

    OdpovědětVymazat
  22. Krásná úvaha. Já a moje dcera jsme si povahově hodně podobné. Obě citlivé, většinou klidné, ale umíme vybouchnout a pak to stojí za to Malý princ se teprve formuje, ale momentálně to vypadá  na akční typ.

    OdpovědětVymazat
  23. Dobré vztahy v rodině, myslím s těmi nejbližšími, je to nejlepší co může být.

    OdpovědětVymazat
  24. Nádherné vyznání z lásky k mamince, dceři i vnučce. Moc krásně jsi to napsala

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.