pátek 18. ledna 2019

Z deníčku zamrzlé babičky ...


Jdu vyzvednout můj poklad a v duchu licituji se svým svědomím, zda ručička tachometru ukazovala vždy správnou rychlost na dálnici. Jistě, jsem přesvědčená, že když spěchám za vnučkou, jeví se překročení maximální rychlosti jako polehčující okolnost. Budu doufat, že v případě projednávání pochybení bude dopravní inspektor také zamilovaný dědeček a nebo se zaláskuje do mne.
Před třídičkou maličko znejistím, nerada bych, aby mne Soptíček opět zapřel.
Moje babičkáááá .... rozléhá po místnosti a do náruče mi vletí docela malé kudrnaté klíště.
Zavěsí se mi kolem krku a drží, nepustí a drží. 
Taková bývají setkání odloučených prarodičů a vnoučat, radostná, bujará a objímající. / někdy a podle nálady ! /
Abychom z toho nedělaly ostatním Silvestr, jdeme se do šatničky převléknout.
Hromada rozličného oblečení, punčocháčů, kalhotek a jiných, má za následek, že má vnučka domů odchází ve spodním díle od pyžama. Na mou obhajobu, jak se mám vyznat v takové nesourodé pyramidě hadrů ?  Příště se budu dožadovat rozpisu.
Na obligátní dotazy typu, co jste dneska dělali, kde jste byli  a co jste měli k obídku, se dozvídám velice zajímavou informaci. 
K obídku jsme dneska měli bramboráček a granulky. Hlavou mi vrtají ty granulky a dotazuji se, zda byly psí nebo kočičí, Soptíček nemá problém identifikovat. Ochutnal v době lezení po zemi oba druhy. S roztomilostí sobě vlastní, s šibalským úsměvem, se přiklání k těm psím.
Zřizovatel a provozovatel školky by se jistě podivil nad tak bohatým stravovacím programem, který zahrnuje i nepostradatelnou součást  s 3-omega kyselinami pro skvělou a lesklou srst.
Jako magnet mne přitahuje zeď plná dětský výtvorů. Od nalepených podzimních listů až po hromady sněhu z dílny malých dětí, jejichž ručky neuměle a kostrbatě ladily život kolem nás na kuse bílé čtvrtky.
Hledám, nakukuji a už ho vidím. Sněhuláka namalovala Sofinka Š. Několikrát ho prstem důrazně ukazuji své vnučce a ta krabatí nosík jako harmoničku. 
Poťukávám, pýřím se a zdůrazňuji, nahlas. Aby všechny maminky, babičky, dědečkové, ale i uklízečka, aby všichni slyšeli, jak jsem pyšná na ten kouzelný obrázek.
Soptíček se dívá, maličko se mračí a s podivem, nic neříká.
Ale říká, hned vedle maminka. Ten obrázek nemalovala Sofinka Šormová, ten malovala Sofinka Šafářová.
A jsme doma !!!  Proto se má vnučka tvářila jako bůh pomsty, já jí nutila cizího sněhuláka !
Jistě pro další její tvorbu je důležité, aby v budoucnosti měla i slavná aukční síň Christie´s jasno.
Šormová nelze zaměňovat za Šafářová, to by vyznělo hodně hrubě a ve výsledku to srovnání například Rubens a Picasso, jasně jiná malířská škola, možná i jiné století, že.
Na svou obranu mohu ještě nastínit i veliké překvapení obou rodičů mé vnučky, protože dle vyjevených komentářů pravděpodobně půl roku obdivovali, achali a jinak poskakovali kolem výtvorů úplně jiné dívenky než mají doma !!
Cestou domů jsme si se Soptíčkem slíbily, že spletitost falzifikátů napravíme a namalujeme spousty sněhuláků, sněhu, uhlíkových knoflíků a hromady vloček. 
Za poslechu vánočních koled Tichá noc, Půjdem spolu do Betléma, které má vnučka miluje a stále vyžaduje, jsme tvořily. Vlastně se přiznám, že takhle v lednu bez narvaných obchodních center, přetlaku reklamy v televizi, jo, taková koleda má kouzlo.
Za oknem padají skutečné vločky, z reproduktoru zní Pásli ovce Valaši, usrkávám sypaný čaj s vanilkou, v obýváku při každém kroku opadne půl kila jehličí z kanadské jedle a moje vnučka mne buzeruje, že jsem špatně vyrobila kolečko k panu sněhulákovi. 
Je blbé cítit v lednu vánoční atmosféru, řeknu to asi takhle ... lepší v lednu než nikdy.
Podstatně výživněji se jeví příchod otce ve večerních hodinách ze zaměstnání. V pyžamku, po večeři běžím se svým pokladem potěšit tatínka u vstupních dveří.
Soptíček se mi navine kolem krku, negativně kroutí hlavou a odtahuje se od muže, kterého má napsaného v rodném listu a se kterým žije přes tři roky ve společné domácnosti.
Vypadá to, jako kdybych ji celé odpoledne očkovala, vybízela a jinak hanila, je to jako v hodně špatném filmu, propadla bych se hanbou do Západního, houby, do NDR.
Červenám se, omlouvám se, podtrhne to naše skvělé vztahy, budu ještě více oblíbená tchyně než jsem. Místo otce dorazil místní úchyl, tak nějak by se to dalo shrnout.
Ještěže celou trapnost situace naředil příchod matky ze zaměstnání, jinak bych jako výchovný element neobstála a na styk se svou vnučkou byla nucena vypisovat a žádat o devizový příslib.
Ve starém Římě vladař pro své plebejce pořádal hry, které doplnil o bochník chleba. 
Já v novodobém Česku dostala od své vládkyně pro potěšení duše hry, koledy, sněhuláky, satisfakci na téma malířská škola v praxi a to nejpodstatnější, chléb nahradily granule.
Přeji vám kouzelný, zasněžený víkend, mrazivou nadílku za oknem a zkuste si vyrobit nějakého sněhuláka, vaše duše pookřeje, poskočí a svět kolem nás bude mít laskavější rozměr.




40 komentářů:

  1. Holky, vy se spolu opravdu nenudíte :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nenudíme, protože co bylo poplatné za našich mladých let je pase a pak vznikají situace, které jsou víc než estrádní.

      Vymazat
  2. My jsme onehdá měli v lednu taky vánoční atmosféru a to když jsme našli dárky od tchyně za skříní. Úplně jsme na ně zapomněli :D. A tak jsme vytáhli zbytky cukroví, rozsvítili stromeček, který nám většinou stojí v obýváku plus mínus do konce ledna, pustili si koledy a bylo to prima :).

    Krásně si to holky užíváte! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně proč né, je to bez křečí, bez tlaku a takové příležitosti mnohokrát převyšují to skutečné, třeba já zažila několik překrásných silvestrů 30.12.

      Vymazat
    2. Taky jsme pravidelně rok co rok nacházeli ve skříních ale i jinde ještě nedodané dárky, děti z toho měli hroznou radost, tak ono dostávat vánoční dárky ještě skoro celý leden je nadmíru zábavné....

      Vymazat
  3. Simi, ten tvůj humor mě opravdu baví !
    Já zažívám tyto situace každodenně ve školce, ale ne jako milovaná babička,ale jako matka.
    A to má dva různé pohledy :-o
    A v modulu vánočním jedu ještě stále i v polovině ledna, stromeček ještě máme, výzdobu i světýlka,...jen to cukroví už není a místo něho nastoupil tapiokový pudink,...
    Nějak čekám an okamžik, kdy mě chytne ta uklízecí mánie a všechno půjde do krabic !
    Letos se tak ještě nestalo ;-)
    Krásný víkend!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nikam nespěchám s uklízením, pak je byt nahatý a smutný. Takhle když to svítí, je to fajn a dělá to skvělou lednovou atmosféru.

      Vymazat
  4. Třídička, šatnička, obídek.
    Sakra bábo, Ty už nám blbneš...:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale ono to tak skutečně je, vše je tak malé, je to svět, na který jsme si odvykli, nechci aby to znělo jako medíkové cukroví, ale jako ty si na penisovou smršť musím počkat, navíc je otázka, zda se jí dožiju v případě mé vnučky při smyslech.

      Vymazat
  5. Simi, parádní počteníčko. Hezky si se Sofinkou hrajete a moc vám to sluší děvčata.
    S tím příchodem tatínka si mě pobavila. Já myslela, že takhle to chodí jen u nás.
    Když si zeť přijde pro Eli, tak říkám ať řekne ahoj tatínkovi a slyším jen nééé.
    Vypadá to jako kdybychom ji naváděli ,ale opak je pravdou. Tak doufám, že to Eli brzo přejde.
    Milá babičko Doležalko, měj se krásně a přeji pěkný víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maličko mne tato svéřepost vykolejí, protože když je to v opačném gardu, tak jedu 200 km, abych se dívala na kyselý obličej mé vnučky.

      Vymazat
  6. Tohle mě baví číst. :) A sluší vám to oběma. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baví mne to i žít, protože je to nové, jiné a v jiné funkci.

      Vymazat
  7. Budou-li obě Sofinky Š. umělecky aktivní, měly byste začít uvažovat o pseudonymu :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale no jistě, však rodiče si uvědomili, že poskakovali půl roku u jiných děl jiné holčičky, třeba nyní zjistí, že to nebude malířka, ale fotbalistka !

      Vymazat
  8. Simčo, holčička vidí tatínka každý den, ty jsi jí vzácná. Tatínek to určitě pochopí.
    Naše vnučka se občas v noci vzbudí, když má kašel a dožaduje se babičky z Jihlavy, tedy mě. Dnes se mě do telefonu ptala, jestli jsem babička z Jihlavy, tak jsem se musela identifikovat. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak samozřejmě lze si to vyložit i takto, jen naše vztahy s panem otce nejsou až tak růžové, bohužel.

      Vymazat
  9. Ty dětské výtvory vystavené ve školce mě přitahují jako magnet. Také vždycky hledám, kde je podpis Ema, a také nyní aktuálně máme sněhuláka:-). Namalovaného cukrem smíchaným s vodou a se třpytkami. Tetelila jsem se nad ním zrovna tento týden.
    Krásně jste si společné chvíle užily, holky a na tatínka určitě dojde příště:-).
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co si budeme my dvě líčit, trapnost situace by se dala krájet, hned druhý den ráno jsme si to zopakovali.
      Ten čas, kdy si začne člověk nosit domů neuměle vyrobené obrázky je kouzelný, ráda na něj vzpomínám a spoustu obrázků mám doma schovaných. Krásný čas, na který nejedna mamina vzpomíná.

      Vymazat
  10. Z té fotky vlevo dole je jasně vidět, že krev není voda ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V případě nás dvou tam genetika k veliké radosti pana otce skutečně naskočila, například obě se chováme v případě, pokud máme hlad doslova nesnesitelně.

      Vymazat
  11. Jednou tohle udělala Bobule když jsem u nich byla hlídat. Táta přišel z práce a vzal si jí na ruku, ona se rozječela a začala zoufale natahovat po mě ruce. V tu chvíli jsem se málem rozbrečela, protože do té doby mne celkem ignorovala. Nějaké takové projevy toho, že by mne brala neexistovaly....Naštěstí vím, že u nich je všechno O.K., já že jsem vcelku vítána (no tak kdo by jim taky vždycky tak rychle přijel hlídat) a že to asi bylo první si uvědomnění, že tu je ještě někdo ke komu by mohla patřit taky. Dneska už si ze mě dělá prolejzačku, tulí se jak tuleň, vypichuje mi oči brejlema apod. Ale to první projevení lásky, to je vždycky to jedinečné....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V našem případě je to ještě více ošperkované osobností, protože Sofík když si postaví hlavu, přesto vlak nejede.

      Vymazat
  12. Já bych poskočila, se sněhulákem se i objala - ale to by tady muselo být víc sněhu... :-) Hezký víkend, Šemíku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V případě nouze, my ti rády se Sofinkou nějakého vyrobíme.

      Vymazat
  13. Když si kdysi náš hodně malý mladší syn nechal v samoobsluze scvaknout prstíky dveřmi, po lékařském ošetření vyžadoval babičku.... naříkavě volal- chci k babičce. Jako matka jsem to statečně spolkla a odvezla ho do nedaleké obce k babičce. Užila si noc, kdy se nevyspala.
    Já si vždycky tak krásně u Tebe počtu. U některé věty se nahlas zasměju. Je to takové správně ze života.
    Sofinka je krásná holčička- ta má tedy kukadla :-).
    Hezký víkend, Simi!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S vnoučetem je to skutečně úplně jiné, člověk je vyzrálý a už nikam nespěchá, nic nehrotí,nikam nespěchá, tohle je level, který naplňuje.

      Vymazat
  14. Vánoce v lednu? A proč ne! Je moc prima mít takového Soptíčka. Je príma mít takovou bezva babičku:-):-):-)

    OdpovědětVymazat
  15. Pro vnuka do školky jsem chodila opravdu jen vyjímečně. Ale když jsem při vstupu viděla jednu matraci ve vedlejším pokoji, hned přiskočila paní učitelka s tím, že si místo spaní zpíval. Byla jsem smutná, ale chápala jsem, že rušil ostatní. No Simi, to zpívání mu vydrželo, od 12 let má svoji kapelu a i výborně zpívá. Jen si to s malou pěkně užívej, tak rychle vše uteče!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý umělec musí mít cestu trnitou, já bohužel spala takto velice často, v umělecké branži jsem to nikam nedotáhla, ale na pár dvojek z chování ano.

      Vymazat
  16. Blondýnko, my už jsme měli vánoce i v únoru i s koledami. Moc jsem se u tvého článku bavila:-) Měj hezký víkend.

    OdpovědětVymazat
  17. Simi, krásně si se Soptíčkem užíváte společné chvíle, jen tak dál. :o)
    Hezký večer přeji. D.

    OdpovědětVymazat
  18. Skvělá princezna se zlatou hvězdou :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Simi, má to Sofinka dobře zařízený :o) Ale myslím, že si to užíváte obě! Je ti neskutečně podobná!
    Měj pohodové odpoledne, Helena

    OdpovědětVymazat
  20. Pro tentokrát to byly granule, příště budou amarouny! Chodíte vy to ale do pokrokové školky ;-)

    OdpovědětVymazat
  21. Vnouče dokáže dát najevo, kdo je v rodině pánem.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.