sobota 1. prosince 2018

Princ, který jezdil v modrém Fiatu  ...


Začátek prosince a venku tolik sněhu.
Stojím za oknem a dívám se ven, kde sklo atakují obrovské a těžké sněhové vločky.
Před okamžikem jsem ještě klopotně odklízela lopatou sníh před domem.
Proč mám úklid vždy, když se nebe rozhodne pocukrovat zem ? Snad zákon schválnosti nebo
prostě jen čas sněhového nadělení, pro které si zoufá každá ženská s lopatou.
Moje unavené oči sklouznou na postel, kde si svůj sen sní má malá školačka. Na besídce dneska zpívala jako o život a chlubila se, že právě napsaný dopis pro Ježíška už za oknem není.
No jistě, vždyť ho mám v kabelce, jsem ráda, že stále věří.
Alespoň někdo v této domácnosti věří.
Jak to všechno zvládneme, jak to dáme ?  Další vánoce bez táty, další bez chlapa.
Že zrovna ta adventní výzdoba tak bodá, že upečené perníčky nemají tu skořičkovou chuť a na patře divně pálí, proč se nad ložnicí vznáší podivný chlad a rozsvícená světýlka na oknech nepovznáší, spíš tlumí, táhnou k zemi.
To mají všichni, kterým na balkoně nikdo neujídá vanilkové rohlíčky, to cítí všichni, co musí sami odklízet hromady sněhu.
Stékají mi slzy po tváři a líce mám rudé. Hlava třeští a já si dávám za úkol, že prostě ty emoce musím ztlumit. Na spáncích mi pulzuje stokato a já vím, že celý ten adventní čas probrečím, prozoufám, prokňourám.
Moje druhé já alarmuje, burcuje a zfackuje podvědomí : " Máš dítě, vzmuž se a raduj se "
Zase poslechnu, zase se stáhnu. Otírám rudý obličej, jen proč mne stále tak šíleně bolí hlava ?
Usedám do křesla se šálkem vařícího čaje a pozoruji, jak George Clooney  v seriálu Pohotovost oblbuje staniční sestru. A zase brečím, bože, ty jsi dal život takové fňukně první třídy.
Chybí mi práce ve špitále. To, co mne tak strašně bavilo, co dávalo mému bytí smysl, kde jsem byla sama sebou, za sebe jako plodného člověka. Umývám bedny, umývám těžká bourací zařízení, nájem se platit musí.
Dost, dost, dost nebo mi pro sentiment a bolest praskne lebeční kost. Jdu raději spát.
Divoce se melu na lůžku, přehazuji, zdá se mi sen. Šílený, drásající.
Splachuji v něm toaletu a z rezervoáru teče rudá krev.
Vyděšená, promočená a neschopná vstát z lůžka. Bolí mne celý člověk, každý sval, každá kost.
Teploměrem klepu třikrát a pokaždé ukazuje stejně, brutálních 39,7 °C.
Chřipka, ta pravá, nefalšovaná. Ta, při níž se svaly kolem páteře vysokou horečkou stáhnou a krok, každý krok bolí.
Týden prožívám někde mezi polobezvědomím, bolestí a hlubokým spánkem. Vše vysiluje.
Ještěže si dceru odvezla babička.
Jestlipak tušíte, co je první vlaštovkou v mysli uzdravující se ženy v době adventu ?
Nikoliv, že ustoupila horečka, nikoliv, že už chodí zpříma. Důležité je, že nemá upečeno, že nejsou zabalené dárky, umyté almary, nazdobené chvojí.
Myšlenky naštěstí přibrzdí telefon.
Slyším příjemný a mužný hlas, maličko vyčítavý : " Víš, že jsme měli jít včera spolu do kina ? "
Měli a já zapomněla. Ani jsem se neomluvila, ani jsem neposlala do světa mírovou ratolest.
Stydím se, ten chlap má svatou trpělivost. Tolik odmítnutí a přesto se snaží.
Sypu ze sebe jako omluvenku svůj aktuální stav, stěžuji si na nelehkou situaci samoživitelky, která se před vánoci válí v posteli a potí ze sebe miliardu virů, bakterií a určitě i nějakou láčkovku či prvoka.
Směje se.
Druhý den mi za dveřmi stojí obrovský, živý stromek. Zelený, voňavý a píchá, kouzelně píchá.
Sním, bdím ? Nebo je tu už Ježíšek ?
Kdepak, za nádhernou jedličkou vykukují dvě modré oči. Tak nádherné, to jsem musela být slepá.
Pod čepicí vykukují kudrnaté vlasy, plné sněhových vloček a na dotaz : " Můžu dál ", kývám.
Zručně ubytuje stromek do stojanu a vyprostí jeho bohaté větve z područí špagátu.
Dívám se na něj, na stromek, do jeho blankytně modrých očí.
A zase mi tečou slzy. Jenže jsou to už slzy, které mají docela jinou příchuť. Je v nich cítit štěstí.
Ty vánoce jsme neměli slepené cukroví, umyté almary ani okna, nad pavučinami by babička Prošková zaplakala, dárky jsme měli bez mašliček, pouze v jediném vánočním dekoru, chvojí ve váze nebylo vůbec.
Právě tyhle vánoce jsme měli nejkrásnější vánoční stromeček pod sluncem a právě tyhle vánoce jsem nebyla octová, ale čerstvě zamilovaná.
A poučení : Princové nejezdí na bílém koni, ale v modrém Fiatu.

Všem, kteří tento víkend rozsvítí první adventní svíčku, přeji klid, pohodu. Není důležité mít vše v jednotném dekoru, na balkoně třicet druhů cukroví, je podstatné se na svět usmívat, těšit se a udělat si ho jedinečný. Kouzelný prosinec přeje blondýna.
Těším se na vaše vánoční příběhy a mnohokrát vám za ně děkuji.



 

44 komentářů:

  1. Krásný. Adventní svíčku si bohužel zítra nezapálím, neb můj milý svícen je ve sklepě a klíč si dnes odvezl do Bratislavy můj polovičák. Musím improvizovat a něco narychlo vymyslet. Ale článek zítra bude! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě by to byla tragédie, ale Ty určitě vymyslíš něco hezkýho, o váš advent se vůbec nebojím!

      Vymazat
    2. Děkuji, jsi držák, proto jsou Procházkovic parta Hic !
      Krásný advent.

      Vymazat
  2. Krásný vánoční příběh. Jako z pohádky. Jo, to je život :)Nikdy nevíme, co si na nás přichystá.
    Simčo, přeji hezký první adventní víkend.
    Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A právě v tom je to kouzlo, jen to netrpěliví nechápou.
      Krásný advent.

      Vymazat
  3. Máš dar sdílení, krásný adventní čas. Zdenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dar netuším, ale život píše takové příběhy sám a rád.
      Krásný advent.

      Vymazat
  4. Odpovědi
    1. Byly a také to byl nejkrásnější dárek, který jsem dostala. Jednoznačně na celý život favorit.
      Krásný advent.

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Drahý panovníku,
      v prosinci je doslova povinnost psát super texty.
      Krásný advent.

      Vymazat
  6. Kouzelný vánoční příběh s dobrým koncem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobré konce v prosinci zajistí Ježíšek.
      Krásný advent.

      Vymazat
  7. Opravdové Vánoce voní mandarinkami. Ježíšek je mandarin.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kocúre, ano i mandarinkami a láskou.
      Krásný advent.

      Vymazat
  8. Bez táty,to je blbý, ale bez chlapa? ...pcheee
    Hlavně zdraví!!!
    p.s.: ta fotka je nádherná
    (můžu si ji půjčit?)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec netušíš, o čem je řeč a buď rád. Když není táta, na sex nemáš chuť, protože se máš, co otáčet. Souhlasím, zdraví je nej.
      Fotku si stáhni na Pixabay, tam jich jsou zadarmo miliony.
      Krásný advent.

      Vymazat
  9. Já měla obrovský štěstí že jsem se po odchodu, nebo spíš úprku od ex měla zastání jak u tchyně tak pak u našich. Teď s odstupem let a nemožnosti už jim za všechno poděkovat vidím jak moc mi pomohli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi měla obrovské štěstí, moje tchýně chlastala jako duha a o pomoc z její strany se nedalo ani uvažovat.

      Vymazat
  10. Někdy se zdá, že situace je bezvýchodná. A pak se stane zázrak. A když je to o Vánocích, o to víc potěší. Princové si to prostě umí načasovat.
    Příběh je krásně napsaný, ale to už je Tvůj standard:-).
    P.S. Musím se doma zeptat, jak je to s tím princem, protože můj muž má taky modrého Fiata:-).
    Krásný advent Ti přeji
    Jindra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono člověk musí mít ty čtyřicítky, aby se mu rozsvítilo a nešlapal si po štěstí, býváme slepí na těch nesprávných místech.
      Pozdravuj a hýčkej si svého už krále s modrým fiatem.

      Vymazat
  11. Blondýnko, krásně jsem si početla. Moc hezky jsi napsala, ale to ty pořád. Nakonec jsem tvoji výzvu přijala, díky za připomenutí. Přeji ti krásnou pohodovou adventní neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si vážím, že jsi svou sounáležitost projevila tak kouzelně, ale to ty pořád !!

      Vymazat
  12. Simi, i já přeji klidný a pohodový Advent.
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a i já přeji klídek a spokojenost!

      Vymazat
  13. Překrásné vzpomínky a nádherná fotka! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stále je tato vzpomínka hřejivá, protože jsem dostala v životě spoustu dárků, ale ten to byl nejcennější.

      Vymazat
  14. Má milá, jak já ti rozumím! A krásný pohodový advent přeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Usmívám se a přeji i tobě klid, pohodu a lásku.

      Vymazat
  15. Příběh s tou správnou pointou - že jsou důležitější věci než nablýskaný byt... I já ti přeju klidný a pohodový advent
    P.S. Chtěla bych se také připojit do tvé výzvy, ale příběhy mi nejdou, tak mým příspěvkem bude obyčejný článek...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V době adventu a vánoc jsou příběhy s dobrým koncem skoro povinné a je moc dobře, že je skutečně píše život sám a netřeba přidávat, netřeba ubírat.

      Vymazat
  16. Napsala jsi krásný vánoční příběh, o to víc že je že života. Já dnes viděla fotku vánočního stromu na Staromáku a zasněžené Prahy a tiše závidím atmosféru o které se mi může (a doufám i bude) jen zdát. Strom na náměstí máme taky, vše nazdobené, dokonce i umělé kluziště. Ale ta atmosféra, ta je jen "u nás doma"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla jsem v neděli na Staromáku, strom se skutečně podařil, ale strašně, skutečně strašně pršelo, doslova jsme utekli. Do vánoční atmošky to mělo hodně daleko. Ani těch turistů tam hodně nebylo, že se dalo jít spořádaně a nebát se, že při kochání se, narazím či jinak ohrozím lidi kolem.

      Vymazat
  17. Tou lepší stránkou je, že nablýskaný byt na Vánoce jsem naštěstí nikdy neměl a na stará kolena s tím rozhodně neplánuji začínat. Tou horší stránkou je, že nemám ani modrého fiata :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak mi přijde, že je naprosto normální a zdravé, co píšeš. Muži, kteří běhají s hadrem, pak nemají tak krásnou kompozici u tří dnů z dobřichovického mostu a já se spíše přikláním k této tvorbě než k umývání a cídění oken.
      S tím vozem, hmotné statky nás dělají svobodnějšími, ovšem i do určité míry svazují a zase, někdo je rád svázaný, že ! / nebo přivázaným, dle libosti /

      Vymazat
  18. Byla by to dokonalá vánoční pohádka, ale to, že je to život, je ještě o to výjimečnější...Proto ani v těch nejtěžších chvílích nepřestaňme věřit na pohádky, nebo na prince...ať už na jakémkoliv oři 😉
    Díky za zastavení, za uvědomění si toho nejpodstatnějšího, jako na konci každé pohádky...Pohodové adventní dny,Simi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lidé, kteří pohádky tvořili, hledali inspiraci ve svých životech, ve svých snech, v nadějích. Myslím, že alespoň jednou nám životem projde princ, alespoň jednou čert.
      Krásný advent.

      Vymazat
  19. Krásný příběh, život nás zkouší a pokud jsou konce pohádkové je to výhra do života. Nablýskané neřeším už dávno, musí nám být milo a to se bere jinde než ve velkém gruntování.
    Měj hezký adventní čas Simi. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, spousta lidí také pod tíhou leštění, pečení a vytírání pod stromečkem usne, že.
      Také přeji pohodový advent.

      Vymazat
  20. Mnohdy své ŠTĚSTÍ máme na dosah a nevidíme ho. Ale ty jsi po té horečce prohlédla, rozjasnila svůj pohled a pozvala ho dál. Však i pod kapotou modrého fiatu je možná jeden bílý kůň.
    Tak ať se nám raději blýská v srdci radostí, štěstím, pohodou a jsme s těmi, které milujeme.
    Simi, měj se moc hezky.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, od této doby vím, že taková horečka není od věci, ale už bych to opakovat nechtěla, skutečně.
      Příjemný advent.

      Vymazat
  21. To je tak krásné. Láska a štěstí chodí spolu a to je dobře a ač se zdálo být vše ztracené, nakonec to bylo to nejúžasnější a já si myslím, že o tom vlastně vánoce jsou. Nemusí být naklizeno, nemusí být napečeno a načinčáno, ale lidi, co se mají rádi mají být spolu. To je pravý duch vánoc.♥

    OdpovědětVymazat
  22. I tvůj komentář mne pohladil po duši, děkuji.

    OdpovědětVymazat
  23. Tenhle příběh by překrásně zapadl do nějaké takové mozaiky, jaká je ve filmu Láska nebeská. Hladí po duši a nalaďuje na smířlivou adventní vlnu. Díky za to :-)

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.