Březen v kostce..

...celou zimu jsem si s každým svým blízkým, vzdáleným, prostě se všemi říkala, už aby byl BŘEZEN.

A on mi frnkl před nosem, přesto přinesl teplo, světlo a slunce, já cítím, že ta tíha depresivní zimy odchází a já mohu rozevřít svá křídla a mohu zase vyletět. Možná to někomu přijde přehnané, ale já to tak mám, já s prvními jarními dny letím, kroužím, cítím volnost a ohromný přísun energie.

Sofinka, Soptíček, Sofinečka...čím je starší, tím víc mě k sobě poutá, láká a jsem z ní nadšená. Brebentí si, nezastaví se, je šikovná. No...vlastně vím, že spolu už nemůžeme chodit na hudební výchovu, Soptíček pod mým vlivem byl jako utržený ze řetězu, že i klidná paní lektorka z nás dvou měla zpocené čelo...dobře tedy, budeme se realizovat jinde, pro klid a kulturní rozlet všech zúčastněných.

Započaly práce na zahradě a s nimi všechny atributy mé závislosti.

Se zahradou jsem zdědila jezírko včetně nefunkční filtrace. To že se z toho stal KŮŇ jsem si uvědomila záhy a protože jsem akurátní, celou zimu jsem hledala odborníky na jezírka a našla. Když mi pán zainstaloval filtrační zařízení na míru a já viděla výsledky, málem jsem blahem srazila věžičku hradu Střekova. Tentokrát, vážení přátelé, se vyplatilo nakupovat u odborníků, za měsíc přijdou jezírko celé předělat a já už nyní šetřím na další, podstatně větší ...jezero.

Jsem ve svém živlu, jako bonus si nesu v tomto měsící skvělé ??? výsledky z vyšetření, nicméně tuším, že podzim skončím jako pacient cévní chirurgie a pár týdnů si poležím po další operaci.

Tímto se loučím s měsícem milým, přívětivým, zlomovým, který mi víc dal než vzal. Přinesl i spoustu barev, příroda i zem zase skvostně voní a já vám všem přeji, aby slunce ohřálo vaši tvář, špekáček upečený na ohni měl slastnou chuť, dlouhá procházka vyčistila mysl a bolavá záda nebyla tak bolavá, protože za zpěvu ptáků a kvákání žab je život o dost veselejší...