neděle 19. března 2017

Dvojí optikou...

Sedím a čekám.
Sedím a čekám, nervozně si klepu žádankou pro lékaře, rozhlížím se po obrovské, skleněné hale.
Hlavou se mi honí, jak jsem kdysi svoji práci zde milovala a jak dnes bych na to neměla.
Moje oči dlouhé minuty těkají po dveřích, po lidech a ve mě se to všechno mísí, emoce se bouří a svírá mě strach.
Strach, ten nepříjemný společník, který udělá z člověka loutku.
Minuty se vlečou, slunce posílá své paprsky do prosklené haly, říkám si, v létě zde musí být peklo.
Já prožívám své peklo nyní, vysychá mi v krku.
Čekání mě deprimuje, čekání na verdikt, kam se můj život posune.

ON
Sedí a čeká.
Sedí a čeká rezignovaně na pojízdném vozíku.
Tvář má nezdravě popelavou, propadlé tváře. Kdysi kudrnaté vlasy jsou propocené, tvarované podle dlouhého ležení na lůžku. Sedí tu šíleně pohublý, chudák, v bílé nepadnoucí košili s fleky od dezinfekce.
Jeho oči jsou bolavé, nepřítomné, vzdálené.
Sedí a čeká, sedí nedůstojně na vozíku s kanylami v rukou a pytlíkem s močí připevněným na kole.

ČÍSLO 180
Moje číslo, to číslo, které mi otevírá cestu do potemnělé místnosti.
Dlouhé minuty mi lékařka jezdí po třísle a mlčí.
Proč mlčí, proč nehovoří jako v těch televizních seriálech.
Když promluví, prolomí bariéru mlčení a já si po dlouhé době uvědomuji tu skutečnost, jak moc se mám ráda a jak moc se mi na světě líbí.

JÁ a ON
Vycházím a naše oči se střetnou.
Jeho jsou nesmírně bolavé a oddané, ty moje září na kilometry.
On zůstává v nedůstojné pozici a já utíkám.
Beru schody po dvou, jen abych vypadla. To štěstí, že já mohu a on né, o to víc se snažím být z toho prostoru pryč.
Přejeme si zdraví, často se zdravím hazardujeme a když se pak díváme na svět touto dvojí optikou, uvědomíme si jediné, máme ho pouze jedno a je jen na nás, jak s ním naložíme...

22 komentářů:

  1. Poslední léta jsem byla často v pozici toho muže.Jak mi řekla jedna spolutrpitelkaůstojnost je potřeba odložit před branou nemocnice Gratuluji k dobrému výsledku,i to znám.

    OdpovědětVymazat
  2. Úžasně citlivě napsaný článek! Máš za něj ode mne všechny hvězdičky co mám. Je to život - jednou jsi dole, jednou nahoře. Přála bych lidem s nemocí co nejlepší uzdravení, jenže vždycky to nejde. Člověk by si měl uvědomit, že má zdraví jen jedno a snažit se prožít je tehdy, kdy to jde. Přeju ti pevné zdraví i v nevlídných dnech. Pro dnes dík za citlivý článek. Ať ti to dopadne vždycky tak jako teď

    OdpovědětVymazat
  3. Simonko, krásně napsané Ty to prostě umíš      A taky hlavně zdraví

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle je velice silný článek, zvlášť při pomyšlení, že je to holá skutečnost. Vždycky, až k něčemu dojde, si lidi začnou všeho vážit...je to zvláštní.

    OdpovědětVymazat
  5. Sice jsme se nikdy (zatím) neviděly, ale fakt se mi moc ulevilo...!

    OdpovědětVymazat
  6. Moc ti to přejí. Zdraví je opravdu to nejdůležitější.

    OdpovědětVymazat
  7. Simčo, jsem ráda, že to takhle dopadlo a že tvé oči září na kilometry.

    OdpovědětVymazat
  8. Simčo, musím se přiznat, že jsem za tím článkem Mávám trochu tušila zradu, ale jsem moc ráda, že je všechno v pořádku. A teď už i věřím, že to byla odmlka jarních prací    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  9. Je škoda, že často nemůžeme sdílet ulehčení s ostatními. Jenže takový je život. Pěkně napsané.

    OdpovědětVymazat
  10. [1]: Tak to já se právě nedomnívám, lidská důstojnost by měla být na prvním místě až do posledního vydechnutí

    OdpovědětVymazat
  11. [4]: Tak já doufám, že nějaké ještě zvládnu   

    OdpovědětVymazat
  12. [6]: Míšo , moc děkuji a vždy, když jedu tam kolem vás, vždy moje myšlenky míří k tobě     

    OdpovědětVymazat
  13. [8]: Tomu se říká KONFRONTACE.

    OdpovědětVymazat
  14. [11]: Sdílet ho člověk musí, musí to být hlavně ti nejbližší a když to člověk pak vykřičí do světa, dojde k zvláštnímu pocitu...říká se mu štěstí   

    OdpovědětVymazat
  15. Myslím že hodně lidí (včetně mě) si tu cenu zdraví uvědomí, až když jde do tuhého. A někdy už je i pozdě.

    OdpovědětVymazat
  16. [12]:Ano,mělo by to BÝT!!!Z posledního delšího pobytu na JIP vím,že to tak není-bohužel

    OdpovědětVymazat
  17. Jsem šťastná s tebou, Simonko!!!

    OdpovědětVymazat
  18. Simonko, cítím Tvoji radost i nově nabytou energii

    OdpovědětVymazat
  19. [15]: Myslela jsem spíš na to, že v dané situaci byly myšlenky někde úplně jinde. Každopádně je fajn, že píšeš, stejně jsem každý den chodila na kontrolu,co kdyby ? Hezký první jarní den, který pro mne jednou byl i dnem zrození nového človíčka. Sakra ,ale děsně to letí   

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.