Včera, dnes a zítra ....

VČERA

Vážení a milí přátelé, kamarádi, příchozí,

chci Vás všechny co nejsrdečněji uvítat na mém blogu, popřát Vám příjemnou zábavu při prohlížení obrázků. Ty vznikly hlavně pro moje potěšení, zobrazují, co mě baví, jak trávím volný čas, kde hledám inspiraci. Mým největším koníčkem je pěstování hybridních orchidejí, péče o ně, ráda získávám informace z médií, ještě raději o nich diskutuji s kytičkovými přáteli, kteří tomuto kouzlu také propadli. Velkou láskou jsou dva kočičáci, kteří jsou nedílnou součástí naší rodiny. O toto i jiné zážitky a postřehy ze života se s Vámi všemi ráda podělím.

Můj obrázkový blog otevírám na začátku nového roku 2011 a chci Vám popřát, aby Vaše kroky životem byly veselé a hravé jako jsou naši kočičáci, rozkvetlé, voňavé jako jsou moje orchideje a stejně sladké a šťavnaté jako naše dortíky.

Vaše Simona.  

 V lednu se hubne, rozvádí a zakládají se blogy.
Úvodním textem jsem si v lednu před osmi lety začala šlapat nesměle cestičku jako Beallara na blogu Ve světě orchidejí. Jako statistický prvek / já vím, Petře, tak dokonale to v životě nedám jako ty / zde humorně vyzní skutečnost, že má návštěvnost za měsíc byla 23 lidí a komentáře nula. Žila jsem si ve svém malém blogovém mikrosvětě a polehoučku, pomaloučku přijímala příchozí.
Relativně mi trvalo než jsem pochopila, že dokážu přitáhnout i textem.  / jo, blonďatý někdy bývá příbuzný ke slovu tužší až tuhý / Mé neuměle formulované věty, slova, myšlenky, to vše čekalo na správný okamžik, na vhodnou příležitost. A mělo to tak být, když si začne člověk šlapat svou cestu skutečně od píky, váží si každého komentáře, váží si každé myšlenky, která je přijata i nepřijata. Není rychlokvaškou, protože nálev na zalití domácích okurek je v tomto kontextu promakaný, procítěný a ověnčený trpělivostí. / lepší používat na zálivku ocet z Bzence /
Přiznám se, že i já jsem se na chvíli ocitla ve slepé uličce. Všichni chtěli stejné stránky jako Monika z Kopečku, všichni chtěli fotit hmyz jako Ajka a já to tak necítila. Nechtěla jsem mít něco, co všichni.
Toužila jsem mít něco svého, něco osobitého. / omlouvám se entomologům, hmyz je fajn /
V lednu se hubne, přestává se kouřit a narodila se Blondýna.
Opustila  jsem svůj klidný přístav u orchidejí a začala manévrovat do úplně jiných vod. Bez záchranného kruhu, bez navigace, bez jištění a naplno, jak jinak. Blondýna, ta občas hloupá, ta občas naivní, ředitelka planety, komik, který na sebe napráská v rámci psychoterapie neuvěřitelné s tím uvěřitelným.

DNES

Když se začnou články objevovat na titulní straně Blogu cz., přijde neskutečná, obří radost. K veliké nelibosti některých blogujících jsem se stala oblíbencem několika hlavních adminů a přišla závist, stala jsem se ze dne na den osinou v blogové řiti. Obyčejná blondýna, co si tajně píše o články na slide.
Smutné, trapné, odvrácená tvář, která občas bolí.
Koníček, skutečný kůň. Možná si někdo z těch přejících ve své podstatě neuvědomil, že nad svými články dlouze přemýšlím, připravuji si text, jsem sama k sobě náročná a netoužím publikovat každý prd, který kolem mne proběhl. Že za mým blogem je práce, je úsilí, nikoliv prvoplánovitá atrakce.
Možná neuvěřitelná drzost, touha se vymanit právě z područí něčeho, kde jsem byla doma, zatoužila jsem po změně.
Měla jsem na Blog.cz domov, zázemí, komunitu, to jsem obrečela, ale při posledním článku jsem si poprvé sáhla na fakt, že chci a musím odejít na novou adresu.
Jsem drzá, jsem drzá, jsem drzá, přesto s obrovskou pokorou děkuji.
Že jste stále se mnou, že vám stojím za to proklikávání křižovatkami, semafory, přechody.  Že mi zůstal můj panovník / díky, Drahý /, že si mne našel i blogový fantom Freddy.
Mé poděkování je upřímné, protože bez vašich komentářů, bez vašich návštěv se jeví svět podle Blondýny poloviční, průměrný a mnohokrát jsou to perly, drahokamy a vybroušené skvosty.
Jako například tento od Miloše :
"  Opravdu obdivuhodné, ty bys mohla vystupovat v reklamách na hubnutí.
Já v tomto nikdy žádných zázraků nedosáhnu, protože bez sladkého se neobejdu. Potřebuji si  
 " obalit " nervy : )
Na Vánoce jsem dostal od jednoho syna, který mou slabost dobře zná, jako dárek krabici s čokoládovým nářadím. Nejdřív jsem se snažil ovládat a snědl jsem šroubovák, jenže mně hodně chutnal, přidal jsem kleště a druhý den jsem snědl zbývající nástroje ".

ZÍTRA

Tento článek plný emocí, takový trochu bez ladu a skladu, vznikl z jednoho prostého důvodu.
Mých osm let je nic, je to  prdeček, je to zrnko prachu.
Netřeba oslavovat, netřeba se bujně radovat, stačí jen blogování praktikovat, chlácholit  jej na hrudi své i mých přátel, komentujících nebo jen očumujících.
Ale přeci jen na závěr. Svět blogu prý není, co býval a jeho hlavní vlna nadšení se přes nás přehnala, aby se rozmělnila do moderních sociálních sítí. Třeba ano, třeba nikoliv.
Mnohokrát se stane, že dojde jiskra, inspirace, potřebná motivace a dostaví se deprivace. Chápu, rozumím, mnohokrát právě virtuální svět musí ustoupit tomu reálnému.
Projde touto etapou každý, přesto bych se přimlouvala ... než na svém blogu odkliknete odkaz Smazat celý blog, rozvažte, zpomalte a dejte si čas. Některá rozhodnutí totiž bolí :
Milá Simčo,
už Tě někdy bolelo srdce ? Mě bolelo včera, když jsem četla tvůj email. Moc ti za něj děkuju, já si držela fakt na srdci ruku, trochu jsem se styděla, že jsem z blogu tak zdrhla a zároveň jsem byla tak překvapená, jak může můj blog působit ....

MÁVÁ VAŠE BLONDÝNA, DĚKUJE A TĚŠÍ SE NA DALŠÍCH OSM KRÁT OSM BLOGOVÝCH LET. 
/ NEJMÉNĚ /