Je to osud ?

A nebo příroda, ta mocná čarodějka, kdo míchá karty našich životů, našich osudů.

Dívám se na mou dceru, dívám se na mou vnučku a hlavou letí myšlenky...

Moje maminka.

Žena pracovitá, houževnatá, temperamentní, od přírody vůdčí typ, který si podmaňuje lidi kolem tak nějak přirozeně.

Víc generál než žena, víc muž. Vybavená vlastnostmi schopných vůdců i schopných manipulátorů, absolutně nebere v potaz povahu či lidské vnímání.

Nejčastější její slovo Musíš.

Díky drsné výchově nikdy neuměla lásku projevit, nesmírně v tom tápala, citové projevy šly mimo.

Této mimořádné ženě jsem se narodila já, já živel, já magnet na průšvihy, já nesmírně citlivá osobnost, která ze všeho na světě toužila po lásce a po objetí.

Setkaly se dva obrovské temperamenty, úrodná půda pro obrovské třecí plochy.

V těchto našich životech jsme se minuly, bohužel a mnohokrát velice bolestivě.

Já.

Žena pracovitá, houževnatá, temperamentní, od přírody šílená, netrpělivá, hnaná dopředu jako jaderný reaktor.

Uvolnit se, flákat se, vypustit, lelkovat, umím jen s velkým sebezapřením.

Jsem nervák, jsem stresař první třídy.

Dokážu milovat, úplně stejně jako nenávidět. Velice těžce hledám kompromis, občas i za cenu slz a ztrát.

I já jsem porodila dceru. Princeznu.

Moje dcera je klidná, vyrovnaná, zpomalená, něžně romantická.Obrovský snílek.

Její naprosto klidná povaha dokázala vyrovnat můj živelný nápor natolik, že jsme spolu vycházely naprosto báječně, rozuměly si a nikdy jsme spolu nemusely řešit zásadní konflikty.

V těchto našich životech jsme se potkaly, dokázaly nádherně doplnit a naše rozdílné povahy zapadaly jako jedno velké puzzle.

Moje dcera.

Žena pracovitá, houževnatá, klidná, od přírody nesmírně vyrovnaná, božsky trpělivá.

Umí se báječně uvolnit, dokáže se skvěle flákat, umí si odpočinout.

Její klid je mnohdy nakažlivý, obdivuhodný.

I ona porodila dceru.

I když je Soptíček maličký, je divoký, temperamentní, živelný a je to nesmírná osobnost.

Dívám se na ně dvě, miluji je každou úplně jinak a tak nějak cítím, že ta příroda je skutečně mocná čarodějka.

Když moje dcera v klidu a bez vztekání tichým hlasem vysvětluje mojí vnučce po desáté, že tak to nepůjde, já sedím a můj hlas říká, já bych jí roztrhla.

Děkuji osudu, děkuji přírodě, že nás tak nádherně pestře zamíchala, že se dokážeme snášet, že se dokážeme milovat a neubližovat si.

Jsem si plně vědoma tohoto daru, který pokud není dán do vínku, přináší bolest, třecí plochy a celoživotní otevřené rány.