neděle 20. září 2020

Zamyšlení nejen na neděli ...



Seděly jsme vedle sebe na lavičce uprostřed dětského hřiště.
Obě ve funkci prarodič. Obě do funkce zamilované.
A každá po svém.
Já sportovně oblečená jsem mohla běhat po hřišti, chytat vnučku při skoku.
Vozit lanovkou, schovávat se v křoví, sbírat kaštany.
A lízat mrože v tmavé, super zdravé čokoládě. :)
Vlastně takový spokojený kašpárek, co se vrátil do dětských let.
V duchu jsem děkovala vyšším silám, že jsem ještě poměrně zachovalá, tedy použitelná.
Družka v boji měla na sobě stylový kostým a vysoké podpatky. 
Nešťastně se bořily do oblázkové pláže celého sportoviště. 
Jo, já jí záviděla, jak skvěle dokáže se dvěma vnoučaty vypadat.
Jenže s nimi nikdo neběhal, nechytal je při skoku, nevozil lanovkou, nesbíral kaštany.
Ani nemohl dojít pro chladivé osvěžení, na vysoké " štekle " to fakt nebylo.
Za to se neustále plochou neslo : " Veru, kuk ". Fotka vnučky na písku.
" Jiříčku, usměj se ". Fotka vnoučka ze sběru kaštanů.
" Verunko, uprav si sukýnku, usměj se, kuk. "  Fotka vnučky při příchodu z toalety.
" Jirko, otoč se, úsměv, noooo ... " Hošík právě vylil pití.
Strojených obrázků s úsměvem dětí vznikly desítky.
Všichni na facebooku viděli, jak se městu podařilo vybudovat skvělé hřiště.
A to jako podařilo, plusové body do předvolebního boje !
Na instagramu se to hashtagy jen hemžilo, jak si děti užívají skvělou neděli s babičkou.
S kabelkou Guess místo kyblíčku na písek.
Večer jsem ležela vedle své vnučky a vnímala, jak spokojeně oddychuje.
Přemítala jsem si v hlavě absurditu dne, prožitou s našimi vnoučaty.
Žijeme v době sdílecí, rádi se chlubíme, ještě raději fotíme.
A nejsem výjimka !
Však na to máme super techniku.
Dvacet fotek tam, dvacet fotek vpravo, dvacet fotek vlevo.
A to vše je v pořádku, pokud přitom nevypadneme ze svých přirozených rolí.
Chci být dál ta, která se válí na trávníku. 
Stříká z hadice, až stojí dvě durch mokrá strašidla uprostřed trávníku. 
Má špinavá chodidla, protože na oblázcích se běhá nejlépe bosa. :-)
Jsem za ten nedělní zážitek vděčná, nastavil mi zrcadlo, jak by to mělo být a hlavně, jak si to přeji já, aby to bylo.
Z chyb jiných je fajn se něco přiučit, vnímat a připustit si.
Nebudeme mít tolik společných fotek, my budeme mít společné zážitky.
Však ani mne jako dítě nikdo nefotil jako cvičenou opičku a vyrostla jsem i bez toho.
A s pěknými zážitky.
Krásnou neděli vám přeje blondýna. / jo a pokud jste tam cítili záchvěv závistivého ženského myšlení, dobře, já a podpatky už dávno nejsme kamarádi. Je to pravěk :-) /





63 komentářů:

  1. Určitě jsi bohatší o zážitky s vnučkou než druhá babička, která má spousty fotek. Je fakt, že také ráda fotím vnoučata, ale nejlepší jsou momentky.
    Odpoledne si pojedeme pro vnučku, které ještě nefunguje školka a bude u nás na "službě". Těším se.
    Měj hezkou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Některé ženy to mají jinak, to že doprovodí své vnouče na písek je jejich vrchol a více nedokáží nebo neumí.
      Ta paní se trápila a role babičky jí není přirozená.
      Prostě to tak je, budiž třeba útěchou, že máma těch dětí je jiná!

      Vymazat
  2. Peknú nedeľu aj Tebe. Kto stál ako model pre tú kozu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahý, ta koza byla modelka sama o sobě, strašně ráda se vystavovala veřejnosti :-)

      Vymazat
  3. Babičky a dědové: nedostatkové zboží? my jsme ty s certifikátem použitelnosti, což?
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to celé dané dobou, nechodí se do důchodu v 55 letech, ale o deset let později a čas na vnoučata je okleštěn pracovním nasazením, prostě to tak je. Navíc mnoho žen se na babičkovství prostě necítí, jsou raději za dámu.
      Což o to, já se také ráda parádím, nikoliv na dětské sportoviště, to je pakárna.

      Vymazat
  4. Naprosto vnímám ten zřetelný rozdíl a já patřím na tvou stranu, protože mne baví nejvíce, když se můžu chechtat s vnoučaty až se za břicho popadáme, když skrz dalekohled vnímáme krásnou naši zem z rozhleden, když se jen tak blaženě cachtáme ve vodě a oni se tlučou smíchy, jak nemohu naskočit na nafukovací lehátko, když mne obejmou a řeknou - Babí, mně se ani nechce domů...
    P.S.Boty s podpatky jsou dávno schované v krabicích a občas je vytáhnu, když vím, že mne po cestě do divadla, či na večeři, bude manžel přidržovat :-))).
    Užívej si všeho co vám společný čas nabízí, je to tak krátké!
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také se bojím, že to kolem mne prosviští a než se otočím, bude slečna chodit do tanečních. Roste mi před očima.
      Také jsem raději v té pozici veselá babička, na druhou stranu ji nemohu vnucovat jiných ženám, tak snad i ony ze sebe předají té další generaci humor, zábavu a hlavně pocit lásky.

      Vymazat
  5. Já už podpatky dávno nemůžu (haluxy), ale i kdyby, s dětmi na hřiště bych si je tedy opravdu nebrala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem měla celý život v podpatcích pocit, že by se mnou díky vysoké postavě mohli rážet ořechy a souhlasím, je to otázka výběru.

      Vymazat
  6. Jsi ta správná babička, které děti nebo dítě jen nehlídá, aby se mu něco nestalo, ale dovádí s ním. Při tom se nedá fotit. Však vnučku vyfocenou máš, není potřeba zdokumentovat každou minutu. A abych pravdu řekla, nemám ráda fotky strojené, tedy typu kuk a usmívej se. Já už na podpatkách chodit neumím. Když si společenská situace vyžaduje střevíčky, tak mám podpatky jen nízké a to jsem ještě nesvá a nejistá.Uzivej si krásné chvilky s vnučkou. Strašně rychle to uteče.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky celoživotní absenci babičky, která by rozmazlovala, hladila a milovala, mám to prostě jinak. Třeba jednou Sofík bude vzpomínat, jak jsme dělali ptákoviny. Já nemám žádné vzpomínky.

      Vymazat
  7. Fotka je skvělý nástroj k uchování a opětovnému vyvolání emoce. Když ale snaha o fotku emoci samotnou nahradí, není už pak co uchovávat :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnešní doba chrlí miliardu fotek a přesto lidi zajímá nebo vnímají zlomek.
      Já nejsem zdatná ve fotografii a proto jsem zvolila tu druhou variantu... zážitek.
      Je pro mne daleko příjemnější, rozumnější si život užít.
      Ty jsi skutečný fotograf, svět vnímáš svou optikou a přesto jsem u tebe nikdy nezažila rolování desítkami fotek. A to jako divák vnímám velice pozitivně.

      Vymazat
  8. Podpatky jsem milovala, nosila je od deváté třídy a byla jsem na jehlách schopná v práci i vykládat vagón. Bohužel po operaci páteře to skončilo a tak když si vezmu podpatky, tak většinou jen když jdeme na kultůru...což je opravdu velmi svátečně. S Bobulí taky lítám na hřišťátku od jedné atrakce ke druhé a pěkně dokola, občas jí tedy i vyfotím, ale zas nikdy jí nedávám na fb a strašně se těm babičkám a maminkám a tatínkům divím, že si to nebezpečí sítí neuvědomují. Nebo nechtějí? Navíc bez dovolení dcery už si to vůbec nedovolím. Jen tu a tam se pochlubím na blogu, což je opravdu výjimečně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem podpatky nosila než se mi narodila dcera, díky nim jsem měla ještě krásnější nohy a pak jsem si vzala malého chlapa a bylo po čančání.
      Nemám ani FB, ani instagram a kromě blogu nedávám fotky jinam. Samozřejmě, že bych si nedovolila bez svolení a ještě mnohokrát zvažuji, zda fotky nemůže pudit nějakého dobytka.

      Vymazat
  9. Já jsem podpatky nenosila nikdy a vnouče ještě nemám, takže jsem v tomto oboru zatím pouhý teoretik. Ale doufám, že mne chlubící chutě nikdy nepřemůžou natolik, abych jim dala přednost před společnými zážitky.
    Hezky den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se ráda pochlubím, ráda dám fotku, ale přesně vím, jak to nechci.
      A dokud si to každý z nás nesrovná, nemá šanci. Zážitek je víc než Chanel, víc než miliarda sdílení. Když ti vnouče vlepí pusu, nic se nevyrovná, nic.

      Vymazat
  10. Podpatky jsem odložila ve chvíli kdy začal chodit můj prvorozený syn a musela jsem za nim běhat. Fascinovaly mě maminky na jehlách zapíchnuté uprostřed trávníku které halekaly na ratolesti prchající neznámo kam. Dnes jsou víc sportovní, změnila se móda a zřejmě i mozek (to jak kdy). Na focení jsou snad nejhorší selfíčka - když vidím jak nutí děti pózovat... Máš pravdu, mnohem lepší jdou zážitky, fotek máme i tak víc než dost!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám v živé paměti, kdy při pokusu o selfie na hradě Střekově na mně Sofinka vyplázla jazyk, totálně mne odbourala a fotka nebyla :-)

      Vymazat
  11. Simi, to by se dalo tesat. Jak říká můj oblíbený Viewegh: Nemusíme všechno fotit, můžeme si i něco pamatovat.
    Někdy si to taky musím připomenout, když už s tím focením lezu rodině na nervy. Toto byl exemplární případ a díky za něj. Pro naše dobro ... takhle dopadnout nechci.
    Měj fajn večer. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám sama sklony vše dokumentovat, ale občas je třeba si uvědomit, že ten druhý asi ne.
      Hodně jsem omezila focení na dovolených, na výletech, chci to prožít, nikoliv dokumentovat a upřímně, každý se rád podívá, ale u 10 fotku už zájem končí a je to, aby neurazil :-)

      Vymazat
  12. Simi; mám to nastavené jako ty.
    My teda dneska v Zoo; špinaví od prachu; vše jsme prolezli.... a Lolinka šťastná plná zážitků. Já ve starých šatech; leginách a umouněném batohu))))) o dědouškovi nemluvě:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se ani nemusím snažit a vypadám jako vagus, běžím ze zahrady, na nohách půl kila ornice, zapadám do zemědělského koloritu :-)
      A se Sofíkem je to ještě rychlejší, minule jsme se scákaly na zahradě :-)

      Vymazat
  13. Tohle jsem nechápala v té zoo - rychle proběhnout, zachytit zvíře na mobil a zas letět dál. Myslím, že fotím hodně. Ale vždy si najdu čas i na to kochání se, vnímání, blbnutí a rozmluvy... alespoň myslím .-) Ostatně, kdo by furt promazával ty tisíce fotek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A co víc, nikoho ta hromada fotek nezajímá, nikoho.
      Minulý týden jsme byli celá rodina v zoo, bráchova rodina s námi a mám jednu společnou fotografii a milion úžasných zážitků se skauty.

      Vymazat
  14. Simčo, máš to dobře nastavené. Děti potřebují parťáka jak na pískovišti tak na prolézačce. Pár fotek pro připomenutí je dobrých, ale společné zážitky a blbnutí to vám nikdo nevezme a Sofinka bude mít na co vzpomínat. Babičky by neměly nosit podpatky. :o)
    Měj fajn dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Babičky mohou nosit podpatky, proč né, ale pak si musí uvědomit, že jejich vnoučata budou zbytek života přemýšlet, proč ostatní děti mají společnost a oni jen doprovod. :-)

      Vymazat
  15. Tvůj styl je rozhodně normálnější, než té paní v kostýmku a s kabelkou a vysokými podpatky. Užívat si života, bavit se! aspoň pokud to jde. A užívat si vnoučat i tak, že s nimi budem něco vytvářet, a ne je jen fotit. I když nic proti fotkám, takové momentky jsou prima a po čase se dají vytáhnout, když už se nevěří, že "takoví jsme byli".
    Přeju pěkné vnoučkovské dny!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš co, já jsem normálně řádně prásklá. Neměla jsem pěkné dětství, vlastně žádné dětství, byla jsem taková stará - mladá.
      A dneska už si mohu dovolit, co dřív ne. Dokonce na to mám i koule, což jsem dřív neměla :-)

      Vymazat
  16. Blondýnko, při čtení tvého povídání či úvahy jsem si vzpomněla, jak jsem měla včera ruce a obličej umazané od barev, fixů a třpytek. A nesnáším stylizované fotky. Měj pohodový vstup do nového týdne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já, protože tě už maličko znám, tak vím, že podpatků máš plné krabice a i kdyby jsi mohla, rozvážíš, kdy jsou a kdy né, vhodné.
      Já nesnáším stylizovaný život, potažmo sterilní byty, sterilní lidi a sterilní úsměvy.

      Vymazat
  17. Stylizované fotky u nás v rodině nejsou možné, sotva stihnu pár momentek :o)
    Jinak jsem pro babičku v teniskách, podpatky sice občas nosím, ale na hřiště by mě to fakt nenapadlo...
    Simi, přeji klidné pondělí, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi to bude tím, že jsi normální a na druhou stranu víš, že zlomená noha a rozbitá ústa od určitého věku nejsou to pravé ořechové, co si budeme nalhávat :-)

      Vymazat
  18. Ono je to o tom, jak si babička chce ten čas s vnoučaty užít. Aby třeba na takovém hřišti nebyla jen doprovod. Ale každý člověk je jiný, takže i každá babička je jiná.
    Fotit ? Proč ne. Ale ne zrovna tím stylem, který popisuješ. Fotila jsem svoje vnoučata a ráda. Každé má u nás svůj album a byť jsou už velká, prohlížejí si je rády a baví se u toho.
    Hezký den, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechci, aby to celé vyznělo, že jsem vidlák, který opovrhuje.
      Naopak, jsem estét, kterého vytáčí rifle v divadle, žabky na koncertě.
      A podpatky na hřišti mi přijdou mimo mísu.

      Vymazat
  19. Hezky napsané, moc. Fotky mám ráda, ale musí to být přirozené. Je pravda, že díky instagramu a facebooku se z nich stává "ukázka báječného života". A to, jak my (starší) víme, není realita. A vůbec nezávidím těm mladým, hodně mladým, kteří jsou tím báječným a bezproblémovým světem virtuálních přátel zaplaveni... Hezké dny, ať už s vnučkou nebo třeba na zahradě!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A kdy se to vůbec stalo ? Kdy jsme začali žít mimo realitu, jen pro oko diváka ?
      I já jsem dostala lekci a nastavené zrcadlo budu mít dlouho před očima.
      Až budu mít tenzi, vybavím si svět mimo realitu s dokonalým úsměvem, dokonalým životem!

      Vymazat
  20. Moc krásně Simi napsané.. také jsem ta sportovní babička která se moc ráda vrací do dětských let a užívá si nesmírnou zábavu s vnoučaty. Vždyť tak strašně rychle rostou a já mám místo úžasných fotek fotky s čmouhami. Ale vzpomínky mám uložené v srdíčku. A to je to nej.Z 💙

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tedy nejsem moc sportovní :-)
      Já jsem spíš akční a doufám, že mi to dlouho vydrží !!!
      A s těmi vzpomínkami v srdci máš svatou pravdu, jsou nejvíc, bez nich je život planý.

      Vymazat
  21. Ano, ano, stokrát ano! Vždycky je lepší být v přítomnosti a plně ji prožívat než se ji snažit (bezvýsledně a kontraproduktivně) roztáhnout i do jiných časových dimenzí. Škoda jen, že je to čím dál těžší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je šíleně naivní se domnívat, že z mých fotek si někdo lehne na záda.
      Vznikají miliardy fotek, ale je to pouze osobní záležitost.
      Rády si se Sofinkou večer lehneme a prohlížíme fotky, hodnotu to má pouze pro úzký okruh, co si budeme vykládat, takové zážitky má každý druhý.
      A učím se být ve fotografii ještě úspornější.

      Vymazat
  22. Jo, díky za každého takového smýšlejícího rodiče nebo prarodiče! Má tchyně neustále srovnává vnuky své dcery a nevlastní vnuky svého druhého manžela s našimi kluky. U nás děláme všechno špatně, protože nechodí na kroužek pětkrát v týdnu a nelije se z nich pot a já jim tak kazím šanci vyhrát olympiádu nebo mistrovství světa. Když byl Míša třetí na mistrovství republiky juniorů v kulečníku nebo když dostal ocenění od Karla Schwarzenberga za přínos škole a náhodou se to dozvěděla, nechápala, proč jí to neřekl. No, protože mu to ke štěstí asi stačí... Ale to takový člověk, který žije z obdivu ostatních, nikdy nepochopí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejdůležitější je, cítit to a podporovat. Daleko smutnější by bylo, kdyby i vy doma jste byli k jeho úspěchům neteční.
      Kluk je šikovný a dobře vychovaný, tvá tchyně na tom asi nemá veliký podíl, protože by tu radost s vámi sdílela, radovala se z ní.
      Procházkovic, pro tebe do budoucna veliká škola, jak se chovat a jak né, protože to bolí.

      Vymazat
  23. Dobře děláš, že si vnučky užíváš. Já, když jsem s rodinou, tak také nefotím a užívám si jich. Nezveřejňuji ani fotky rodiny a už vůbec ne dětí. Ty mám doma uložené nebo v rámečcích na zdech ve všech pokojích a po rodinném focení doma, většinou na Vánoce, kdy celou rodinu fotí syn, je čas od času vyměním. Mám už vnoučata většinou dospělá a nejmladší jsou v pubertě a ti už mají svoje zájmy a vůbec by se jim nelíbilo, abych jejich fotky někde prezentovala. Přeji ti mnoho krásných zážitků s vnučkou. Přeji ti krásné a pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O prezentaci na veřejnosti je třeba se poradit, dovolit a´ hlavně korigovat.
      Jenže doba je jiná, sdílí se každý prd i ten nereálný a občas je mi velice smutno ze stylizace dokonalé domácnosti, dokonalé rodiny a dokonalých dětí.
      Co pak, když se na stole objeví drobky, manžel se ožere, děti donesou poznámku, prezentace takových " úspěchů " se blbě fotí :-)

      Vymazat
  24. Není babička jako babička. Takovou babičku jako má Sofinka každý nemá a věř, že na tebe bude vzpomínat celý život. Já často vzpomínám na svoji babičku a Simona (dcera) vlastně na prababičku také nikdy nezapomene. To je to nejvíc, co svému vnoučeti můžeš dát ☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta první věta odkrývá celou podstatu tohoto článku.
      Nedělám si veliké iluze, ale pokud by si má vnučka vzpomněla, stejně jako tvá dcera, byla by to pro mne veliká výhra.
      Ale přiznám se, já ze Sofinky sosám energii, náboj a radost ze života, to my starší nerozdáváme na počkaní, na rozdíl od dětí. :-)

      Vymazat
  25. Strašně moc si přeju, aby Ev měla se mnou podobný vztah jako já se svou babičkou. Zatím to vypadá, že se to rodí správným směrem. Naše tříletka na mě visí a já jsem nejšťastnější. Vaříme spolu, uklízíme, češeme psa, sbíráme po něm bobany, pleveme záhonky,... a brebentíme a brebentíme. I na hřiště jdeme. Je čirá rozkoš (aspoň pro mě). Jo a podpatky já ano - musím, někdy v práci. Ale taky radši bez nich - hallus rigidus ;) .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já tě hlavně zdravím, dlouho jsi nic nekomentovala a tak jsem si myslela, že jsi se potichoučku vytratila :-)
      Domnívám se, že povinností každé správné babičky je milovat své vnouče a bezvýhradně a rozmazlovat a zbožňovat a hýčkat a hlavně obejmout, aby na ten stisk nemělo šanci zapomenout. Jo a taky je důležité spolu pořádně zlobit :-)

      Vymazat
  26. Ano, ano. Za tohle ti tleskám, Simi. Na fotky s babičkou v kostýmku si děti ani nevzpomenou, ale společné zážitky, ty nezapadnou :) A mimochodem, tohle je i u rodičů. Ne každý to má v hlavě nastavené jako ty.... dnešní doba je doba sociálních sítí. Kdo není tam jako by nežil. A přitom to pravé žití tím vlastně uniká.
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem typ člověka, který utíká do závislostí.
      Naprosto mi stačí blog jako požírač a další sítě mi nehrozí, chci život žít, občas sdílet, ale nechci si vypěstovat další závislost.

      Vymazat
  27. Dost často se takto dělí i mámy na podobně skupinky a já si sebe samu neumím představit v tom vyfintěném. Já budu raději sbírat šišky a hrát šiškovou bitvu, běhat za nimi a lapat s nimi přírodní špínu. Život přece není o dokonalých fotkách, krom toho ty nejlepší záběry vznikají uprostřed děje, ne z zpovzdálí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to a budu to mít podobně, pro mne je ten kontakt velice důležitý a vzhledem k tomu, že mám vnučku daleko, já si to prostě užívám každou minutu.

      Vymazat
  28. Jsem čtyřnásobná babička, na hřiště chodíme často a taky si všímám. Myslím, že nejlepší je, když si děti hrají s dětmi a babičky tam jsou spíš zpovzdálí pozorující cvrkot. Samozřejmě pomůžu s bábovičkou, zhoupnu, roztočím, ale nedovedu si představit, že všechny babičky tam lítají jako děti, to je zase druhý extrém. Já bych to ani tenkrát dávno od své babičky nechtěla. Nedávno jsem si všimla, že na písku bylo víc rodičů, než dětí. Paní v podpadcích bych neodsuzovala, seděla, třeba prostě chtěla mladým poslat fotku....každý jsme jiný. Já mám taky ráda, když mi na viberu přistane fotka, atˇstylizovaná nebo ne, já si to přeberu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte pravdu, každý jsme jiný.
      Já jsem nikdy nezažila babičku, má matka byla velice exponovaná, tudíž na vnoučky čas neměla a já jsem chtěla tuto rodovou linii jednou provždy zpřetrhat. Jsem babičkou ráda, jsem celý život temperamentní, živelná, tudíž si čas s vnučkou užívám. Navíc jí nemohu mít podle libosti, ale podle vzdálenosti 100km, o to víc je náš čas drahý, o to víc si ho užívám.
      Víte, dělám celý život s lidmi a pro lidi, paní neodsuzuji, ale narovinu píši, že ona je typický produkt doby, kdy místo s dětmi četuje s přáteli, však jsem na té lavičce seděla vedle ní.
      Já sociální sítě jako FB nebo Instagram nevedu, dost času strávím na blogu, to je dost veliký žrout času.
      Jsem ráda, že jste exponovaná babička, já se tolika vnoučat asi nedočkám, tak vám přeji spoustu krásných společných chvil :-)

      Vymazat
  29. Mrzí mne, že moje babička neuměla fotografovat.

    OdpovědětVymazat
  30. Naprosto s tebou souhlasím. Není nad společné strávené chvíle u plácání báboviček. Fotky ho nenahradí...

    OdpovědětVymazat
  31. Ahoj Simi, nedávno jsem s vnoučkem válela sudy - po tolika letech :-) On byl šťastný a já s ním. Není k tomu co více dodat. Není babička jako babička.
    Měj krásné podzimní dny. Iva

    OdpovědětVymazat
  32. Také si říkám, že vnoučatům je třeba se věnovat aktivně. Slibuju jim, že za rok budeme podnikat výšlapy v Jeseníkách, jestli tedy dožijeme :).
    Na druhé straně i mě vnučky dovedou vyburcovat k výkonům, kvůli nim jsem vylezl na umělou lezeckou kostku (má však asi jen 4 m), což by mě předtím vůbec nenapadlo.

    OdpovědětVymazat
  33. Moje kostýmko - podpadkovská éra skončila s příchodem skupiny Smršť(tj. s mými synky). 😊

    OdpovědětVymazat
  34. Můj šestiletý manžel mě opustil pro jinou dívku, protože ho obviňuji, že viděl jinou dívku, a od té doby se ho snažím získat zpět, ale on se ke mně odmítá vrátit, nereagoval na můj hovor ani e-mail a dokonce zrušte přátelství se mnou na obličeji a také mě přestaňte sledovat na IG a on mi řekl, že už se mnou a mými dvěma dětmi skončil, byl jsem opravdu zmatený, hledal jsem na internetu pomoc a viděl jsem svědectví o tom, jak kouzelníci Pomozte jim získat jejich ex zpět, takže jsem se rozhodl to zkusit, ale byl jsem ještě více zmatený kvůli mnoha svědectvím, která jsem viděl, ale moje mysl mi řekla, abych šel s DR SAGURU, protože jsem o něm provedl mnoho výzkumů a našel jsem nic špatného na něm, tak jsem ho kontaktoval a vysvětlil jsem mu své problémy a vrhl na mě kouzlo lásky a zaručil mi 7 dní, že se můj bývalý ke mně vrátí a k mému největšímu překvapení třetí den skvělý zázrak na mě spadl a můj bývalý se ke mně vrátil třetího dne a prosil mě o odpuštění DR SAGURU ty jsou jen ti nejlepší, budu i nadále zveřejňovat jeho jméno, protože je to můj Spasitel, nyní jsme jedna velká šťastná a jednotná rodina, pokud potřebujete jeho pomoc, můžete mu poslat e-mail, neztrácejte naději příliš brzy, kontaktujte ho, pokud potřebujete jeho pomoc můžete mu poslat e-mail @ drsagurusolutions@gmail.com pro snadnou a rychlou komunikaci můžete mu také zavolat nebo přidat do Whats-App s tímto číslem +12098373537

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.