Z deníčku zamrzlé babičky ...

Jdu vyzvednout můj poklad a v duchu licituji se svým svědomím, zda ručička tachometru ukazovala vždy správnou rychlost na dálnici. Jistě, jsem přesvědčená, že když spěchám za vnučkou, jeví se překročení maximální rychlosti jako polehčující okolnost. Budu doufat, že v případě projednávání pochybení bude dopravní inspektor také zamilovaný dědeček a nebo se zaláskuje do mne.

Před třídičkou maličko znejistím, nerada bych, aby mne Soptíček opět zapřel.

Moje babičkáááá .... rozléhá po místnosti a do náruče mi vletí docela malé kudrnaté klíště.

Zavěsí se mi kolem krku a drží, nepustí a drží. 

Taková bývají setkání odloučených prarodičů a vnoučat, radostná, bujará a objímající. / někdy a podle nálady ! /

Abychom z toho nedělaly ostatním Silvestr, jdeme se do šatničky převléknout.

Hromada rozličného oblečení, punčocháčů, kalhotek a jiných, má za následek, že má vnučka domů odchází ve spodním díle od pyžama. Na mou obhajobu, jak se mám vyznat v takové nesourodé pyramidě hadrů ?  Příště se budu dožadovat rozpisu.

Na obligátní dotazy typu, co jste dneska dělali, kde jste byli  a co jste měli k obídku, se dozvídám velice zajímavou informaci. 

K obídku jsme dneska měli bramboráček a granulky. Hlavou mi vrtají ty granulky a dotazuji se, zda byly psí nebo kočičí, Soptíček nemá problém identifikovat. Ochutnal v době lezení po zemi oba druhy. S roztomilostí sobě vlastní, s šibalským úsměvem, se přiklání k těm psím.

Zřizovatel a provozovatel školky by se jistě podivil nad tak bohatým stravovacím programem, který zahrnuje i nepostradatelnou součást  s 3-omega kyselinami pro skvělou a lesklou srst.

Jako magnet mne přitahuje zeď plná dětský výtvorů. Od nalepených podzimních listů až po hromady sněhu z dílny malých dětí, jejichž ručky neuměle a kostrbatě ladily život kolem nás na kuse bílé čtvrtky.

Hledám, nakukuji a už ho vidím. Sněhuláka namalovala Sofinka Š. Několikrát ho prstem důrazně ukazuji své vnučce a ta krabatí nosík jako harmoničku. 

Poťukávám, pýřím se a zdůrazňuji, nahlas. Aby všechny maminky, babičky, dědečkové, ale i uklízečka, aby všichni slyšeli, jak jsem pyšná na ten kouzelný obrázek.

Soptíček se dívá, maličko se mračí a s podivem, nic neříká.

Ale říká, hned vedle maminka. Ten obrázek nemalovala Sofinka Šormová, ten malovala Sofinka Šafářová.

A jsme doma !!!  Proto se má vnučka tvářila jako bůh pomsty, já jí nutila cizího sněhuláka !

Jistě pro další její tvorbu je důležité, aby v budoucnosti měla i slavná aukční síň Christie´s jasno.

Šormová nelze zaměňovat za Šafářová, to by vyznělo hodně hrubě a ve výsledku to srovnání například Rubens a Picasso, jasně jiná malířská škola, možná i jiné století, že.

Na svou obranu mohu ještě nastínit i veliké překvapení obou rodičů mé vnučky, protože dle vyjevených komentářů pravděpodobně půl roku obdivovali, achali a jinak poskakovali kolem výtvorů úplně jiné dívenky než mají doma !!

Cestou domů jsme si se Soptíčkem slíbily, že spletitost falzifikátů napravíme a namalujeme spousty sněhuláků, sněhu, uhlíkových knoflíků a hromady vloček. 

Za poslechu vánočních koled Tichá noc, Půjdem spolu do Betléma, které má vnučka miluje a stále vyžaduje, jsme tvořily. Vlastně se přiznám, že takhle v lednu bez narvaných obchodních center, přetlaku reklamy v televizi, jo, taková koleda má kouzlo.

Za oknem padají skutečné vločky, z reproduktoru zní Pásli ovce Valaši, usrkávám sypaný čaj s vanilkou, v obýváku při každém kroku opadne půl kila jehličí z kanadské jedle a moje vnučka mne buzeruje, že jsem špatně vyrobila kolečko k panu sněhulákovi. 

Je blbé cítit v lednu vánoční atmosféru, řeknu to asi takhle ... lepší v lednu než nikdy.

Podstatně výživněji se jeví příchod otce ve večerních hodinách ze zaměstnání. V pyžamku, po večeři běžím se svým pokladem potěšit tatínka u vstupních dveří.

Soptíček se mi navine kolem krku, negativně kroutí hlavou a odtahuje se od muže, kterého má napsaného v rodném listu a se kterým žije přes tři roky ve společné domácnosti.

Vypadá to, jako kdybych ji celé odpoledne očkovala, vybízela a jinak hanila, je to jako v hodně špatném filmu, propadla bych se hanbou do Západního, houby, do NDR.

Červenám se, omlouvám se, podtrhne to naše skvělé vztahy, budu ještě více oblíbená tchyně než jsem. Místo otce dorazil místní úchyl, tak nějak by se to dalo shrnout.

Ještěže celou trapnost situace naředil příchod matky ze zaměstnání, jinak bych jako výchovný element neobstála a na styk se svou vnučkou byla nucena vypisovat a žádat o devizový příslib.

Ve starém Římě vladař pro své plebejce pořádal hry, které doplnil o bochník chleba. 

Já v novodobém Česku dostala od své vládkyně pro potěšení duše hry, koledy, sněhuláky, satisfakci na téma malířská škola v praxi a to nejpodstatnější, chléb nahradily granule.

Přeji vám kouzelný, zasněžený víkend, mrazivou nadílku za oknem a zkuste si vyrobit nějakého sněhuláka, vaše duše pookřeje, poskočí a svět kolem nás bude mít laskavější rozměr.