úterý 4. prosince 2018

Vánoční úklid


Moje kamarádka  a pravidelná čtenářka mého blogu se mne zeptala, do jaké míry používám ve svých příbězích skutečnost a jak moc pro efekt přibarvuji, šperkuji a jinak vylepšuji.
V případě tohoto veselého vyprávění bych ráda napsala, že se skutečně odehrál, já byla v hlavní roli a už nikdy bych si jí nechtěla zopakovat. Zde se jedná o tvrdou realitu, drsnou pravdu, která neskutečně páchne.
Poslední listopadovou sobotu jsme se měli se Soptíčkem spolu navzájem hlídat. Kdo má jakou funkci nechávám volně plynout a role si střídáme podle potřeby. Většinou je jeden ředitel, který má dvacet podřízených s různým posláním, kuchař, malíř, zámečník, koupač či leštič zadečku.
Těšila jsem se nesmírně, ani mi nedělala větší problém dopravní zácpa před Prahou, pan ministr Ťok jezdí nebo toká jiným směrem, máme zde ucpáno už přes rok.
 Po dojezdu mi pípla na mobilu sms, ve které mne dcera vybízela, ať si odemknu sama. I oni jsou v šílené zácpě na Černém Mostě, kde všichni vzali útokem obchodní centrum při vyhlášeném black friday.
Ať žijí a jsou velebeny vánoce.
Maličko rozladěná jsem se táhla s obrovskou taškou, koláčem, další taškou.
Dechová hudba, transparenty, konfety, dělobuchy, to vše mělo létat vzduchem na uvítanou.
Vlekla jsem se potmě, bez záře reflektorů, bez televizních kamer či záznamových štábů.
V běžném životě mám jeden obrovský nešvar ... stále sháním klíče, permanentně a tady tomu nebylo jinak. Tašku, koláč, další žebradlo, Sofinčin kreativní tvořící časopis a puzzle, vše jsem musela položit na vyvýšený taras před domem, abych našla klíče od domu a mohla vyfunět tři patra.
Vyblafala jsem poschodí ověšená žebradly a toužila jsem spočinout u rodinného krbu mé dcery.
Svobodně jsem ze sebe servala vše navíc a na stůl jsem položila jako dáreček pro Sofinku puzzle a její kreativní časopis.
Zasedla jsem za stůl, přečetla si zprávy v mobilu a porozhlédla se po stole. Můj ostříží zrak přistál na prostírce ... copak je to ?
Mhhh, hnědé, lepí se to, přičichnu a vono je to hovno !
Okamžitě se pohoršeně kolem sebe dívám a myšlenkami zpytuji svědomí mé dcery, která ví, že přijedu a na stole má hovno. Opravdové, nefalšované a hnědé hovno.
Znechuceně vše stírám dezinfekcí a papírovou utěrkou, čím také jiným řešit takové nadělení.
Vyleštím stůl a znova si sednu, položím ruce na stůl .... zase hovno. Můj nový zelený svetr má rukávy nepříjemně hnědé a poměrně smrdí. Vyděšeně se svlékám a zůstávám v místnosti v košilce a riflích.
Opět dezinfikuji, opět vše stírám hromadou papírových kuchyňských utěrek.
Předvánoční uklizenou domácností se line vůně ekologické octové dezinfekce a já raději větrám.
Kontroluji stůl a opět si sedám. Beru do ruky kreativní časopis pro malé tvořílky a zase hovna, beru do ruky puzzle a opět hovna. Kam se podívám, všude rozmazaná hovna.
Hovna vlevo, hovna vpravo, hovna na všechny světové strany, už chybí jen proletáři všech zemí.
A začíná mi svítat.
Když jsem před domem odložila na zídku zavazadla, musel zde odložit i nějaký domácí mazlíček svůj příděl exkrementů.
Já jsem ten, kdo sem dotáhl a rozmazal všechna ta hovna. Dívám se zoufale na smradlavou nadílku a děkuji za zácpu na Černém Mostě, děkuji, že mne nevítala dechovka, všichni by se pozvraceli.
Otevírám okna, polonahá leštím litrem octové dezinfekce domácnost mé dcery a chce se mi brečet.
Několikrát se mi zdál sen, kdy v mém okolí byla rozmazaná hovna, ovšem pokud se to stane v reálu, má to smradlavý a nechutný dopad, který se nesnadno čistí.
Zkrátím to ... když má dcera odemkla dveře bytu se spící Sofinkou v náručí, naskytl se jí pohled pro bohy.
Matka, ve spodním prádle pobíhala po kuchyni  při dokořán otevřených oknech, leštila stůl, leštila židle, prostě vše vzhůru nohama. Dvě role papírových utěrek zařvaly, litr dezinfekce protekl a milión slov na odpuštěnou, jak dokáži poladit vánočně domácnost.
Vyděšený výraz, že mi definitivně hráblo, vystřídala šílená salva smíchu a na otázku, jak jsem si ten čas zatím užila, jsem mohla v klidu odpovědět : " Bylo to celé na hovno ".
Adventní čas není o honbě za nejvíce vycíděnou domácností a pokud potom skutečně toužíte, nezvěte si tchýni, pokud přijede jako já s nadílkou, stejně to nedoleštíte.
Krásný týden, vsadila jsem si a vyhrála celých 50 korun, takže je jasné, že to není štěstí ve hře, ale v lásce !!



 

27 komentářů:

  1. No, to já exkrementy řeším v rámci TČM pravidelně! :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Simčo, tak takhle od srdce jsem se už dlouho nezasmála a nezlob se, ale smála jsem se nahlas ještě pěknou chvíli. Míra nechápal a tak si příběh přečetl a také se pobavil.
    Já si to docela živě představovala a chechtám se ještě teď.
    A štěstí v lásce je nejvíc.
    Přeji krásný večer. D.

    OdpovědětVymazat
  3. Když to nezvládneš doma, není nad to, si rychlo úklid střihnout i bez plánování u příbuzných...Super...Směju se taky, ale fááákt bych tohle zažít v tvé kůži online nechtěla.
    Ale každopádně, máš zase jeden předadventní zážitek, co nevymyslí ani na Nově...kdo nezažil, nepochopí...
    Simi, klidný advent bez přehmatů.😉

    OdpovědětVymazat
  4. Simi, úplně to vidím!
    kdysi za mlada jsem měla přímo na Vánoce zážitek se sazemi, byly úplně všude v již uklizené domácnosti a psala jsem před lety o tom na blogu.
    Ještě v létě občas na mne ze skulin jukly!
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  5. To nevymyslíš. Někde si něco našlápnout, to zažil asi každý, ale přitáhnout si domů takovou nadílku... to člověk fakt neví, jestli brečet nebo se smát :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Já se nesmála, mně Tě bylo hrozně líto...:(

    OdpovědětVymazat
  7. Hovno prostě nasere (dámy prominou). Umíš to krásně popsat, takže jsem se pobavila, byť smát se cizímu neštěstí není pěkné.
    Krásný večer

    OdpovědětVymazat
  8. Ještě teď mě bolí břicho od smíchu. Hned po přečtení poloviny článku jsem chtěla poradit, abys vsadila. Ale závěr mě ujistil, že to bylo zbytečné. Tak si hezky se Sofinkou (a bez hovna) užívej.

    OdpovědětVymazat
  9. Jó, cizímu neštěstí se to dobře směje.... já raději necídím, neuklízím před vánoci, s nemocným psem a kočkama plus manželem se tohle musí dělat každej den, protože šlápnout nebo sednout si do hovna není u nás žádný umění. Ještě že ty kočky choděj slušně na svůj prévet... jediné co cídím před vánoci jsou okna abych vůbec viděla na rozvěšená světýlka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Manžel taky něco trousí? Žes ho taky přidala do toho výčtu! ;-) :-D

      Vymazat
  10. Do půlky článku jsem to vydržela, pak jsem se ale musela začít smát nahlas. Ještě, že manželovi v kuchyni nezaskočilo. Číst mu to nebudu, ke snídani by to asi nebylo to pravé.
    Obdivuji Tě, že situaci, která je na hovno, umíš tak krásně podat.
    Měj hezké dny, které budou jen voňavé. Růža

    OdpovědětVymazat
  11. Čte se úsměvně, ale jakmile si člověk uvědomí a představí realitu, tolik k smíchu již není. Že si člověk zanesl pozůstatky venčení psů na botě do auta a postupným zahříváním vzduchu se smrádek pěkně rozvoněl, to zažilo zajisté mnoho z nás. Ale dopravit si tohle vše na dně tašek až do bytu, to už je pořádný zážitek. Simčo, já se divím, že jsi vyhrála "jenom" 50,-Kč? Tohle bylo na několik tisícovek!!
    Zase na druhou stranu, kdy by se stalo, že vypucuješ dceři kuchyň, že?
    Ála

    OdpovědětVymazat
  12. Blondýnko, jsem nalíčená a připravená odjet na rehabilitaci a říkám si, tohle jsem měla číst až po. Promiň, řehtám se nahlas a tečou mi slzy!!! Já vím, že tobě do smíchu nebylo. Díky za prodloužení života a já se jdu znovu nalíčit :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Směju se, směju se nahlas, asi do té chvíle, než si představím tu realitu... Tohle prostě nevymyslíš!!!
    Moc ti přeji, aby (dámy prominou) dny byly méně posrané!
    Helena

    PS: a pan ministr Ťok, to je můj "oblíbenec"! Jeho výroky mě už nejednou, nebo spíš pokaždé dostanou do kolen. Nevím, kudy jezdí on, ale po českých silnicích to nebude....

    OdpovědětVymazat
  14. *** ha ha ha cha cha cha chl ***, Simonko, tak od srdce jsem se dlouho nezasmál. Nic tak nepotěší, jako cizí neštěstí.
    Jinak nevím, co to je black friday, zase nějaký amerikanismus - nemám to rád!!!

    OdpovědětVymazat
  15. Simono, jste druhá v pořadí, kdo mne dneska rozesmál. V práci měl zaměstnanec ošetřování dítěte a na papíry chtěl ošetřovačku na sebe. Já koza to poslala na OSSZ a neodkontrolovala jsem to, protože jsem byla ve velkém časovém stresu. Volala paní z OSSZ cože to je? Smála jsem se tak, že se mi koulely slzy z očí a nemohla jsem se utišit. Lidé v kanclu nechápali cože se stalo. Když jsem to pověděla jedné kolegyni začalo to nanovo. A jak si představím jak šílíte v cizím bytě, padám smíchem nanovo.
    Prostě jste ÉRO. Zdraví Iwka

    OdpovědětVymazat
  16. No ale zase na druhou stranu, kdyby sis ty dveře nemusela otevřít sama, nemusela bys asi odkládat vše na zem a hovnostory by se možná nekonala :D.

    OdpovědětVymazat
  17. Přiznávám že jsem se taky smála! Ale mě se stalo něco podobného v Praze. Vylezla jsem z taxíku před hotelem a v tom samém nadělení jsem omočila kolečka kufru. Prošla jsem recepcí, výtahem, chodbou a pokojem a pořád ten divný smrad. Ještě že jsem si nešla stěžovat co jsou to za podnik! Spíš si oni říkali, co k nim přijelo za hosty, přímo z chlívku.
    Ale uklidila jsi vzorně byt a odměnou ti byla krásná holčička se sněhulákem :-))

    OdpovědětVymazat
  18. :-D Bavila jsem se vskutku královsky a věta o zpytování svědomí dcery mě opravdu dostala. Div že jsem si nepoprskala monitor :-D Díky za to!

    OdpovědětVymazat
  19. :-D :-D :-D Dokonalééééé! Nikdo, prostě nikdo nedovede psát o hovně jako ty! Díky, Blondi, za důvod k upřímnému smíchu :-D

    OdpovědětVymazat
  20. Simčo, pobavila jsem se :D To nemá chybu. Má představivost jede na plné obrátky :)

    OdpovědětVymazat
  21. Pardon, taky se směju, to jinak nejde! :D Kdekdo má nějaký zážitek s exkrementem, ale málokdo by z toho dokázal udělat článek, který zlepší den tolika lidem :)

    OdpovědětVymazat
  22. Ze života, prodlužuješ nám životy :o) díky.
    Hezké dny, jakékoliv. J

    OdpovědětVymazat
  23. KRÁSNÝ DEN VÁM VŠEM,
    DOVOLÍM SI KOMENTOVAT TENTOKRÁT DOHROMADY, PROTOŽE DNES JE TO VELICE SNADNÉ.
    DNES, VČERA A ZÍTRA ...VŠICHNI SE SMÁLI A VOTOM TO JE.
    SMĚJÍ SE MÍ BLÍZCÍ I V REÁLNÉM ŽIVOTĚ A JÁ SE SMĚJI SAMA SOBĚ UŽ TAKÉ. ALE TEN DEN, TY OKAMŽIKY BYLY ZOUFALÉ, PROTOŽE PROSTĚ EXKREMENT UŽ NA BOTĚ JE PROBLÉM, ALE NA JÍDELNÍM STOLE, TO JE PREKÉRKA, VČETNĚ TOHO MOMENTU, ČÍM TO UKLÍZET. HADR JE NEVHODNÝ, ÚTĚRKA JE NEVHODNÁ, RUČNÍK JE NEVHODNÝ, PROTOŽE TO VŠECHNO ZNIČÍTE A ZNEHODNOTÍTE.
    ZOPAKOVAT, UŽ NIKDY. NAVÍC PŘÍTEL MOJÍ DCERY JE ÚZKOSTLIVĚ ČISTOTNÝ, KDYBY JEN TUŠIL, KUPOVALA BYCH NOVÉ ZAŘÍZENÍ JÍDELNY, NAŠTĚSTÍ UKLÍZEL NÁKUP VE VOZE.
    DĚKUJI ZA VAŠE SKVĚLÉ KOMENTÁŘE A PROSÍM, NESPĚCHEJTE, NEKVALTUJTE, VÁNOCE BUDOU I PŘÍŠTÍ ROK, JEN BUDEME ZASE O ROK STARŠÍ !!! NIČEMU TO NEPOMŮŽE.

    KRÁSNÝ A NA ZÁŽITKY BOHATÝ ADVENT VÁM PŘEJI.

    OdpovědětVymazat
  24. Tak jsem se zase zasmála, a to pořádně. Na botách jsem si už domů přinesla ledasco, ale hovno na taškách ne. To spíš v tašce ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  25. Eskamotérské kousky s exkrementy vždy vedou k velkému úklidu.
    Viz stará průpovídka:
    Z h_vna bič neupleteš. Když upleteš, tak nezapráskáš. A když zapráskáš, tak sebe.

    OdpovědětVymazat
  26. Dnešní příběh ale trochu přibarvený přece jenom je, Simčo...na hnědo:-)).
    Ačkoliv to muselo být otřesně nechutné, podala jsi to tak, že se nelze ubránit smíchu. Navzdory představě neuvěřitelného smradu...
    Když hovno nevyvážily peníze, určitě Tě ještě něco voňavého čeká:-)
    Jindra

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.