Kam kráčíš...

...na přerušení.

Dnes jsem si přečetla článek, ve kterém se psalo o přerušení těhotenství a samozvaná soudkyně se pustila do veřejného lynče žen, které se dopustily neslýchaného, šly na přerušení těhotenství.

Jsem si plně vědoma, že se pouštím na velice tenký led, na druhou stranu vím, co takovým rozhodnutím předchází a čím musí žena projít než se definitivně rozhodne pro tento krok.

Odešel.

Šel za hlasem svého srdce, šel za mojí kamarádkou.

Nechal mě doma s tříměsíčním miminkem, bez prostředků, v poloprázdném bytě.

Moje dny se smrskly na péči o dceru, na slzy, na bolest a na prázdnou peněženku.

Dva měsíce jsem se potácela, dva měsíce jsem přežívala a dva měsíce jsem nechápala, bez pomoci rodičů bychom z mateřské nevyžily, musela jsem platit i novomanželskou půjčku.

Kojila jsem a když jsem se poprvé ráno pozvracela, nevěnovala jsem tomu pozornost.

Když jsem zvracela celý den, celý týden, pochopila jsem.

Můj manžel mi tu nechal dárek na rozloučenou.

Když jsem čekala své první dítě, bylo to jedno z nejkrásnějších období v životě, ta šílená radost, ten pocit naplnění, bylo to vše, nač jsem se těšila. Přesně si pamatuji první pohyby, konečně jsem byla ženou, byla jsem vším, byla jsem bohyní.

Když jsem čekala své druhé dítě, bylo to jedno z nejbolestivějších období v životě, ta šílená bolest, ten pocit marnosti, já se nenáviděla, přesto jsem věděla, že nedokážu uživit další krk navíc.

Musela jsem se rozhodnout sama a rychle, byla jsem už těhotná skoro tři měsíce.

Mé druhé těhotenství bylo přerušeno.

Vytěsnila jsem vše ze své mysli, zavřela jsem tu bolavou skříňku v sobě.

Nelezla jsem po kolena v morálním bahně, pouze jsem zaplatila obrovskou daň.

Potkala jsem muže, který nás miloval, který nás chtěl. Chtěli jsme spolu založit rodinu.

Už nikdy jsem nedokázala otěhotnět. Doma jsme o tom nikdy nemluvili, nikdy.

Každému, kdo je rychlý v soudech, každému, který ví, kam kráčet a neomylně si je jistý sám sebou, maličko závidím....mnohokrát jsem se snažila ve svých myšlenkách vybavit si tvář, která by mi říkala " mami ".

Nesuďte, nelynčujte, za některými rozhodnutími je mnoho bolesti

HOĎ KAMENEM, KDO JSI BEZ VINY...