čtvrtek 24. ledna 2019

Včera, dnes a zítra ....


VČERA

Vážení a milí přátelé, kamarádi, příchozí,
chci Vás všechny co nejsrdečněji uvítat na mém blogu, popřát Vám příjemnou zábavu při prohlížení obrázků. Ty vznikly hlavně pro moje potěšení, zobrazují, co mě baví, jak trávím volný čas, kde hledám inspiraci. Mým největším koníčkem je pěstování hybridních orchidejí, péče o ně, ráda získávám informace z médií, ještě raději o nich diskutuji s kytičkovými přáteli, kteří tomuto kouzlu také propadli. Velkou láskou jsou dva kočičáci, kteří jsou nedílnou součástí naší rodiny. O toto i jiné zážitky a postřehy ze života se s Vámi všemi ráda podělím.
Můj obrázkový blog otevírám na začátku nového roku 2011 a chci Vám popřát, aby Vaše kroky životem byly veselé a hravé jako jsou naši kočičáci, rozkvetlé, voňavé jako jsou moje orchideje a stejně sladké a šťavnaté jako naše dortíky.
Vaše Simona.  
 V lednu se hubne, rozvádí a zakládají se blogy.
Úvodním textem jsem si v lednu před osmi lety začala šlapat nesměle cestičku jako Beallara na blogu Ve světě orchidejí. Jako statistický prvek / já vím, Petře, tak dokonale to v životě nedám jako ty / zde humorně vyzní skutečnost, že má návštěvnost za měsíc byla 23 lidí a komentáře nula. Žila jsem si ve svém malém blogovém mikrosvětě a polehoučku, pomaloučku přijímala příchozí.
Relativně mi trvalo než jsem pochopila, že dokážu přitáhnout i textem.  / jo, blonďatý někdy bývá příbuzný ke slovu tužší až tuhý / Mé neuměle formulované věty, slova, myšlenky, to vše čekalo na správný okamžik, na vhodnou příležitost. A mělo to tak být, když si začne člověk šlapat svou cestu skutečně od píky, váží si každého komentáře, váží si každé myšlenky, která je přijata i nepřijata. Není rychlokvaškou, protože nálev na zalití domácích okurek je v tomto kontextu promakaný, procítěný a ověnčený trpělivostí. / lepší používat na zálivku ocet z Bzence /
Přiznám se, že i já jsem se na chvíli ocitla ve slepé uličce. Všichni chtěli stejné stránky jako Monika z Kopečku, všichni chtěli fotit hmyz jako Ajka a já to tak necítila. Nechtěla jsem mít něco, co všichni.
Toužila jsem mít něco svého, něco osobitého. / omlouvám se entomologům, hmyz je fajn /
V lednu se hubne, přestává se kouřit a narodila se Blondýna.
Opustila  jsem svůj klidný přístav u orchidejí a začala manévrovat do úplně jiných vod. Bez záchranného kruhu, bez navigace, bez jištění a naplno, jak jinak. Blondýna, ta občas hloupá, ta občas naivní, ředitelka planety, komik, který na sebe napráská v rámci psychoterapie neuvěřitelné s tím uvěřitelným.

DNES

Když se začnou články objevovat na titulní straně Blogu cz., přijde neskutečná, obří radost. K veliké nelibosti některých blogujících jsem se stala oblíbencem několika hlavních adminů a přišla závist, stala jsem se ze dne na den osinou v blogové řiti. Obyčejná blondýna, co si tajně píše o články na slide.
Smutné, trapné, odvrácená tvář, která občas bolí.
Koníček, skutečný kůň. Možná si někdo z těch přejících ve své podstatě neuvědomil, že nad svými články dlouze přemýšlím, připravuji si text, jsem sama k sobě náročná a netoužím publikovat každý prd, který kolem mne proběhl. Že za mým blogem je práce, je úsilí, nikoliv prvoplánovitá atrakce.
Možná neuvěřitelná drzost, touha se vymanit právě z područí něčeho, kde jsem byla doma, zatoužila jsem po změně.
Měla jsem na Blog.cz domov, zázemí, komunitu, to jsem obrečela, ale při posledním článku jsem si poprvé sáhla na fakt, že chci a musím odejít na novou adresu.
Jsem drzá, jsem drzá, jsem drzá, přesto s obrovskou pokorou děkuji.
Že jste stále se mnou, že vám stojím za to proklikávání křižovatkami, semafory, přechody.  Že mi zůstal můj panovník / díky, Drahý /, že si mne našel i blogový fantom Freddy.
Mé poděkování je upřímné, protože bez vašich komentářů, bez vašich návštěv se jeví svět podle Blondýny poloviční, průměrný a mnohokrát jsou to perly, drahokamy a vybroušené skvosty.
Jako například tento od Miloše :
"  Opravdu obdivuhodné, ty bys mohla vystupovat v reklamách na hubnutí.
Já v tomto nikdy žádných zázraků nedosáhnu, protože bez sladkého se neobejdu. Potřebuji si  
 " obalit " nervy : )
Na Vánoce jsem dostal od jednoho syna, který mou slabost dobře zná, jako dárek krabici s čokoládovým nářadím. Nejdřív jsem se snažil ovládat a snědl jsem šroubovák, jenže mně hodně chutnal, přidal jsem kleště a druhý den jsem snědl zbývající nástroje ".

ZÍTRA

Tento článek plný emocí, takový trochu bez ladu a skladu, vznikl z jednoho prostého důvodu.
Mých osm let je nic, je to  prdeček, je to zrnko prachu.
Netřeba oslavovat, netřeba se bujně radovat, stačí jen blogování praktikovat, chlácholit  jej na hrudi své i mých přátel, komentujících nebo jen očumujících.
Ale přeci jen na závěr. Svět blogu prý není, co býval a jeho hlavní vlna nadšení se přes nás přehnala, aby se rozmělnila do moderních sociálních sítí. Třeba ano, třeba nikoliv.
Mnohokrát se stane, že dojde jiskra, inspirace, potřebná motivace a dostaví se deprivace. Chápu, rozumím, mnohokrát právě virtuální svět musí ustoupit tomu reálnému.
Projde touto etapou každý, přesto bych se přimlouvala ... než na svém blogu odkliknete odkaz Smazat celý blog, rozvažte, zpomalte a dejte si čas. Některá rozhodnutí totiž bolí :
Milá Simčo,
už Tě někdy bolelo srdce ? Mě bolelo včera, když jsem četla tvůj email. Moc ti za něj děkuju, já si držela fakt na srdci ruku, trochu jsem se styděla, že jsem z blogu tak zdrhla a zároveň jsem byla tak překvapená, jak může můj blog působit ....

MÁVÁ VAŠE BLONDÝNA, DĚKUJE A TĚŠÍ SE NA DALŠÍCH OSM KRÁT OSM BLOGOVÝCH LET. 
/ NEJMÉNĚ /



66 komentářů:

  1. Ahoj Simčo, Tvůj blog čtu nárazově, dá se říci často, komentář jsem nikdy nepsala... zvedám palec nahoru za vše co jsi dokázala a moc ti fandím. Piš dál. Ivana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ivo, a o to cennější je pro mne člověk z neblogového sektoru a když se donutí napsat komentář, no prostě pecka.
      Velice si toho skutečně vážím, blogů jsou tisíce a povinnost je navštěvovat je nulová, děkuji za věrnost.

      Smazat
  2. Máš pravdu, v lednu se prostě zakládají blogy, ten můj o den později a o dva roky dřív :-). Tak gratuluji ke krásným narozeninám a držím palce, ať tě neopouští chuť psát, fotit, prostě tvořit, protože kdyby Edison nevynalezl žárovku, jistě by to udělal někdo jiný, ale když my nenapíšeme naši povídku, naši básničku nebo nevyfotíme naši fotku, nikdo to za nás už nikdy neudělá! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Svatá pravda, navíc když se to dělá s láskou a poctivě, je to znát.
      Vždycky mě bolely ty kecy některých přejících, ale pak jsem si uvědomila, že se nemusím stydět, dávám, co umím a je na každém, jak to přijme.

      Smazat
  3. Gratuluju a přeju, aby tě blogování těšilo na dalších X let a také spoustu příznivců tvých stránek :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Budu doufat, krize vždy ve všem přijde a pak ji člověk buď překoná nebo odejde.

      Smazat
  4. Velikou gratulaci posílám tvému osmileťátku!
    Taky jsem hledala něco, co nemá jen tak někdo a asi se mi to i povedlo, hlavně díky mým návštěvníkům, čtenářům a komentujícím jsem tam, kde jsem, bez nich by to ani nebylo ono :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Obrovský podíl na charakteru blogu dělají i návštěvníci, v tom se spolu shodneme, bez nich a jejich odezvy by to nemělo šťávu.
      A děkuji, Procházkovic !

      Smazat
  5. Simi, osem rokov ... celkom kus života ... Do ďalších prajem veľa inšpirácie a pevné zdravie ... Pozdravuje Laura

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Lauro, děkuji, já bych si přála samozřejmě hlavně to pevné zdraví.

      Smazat
  6. Simi, gratuluji Tobě i blogu k výročí. Jsem ráda, že jsem Tvůj blog objevila, je z těch, kam se moc ráda vracím. A obdivuji Tě, vím, jak není jednoduché napsat článek.
    Já jsem ten můj založila v září, jako když jde dítě do školy. Pamatuji se, jak moc jsem si přála mít svůj blog a podělit se o svůj koníček, sbírání panenek. Nakonec jsem našla další spřízněnou duši, která mi pomohla blog založit. Snažím se spojit panenky třeba s výlety, aby byl zajímavější.
    AŤ Ti to píše i nadále. Růža

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Napsat něco, co má patu a hlavu, osloví, je přitažlivé, nemusím si pomáhat vulgarismy a to celé přijmou lidé, ano, občas člověk cítí pocit vítězství.
      A když se nezadaří, i zmar.

      Smazat
  7. Simi, všechno se mění, proto i blogový svět. Jsem ráda, žes to nevzdala,že jsem tě našla v pravý čas.Tvůj svět tady je tak výjimečně jiný, že budu ráda za každou novou zdejší osmiletku;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Blogový svět se mění a já se přiznám, že právě nyní jsem v něm velice spokojená, našla jsem spoustu příjemných a inspirativních lidí, některé znám i osobně a právě teď se mi blog jeví jako skutečný a příjemný koníček, vždy tomu ale tak nebylo.

      Smazat
  8. Osm, originální, obdivuhodně psaný. J.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak celých osm let to nebylo, když jsem četla ty první, byla to fakt kalamita :) :) ...šílená interpunkce, šílený slovosled, hrůza.

      Smazat
  9. No, ono to bude tím, že píšeš pravdivě ze života, bez příkras, někdy drsně, jindy miloučce (to jsou ty příběhy se Sofinkou). Jsem už přesycená těch blogů plných lásky, krásných manželství, líbajících se manželů (prostě to mám tak, že tohle patří do mého soukromí a ani si nedovedu představit, co by tomu říkal muž). Jen podotýká, že fakt nikomu nezávidím. P.S. Hubnu - ne, jak jsem plánovala, ale ležím se zápalem plic a jediná strava je vařená mkerv a rýže kvůli střevním potížím na antibiota.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, já osobně také tuhle stylizaci nevyhledávám, je úmorná. Ještě jsem nikdy neviděla nafocený provozní bordel, koupelnu plnou dlouhých vlasů mojí dcery, upatlaný stůl od vnučky, chlupy od koček, to nějak nikdo nefotí, neukazuje. Navíc když se člověk podívá, většinou to bývají silně sponzorované blogy, kde se tahle " pohoda " platí za těžké prachy.
      Když je přecukrováno, asi nemám potřebu se vracet, nééé, že bych záviděla, ale je spousta věcí, které skutečně patří pod peřinu. Byla doba, kdy jsem trpěla jako pes, protože každá měla svého MANŽU, manža sem, manža tam a já bych se z toho poblila. To můj manža by mne jen za to oslovení vyhodil z domu.
      Tahle dieta je na pytel, ať jsi brzo zdravá a v pohodě!!!

      Smazat
    2. Simi, mě by také za tahle oslovení vyhodil. Ale to už je zase jiná kapitola bydlenek a mimibazaru. Tam jsme se vždy s dcerou nachechtaly. Krásné dny.

      Smazat
  10. Milá Simo, osm let, to už chodíš do třetí třídy! Píšeš hezky, zajímavě a hlavně upřímně,nová adresa ti sluší.
    Vzhůru do nové osmiletky (a nikdy jinak :-))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ve třetí třídě jsem měla první důtku :)
      Budu se snažit, život je tolik inspirující, jen chodit s otevřeným okem.

      Smazat
    2. A jak velká je Simi tvoje důtková sbírka??

      Smazat
    3. Rozsáhlá, budovala jsem jí celou základní školu a až na zdravotní mne konečně ocenili dvojkou z chování za neomluvené hodiny.

      Smazat
  11. K narozeninám, i k těm blogovým, patří gratulace. Osm let blogování - to už je pěkná výdrž. Tak vydrž dál - jsem ráda, že jsem tě v blogovém světě potkala a těším se, že dál zůstaneš svá.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To se asi nestane, nezačnu psát HLAVNĚ SLUNCE V DUŠI, né že by to člověk nepotřeboval, jenže občas to slunce nesvítí, jsou mraky a nesmí se autor bát psát i o tom.

      Smazat
  12. Simčo, osm let? Tolik? Tak to si gratulaci víc než zasloužíš. To smekám! Já "tě" čtu asi rok. To jsem si sama založila blog a našla mnoho dalších. Přiznám, že do té doby byl pro mne svět blogů něco, o čem jsem moc informací neměla. A to, že jich existuje po naší republice a vlastně celém světě tolik, to jsem pak jen valila oči :o)
    Nicméně, ten tvůj, ten je pro mne vždy super chvilkou. Ať vážná témata, tak články o Soptíčkovi, to jsou chvilky, které si u počítače vychutnám a fakt se na ně těším. Takže.... jsem moc ráda, že ty jsi své tlačítko DEL nepoužila :)
    Měj prima dny, Petra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Blogů existují tisíce, statisíce a pro mne je tento svět příjemnější a stabilnější než populární sociální sítě.
      Ani jednou jsem neměla potřebu mazat a když přišla krize, tak jsem prostě nepsala, následně jsem se měla kam vrátit.

      Smazat
  13. Jsem tzv OČUMOVATEL, protože nemám na založení blogu odvahu.Na Váš blog chodím téměř denně,žeru Vaše články, těším se na jejich čtení.V článcích najdu vtip,nadhled,životní
    optimismus a také články k zamyšlení.Považuji Vás za svou spisovatelku,Vážená blondýno!
    Přeji Vám,abyste nacházela inspiraci v životě pro další psaní.Věrná čtenářka Miluše

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Miluše, když si člověk jako já přečte takovou zpětnou vazbu, má problém nehopsat po místnosti jako smyslu zbavený, protože právě takový komentář je z říše snů a každý bloger po něm touží.
      Nejste vázaná, nejste nucená a přesto napíšete takový skvost.
      Očumujte, očumujte a buďte tu se mnou, protože právě takové já potřebuji.
      Inspirace je kolem nás tolik a svět každý den vtiskne do našich životů tolik, prostě budu se snažit nezklamat.
      A mnohokrát děkuji !!!!

      Smazat
  14. Nejprve gratulace k osmi letům blogování. Na adresu Tvého blogu klikám už déle, než jsem založila i blog můj.Nedá se poctivě pročítat všechny blogy, které jsou tak, jako ten Tvůj, více zaměřené na slovo. Vybrala jsem si jen některé.Mezi nimi je i Blondýna a užívám si její elán, postřehy, nálady, babičkovské radosti, zahradničení, focení......
    Tak ať se Ti, Simi, daří i nadále v tom světě blogů !
    Hanka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hani, děkuji.
      Naštěstí blogový svět nabízí takovou škálu zájmů, že si člověk musí vybrat a kombinovat, slovo, fotky, básně, je to naštěstí rozmanité, jinak by to byl nesmírně fádní svět.
      Taky ti přeji spoustu příjemného blogování.

      Smazat
  15. Blondýnko, nedávno jsi mi psala, že jsi mě kdysi dávno sledovala, tedy můj blog a já přemýšlela kdy. Teď už vím, na Beallaru si vzpomínám :-) Jo a na fotkách ti to moc sluší a ty černé šaty mě uchvátily. Tak co ti mám přát? Ať tě psaní pořád baví. Měj pěkné dny.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No jistě, Beallara k tobě chodila a já se k ní přidala.
      Martino, to je sukně, kterou mám 15, možná i déle let, ale děkuji, od ženy to poětší.

      Smazat
  16. Mě nezbývá než za a) litovat že jsem tvůj blog nepoznala dřív, i když občas jsem někde na tvoje inteligentní komentáře narážela, za b) můžu děkovat náhodě že jsem jednou na tvůj blog zabrousila a že se stal součástí těch mých nejoblíbenějších a konečně za c)jsem nesmírně ráda že jsem měla možnost se s tebou potkat i osobně a že ta setkání letos budou i častější. I když ti hódně moc závidím tvé umění hrát si se slovíčky a skládat je ve věty které člověka hned vtáhnou do článku, přeju ti, ať ti to takhle píše ještě hodně dlouho a třeba i jednou tě napadne napsat knihu. Při tvé houževnatosti a tvrdohlavosti věřím že i v tomhle budeš hodně dobrá! takže do dalších blogovacích let mnoho dobrých námětů a nápadů. P.S. Zabírám si místo v první řadě při křestu té knihy ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Opět to napíši a zopakuji jako u Petra, já k tobě chodila, jenže jsem se styděla napsat komentář. Už jednou jsem měla našlápnuto, psala jsi tam o sporu s panem manželem a bylo to šíleně smutné... já se styděla, chápeš ???
      Vendy, já asi knížku nedám, ale s tebou si ráda sednu u kávičky a posedím, jsi inspirativní člověk.

      Smazat
  17. Tak hodně štěstí do dalších blogových i neblogových let. I když už nebývám v návštěvách tolik aktivní jako dřív, k Tobě se proklikám tou pitomou křižovatkou a semaforem ráda :-)))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ... já vím, ty křižovatky, jenže zde mi ještě nikdy nepřišel spam, bohužel na Blogu.cz mi chodí stále dál a je to úmorné.
      Mnohokrát děkuji a vážím si tě, ty to víš !!!

      Smazat
    2. No, spam přijde - ale mně chodí tak JEDEN za 2 - 3 měsíce - a nepůjde o viagru. Pravda, nejsem skoro aktivní, u tebe to bude asi horší, ale i tak to bude NESROVNATELNÉ s Blog.cz.

      Smazat
    3. Zde na Blogspotu mi nepřišel zatím od září ani jediný spam, za to z Blogu každý den několik a moc mne to nebaví.

      Smazat
  18. Blog jsem si také založila v lednu a ani se mi nechce věřit že to zatím funguje. Mám víc času, jsem v důchodu a zatím mě to baví. Na Tvůj blog chodím moc ráda, obdivuju zahradu, bavím se u článků i u fotek. Přeju všechno jen to nej , jak blogu, tak i Tobě. Moc zdravím ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já na ten tvůj také chodím ráda, má pel šikovné ženské, která se před důchodovým věkem neposadila na prdel a žije, jak se patří.
      Děkuji.

      Smazat
  19. Osm let o je kus života, také to svědčí o vytrvalosti, disciplíně a samozřejmě o Tvé
    živočišnosti a lásce k bytí. Jsem moc ráda, že Tě znám...:)
    Ty voe, to je normální vyznání...:D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mnohokrát děkuji za tvé vyznání, protože je ošperkované skutečnou náklonností a poznatkem, že se dokáže virtuální spojit i klasickým, obyčejným životem.

      Smazat
  20. "V lednu" se rýmuje se slovy:
    "blednu"
    "sednu"
    "ke dnu"
    "bednu"
    Osm let na blogu - to je jako osm let na škole.
    Doufám, že budeš ve studiu pokračovat.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jistě, pane učiteli, občas blednu závistí, pak si sednu na prdel, mé myšlenky jdou ke dnu a jsem z toho na bednu.
      Ráda bych pokračovala, když duševní pohoda dovolí.

      Smazat
  21. Simi, neznám tě dlouho, ale blogový svět si bez tvých skvělých a vtipných postřehů, tvých pregnantních definicí, krásných fotek nedovedu představit. Gratuluji k osmému výročí a věřím, že jich bude ještě hodně!
    Jen tak dál!
    Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já mám ohromné štěstí, chodím s otevřenýma očima a srdcem, je to půlka úspěchu, ten zbytek je dřina, dřina a dřina.
      Děkuji mnohokrát.

      Smazat
  22. Gratuluji ti milá Simčo, osm let blogování, to je paráda. Je fajn, že máš svůj blog. Je fajn, že jsi :-)

    OdpovědětSmazat
  23. Odpovědi
    1. Mnohokrát děkuji, drahý panovníku !

      Smazat
  24. To s tou rýmou sa dnes zhodujeme...ale v lete, "spala nahá" - no so was! Kde som sa vtedy ja blbec potuloval!

    Píšaš čím ďalej, tým lepšie, bravo!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Honil jsi spoustu lačných koček !!!

      Smazat
  25. Mila Simonko, tak jsem asi poslednicek.. taky ti blahopreji k vyroci :-) .. Ale co ja nejvic ocenuji?? Ze reagujes a odpovidas, komunikujes.. ze Ti zkratka my, tvi ctenari nejsme lhostejni.. za to ti dekuji.. lenka kocka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čau kočičková, když ti začne být lhostejní, kdo reaguje a čte tě, asi je nejlepší ukončit, zavřít krám a jít dál. Ta zpětná vazba je o nás, nikoliv bez nás !

      Smazat
  26. Cérko, jsem ráda, že si vydržela a gratuluju Ti. Ráda k Tobě chodím, vždycky si počtu, ale to Ty víš. Hodně lidí blogy, které jsem měla ráda vzdalo. Měj hezkou neděli a pohlaď kožušky :-) Zdravím z kotárů :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No svět sociálních sítí je jednodušší, není pracný, jen jde o to, jakou bude mít životnost?

      Smazat
  27. Hlavně ať je Ti těch 8 x 8 let i tady dobře.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je jedno kde, je to jen adresa, vše je o lidech.

      Smazat
  28. Simi, osm let není žádný prdeček, je to už pořádný kus života a se spoustou příběhů. A ty nám je tu stále krásně předkládáš. Tvé články jsou čtivé a většinou velmi pravdivé. Přeji Ti do dalších blogových let hodně elánu a pozitivní energie. Obrovská gratulace. D.

    OdpovědětSmazat
  29. Dášo, kdo chodí a dívá se, má život rád, má rád lidi, má pak jednoduché psaní.
    Děkuji , vážím si každé podpory, je důležitá.

    OdpovědětSmazat
  30. Orchideje mám opravdu moc ráda. Ale Tvoje psaní mám raději:-).
    Jindra

    OdpovědětSmazat
  31. 8 roků vydrží jen nejsilnější povahy :). Já je budu mít v listopadu.

    Oporavdu obdivuhodný je tvůj přechod z "vyhřátého pelíšku" a reklamy na titulní stránce do nových vod. Viděl jsem jich už dost a jen výjimečně se podařilo udržet kontakt se čtenáři, většinou to skončilo rozčarováním a utlumením aktivity až k nule.

    A díky za citaci komentáře :).

    OdpovědětSmazat
  32. Název článku mně připomněl scénku s Felixem Holzmannem.

    OdpovědětSmazat
  33. Myslím, že osm let si zaslouží oslavu, a pořádnou! Je to obdivuhodná doba - aby člověk za takový čas sám sebe nevykrádal a měl stále co říct, to už něco vyžaduje :-) Moc gratuluji a přeji hodně inspirace do dalších let!

    OdpovědětSmazat
  34. Ahoj, milá Simi, objevila jsem tvůj blog vlastně dost nedávno, na to, kolik už mu je. Byl mi okamžitě sympatický, tím, jak píšeš, fotíš, zahradničíš, kde máš letní působiště. Jsme severočech jako poleno! Já sama jsem chodila asi 3-4 roky na blogy, než jsem si jednoho krásného dne v dubnu 2014 sama udělala blog, a blogy, které jsem navštěvovala a navštěvuji se časem měnily. U tebe třeba jsem našla další zajímavé kousky! - říkám tomu sněhová koule.
    Věř mi, že máš pořád co říct.
    Jiřina z N.
    trvalkadahlia.blog.cz

    OdpovědětSmazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.