Mami, ale já jsem šťastná ...
Gábina celý den tančila a tvrdila, že až bude velká, bude víla.
Rudova maminka si domů přivedla malíře, ten vymaloval a zůstal na oběd, svačinu i snídani.
Hoch od té doby získal talent a pravítkem nám během odpoledního vyučování kreslil na záda jako válečkem zdi.
Ivanka, má nejlepší kamarádka mi na škole v přírodě šeptala na palandě, že bude všechno, jen né učitelka. Tou byla babička, maminka, tetinka, tatínek, jen školník se rodinných párty neúčastnil.
Sousedovic Zbyňda, mimochodem borec, vyhlížel dvakrát týdně popelářský vůz a při trhání cizích švestek se mi důvěrně svěřil, že bude mít ramena největší ve městě, větší než snědý chasník od Kuka vozu.
A já, čím jsem toužila být ?
Má vyhraněnost se projevila v páté třídě a smetla z minuty na minutu všechny pochybnosti. Ze všeho nejvíc jsem prahla mít černě orámované oči jako lady Hamiltnová od zlosyna Fantomase.
Ve snech jsem korzovala v bílém kostýmu z hedvábí a držela v ruce sklenku šumivého moku, v druhé ruce se vyjímala cigareta tenká, tenoučká, ze které jsem ležérně vyfukovala obláčky.
Ano, já toužila být hérečka.
Když jsem si vymalovala tužkou kolem očí hutnou linku, oblékla se do matčina kombiné a našprcla do podpatků, zjistila jsem, že musím v první řadě zhubnout.
Při zálibném prohlížení v zrcadle mne nachytala majitelka kombiné, dostala jsem jednu cvičnou, už dávno jsem měla vyzvednout prádlo z mandlu.
Nic naplat, pro ten den jsem se lady Hamiltnovou nestala, ale myslím, že jsem měla hodně dobře našlápnuto nebo né ?
Sice jsem přišla o iluze, ale za to jsem stále slýchala jedno a to samé.
Vzdělání, nejdůležitější je vzdělání. Člověk musí dosáhnout vzdělání, aby byl poplatným ve společnosti. Bez vzdělání jsi nic.
Toto věčné mentorování se vsákne po kůži, zůstane trvanlivější a bytelnější než všech mých devět tetování.
A co nikdy nebudeme dělat, až budeme mít děti ? Co nikdy nebudeme opakovat stále dokola ?
No přeci, budeme jako kolovrátek stále klopotně vnucovat vizi, že nejdůležitější je přeci vzdělání ?
S dcerou jsem jako doprovod tloukla špačky na chodbách tvořivých dílen, keramických kroužků, hry na flétnu, na kytaru, na baletu, na kresbě.
Znala jsem materiály na tvorbu možného i nemožného. U nás se tvořilo, malovalo, stříhalo a do toho jsem jako amplion stále do bezvědomí tlačila tu rodovou káru.
Nejdůležitější je vzdělání. Bez vzdělání jsi nic.
Při druhé promoci jsem se dmula pýchou, poslintala fiží a zálibně se dívala, jak má dcera od rektora přijímá červené desky.
Jako hrdá matka jsem si pak na Václavské náměstí dala obrovskou klobásu, aby né.
Mám doma ing., to bude Nováková valit bulvy.
Mám vzdělanou dceru a může se třeba postavit na hlavu.
A ona se skutečně postavila.
Neusedla do kanceláře, nehrbí hlavu a krk v nadnárodní společnosti, našla si svou cestu.
Šije, má vlastní značku, plní si svůj tvůrčí sen.
Jde za svým.
A nebyla bych já to skvělá matka, kdybych zase nepřipomněla to vzdělání.
S úsměvem a lehkostí sobě vlastní mé dítě praví ... Mami, já jsem šťastná. Dělám, co mne baví, uspokojuje a naplňuje. Já jsem skutečně šťastná.
Zdraví vás blondýna, která se opět nevejde do bílého kostýmu. Která už ví, že vzdělání je fajn, ale říct, já jsem šťastná, tak to je daleko víc !
Simonko, moc vám to s dcerou sluší. Takový vršek ( podobný ) jsem kdysi háčkovala, z bílé Sněhurky, už to zase letí?
OdpovědětVymazatA kde je ta značka, proč nám ji nezveřejníš? třeba nakoukneme!!! třeba půjdeme něco koupit.
Pac a husu Jiřina z N.
Značka je ŤAP ŤAPKY a stačí rozkliknout na panelu JSEM VELIKÝ FANOUŠ a jsi na stránkách mé dcery :-)
VymazatSiumi, děkuji ti, panel jsem viděla, neb tam je tvůj mazel vyfocený, ale nerozklikla jsem, zatím. pa Jiřina z N.
VymazatUrčitě je fajn, když člověk dělá něco, co ho baví :-) Fandím tvořivým podnikavcům :-)
OdpovědětVymazatA mnoha lidem včetně mé osoby se toto za celý život nepoštěstí, nemají koule bouchnout do stolu a žijí si svůj praktický život.
VymazatSimi, moc pěkné počteníčko. Dcera dělá to co ji baví , je šťastná a to je to nejlepší.
OdpovědětVymazatMoc vám to sluší.
Měj se krásně a užívej si letní dny.
No od tebe mne pochvala těší, dlouho jsem o tobě neslyšela, jsem ráda, že jsi v pořádku.
VymazatKrásné letní dny, milá Doležalko.
Krásná šťastná fotografie. Také vzdělání a vysoká škola a maminka... :) A přitom pořád hledám tu skulinku, jak si jít vlastní cestou a vydělat si tím :) Od střední školy chci zběhnout, a už je to 25let :) Dělám, co mi jde, nestěžuji si, ale není v tom pro mě tvořivost nebo poslání:) U dcery mám přístup, dělej, co tě baví .) Zatím je toho strašně moc :)
OdpovědětVymazatJá jsem tolik renesanční nebyla, měla jsem celý život pod kůží, že první je vzdělání a dobré místo, pak radost a štěstí.
VymazatDlouho toto ve mně přetrvává, jsem moc racionální.
Učím se, přiznat si, že cesta vede i jinudy, nu a je důležité, že se šlape s láskou.
Moc dceři fandím, nikdy mě nenapadlo odkaz rozkliknout. To je skvělý tip na dárek. Ať se daří podnikání a má nadále radost z toho, co dělá.
OdpovědětVymazatTak občas rozklikni, jsou tam moc pěkné věci, hlavně pro děti. :-)
VymazatHolky, moc vám to sluší. Dcera má štěstí, že dělá práci, která ji baví a vzdělání se jí může kdykoli hodit. Je šťastná a to je nejdůležitější.
OdpovědětVymazatNa stránky se určitě juknu.
Mějte všichni krásné letní dny.
Zrovna o víkendu jsme se o tom bavily, pokud něco neděláš pravidelně a neosvěžuješ, velice rychle se zapomíná. Dnes už jsou její tituly jen psaná písmenka, domnívám se, že svou profesi nebude nikdy vykonávat.
VymazatSimon , krásné čtení a fotce to vám oběma moc sluší. Holky jako víno. Krásný večer
OdpovědětVymazatNo já jsem každopádně pěkně vyzrálé víno :-)
VymazatZ mých předků nikdo vzdělání neměl, a tak mou motivací také bylo jej získat a vést k tomu i děti, ale stejně jako tvá dcera zjišťuji, že tituly nejsou všechno (a máme jich ve 4členné rodině 9 a příští rok bude 10.) a štěstí znamená dělat, co nás baví a naplňuje.
OdpovědětVymazatJá sice nemám titul, ale přes půl života dělám něco, co mne nebaví, nenaplňuje.
VymazatTisíckrát vyhrála tak praktická stránka, nikdy jsem neodešla za sny, za radostí.
A také jsem je neměla tak zhmotnělé jako mé dítě.
Moje máma mi nikdy neodpustila, že jsem nestudovala, naopak mi říkala, že vlastní blbostí jsem to dotáhla jen do toho kšeftu.
Simi, s tvou maminkou bych diskutovala, protože ač nemáš titul, jistě práci, kterou nyní vykonáváš, děláš na 100 procent a to nemluvím o práci zdr. sestry - obojí je nutné a prospěšné!
VymazatKdyž někdo uřízne flákotu blbě, nedá se z toho vařit! Máme v rodině vyučenou řeznici a ta při pohledu na některé kousky masa v řetězcích pláče.
V nemocnici taky nechceš, aby tě ošetřoval nějaký blbec bez vzdělání.
Takže, ono to chce vyučení nebo studia podle toho, co ten člověk bude dělat, někdy se to ale nepotká.
Dceři jsem navhla farmacii a dodnes toho nelitujeme.Já jsem šťastná, že ji mám zaopatřenou a ona má práci na celý život.
Tvá dcera si svoji cestu našla a má v tobě kamarádku a oporu, o to jde.
Moc jí fandím. Dám odkaz na její práci dál. Jiřina z N.
Ono to bylo tak, že má máma plakala na rozlitým mlékem, tedy nad tím, že jsem nevědomky pohřbila svůj potenciál.
VymazatMěla jsem i přes bouřlivé mládí velice slušné výsledky, které mne předurčovaly, abych šla dál.
Jenže já se rozhodla jinak a máma mi to dávala dlouho sežrat.
Práce v nemocnici mne bavila, byla to poslání a dar. Co dělám nyní, mne pouze živí, o radosti je to sporadicky.
Něco podobného se dělo u nás, cíl řady mých předků snad ani nebyl vzdělání, ale hlavně abych vystudoval a měl titul. Což mi od mládí připadlo naprosto zcestné, protože mě vždycky zajímalo vědění "o sobě" a tituly jako "důkaz" mi byly naprosto ukradené. Dodnes jsou, takže logicky narážím u těch, pro které jsou naopak zásadní :-). Nedávno jsem si to opět ověřil na jedné cizí vernisáži, kde se to v proslovech tituly jen hemžilo, tituly, které neměly s fotkami vůbec nic společného, byly jen statusovým symbolem, a já si můžu stokrát říkat, že je to každého věc, ale přesto to do značné míry utváří můj pohled na danou osobu. A bohužel - nepřímo i na fotky, které za to můžou ze všeho nejmíň :-).
OdpovědětVymazatPřesně, ale přijde mi, že všechny generace před revolucí si vzdělání považovali.
VymazatJednak na vysokou šli skutečně nejlepší, místa byla omezená. Kdo měl titul, byl někdo.
Dnes je dostupnost diametrálně odlišná, tituly se to hemží a hlavně nejsou tak pracné.
Já mám strašně ráda vzdělané a chytré lidi, nu a mnohdy ani nehýří tituly, přesto mají ten dar a jsou studnice, která nikdy nevysychá.
Simonko, třeba tříměsíční z Plzně, viď?
VymazatMoje máma byla dělnice z Benaru a byla sečtělá a některé ty titulované by strčila do kapsy.A cestovali po republice na motorce s lodičkou a zajímali se s tátou o všechno.
Ale chtěli po nás, dětech, abychom měly alespoň maturitu a kluci vyučení.
Měj se Jiřina z N.
Můj otec mne také pouze střední školu, přesto to dotáhl na velitele vládní letky.
VymazatOvšem v roce 1969 nesouhlasil s příchodem sovětských vojsk a zemřel jako dělník ve ztužovně tuků. Byl to geniální člověk, co ten měl v hlavě, bohužel i díky tomu byl nesnesitelný.
Mimochodem, je-li výsledkem vzdělání závěr, že důležité je žít tak, aby byl člověk šťastný a měl pocit naplnění, bylo to dobré vzdělání. Titul je vedle toho táááákhle maličkej :-).
OdpovědětVymazatUčím se, učím, toto přijímat.
VymazatNěkdy se daří, jindy ne, ale nebudu zastírat, bojovala jsem s tím.
Lhala bych, kdyby tvrdila opak.
Simi, sluší vám to spolu. A to, aby bylo dítě šťastné je přání každé matky. Ty máš potvrzeno, že máš splněno :)
OdpovědětVymazatStáni, myslím, že tam uvnitř mám odkliknuto, ale vždy je to dítě a vždy ho tak matka bere. A já mám jen ji, tudíž mé strachy jsou občas na pár facek :-)
VymazatVzdělání je základ, ale ani přes vzdělání cesta ke štěstí nevede.
OdpovědětVymazatDomnívala jsem se, že vzdělání je základ, dnes už si to nemyslím.
VymazatMnoho lidí s tituly kolem mne jsou tak nešťastná a nespokojená stvoření, že obyčejný dělník z fabriky má větší důvod k radosti než oni se vzděláním.
No, to je tedy téma! I když jsem byla velmi podobnou matkou jako ty, štěstí je skutečně víc.
OdpovědětVymazatUž jsem taky nakoukla na stránky tvé dcery, ocitla jsem se v kouzelném světě malých holčiček - moc krásné! Rozhodně budu doporučovat.
Dcera má top, který jsem před lety háčkovala té své a musím říct, že vám štěstí z očí svítí jedné jako druhé.
Je prostě moc hezké mít šťastnou dceru.
Simi, užij si letní den, Helena
Prosadila si svou, tlačí tu káru navzdory a šlape si cestu leckdy trnitou a bez pomoci. Vážím si jí, že to nevzdala a bojuje.
VymazatA je šťastná, má umělecké geny po otci, oba jsou v tomto rybníčku jako kapr ve vodě.
Děkuji moc za pochvalu, teplota vzduchu dosáhla 35 stupňů, myslela jsem, že zemřu :-) Já to horko nedávám, ale byla jsem ráda s dcerou.
Blondýnko, díky. Ráda jsem si početla a trochu mi to připomíná můj život jen možná v trochu jiných vodách. Ale je to velmi podobné. Díky moc.
OdpovědětVymazatTvé děti se také pohybují v uměleckých vodách, takže víš, že ta cesta bývá složitá, přesto naplňuje až po okraj.
VymazatKdyž dcera nedá na svého otce ohledně vzdělání, tak ji časem životem provází: měla jsem....
OdpovědětVymazatZdědila jsem po svém otci trochu výtvarného talentu, který jsem tak,jak si on přál, nezúročila.Nemohu říci, že jsem ve svém povolání cifršpiónky doslova trpěla, ale určitě by mi bylo lépe u stolu s tužkami, štětci, barvami a podobnými proprietami. Musela jsem si najít nějakou vedlejší cestu, abych v sobě přehlušila ,,měl jsi mi tati,tenkrát trochu víc šlápnout na krk". Když on člověk v určitém období rodičům nevěří.
Tvé dceři moc fandím a přeji ji ať se jí jen a jen daří. Vzdělání jí nikdo nevezme a určitě i při svém podnikání svým způsobem ho ku svému prospěchu využije. Vše má svoje místo a čas.
Hanka
Mnoho z nás má za krkem ... měl nebo měla jsem.
VymazatPo zbytek života pak hledá vyžití v aktivitách a já dnes už lépe rozumím, proč je tvá láska ke kumštu a divadlu tak krásná a pevná.
Vzhledem k tomu, že u nás v rodině byla zaměstnání tak roztříštěná, nikdy jsem nebyla nucená jít cestou kohokoli. Možná to bylo špatně, možná jsem díky tomu byla ušetřena mnoha nervů z přijímaček na různé školy. Ale také jsem sama tápala v tom, co vlastně dělat. Měla jsem vyhraněnou touhu, být chovatel koní, dala jsem si přihlášku do Chuchle, ale škola mi nedala doporučení. Tak jsem šla dělat přijímačky na aranžérku a nakonec skončila jako žena za pultem, obsluha výměníků, kancelářská krysa, OSVČ, servírka a pokojská a teď nakonec jako pomocná síla v kuchyni.... teď vím, že byla asi velká škoda že naši do mě tu mantru o vzdělání trochu necpali, že bych se asi bývala potom dívala spíš na ty školy a mohla dělat něco co by mne asi víc povznášelo... takže vím, že v příštím životě si najdu fotografickou školu ;-)
OdpovědětVymazatVendy, konečně o tobě něco víc vím, a fotografka už jsi!
VymazatVíš, já jsem nějak sama vždy tušila, že každý je jiný, třeba když jsme ve Velké Turné jako děti koukaly na kováře, kterému létaly od kovadliny jiskry, tušila jsem, že se to musel od někoho naučit, stejně jako jiné profese. Ovšem ohledně umění a jiných takových oborů asi ta škola musí být.Stejně jako lékaři, lékárníci, učitelé a tak.I ta prodavačka nebo číšnice by měla mít páru, jak to má vypadat.
Moc tě zdravím Jiřina z N.
Vyzkoušela jsem pouze dvě profese ve svém životě a v té první jako zdravotní sestra jsem byla nesmírně šťastná.
VymazatOvšem dnes si zcela reálně říkám, zda bych ve svém věku byla schopná vykonávat tak náročné povolání na psychiku, doba je diametrálně odlišné a vztahy ve společnosti nezdravé. Nevím, nevím, zda bych byla schopná, aniž by mne zavřeli.
Své děti jsem nenutila do ničeho. Syn se svou dyslektií a dysgrafií to měl hodně těžké, ale vzhledem k tomu, že od raného dětství tíhnul k počítačům, tak nějak se čekalo, že se připojí k mužovi do rodinné firmy. Takže se vyučil obor který je počítačovému světu velmi vzdálen. Zahradník. Byl to jediný obor kam nemusel na internát. A mezitím co se učil zahradničení se zakoukal do aut. Takže když nakonec skončila firma, jeho volba byla opět jasná. Auta. No a dneska, nadmíru spokojený opravuje auta....dcera si našla obor administrativní pracovnice, jenže ještě během školy jim ho zrušili a musela přejít na jiný, což vzhledem ke škole (textilní) se věnoval tkalcovství. Jako tkadlena nikdy nepracovala, protože skončila nejen škola ale i textilní výroba ve městě vůbec. Takže nejdřív dělala v lisovně plastů, pak jezdila jako obchoďačka, pak prodávala a nakonec velkou oklikou skončila přece jen u toho stavu, i když netká látky ale perlinku. Není úplně šťastná, ale co tady v gubernii...práce minimum, a když tak stejně jen ty fabriky. Tak když už, tak aspoň tam kde za to dostane aspoň trochu ucházející finanční ohodnocení....já jsem na radikální kroky strašnej srab, proto taky jsem kde jsem a díky tomu jsem ne zrovna šťastná a v pohodě.
VymazatPodívej, já nejsem zrovna vzor.
VymazatDělám, co mne živí, nikoliv co mne baví.
Jsem v tom letos 28 let, tolikrát mi to tak sralo, tak.
A hlavně, doslova mne žere zaživa společnost, která nemá hodnoty, slušnost a úroveň.
Tolikrát jsem odcházela, nikdy jsem to neudělala, umřu tady.
I můj syn si razí svoji cestu od ukončení střední školy a dokonce dokázal prorazit v branži, které jsem já (taky s hlavou zaměřenou na to, že bez vysoké ani ránu) nevěřila. Ale on ano, a já jsem teď na něho pyšná a dávám mu za pravdu. A čím dál víc bych si přála mít jejich odvahu jít do nejistoty, která mně totálně chybí, ale kterou obdivuju.
OdpovědětVymazatA vám dvěma to moc sluší, moc!
Nezbývá než našim dětem přát štěstí a při jejich cestě jim být oporou.
VymazatSvým způsobem totiž zaslouží obdiv, vydali se cestou, která bývá složitější a leckdy trnitá a bolestivá.
Hodně štěstí všem, kdo to dokáží, já jsem nikdy nebyla hrdina.
Obě jste moc šikovné holky, vzdělání zase až tak důležité není, důležité je, že se daří a hlavně, že je člověk dělá práci, která ho baví a naplňuje. Fandím vám oběma ☺☺☺
OdpovědětVymazatMá dcera je šikovná, já né.
VymazatSkoro tři desítky let se peru se skutečností, že mne firma živí, ale práce s lidmi zabijí, dusí a odcházela jsem snad tisíckrát. Nemám koule jako má dcera, ale na rozdíl od ní, já se musela starat, můj manžel nám zázemí neudělal. Partner mé dcery ano.
Kašli na bílý kostým, ty černý šaty jsou víc sexy...!
OdpovědětVymazatKdyž bylo odpoledne 34 ve stínu, černé šaty se nejevily jako výtečná volba a opocené půlky sexy nebyly.
VymazatMoc krásný povídání, sluší vám to oběma :).
OdpovědětVymazatAsi vím, jak ti je, protože tohle mi občas řekne Matýsek, "maminko, já jsem tak šťastnej... V tu chvíli není nic víc :).
Pokud tohle rodič slyší, má důvod slavit.
VymazatHolky moc vám to sluší. Je to krásný pocit vědět, že dcera je šťastná a vykonává svoji práci s láskou. Věřím, že i ty jsi Simi šťastná, že máš tak úžasnou dceru.
OdpovědětVymazatIva
Ale občas bych jí přetáhla tyčí, občas mne pěkně vytáčí, nebudu tady dělat dokonalost.
VymazatOvšem mohu čestně prohlásit, mé dítě nefetuje, nechlastá, stará se o rodinu, pracuje a když slyším ty tragické příběhy matek, kterým děti rozkradou byt, ano, má dcera je slušný člověk.
A abych hodnotila poctivě, já jsem občas na dvě tyčí :-)
Tak, co chceš víc, Simonko, jsi šťastná.
OdpovědětVymazatMirečku, víš, co já bych ještě ráda ... pořádnýho chlapa, jestli nevymřeli !!!
VymazatTakovýho, co mu nesmrdí práce, co si váží lidí a umí se smát.
Je moc krásné, že našla v životě místo, kde je šťastná a může dělat to, co ji baví :-) Dobré vzdělání se ale neztrácí, takže věřím, že ho využije i tam, kde je, byť by to bylo na tisíce mil daleko :-)
OdpovědětVymazatSvým způsobem jí závidím, nikdy jsem neměla odvahu, svazovala mne přílišná zodpovědnost, připoprdlost a strach.
VymazatA přitom mi má profese tolik chyběla!
Nutno dodat, já neměla oporu.
Moc vám to sluší.
OdpovědětVymazatAle děkuji, dnes ráno jsem ve svém obličeji našla další a další brázdy ..
VymazatMoc vám to spolu sluší, máš krásnou, šťastnou dceru. Všichni by měli dělat co je baví, jen to někdy nejde. Ona měla štěstí i v tom, že jste jí podpořili. Koukala jsem na capáčky, opravdu roztomilé !
OdpovědětVymazatnemam slov len jedno: superlativ na druhu!
OdpovědětVymazatPro mě jako pro matku bylo velmi těžké přijmout fakt, že moje starší dítě má o svém životě jiné představy než jsou ty moje.Musela jsem polknout a uvědomit si,že jestli ho nechci ztratit musí cítit, že i když nesouhlasím, jsem ti pro něho :)
OdpovědětVymazatJeště, než jsem si přečetla článek, podívala jsme se na fotku a říkala si, že má dcera moc hezkou sukni i háčkovanou halenku, oboje moc zajímavé. Teď už chápu, jak to je. Dcera je moc šikovná a je skvělé, že dělá, co ji baví. Simi, jste kočky a moc Vám to sluší. D.
OdpovědětVymazatKrásná maminka s krásnou dcerkou. Oběma vám svítí v očích sluníčka. A co je vic?
OdpovědětVymazatZo bylo krásné povídání o nadějích, vlastních plánech a koncích, které nikdo nečekal.
OdpovědětVymazatPřesto si myslím, že dcera zvolila dobře, její práce je kraativní, přináší jí pocit spokojenosti a tuším, že nebude pracovat za pár šupů. Jestli má navíc talent, jako že asi má, bez talento se krejčovina dělat nedá, pak má i budoucnost.
A to vzdělání jí rozhnodně nebude na škodu. Mít celkový přehled není nikdy k zahození.
Naprosto chápu... Já jsem plnila očekávání, abych zapadla do něčích představ, abych hlavně udělala radost druhým, abych "splňovala tabulky", a až syndrom vyhoření dva roky před třicítkou mě přivedl k tomu, že bych měla začít dělat především to, co chci já. Takže jsem sebrala dovahu, začala si plnit sen, živit se tvorbou, a jsem opravdu šťastná...:-) A ten "magor" na diplomu mi vlastně k ničemu není, ačkoliv to beru tak, že každá zkušenost dobrá... Že dceru zdravím a přeju hodně úspěchů. P.
OdpovědětVymazat