sobota 12. ledna 2019

A opět s vykřičníkem ...


V kalendáři - leden 2013

Vstupuji do Nového roku 2013 s jateční váhou, mám krásných 107 kg. Beru léky na tlak, antidepresiva, léky na spaní. Nebaví mne kromě jídla na světě vůbec nic.
Jako spouštěcí mechanismus mé změny k jinému životu dodnes slyším slova mé obvodní lékařky, která mi velice formálně oznámila, že se s bídou dožiji věku 60 let.
Když dojde k takové razantní satisfakci, je to buď rychle začít a nebo se pomalu zabíjet.
Zvolila jsem alternativu první. Změnila jsem od základu život.
Jídelníček, návyky, pohyb, sebevědomí, láska k sobě jako k člověku, své já jsem povýšila na to nejdůležitější. Našla jsem svou cestu za životem, za láskou. Přestala jsem přežívat, začala jsem žít plnohodnotný a kvalitní život.
Jako žena jsem rozkvetla, pořídila jsem si nový šatník a nebála jsem se obléknout, protože jsem přestala nakupovat v těhotenské módě.
Celý ten rok mé proměny mohu hodnotit jako nejkrásnější v životě, protože jsem se probojovala k metě nejvyšší, na váze ručička ukazovala 72 kg.  / odhodila jsem 19 kg tuku a 16 kg vody vše nahromaděné v těle, když si člověk představí toto množství v nákupním košíku v kilových baleních mouky a oleje, smutný obraz /

Mezidobí

Zhubnout je jedna strana mince, udržet je druhá. Pro každého těžší a náročnější.
Zajetý jídelníček pro mne není problém, protože stále miluji zeleninu, ovoce, problém mi nedělají luštěniny, maso jím jen bílé a ryby. Dokáži si uvařit jen sama pro sebe a denně.
Pohyb v tělocvičně jsem vyměnila za práci na zahradě. A má lékařka mi postupně zrušila všechnu medikaci, nenavštěvuji ani psychologa, ani psychiatra, protože můj život má rozměr tak bohatý, že si už chemií pomáhat nemusím.
Když hřeším a já hřeším, přeladím se po prasárničce do najetého módu, miluji sladké. Když si zavdám, okamžitě disciplinovaně najedu na jídelníček. Když si proleji své já milovaným šampíčkem či ještě milovanějším proseccem, druhý den asketicky prolévám své ovíněné já vodou a bylinkami.
Výsledkem je mi stav, že jsem se naučila žít sama se sebou, sama se svou hlavou a celkem si rozumíme. Mít rád sám sebe, dělá člověka otevřeného k lásce k okolí, k lásce k životu.

V kalendáři - leden 2019

Vstupuji do Nového roku 2019 s normální váhou, mám stále 72 kg. Jediná a zásadní změna proti letům minulým se jeví má první a doufám, poslední zkušenost s žlučníkovou kolikou.
A jak že se mi podařila ? Během celého prosince se ze mne stalo nezodpovědné prase, které spáslo, nač přišlo. Cukroví doma, cukroví na návštěvách, chlebíčky, salátek, uheráček, dortíčky, řízečky, ba jsem se jednou přistihla v noci u rozsvíceného vánočního stromečku s bonboniérou. Celou jsem jí sežrala. Zajetou disciplínu mému organismu vyhovující jsem vyměnila za přežírání v kožichu knížete Rohana. To, co pak následně udělala tahle nálož s mým tělem, bych nepřála největšímu nepříteli.
I porodní bolesti, i to tetování na nártu, to vše byla selanka.
Plně rozumím významu slov, když si tělo řekne. Mé si řeklo a s vykřičníkem.

Proč vznikl tento článek ? Jednak bývá leden spouštěč předsevzetí a bilancování. Před lety se mi změna skutečně zadařila a já osobně už dávno vím, že každé předsevzetí se nám splní, když se chce a hlava spolupracuje. Dále, moc ráda bych zde potvrdila skutečnost, že jsem člověk chybující a nepíši svůj blog, na kterém přesládle servíruji karamelky, které tečou z lišty ven.
Dostala jsem přes prsty a opět si uvědomuji, že ten vykřičník se do mého života nutně infiltruje, já ho tam prostě mít musím.
Jako memento jsem si opět vytáhla na ledničku své staré fotečky, které mi vůbec nedělají příjemnou atmosféru při pohledu do ledničky či špajzu, protože fotky nelžou.
Přeji vám příjemný víkend i s vědomím, že když se chce, všechno jde. A já chci !



/   zdroj .... dveře mojí ledničky  /
 

57 komentářů:

  1. Líbí se mi nejen tvoje trvalé odhodlání, ale i ta nenápadná poznámka úplně na závěr, kterou beru jako výbornou pointu. Kdybych měl jen půlku tvé pevné vůle , pískal bych si :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mého já vždy vyhraje pud sebezáchovy, myslím, že je silnější než pevná vůle.

      Vymazat
  2. Když se chce, všechno jde...též moje oblíbené heslo. Jen ho v poslední době moc nepoužívám...:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je dobré, když si člověk opráší alespoň kvartálně své návyky.

      Vymazat
  3. Simčo, za prvé, máš můj velký obdiv. To, co jsi sama se sebou dokázala je obdivuhodné. A tím nemyslím jen ta kila. Ale především hlavu, své myšlenky, sebehodnocení.....
    A za druhé..... přiznání veřejně, že nejsme dokonalí, z nás dělá lidi. Se svými zlozvyky, ne vždy uklizeným a načančaným bytem..... je fakt, že ty "hezké" články se na blog nějak lépe dávají. Chceme všichni slyšet pochvalu, co si budeme povídat.... I když těch nehezkých a neuklizených fotek bych z běžného života měla o dost víc :)
    Měj prima dny a žlučník ať tě už nezlobí.
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Péťo, pokud si člověk nenastaví zrcadlo sám a neustále mu ho před ksicht cpe někdo cizí, nikam to nevede. Jen na tom správném úhlu pohledu může člověk pracovat a nějakým směrem se posouvat.
      Já jsem byla zvyklá na otevřenost, kterou jsem prezentovala na původním působišti a to nechci měnit ani zde. Blogspotu se mnohdy lidé vysmívají, že je to sdružení stepfordských paniček, někdy po právu, někdy za hranou.
      Přiznám se, že mám ráda více reál než iluzi.

      Vymazat
  4. Žlučníkový záchvat neznám, ale stačí mi migrény, to raději rodit než tohle.
    Přeji ti, ať se ti daří prasit co nejméně :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždy je něco poprvé, já do minulé neděle netušila !

      Vymazat
  5. Milá Simi, přikláním se výše k Petře, máš můj hluboký obdiv. Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by tohle dokázal. Za prvé tak si srovnat hlavu i tělo, za druhé přiznat chyby, a za třetí jít s kůží na trh. Jistě jsi mnoha čtoucím otevřela oči, že to jde, a pokud vidím Tvoje staré JÁ, a to nové JÁ, tak jsou to dvě rozdílné osoby. Jsem moc ráda, že jsem Tě virtuálně poznala a moc Ti fandím. I v těch kérkách, které já vůbec nemusím.. A vo čem to je? Vo toleranci :).. Ještě k tomu jídlu, Měli by ho uznat jako alkohol za drogu, proto ty úlety.. Někde v hlavě to máme všichni, tu touhu po uspokojení. Měj se hezky a zdravému jídlu zdar, tukům zmar. Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá kočičková,
      naprosto s tebou souhlasím, jídlo potažmo cukr je droga a je používání a zneužívání má stejné příznaky jako alkohol, drogy, cigarety. Srovnání mám, okusila jsem vše.
      Klepu se na čokoládu, dorty, zmrzlinu a je mi naprosto jedno, co to je.
      Včera jsem byla na návštěvě a tři hodiny jsem se týrala pohledem na čerstvě upečené tvarohové šátečky, ale já se tak strašně bojím, že jsem si nedala ani drobek.
      Každý člověk, který nad sebou vyhraje a srovná si hlavu , by měl mluvit, ukázat lidem nejen to pěkné, ale i to špatné. Nemám skutečně problém ukázat i toho dobytka v sobě.

      Vymazat
  6. U nás sa hovorí ... kde je vôľa, tam je aj cesta... aj keď to niektorí politici mierne sprofanovali. Ale čo som vypozorovala je, že veľa psychických a potom aj fyzických problémov pochádza zo stavu, keď človek nevie mať rád sám seba, v rozumnej miere. Na prvý pohľad sa to zdá byť banálne, ale možno keby to učili deti už od malička, tak by sme sa vyhli niektorým problémom v dospelosti.
    Prajem veľa pevnej vôle a lásky, aj k sebe samej. :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fidorko, největší bolest, kterou jsem v životě zažila, nebyl žlučník, nebyl porod, nebylo tetování, naprosto nejhorší co jsem zažila, je bolest duše. Pokud tou člověk nezačne, nemá šanci. V lidském těle je vše na sebe napojené, jsou to trubky, které se mohou ucpat jak fyzicky, tak psychicky. A čistit pouze jedny trubky je špatně, vše se musí dělat dohromady.
      Pravda je, že když se vychová člověk v lásce, v harmonii, dokáže jí rozdávat, dokáže s ní lépe budovat zázemí. Souhlasím, že vše začíná narozením a rodinou !

      Vymazat
  7. Simčo, máš i můj obdiv. Potřebovala bych znovu nakopnout. Proč znovu? Před 16 roky přišlo varování - příšerná bolest mezi lopatkami, až se mi udělalo špatně. Myslela jsem si, že jsem si uskřípla něco v zádech. Druhý den jsem šla k lékařce, ta mě vyslechla a poslala na internu. Tam mi udělali EKG a konstatovali infarkt. Druhý den mě vezl vrtulník do Brna, tam mi při vyšetřeních nic nenašli, jen vysoké hodnoty troponinu v krvi.A to bylo pořádné nakopnutí, ze dne na den jsem přestala kouřit. Bohužel jsem začala pomalu přibírat, ještě ke všemu mám sníženou funkci štítné žlázy. Kila přibývaly. Až se ručička váhy přehoupla přes 90. V té době šla kolegyně do důchodu a já jsem přestala jíst po obědě sladké, snížila jsem i porce jídla a ejhle váha šla dolů. V létě jsem chytla kampylobaktera a během pár týdnů na dietě jsem zhubla další kg. Jenže problémy v práci způsobily, že jsem byla psychicky na dně a od té doby beru antidepresiva. Chci a potřebuji zhubnout, jen mi chybí silná vůle. A jako ty mám ráda sladké. Děkuji za tento příspěvek. Doufám, že mě přinutí alespoň k zamyšlení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem byla silným kuřákem a po ukončení této anabáze s cigaretou šla kila raketově nahoru. Změnily se zásadně chutě a vše nabralo ten neuspokojivý směr.
      Ono to celé je skutečně o hlavě a pokud člověk touží něco změnit, chce to začít v hlavě. Sama víš, že to jde.
      Tak držím moc palce !

      Vymazat
  8. Simi, tleskám - samozřejmě za změnu, ne za koliku (tak škodolibá nejsem). A taky za odhodlání, se kterým jdeš dál. Asi bych si měla vzít příklad. Ale nevím, jestli se mé hlavě chce (a v tom je ten zakopaný pes).
    Měj se

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To už vždy závisí na tom, zda člověk chce. Pokud je spokojený, netřeba nic měnit.

      Vymazat
  9. Simi, jak píšeš, vše je v hlavě a když se chce, jde vše, ostatní jsou jen výmluvy...
    Každý jen potřebujeme dojít asi až k nějaké úplné hranici, kdy si řekneme dost!
    Co se týče váhy, bohužel nemám zatím asi to správné odhodlání.ale vím, že to dám, jako spoustu věcí, co dřív jsem nedala...
    Držím moc palce, ať už žádné kolíky, ani úplné hranice nemusíš překonávat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My lidé milujeme výmluvy, různé sebeklamy a rádi se do nich noříme, rádi se za ně schováváme. Když funguje pud sebezáchovy, je pak vše daleko jednodušší a stravitelnější.

      Vymazat
  10. Vím co je žlučníková kolika.Já, skoro vegetarián,nic netuše jsem jedné noci myslela, že umřu,takovou bolest bych nepřála ani svému nepříteli,pokud bych ho měla.Ráno už jsem byla v nemocnici na "týdenním pobytu"a kapačkách.Bylo mi sděleno,že mám v žlučníku pěkný šutr,který musí ven.
    Máš pravdu, že když se chce, všechno jde. Hlavně je vše o vůli, což jsi sama sobě dokázala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsme se učili ve škole průběh kolikovitého onemocnění, netušila jsem, co organismus dokáže ve snaze vypudit ze sebe nepotřebné a přebývající.
      Pokud by se situace měla opakovat, jdu to okamžitě řešit, nedala bych další takovou estrádu.

      Vymazat
  11. Vždycky jsem byla hubená, možná až anorektická (48kg/171cm, když jsem opustila ZŠ)- Potom jsem přibrala na 57kg a i po narození obou dcer jsem si tu váhu držela. Mám to trochu obráceně, čím víc stresu a problémů - nejím, když jsem v pohodě - žeru. Před šesti lety jsem změnila zaměstnání, ze soukromého sektoru jsem přešla do státní správy. Nastala naprostá pohoda - dobrá práce, dobré vedení i spolupracovníci. No, vyžrala jsem se na 80kg (není mi ani útěchou, že jsem na odboru nejhubenější i s tou váhou).Pokusím se snížit váhu alespoň na 70kg, ale nevím, zda budu mít tu vůli. Drž mi palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím ti moc palce, v každém věku je to boj a nesmí ho ženská vzdát.
      Nyní na jaře je to optimální, protože se negriluje, není tolik lákadel jako v létě, já v létě trpím. Kam vlezeš, tak je to něco ke kávičce, zmrzlinka proti horku, pivečko na spláchnutí a už to jede jako namydlený blesk.

      Vymazat
  12. S přílišnou nadváhou jsem nikdy moc nebojovala, ale ono se lépe shazuje pět kilo a jinak dvacet, třicet...Obdivuji, co jsi dokázala udělat se svým tělem. Člověk ale nemusí být tlustý, aby změnil jídelníček. Chce to trochu přemýšlet o budoucnosti a co si budeme povídat, mládnout nebudeme a zdravotní problémy budou i tak přibývat.
    No a hřešit je lidské, kvalitní dortík nebo čokoláda je balzám na duši, jen toho nesmí být vagón. Ale to Ty už dobře víš:-). Tak hlavně ať je dobře a žlučník už se nebouří. Hádám, že už teď ani nebude mít důvod:-).
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je to i o budoucnosti, je to i o tom, jak chce člověk prožít nebo přežít podzim svého života. Zda ho chce probrečet nad svými bebíčky nebo aktivně cestovat, chodit, plavat, prostě žít.
      No to si piš, že jsem nyní asketický příklad dietní stravy, jen aby mi to dlouho vydrželo.

      Vymazat
  13. Simi, obdivuji stále Tvoji pevnou vůli. Já bych chtěla zhubnout asi jen 5 kilo, ale vůle mi chybí. Vím, že je to v hlavě, ale oči vidí vše, co jsi ochutnala v prosinci a tak ochutnávám také. Doufám, že už je Ti lépe a že nejhorší máš za sebou. Dokázala jsi hodně zhubnout, ale hlavně si váhu udržet a to je parádní. Fakt smekám, drž se.
    Příjemné dny přeji. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ochutnat ovšem neznamená přežrat se jako prase, to je je obrovský rozdíl. Jeden bonbón není celá bonboniéra, že. Jsem prase, fuj.
      Už je mi lépe, to , víš, skoro nejím, abych sladila zažívání !

      Vymazat
  14. Simi, po vánocích i já potřebuji naladit na modul jíst jinak, kdysi jsem to zvládla, teď druhý týden odkládám, ba co hůř, jsem nezřízená a stále mlsám. Vím, že u mě zabere vynechání pečiva, normálně ho nemusím... a nebudím se s chutí na chleba s máslem a medem k snídani :o). Tobě fandím, drž se a nemoci pryč. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, tělo si fakt řekne, stačí poslouchat a ono vyjeví své požadavky, jen to nesmí být takový poser, na jaký jsem si v prosinci založila !

      Vymazat
  15. Znovu a opět musím je smeknout! A nejen kvůli kilům! Uklidit si v hlavě je hodně těžký úkol. Těžké je vlastně jen si připustit, že by se uklidit mělo...
    Jsi zosobnění pevné vůle!
    Simi, kolika je doufám minulostí a tak přeji jen pohodovou a klidnou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
  16. Jsem zosobněním člověka, který má spoustu chyb. Celý život se jako megaloman pohyboval na tenké linii mezi průšvihem a úspěchem. Měla jsem to tak ve všem, alkohol, zakázané látky, cigarety, sladkosti. Vždy jsem dostala přes prsty, abych si uvědomila, kam patřím.

    OdpovědětVymazat
  17. Promiň, ale ty jsi byla fůůůůj .... opět tě obdivuji o něco víc, protože jsi tohle všechno dokázala zvládnout a hlavně vydržet! Já ne. Dalo mi to spoustu práce a já to kvůli něčemu tak nijakýmu jako je ruční tvoření všechno zahodila. Naštěstí! já se vždycky vrátím na tu svou váhu, neztloustnu ještě víc. I tak to není žádná útěcha ani omluva. Co se týče žlučníkových záchvatů, vím o čem mluvíš. Ovšem dostat žlučníkový záchvat na dovolené na lodi, kdy se pohybuješ po řece a nemáš tuchy kde je nejbližší doktor a není! doba mobilní, nemáš prostor ani měkkou postel a peřiny a jedinej kdo ti může snad pomoci je sestra ze střediska, která jede na druhé lodi se základní lékárničkou v který má naštěstí nějaké léky i na tenhle problém, to je teprve ten správnej hardcore! A že člověk hřeší? Na to ser!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za otevřenost, ale je to pravda.
      Ono je otázka, jak hřešit. Pokud se to hřešení zvrtne v pojídání bonboniéry v noci, je to špatně. Já vím, že už jateční váhu nechci, takže pro tento fakt jsem ochotná cokoliv. A ten žlučník, výstraha, jak skutečně nééé.

      Vymazat
    2. Není to fůůůj VendyW,
      mám kolem sebe mladé i staré ženy, které mají přes metrák a mají nejen manžele, které je nosí na rukou, ale i milence! Fakt, nelžu!
      Myslím, že ty sebevědomé hrošice ty chlapi - ty nejlepší a nejhodnější víc přitahují! Odpověděla jsem Blodí komentářem níže...
      Tlustoprdky jsou tak sebevědomé a tak hrdé na svou rozložitost, že se člověk nestačí divit, a to ty chlapy zřejmě přitahuje.
      Jsou zadané, ty hubené čekají...:-(

      Vymazat
  18. Měla jsem v práci kolegyni, která si svým chtěním zhubnout víc ublížila,než prospěla. Zhubla a hodně. Jenže nesrovnala si to v hlavě proč to tak chce a stal se z ní jiný člověk, zimomřivý, nepohledný, nenaladěný ap......
    Ty jsi to vzala za jiný konec a vyplatilo se to. Jsi dobrá!!! Že někdy hřešíš, to je lidské a já si myslím, že té disciplíny v životě má být tak akorát.
    O žlučníkové kolice čili žluč.záchvatu bych Ti mohla povídat. První jsem zažila v době těhotenství s mladším synem. Po čtyřech jsem lezla bolestí. Za půl roku po porodu jsem se ocitla v nemocnici žlutá, v té době žádný ultrazvuk, ale sonda-fuj!, rentgen.Pustili mne domů s tím, že pokud to bude pokračovat, tak na kudlu. Ale na dlouhá léta jsem měla pokoj. A již ve věku ne mladém se mi žlučník ozval opět,takže ultrazvuk, kamínek, laparoskopie. No mám pokoj.
    Takže moc Ti přeji, aby se Ti to usadilo!
    Klidnou neděli!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znám mnoho lidí, kteří se chovají stejně, jak popisuješ u své kolegyně, protože s kily zmizela i chuť a radost do života. Bohužel, tak k tomu jsem se naštěstí nepropracovala, díky bohu.
      Osobně, pokud by se situace měla opakovat, šla bych, já se trýznit nebudu.

      Vymazat
  19. Blondýnko, je obdivuhodné, co jsi dokázala. Každý to nedokáže. Já diety nikdy nedržela, to fakt neumím, ale na druhou stranu jsem měla vždy velikost 36-38, takže jsem nemusela, stačil mi vždy pohyb. Teď po nehodě jsem na tom hůř a jsem díky práškům a díky nemožnosti pohybu v cizím těle, které neznám a velikost je 40, někdy fuj i 42. Já vím, není to drama a ani neřeším, jak snad působím na okolí. Důležité je jen to, jak se cítím já. Pomalu začínám cvičit, ale stejně to furt moc nejde. Potřebovala bych hodně a rychle chodit, ale to zatím pořád nejde. Takže máš můj velký obdiv a doufám, že už je ti dobře. Hezkou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já držela celý život diety, týrala jsem své tělo a vždycky to byl poser, žádná zlatá střední, bohužel.
      Držím ti moc palce, aby se zase vrátilo tvé tělo, je to důležité.

      Vymazat
  20. Já mám, Simonko, v šatníku tři nekonfekční velikosti. Mé váhové rozpětí bylo od 92 do 136. Kalhoty jsem mohl mít plus mínus stejné, jen ty saka jsem nějak nemohl zapnout. O dietách a boji s obezitou bych mohl napsat knihu ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám tohle také bohužel v genetice zakódované, tudíž je to boj celoživotní a rodinný.

      Vymazat
  21. Opravdu obdivuhodné, ty bys mohla vystupovat v reklamách na hubnutí.
    Já v tomto nikdy žádných zázraků nedosáhnu, protože bez sladkého se neobejdu. Potřebuji si "obalit" nervy :).
    Na Vánoce jsem dostal od jednoho syna, který mou slabost dobře zná, jako dárek krabici s čokoládovým nářadím. Nejdřív jsem se snažil ovládat a snědl jsem šroubovák, jenže mně hodně chutnal, přidal jsem kleště a druhý den jsem snědl zbývající nástroje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, já jsem za celý blogový život nedostala tak vtipný a tak úžasný komentář !!!!!!
      Děkuji, řehtala jsem se jako kobyla a musím říct, že tolik lidskosti v pár řádcích jsem dlouho nečetla, moje představivost jela na plný plyn, boží!

      Vymazat
    2. Jo, Miloši,
      já se přidávám, taky se tu řehtám!!! :-D Vivat Miloš! :-D

      Vymazat
  22. Jo jo - kde je vůle, tam se cesta najde. Říkám já a hned dodávám: já ovšem tu vůli nemám a šup - zapálím si cigáro. :D
    Alka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tygřice, rozumím ti, chápu tě, ale já to musím mít jinak. Mám před sebou ještě mnoho pracovních let a chtěla bych být v letech důchodcovských svěží a fit, já bych chtěla prožít podzim života aktivní, nikoliv někde po mrtvici či infarktu, rodinná dispozice je v tomto směru nezanedbatelná, bohužel.

      Vymazat
  23. Můj tchán byl v létě na operaci se žlučníkem, vynervovaný a vyklepaný. Bylo mu hrozně zle a bylo to akutní, měl velice přísnou dietu. Shodil hodně, měl pak mnohem zdravější váhu a sám zpětně seznal, že mu dieta udělala dobře. A dneska? Jí stejně jako předtím, váží stejně jako předtím a žoviálně sem tam prohodí, že už je to jedno, když ten žlučník už stejnak nemá... Kéž by bylo víc lidí, kteří se poučí!

    OdpovědětVymazat
  24. Tak to Tě obdivuji, že jsi nepřibrala, no i když možná lepší má dvě kila nahoře než žlučníkový záchvat :-)) Takže mám 70 a nějaké drobné půl kilo a musím zase ubrat :-)) Přes sedmdesát to nenechávám...ale sladké to já prostě taky můžu :-))

    OdpovědětVymazat
  25. Vy jste teda šikulka, klobouk dolů.
    Přeji krásný den i celý rok.

    OdpovědětVymazat
  26. Jsi dobrá, že si váhu umíš udržet. Já jsem také teď přes svátky přibrala, mám ráda sladké a cukroví miluju. Přidám na intenzitě v plavání a nebudu holt flákat ani procházky :-))

    OdpovědětVymazat
  27. Zhubnutí je sice problém, ale udržení váhy je opravdu o hodně pevné vůli a tady je ten problém daleko horší. Jseš dobrá, že se dokážeš takhle udržet. Fotky mluví za vše, dobrý nápad pověsit je na lednici ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  28. z 145kg na 95 - ale ten dôvod by som radšej nebol býval poznal, radšej by som bol zostal milý rozmazňaný tlouštík. Podobne ako z 60 cigriet denne a nejaká tá fajka večer pri pive alebo inom chlaste. Teraz si a tieto radosti ani nespomeniem. Mrtvica mi to všetko doslova vymazala z mozgu a namiesto fajčenia len smútim a učím sa znovu chodiť...

    OdpovědětVymazat
  29. Milá Simčo,
    máš můj velký obdiv, protože tohle dokáže opravdu málo kdo !
    Je super , že si kila stále držíš !
    Uklidit si v hlavě, je asi nejnáročnější úkol !
    Já sama mám někdy pocit, že bych potřebovala dát Delete a začít znovu!
    S velkou nadváhou jsem nikdy až tak bojovat nemusela,s pár kily je to celoživotní boj ! Jen jsem se musela smířit s mými širokými stehny, velkými prsy,...
    To už zvládám, jen mě stále válcují jiné věci !
    Teď zrovna puberta mé prostřední dcery,...
    Člověk toho ustojí hodně, ale mé tělo se začalo pomalu sypat po 40 cítce.
    V 41 letech třetí porod, pak gynekologická operace, vyhřezlá plotýnka,... a momentálně řeším trávící obtíže,...
    V úterý jsem podstoupila vyšetření, střeva tedy teď mám uklizená , výsledky zatím všechny dobré, ale problémy přetrvávají :-o
    A tak stále hledám cesty, aby fyzično bylo v souladu s duševnem !
    Přeji moc, ať Tě žlučník ani jiné zdravotní problémy netrápí !

    OdpovědětVymazat
  30. Blondí,
    že tě obdivuji to už víš a že jsi "chtěla" zhubnout sama pro sebe, klobouk dolů.
    To dnes a nejen dnes žádná neřeší. Jsem tlustá, jsem velryba no a co? Mám sebevědomí a všichni mi vlezte do zádele! Jo! Znám takovou nejednu mladou kolem 30, znám takové i kolem 50 let. Kupodivu tyhle lochnesky, které ani nemohou sedět s nohama u sebe, aby se jim mezi nohy vešel ten velikáánský břich, mají ty nejhezčí a nehodnější muže. :-(
    Hm..., nevím jestli radši nemít metrák, ale mít vedle sebe oporu a milujícího muže, často mě to napadne, ačkoliv mám 66 kg a 175cm!:-)
    Zrovna dneska vedle mě seděla v práci u oběda jedna cca 120 kilová a chlubila se kolegyni jak manželovi zahla!
    Sakra...něco je asi špatně Blodní!

    OdpovědětVymazat
  31. Simínku, Simínku,
    že ty ses chtěla podívat za bývalýma kolegyněma?! :-)

    OdpovědětVymazat
  32. to sú zaujímavé rozmery...ja len 186cm ale scvrkávam sa už. Zato tá váha zase rastie...
    Dnesráno už zase nad sto kilo - ale mokrý zo sprchy, čiže mám ešte nádej!

    OdpovědětVymazat
  33. Je neskutečné, jakou změnou jsi si prošla a já tě za to opravdu obivuju. :) Zdaleka totiž touto cestou neprojde každý, protože je vždy velice snadné vrátit se ke starým návykům. A mít rád sebe - v dnešní době tolik spekulované téma - je úplný základ všeho. Sama jsem si tím prošla a je tak markantní rozdíl, jak o sebe člověk pečuje, když k sobě přistupuje s láskou...

    OdpovědětVymazat
  34. Neudržela jsem svou váhu, opět jsem nastartovala kalorické tabulky a jdu do boje

    OdpovědětVymazat
  35. přesně tak, jedna věc je zhubnout a druhá si váhu udržet.....pro mě byl "masakr" zhubnout 12kg nebo kolik, to co jsi dokázala ty si nedovedu představit že bych dokázala:-)

    o Vánocích se nepřežírám a letos bych dokonce řekla že jsem toho ani moc nepojedla:-)

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.