Co by poradila štíhlá Simona oplácané Simoně ...
Závist je typicky česká disciplína, určitě by každý druhý stál na bedně a hladil svou medaili.
Při pohledu na naši nejznámější Simonu / Krainovou / , já, neznámá Simona závidím.
Pyšní se dokonale vysoustruženou postavou, sval vedle svalu.
Otevřeně se hlásí ke každodennímu běhu, který obnáší deset kilometrů.
No, klobouk dolů.
Já jsem včera vstala ve čtyři ráno, kohout ještě spal. Do odpoledních hodin jsem plnohodnotně pracovala, záhy jsem pět hodin sekala trávu a odvozila devět plných koleček trávy.
Večer jsem se nepředklonila ke kocourovi a v noci jsem měla svalovou horečku.
No bohužel, těch deset kilometrů běhu bych nedala, s horečkou či bez horečky.
Zde se tedy obě Simony rozcházejí.
Jedna běhá a umí si to zařídit.
Druhá neběhá, protože se evidentně vymlouvá, třeba jako výše uvedený příklad.
Trapné výmluvy na sekání, když chci vypadat, nandám ohoz a běžím, né.
A co já tedy vůbec té Simoně závidím ?
Samozřejmě dokonalý look, dokonalý úsměv, dokonalou chůzi, dokonalý život.
Ale ze všeho nejvíc jedinou větu ... MĚ TO BAVÍ.
Celý život jsem se teplákové soupravě cíleně vyhýbala.
Do různých kroužků jsem chodila s donucením, má skvělá vysvědčení vždy kazil nepovedený výmyk nebo zbabraná sestava na kladině.
Že skutečně se sebou musím něco dělat, jsem prozřela kolem padesátky, kdy jsem měla jateční váhu, prasečí rozměry a kupovala si oblečení v těhotenské módě.
Pohyb ke shazování kilogramů patří, vyrazila jsem do tělocvičny.
Otevřel se mi svět, který jsem dosud nezažila.
Pot, nadšení, pot, radost, pot a následná sprcha.
Šlapala jsem na trenažéru K2 a čekala, kdy to přijde.
Při kardio cvičeních jsem rytmicky skákala na malou bedýnku, posilovala bicepsy, aj ty tricepsy.
Na pilates jsem se opřela do gum, gumiček a míčků.
Formovala jsem zadnici na velkých míčích, u tyče se věšela za kotníky.
Taky jsem se dvakrát skoro rozpůlila, když jsem udělala svůj první provaz.
A pořád se nedostavoval ten vzletný pocit, neplavily se endorfiny, nepřicházela nirvána.
U skříňky jsem balila své propocené oblečení a smutnila, proč jsou ostatní tak naladění, tak šťastní, tak plní a já zase nic.
Dokonce jsem požádala lektorku jógy o radu.
Všichni na konci cvičení spokojeně relaxují, uvolňují tělo po procvičených ásanech a já místo toho přemýšlím, že se svým milým budeme vozit dřevo a škvařit iberijskou slaninu.
Neporadila mi, jen lítostivě mávla rukou.
Největší příkoří jsem zažila při TRX, kdy mne cvičitelka vykázala se slovy, pokud vás to věšení nebaví, tak se choďte věšet jinam :-) :-)
Zatím jsem se tedy nepověsila, ale pro všechny tyto aktivity mohu napsat jedinou větu ... MĚ TO NEBAVÍ.
Paní Simono, prosím, poraďte, jak na to. Já nechci jen závidět, já chci konat.
Toužím mít také tak vzletný pocit, toužím být po deseti kilometrech zaplavená hormony štěstí, toužím chodit mezi ty vysportovaný holky a být toho plná až po okraj.
Víte, můj milý mi radil, že se člověk musí zapřít a překonat. To vždy, když odcházel na tenis a že nevíte, kdo mu nadhazoval míčky a sebe? Naše sousedka s boky jako skříň. / samozřejmě, je to bývalý milý, nebojte, nejsem úplně blbá ... tenista jeden /
Za radu děkuje Simona, kterou to ZATÍM NEBAVÍ. / a chtěla by všechny ve společnosti ohromovat faktem, že právě přišla z gymu /
/ foto jako důkaz, že já se fakt snažila a ono to furt nepřichází a nepřichází :-) /
Nevím, já mám takovou zkušenost, že nás baví to, o čem se my sami přesvědčíme, že chceme, aby nás bavilo. Někdy je to hned, jindy to nějakou dobu trvá, ale nikdy to není samo od sebe, ale vždycky tak nějak "po dohodě s námi" :-).
OdpovědětVymazatPo dohodě s námi je kouzelné nejen slovní spojení, dává smyl.
VymazatDíky vizi, že bych byla ráda třeba aktivní, nikoliv ufňukaný důchodce, bych se toužila domluvit alespoň na nějakém kompromisu a zatím je to smutný monolog.
Máš moje sympatie, mě to taky nebaví. Nebavil mě ani tělocvik ve škole, na který se všichni těšili. Nejsem nijak sportovně nadaná, v mé době se nechodilo do fitka, ale lítali jsme venku dennodenně. Udivují mě lidé co tam chodí, platí za to a pak jedou kilometr autem s dětmi do školy. Určitě je zdravější pohyb, který máš ty!
OdpovědětVymazatPrávě v tělocvičně jsem zažívala mnoho vytíženým žen, které o své svačině raději 45 minut cvičily. A pak zbytek dnes právě honí čas v autě.
VymazatMáš pravdu, možná by ta procházka s dětmi ze školy byla přínosnější pro obě strany a děti by měly daleko větší pocit sounáležitosti než přikurtované v sedačce v autě.
Simonko čtvrtá vpravo,dokonalá postava i vy kecko jedna.
OdpovědětVymazatPoslední rok se na dokonalé postavě podepsal a já se stydím za hlášku, že jsou to karanténní kila, je to má rozežranost, špatná disciplína a nechuť vlítnou do tělocvičny.
VymazatJsem další, která není sportovně nadaná. Neumím jezdit na kole, uplavu pár temp, největší výkon byl, když jsem přeplavala na Vranově zátoku na Farářce, to už je víc než 40 let. Na základce jsem chodila cvičit, musela jsem a nemůžu říct, že by mě to bavilo. Výmyk se mi povedl jednou v životě. Mám figuru po rodičích, nejsem žádný drobek. Na průmce jsme začaly s holkama chodit na džezgymnastiku a to mě bavilo. A dokonce jsem každý den cvičila doma při hudbě. Pak jsem ještě byla Párkrát cvičit když už jsem měla oba kluky. Teď tvrdím, že jediný pro mně přijatelný pohyb je chůze. Jo, nerada běhám.
OdpovědětVymazatMyslím, že v práci a na zahradě máš pohybu až, až. A ze dvou Simon o kterých píšeš mám raději Tebe, protože žiješ takový život jako my ostatní, máš nádhernou zahradu a umíš krásně psát. To je víc než dokonalý makeup a vysoustruhovaná postava.
Já plavání mohu, je to pro mne jako vodoucha přirozený prostor. Už jako dítě jsem mnohokrát přeplavala Labe a doma jsem dostala od generálky po držce :-)
VymazatZrovna nedávno se mne dcera ptala, proč necvičím ?
Že jsem měla krásnou postavu a makala jsem na sobě. Má pravdu, ale v létě bych to nedala, v zimě se nedokážu donutit, jsem lenivá.
A na kole neumím dodnes, což nedokáže pochopit Sofinka :-)
Simčo, já taky nejsem sportovec. A to jsem na základce chodila do sportovní třídy. Ale nějak mě to věkem přešlo 😂. Pravda je, že bych to, vzhledem k mé váze, asi měla oživit, problém je, že nesnáším upocená těla. Včetně toho svého 😂. A co se týká té druhé Simony....ono není všechno stříbro, co se třpytí. Chirurgové, především ti plastičtí, dokáží taky divy. Tak klid. Jsi krásná ženská, se sebou si dokázala udělat neskutečný zvrat, tak se netrap výčitkami a dělej to, co tě baví. Na co se v životě trápit tím, co nám není vlastní a přirozené?
OdpovědětVymazatMěj prima dny i bez sportu :) Petra
Víš, je v tom veliký kus pravdy, člověk má dělat, co ho baví.
VymazatNa druhou stranu také chce být kupříkladu aktivní na stará kolena a nesedět a nečumět jen na bednu. A s pohybem jsou spjatá i ta kila, bohužel.
Mám pořád jako vykřičník mou mámu, nechci dopadnou jako ona, odešla ze světa bolavá a nešťastná.
Proto bych pohyb potřebovala jako sůl, chtěla bych jen u něj zažít tu nirvánu :-)
Ha ha, jak já ti rozumím. :D Všechny moje snahy o sportovní aktivity jsem vždy vzdala velice brzy. Možná můžu obviňovat rodiče, že mě ke sportu nevedli v dětství!, ale spíš to mám někde zakořeněno a stejně bych se jim na to vyprdla. Můj jedinej sport je lítání okolo syna a řádný pravidelný úklid domácnosti, u kterého se taky zapotím. A dlouhé procházky (teď, co syn jezdí na odrážedle, spíš "proběžky") taky miluju. Ale když mám pocit, že mi někde něco přetýká, tak radši přestanu jíst (samozřejmě ne úplně, rozumíme si), to jsou muka o něco menší. :D
OdpovědětVymazatTaké jsem chtěla kydat na rodiče, ale díky tobě jsem si uvědomila, že to není pravda. Pravidelně jsme dvakrát týdně chodili plavat na bazén celoročně.
VymazatTaké jsme chodili v zimě bruslit a určitě jednou týdně.
Auto jsme neměli, tak se chodilo na dlouhé procházky.
Takže jsem vedená byla, né že né.
Na mateřské jdou kila sama dolů, není to dovolená, ale řádná makačka.
Moje milá Blondýnko, pokud chceš vědět, co by ti poradila druhá Simona, ráda ti odpovím - navštiv kliniku Yes Visage, kam ta druhá Simča ráda chodí na omlazovací kůry a liposukce 😂. Ale s tím cvičením ti neporadím, někdo má rád holky (běhání), někdo zase vdolky (hlínu a zahradu) 😊.
OdpovědětVymazatP.S: Moje nadřízená běhá jako o život, denně desítku a strašně jí to baví. Akorát má problém, že nehubne a faldy jsou jejími věrnými souputníky. A je to jenom díky špatné životosprávě 🤷.
Procházkovic, opět zmatečné.
VymazatJedna ústecká drbna o mne roznášela, že jsem na holky :-)
Správné stravování, životní rytmus a spánek dělají moc. U žen kolem přechodu je to skutečně markantní, můžeš běhat maraton, ale když se nacpeč jednou za den u televize večer, budeš pořád jako melounek.
Je mi jí líto, navíc jí to běhání baví, chudák.
To je ale hustej drb, ten bych přiživovala, to se může hodit, ženské se tě budou bát. Tedy pokud to zrovna nebudou lesby... 😂
VymazatHele, já to tak humorně nevzala, společnost se tváří, že je moderní, ale zdaleka není tolerantní.
VymazatHodně jsem to obrečela, fakt.
Simčo, tebe obdivuji, jak jsi na sobě dokázala zapracovat a srovnávat se s někým, kdo pravidelně dochází na všelijaké omlazovací kúry a denně s radostí běhá (což také nemusí být tak úplně pravda), to neřeš. Jsi pěkná baba, na nějakou vystajlovanou Simonu kašli.
OdpovědětVymazatJó, jsem ráda, že jsem tě v tom virtuálním světě měla možnost poznat, na tvoje články se moc těším, jsi mi sympatická, což o té krasavě říct fakt nemůžu ☺☺☺
Kdybych nezapracovala, měla bych hodně rychlý a hodně smutný konec života jako moje máma.
VymazatMám obrovský pud sebezáchovy, který mne donutil to změnit a zároveň nikdy nezapomenu, jak nádherně a skvěle mi bylo. Byla jsem poprvé v životě úplně
šťastná a spokojená. Bezvýhradně, tohle se už asi nikdy nebude opakovat.
Jej, jak moc to chápu. Běhání mě nikdy netáhlo a do posilovny by mě nedostal ani heverem. Jsou ale druhy pohybu, které mám ráda a radost mi dělají. A podle dřívějšího článku o tom, jak ráda lezeš na všemožné kopce a rozhledny, myslím, že ani ty nebudeš ztracený případ :-)
OdpovědětVymazatLezu, protože jsem zvědavá, aktivní a drbna.
VymazatCo kdyby někdo viděl nebo slyšel víc než já :-)
Podle tvých fotek v článcích vypadáš jako vysloveně subtilní typ a oplácanost k tobě vůbec nejde.
OdpovědětVymazatAle stejně si myslím, že ta vytrénovaná těla a břišní svaly (např. Dara Rolins) ubírají na ženskosti.
Mořit se v tělocvičně mě také nikdy nelákalo, šlapat do němoty na rotopedu také ne (máme ho doma a je využívám minimálně), ale šlapat do skutečných kopců ano, protože tam je příroda, čistý vzduch, krásné rozhledy.
K subtilnosti mi překáží nějaká kila, která jsem svou pažravostí nasbírala za poslední rok. Když jsem cvičila, měla jsem šlachovitou a pěkně tvarovanou postavu, dnes jsem tzv.rozkydlá.
VymazatMoje máma si v zápalu koupila rotopéd, jela na něm párkrát a stěžovala si, že jí tlačí do půlek :-)
A pak se z něho stal věšák.
Krásně napsaný článek. Myslím si, že ze své práce se můžeš radovat, ale ta druhá Simona se vlastně nudí. Co dělá? Pózuje na fotky do časopisů a cítí se pak unavená...no a co!? Ty máš srdce na pravém místě. Máš svoji krásnou zahrádku doslova vymazlenou, která Ti dělá radost. Máš svoji krásnou rodinu, svoje radosti, jsi svá a to je důležité. Jinak souhlasím s Růženkou a Milošem. Přeji Ti krásné a šťastné dny v pohodě a ve zdraví.
OdpovědětVymazatTak ten pocit, když posekám zahradu a ona je akurát, tak ten je jako těch 10 kilometrů. To jsem pak tak šťastná, ale šíleně zmakaná.
VymazatTam se skutečně vyplaví ty endorfiny.
A děkuju !
Simčo, nic se nemá lámat přes koleno, každého prostě baví něco jiného. Ty holky v tělocvičně nemají určitě vyplavené endorfiny z krásně opečovávané zahrady a ta druhá Simona, kdo ví, jestli je alespoň trošku šťastná. Ono vše má svoje, neboj.
OdpovědětVymazatPřeji fajn dny a dělej to, co Tě baví. D.
Víš, ono je umění i prezentovat to štěstí. Třeba je, třeba není, ví bůh.
VymazatJá když jsem nasraná nebo nespokojená, každý to pozná a ještě bych se měla tvářit do časopisu jako bohyně. Teď mi došlo, že bych si ani na slanou vodu nevydělala :-)
Máš jiné přednosti ; které ta druhá Simča nemá))))
OdpovědětVymazatSe sportem to mám stejně. Jóguji pravidelně; ale sama sebe musím přemlouvat ( dneska je tma; film; jedla jsem ; nejedla jsem :-))))většinou se přemluvím a jdu. Ale ta radost; když se přemluvím ; že zůstávám doma ))))
Já se ještě vymlouvala, že nemám kde zaparkovat :-)
VymazatPřes léto nemám kdy, to jsem vysportovaná na zahradě, ale v zimě se mi z vyhřátého bytu už vůbec nechce.
Tak snad v dalším životě :-)
Teda. jestli dobře odhaduju, tak jsi ta blondýna v černém (4). Postavička snů.....A že Krainová říká, že ji to baví? No ono ji to MUSÍ bavit, když chce dělat to povolání, které dělá. A přiznám se, že právě Krainová se mi vůbec nelíbí. tak trochu mi připadá jako chlap, taková neženská... i hlasem. :)
OdpovědětVymazatAno, souhlasí. Jen nyní mám kolem pasu gumičky :-)
VymazatSimona Krainová skutečně musí, to máš pravdu. Na rozdíl ode mne jí je všude plno a živí se svým ksichtem. Na vrásky by asi kontrakt ve svém věku nechytla.
Přesto jde za svým, snaží se.
My obyčejné ženské hodíme flintu do obilí a spokojíme se, s tím, co nám příroda nadělila. Chtěla bych jí s časem, nikoliv proti a být na stará kolena soběstačná a žít produktivní život a nebrečet, že nemůžu. To by mi stačilo k radosti.
Blondýnko, no já ti teda neporadím, páč mě to nikdy nebavilo a nebaví. Běhala jsem jednou v životě po třetím porodu po třicítce, kdy už to nešlo dolů tak rychle jako předtím. A pravda vydržela jsem to docela dlouho, páč jsem měla motivaci. Ještě párkrát v životě jsem to zkoušela, ale fakt mě to nebavilo. A tak mám tělocvičnu doma a někdy mě to i baví. Moje děti ovšem běhají skoro všechny a baví je to a já jim to věřím. Každý to máme prostě jinak. Při tom domácím cvičení i někdy já tu radost vydoluju. Ale při práci na zahradě takovou radost nemám. Taky nemám tak nádhernou zahradu jako je ta tvoje, architektko!
OdpovědětVymazatVždy mne fascinuje, když v televizi hovoří, jak nadšeně sportují, jak bez toho nemohou žít, nemohou ani dospat.
VymazatTo mne pudí, že to má někdo přirozeně, ráno nandá dres, uběhne desítku a ve finále je šťastný jako blecha.
Já ten pocit ani jednou nezažila, jo, když si ještě pořád strčím nohu za krk, to jo :-)
Přijdu, jsem upatlaná, zpocená, vyšťavená a pocit dokonalosti nikde.
A když se mi povede něco na zahradě, su brutálně spokojená, máš pravdu, to bude ONO.
Simi, co napsat. Cvičím pravidelně, ve fitku. Endorfíny se vyplavují v šatně a pod sprchou, když vím, že to mám za sebou. Podotýkám, že tam nechodím hubnout, ale udržovat pohyblivost a hybnost svého těla. Po padesátce to asi jinak nejde. Beru to jako nutnost, ne potěšení. Určitě se dostkrát stalo, že místo fitka jsme naložili psa do auta a jeli si dát svých 6 km po lese...
OdpovědětVymazatMěj hezký den a klid, ani paní Krainová není dokonalá!
Helena
Třeba není dokonalá, ale tváří se tak a to je taky umění :-)
VymazatMáš pravdu, člověk se musí udržovat v kondici a ten les je špičkový relax, lepší než tělocvična.
Mnoho lesních úspěchů, s pejskem je to lepší než na žíněnce.
Tak jsem díky Tobě (a rannímu přečtení si Tvého článku) nastartovala poslední pracovní den s úsměvem na tváři. Píšeš krásně, čte se to samo. Díky.
OdpovědětVymazatA věř, že nejsi sama, komu přináší větší potěšení rovnání dřeva na zimu nebo posekaná zahrada. Krásné dny s tím, co tě baví! Katka
Jsou dvě činnosti na světě, které když jsou čerstvě umyté a posekané, tak mne činí šťastnou. Umytá koupelna a posekaná zahrada.
VymazatVždy bych si přála, aby ta koupelna svítila čistotou pořád a posekaná zahrada zdobila donekonečna.
Mnohokrát děkuji, skutečně, není nic krásnějšího než potěšit u kávy, u snídaně, pak má člověk pěkně založeno na produktivní den.
No, po pravdě, já bych ani nevěděla, co někdo myslí tím, že zrovna přišel z gymu, kdyby mi to řeků, nejspíš bych si o něm udělala i nesprávný úsudek. Že ani mě to nebaví, asi nemusím ani dodávat. Přeryju klidně celou zahradu, vybílím chalupu (poté občas i lednici, ale to je zas o něčem jiném) ale tohle kolektivní pocení mě nikdy nepřitahovalo. Když jsme na gymplu hrávali míčové hry, vždycky, když na mě už náhodou letěl míč, dělala jsem, že smrkám. Z tělocviku jsem neměla lepší známku než trojku. ;)
OdpovědětVymazatJá jsem byla v sedmé třídě hlavní bod konference na konci školního roku.
VymazatZ tělocviku mi hrozila trojka a jinak samé jedničky. Ředitelka se stavěla za mne pod tlakem mojí matky, přeci mi nebude tělocvik kazit průměr, který byl stěžejní pro přijetí na střední školu, navíc s mým kádrovým profilem, kdy otec v roce 1969 nesouhlasil s příchodem sovětských vojsk do Olomouce.
Bylo vyhlášeno příměří, musela jsem nacvičit sestavu, přeskok přes kozu, jen ten výmyk se prostě nesměl konat :-)
Taky ráda ryju ! a občas i hodně hlubokou brázdu hubou.
Já jakýkoli pohyb v tělocvičnách od školy taktéž bytostně nesnáším, ale když jsem též naznala, že kil je na mě navěšenejch nějak moc, tak jsem začala chodit do fitka a .... kupodivu mne to okamžitě chytlo a nesmírně mne to bavilo, dokonce víc než voda, tedy než vodní aerobik. V té posilovně to mělo jednu ohromnou výhodu (tedy pro mě) díky té vší dřině vyl člověk rád, že stíhal počítat kolik čeho už udělal sérií a tak jsem za celé dvě hodiny nemyslela vůbec na nic. Nic, v hlavě prázdno, neexistovaly žádné nezaplacené faktury, žádné termíny pro placení všeho možného, prostě nic. A to si tak člověk krásně psychicky odpočinul, byť fyzicky byl zhuntovanej. Parádní relax třikrát do týdne. Bohužel, páteř si po třičtvrtě roce postavila hlavu a nechtěla už to snášet. Výsledky byly, něco šlo dolů, tělo se o něco zpevnilo, ale prostě už to dál nešlo. Ale bavilo mne to přenáramně.
OdpovědětVymazatJsi příklad, že to prostě existuje, že je to reálné.
VymazatŽe vyplavuješ, že dokážeš být paní Spokojená a Šťastná.
Nikdy se mi to v tělocvičně nepovedlo, vždy jsem se tam jen opruzovala.
Ale na druhou stranu, nikdy jsem neměla štíhlejší, vypracovanější a vymakanější postavu. U mne to bylo něco za něco.
Mohla jsem být sebevíc zhuntovaná, hlava mi jela jako o život.
Jsi z těch, co se narodili pro radost z pohybu a to je skutečná deviza.
Ohromila už jsi tím, že jsi na sobě zapracovala vzhledem ke kilům navíc a určitě jsi v té době měla dobrý pocit-pocit štěstí,že se to podařilo. Že to, co sis vybrala k udržování Tvé bezva figury Tě už takovým štěstím nezaplavuje, s tím asi nic neuděláš.Ne každý hned slintá blahem, když po cvičení jde hodit spocené tělo pod sprchu. S těmi 10 km si hlavu nelámej. On každý věk má pro určité záležitosti svoje hranice. Co je dobré teď,nemusí být dobré pak.
OdpovědětVymazatJako dítě jsem chodívala do různých pohybových kroužků, určitý čas v dospělosti chodila s kámoškami jen tak cvičit do tělocvičny-užívaly jsme si to. Ale vím o sobě,že takové ty společné aktivity s profesionálními cvičiteli by mne nebavily. Na mně je to moc organizované. Od určité doby jsem si oblíbila kolo a to mne baví. A zase: nejraději jedu sama a s foťákem.
Hezký den, Simi!
Hanka
Každý člověk potřebuje spouštěcí mechanismus, když ho nemá, nic nezmění.
VymazatŠla jsem až k jádru, dokázala mnoho změnit, ale ten pocit naplnění se při sportu prostě nedostavil.
Tebe za to kolo obdivuji, udržuje tě v kondici. Já už se dnes na něj bojím sednout, bohužel.
Simi, člověk si musí najít, co ho baví. Mně baví funět někde cestou v lese do kopce, tak funím (pravda na posledních výletech jsem moc nefuněla, neb převýšení nestálo za řeč, výlety tedy ano :)). Bavíval mne docela spining, ale ten nestíhám tolik, aby se mi vyplatilo si platit drahé členství ve fitku) a celkem i civčení na strojích (tam se vymlouvám, že to nestíhám, ale spíš jsem aktuálně líná). Nikdy mne nebavily žádné aerobiky, zumby a podobné skupinové lekce. A strašlivě mne nebaví práce na zahradě, co evidentně představuje tebou milovaný pohyb (který navíc má i hmatatelný výledky v podobě krásné zahrady). V našem věku už je lepší se držet toho, co nás baví...:)
OdpovědětVymazatHezký den
Mám radost, že " můj sport " vykonávám v přírodě a také mne baví, že není kolektivní. Jsem takový krtek - samotář, protože jsem na palici, když mi někdo pomáhá a nedělá to podle mne :-)
VymazatZdravím turistku, pěknou dovolenou.
Kdysi jsem běhával. Teď zkouším létat.
OdpovědětVymazatSen každého kluka, jednou letět.
VymazatA když se dostaví lehkost bytí, dokonalé.
na dovolené jsem si říkala budeš chodit, alespoň třikrát týdně, na společné sporty nejsem. Jak to dopadlo, dala jsem týden ranní jógy, bavila, pak se nějak rána pokazila a já nejsem schopná se zase vyburcovat. Dnes před rozbřeskem mi hlavou jelo, že chodit můžu i po práci v přilehlém lese, svižnou chůzí. Nejsem si jistá jak to dopadne, nemám vůli, nemám morálku a tak nejím pečivo, naštěstí bez něj umím být. Ovšem jedno lákadlo je přede mnou, ranní čerstvý chléb ve školce. Doufám, že budeme mít jedlíky a nic nezbude :o)
OdpovědětVymazatProto je má duše asi tvořivá a cvičení mám jen školkové :o)
Měj krásné dny a pokud ti někdo poradí jak mít radost a ne pocit nutnosti, sem s tím. J.
Já vůli mám, silnou.
VymazatA k tomu vyvinutý pud sebezáchovy, možná silnější než tu vůli.
Ze silného kuřáka cigaret ze dne na den ani jedna dvacet let, zhubla jsem 35 kg, ale to cvičení, které dělá krásná těla, to tam prostě není a asi nebude.
Simonko, svého času jsem pěšky i na kole absolvoval všechny nejhezčí trasy a tůry jesenicka. Chodil jsem do posiloven (byly tady tři, včetně té v lázních), no, chodil - jezdil autem ...Stal jsem se už na cvičení fakt závislý, to se ale dostaví až tak po měsíci intenzivní makačky.
OdpovědětVymazatNo vidíš a stejně co se má stát se stane!!!
Makala jsem čtyřikrát týdně intenzívně a zhruba tři roky, trénovala jsem pořád, jaro, léto , podzim , zima a nic se nedostavilo.
VymazatA vím, že už se to nedostaví.
Mirečku, dodnes si pamatuji to mrazení, když jsem četla tvůj první článek po dlouhé době.
Sportování není pro každého. Někoho to zkrátka nebaví i přesto, že se snaží. Máš jiné přednosti Simi, než jsou míry 90-60-90. Myslím si, že nemá cenu se do toho tlačit násilím. Dělat něco pro sebe tak, aby to mělo smysl a aby mi to aspoň trochu dělalo radost a to je všechno. Mě se taky strašně líbí, jak kolem mě skoro každý běhá. Prý to zvládne každý. Já teď už ne. Neudýchám to a ten stres z toho jak funím, když někoho potkám za to nestojí. Tak jezdím na kole. Neformuje to sice postavu, ale dělá mi to radost...
OdpovědětVymazatSportování není pro každého, to vrcholové.
VymazatAle hýbat se, to je povinnost. Sama víš, že doma u počítače nebo televice je z člověka sud.
Po zhubnutí mi cvičení pomohlo, abych na sobě neměla kilometry vytahané kůže, břišní převis a ruce jako motýl. Vděčím za to právě tělocvičně a tak mne mrzí, že mne to prostě nebaví. A je spoustu lidí, kteří se nutit nemusí.
Chci vypadat dobře, ale navíc chci prožít produktivní stáří, což na gauči nedocílím.
Renčo, a v tvém případě je to docela jiný level, moje švagrová za rok přibrala 10 kg, je nešťastná, ale žije a je zdravá.
Geniální text!
OdpovědětVymazatA přesné vystižení zásadního problému, proč u jedněch to hubnutí cvičením funguje a u druhých ne.
Protože je to baví - nebo nebaví.
Asi jsme stejné krve, my vy ty a já, jak by zapěli vlci v Mauglím :D
Možná že v našem případě by pro hubnutí fungoval spíš rozumnější přísun jídla a pohyb přirozený, tedy chůze, chůze a zase chůze, možná mixnutý jízdou na kole, a to všechno ne proto že musíme, ale proto že chceme.
Tak a teď si jdu otevřít ten pytlík brambůrek, co se mi válí ve skříňce od čtvrtka. :D
V mém případě zásadně pomohla změna celého životního stylu a pak šla kila dolů.
VymazatOsobní zkušenost praví, že zhubne každý, ale udržet, to je umění.
A když jsem přidala tu tělocvičnu, udržela jsem po obrovském váhovém úbytku vše na svém místě. Tedy lituji, že mne to nebaví.
A tak jsem si včera zapnula pilu a čtyři hodiny posilovala pomalu se sedmi kily. Dnes necítím paže, ale brambůrky já tak maximálně jednou za rok :-)
Simči, já asi nejsem typická češka.Nikomu jsem nikdy nic nezáviděla .Splnilo se mi skoro vše co jsem si přála a dnes skoro v 70letech žiju jak jsem si vždy chtěla žít. NO až na mého nemocného bráchu , který je schizofrenik a starám se o něho.
OdpovědětVymazatMartinko, kdepak ty jsi se toulala. Vím, četla jsem , měla jsi náročné léto.
VymazatPsychicky nemocný brácha je skutečně záběr, mám nemocnou sousedku a její partner je vycucaný jak houba, stěžoval si, že ho v noci třeba desetkrát budí, je z ní zoufalý.
Přesto nebo právě proto, jsi šťastná žena, nezávidíš.
Já se celý život řídím heslem ... přej a bude ti přáno a pravidelně je to mimo mísu :-)
A ještě musím dodat, že máš figuru jak má být.Jsi kočka krásná.Měj hezký víkend.Martina
OdpovědětVymazatNa fotce jsem neměla gumičku slepenou letošními kilíčky :-)
VymazatSimi, já si včera povinně zaběhla. Přijel později autobus a potřebovali jsme stihnout poslední vlak. Tak jsme to vzali přes park - a pěkně poklusem celé čtyři minuty. Stačilo. Nemohla jsem popadnout dech, abych si koupila lístek a uši mě píchaly ještě hodinu poté :-)
OdpovědětVymazatDisciplína, chybí nám disciplína a sebezapření.
VymazatKdyž jsem minule dobíhala, přišla jsem si taková lachtaní, nikoliv jako běžec Bolt :-)
A vidělas někdy tu druhou Simonu s kolečkem trávy? Dost pochybuji. Po deseti kilákách.
OdpovědětVymazatPokud by točila reklamu na svůj instáč, myslím, že by kolečko do ruky vzala.
VymazatPrachy ani z hnoje nesmrdí :-)
Myslím,že Krainové není co závidět. Ona by mohla závidět Vám,se svým "vzděláním" by určitě nezvládla tak bravurně psát jako Vy:)
OdpovědětVymazatTřeba jo, až jí naroste zadek a nebude nikoho bavit její instáč, třeba pak začne bravurně psát :-)
VymazatKaždopádně děkuji. Moc.
Je to jak píšeš i já jsem si musela přiznat po čtyřech letech cvičení v cotours 3x v týdnu že mě to nebaví. Šla jsem do toho pro to, že jsem pochopila, že se hýbat musím a také pro to abych zhubla 10kg. Sice mám kalhoty o nějakou velikost menší, ale váha ukazuje stále stejná čísla a tuk z břicha tělo prostě odmítá spalovat. Makám, i když mě to nebaví a podle počasí přidávám procházky kolo i plavání. Jím normálně žádné přejídání a čas od času zhřeším, mám ráda sladké ale vždy s rozumem. Začínám být alergická na to, když mě někdo řekne abych s tím břichem něco udělala a nejlíp to sedí od mladého vyžlete, co sežere na, co přijde a nepřibere gram, protože to má v genech a netuší jaká je to pro mě dřina udržet ručičku váhy, když už ne směrem dolů tak alespoň na stejném čísle. To pak mám chuť řvát. Můj rytíř dobře ví, na co jsem citlivá a vždy reaguje, že se mu líbím tak jak jsem. A já si někdy říkám, že možná kdyby mě to cvičení bavilo, šla by kila dolů a možná taky ne…..
OdpovědětVymazat