neděle 29. října 2017

Vývoj povaleče...

... aneb ze socialistické putyky do kapitalistické kavárny.

Kouzelné osmdesátky, můj čas malin nezralých, čas poznání, čas putyk, socialistických náleven nejnižší cenové skupiny.
Jen tam směli " máničky ", vyvrhelové a náplava společnosti.
Začouzená, neupravená zařízení s obouchanými záchody, které leckdy neměly ani dveře.
Tmavé, nemalované chodby s vyskládanými přepravkami, podlahy dlouho nemyté.
Pracovali zde lidé za trest, lidé se škraloupem.
Svět vyšisované modré džínoviny, dlouhých nátělníků, kristusek, somr tašek, svět dlouhých vlasů, cigaretového kouře, odéru marihuany.
Stoly bez ubrusů s kolečky pivních tácků a na nich zlatavý mok prokládaný zelenou.
V hluku výčepu znějící Jasná Páka nebo Pražský výběr.
Kolorit spodiny, hojně navštěvované příslušníky VB a pravidelné výlety na krajské služebny policejním autobusem.
Jejich snaživá a utahaná práce, naše zábava.
Pro společnost odpad, pro mě škola života. Mnoho velice inteligentních lidí, filozofů, nepochopených umělců, neuvěřitelné podhoubí myšlenek.
Už tenkrát jsem se jako mladá holka snažila z tohoto světa nasát to důležité, moc ráda jsem naslouchala, třídila si myšlenky, pozorovala lidi, ten cvrkot, ten hukot, který dokázala ta nejnižší cenová skupina nabídnout.

Doba se nám přefiltrovala, systém změnil.
Dospěli jsme, vychovali děti, zestárli jsme a občas i zmoudřeli./ možná, maličko /
Z mladé bezstarostné holčiny dozrála jako meloun padesátka.
Z revoltujícího putykáře se zrodil kavárenský povaleč.
Svět mohutných rozložitých křesel, křesílek, stolků.
Vůně kávy, čaje, míchaných nápojů, zázvorových limonád. Na talířcích naservírovaných dortů, zdobných pohárků.
Miluji se ponořit do kavárenského ševelení, do smíchu mladých děvčat, mileneckého šepotání, mileneckého objímaní, pracovních debat, do všudypřítomného lelkování.
Miluji jen sedět, nechat se objímat atmosférou a neprotestovat, netlačit, nespěchat, zastavit se.
Stará rocková babička se opět snaží z tohoto světa nasát to důležité, pozorovat lidi, vnímat život, když má malou chviličku, aby se ve svém spěchu zastavil, odhodil stres a zapálil si pomyslnou dýmku míru.

Neměnila bych, ani dobu, ani zařízení.
Abych dozrála v kavárenského povaleče, musela jsem si zažít a prožít dobu vzdoru, odmítání.
Obě doby mají ale společného jmenovatele, lidskou stopu.
Potřebuji se zahalovat, vnímat, nasávat, potřebuji kolem sebe lidi a jejich přítomnost, jejich otisk.
Z putyky do kavárny, z kavárny do putyky, nepodstatné.
Důležitý je tep společnosti, to co mi dávala, dává a dávat bude ... a kudy vedla vaše stopa ?
Putykář nebo kavárenský povaleč ?
Krásnou neděli přeji.


47 komentářů:

  1. Byť jsem občas zabrousila do těch čtyřek, víc mi vždy vyhovovaly kavárny. A to mi  zůstalo dodnes.

    OdpovědětVymazat
  2. Padesátka tedy nejsi. Protože ta je jenom jedna.

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsané, krásné zamyšlení, vyznání, poděkování životu.....

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Dorinko, mělo být...ještě mi chrní klávesnice...

    OdpovědětVymazat
  5. Ježíš já spím ještě celá....sakra.

    OdpovědětVymazat
  6. [4]: Ale fuj! Jo, na VYBRANÝCH adresách ano.

    OdpovědětVymazat
  7. Také miluji povalování ve své oblíbené kavárničce

    OdpovědětVymazat
  8. Zatím jen VendyW a Eliss odpověděly přímo na otázku. Přidám se (v tomto směru) k nim: Nebyla jsem putykář a nejsem kavárenský povaleč.

    OdpovědětVymazat
  9. [4]: To teda je! Ale dnes se u mě uřekla, takže není dokonalá. Kdo je ale dnes dokonalý, odpouštím jí a moc ráda. A navíc zdravím i všechny, kdo se zde sešly v tomto větrném počasí. V kavárně i v Kavárně je nejlíp!

    OdpovědětVymazat
  10. Na otázku o kavárenském povalování odpovídám, že jsem se dřív do kaváren nedostávala a dnes si to užívám. Ač je tam zboží, které "nesmím, ale dám si", mám ráda vůni kavárny a všeho sladkého, voňavého, chutného, zakázaného...

    OdpovědětVymazat
  11. [9]: Já taky odpověděla přímo: jsem putykářka...

    OdpovědětVymazat
  12. [13]: A já bych se ráda přidala k Axině a slyšela také něco podstatného od Tebe, Dorko...co ty, ráda chodíš do kavárny ?

    OdpovědětVymazat
  13. Rocková jsi, babička taky, ale stará rozhodně NE! Úplně mi mluvíš z duše. Sedíme tak v restauraci a já se přistihla, že poslouchám ten šum kolem nás   

    OdpovědětVymazat
  14. Moje řeč - kavárenský povaleč!

    OdpovědětVymazat
  15. Já jsem do knajp a kaváren chodila na vejšce. Zhusta. Jen jedna knajpa vypadala, jak shora popsána, ostatní "čtyřky" byly dost v poho.

    OdpovědětVymazat
  16. Blondi, za mlada já nějaké ty čtyřky navštívila, ale zjistila jsem, že víc se mi líbí trojky a úplně nejvíc výletní restaurace. Kavárny jsem nemusela nikdy, ale v útulné hospůdce s pěknou letní zahrádkou nebo v dobré pivnici se umím povalovat jedna radost

    OdpovědětVymazat
  17. Zajímavé zamyšlení. Tak já nepatřila ani k prvnímu, ani k druhému. Jsem nějak mimo mísu. I když to druhé by se mi líbilo.

    OdpovědětVymazat
  18. Já jsem povaleč hospodský a postavač cukrárenský.

    OdpovědětVymazat
  19. Já tedy můžu oboje    I když vesnická hospůdka je u nás čistá   , no a kavárny kafíčko a dortíček   

    OdpovědětVymazat
  20. [15]: No přeci o sobě nebudu odhalovat takovou zásadní věc!

    OdpovědětVymazat
  21. Já nevím, nějak mě ani jedno neláká...

    OdpovědětVymazat
  22. Já byla děcko, když se v putykách filozofovalo a když jsem povyrostla, tak jsem si šla zatrsat. Dnes si sicu jdu občas někam s někým sednout, ale přes ten cvrkot jak píšeš málokdy slyším, co mi ten druhý říká a tak musím křičet, to mě moc nebaví.

    OdpovědětVymazat
  23. Nikdy jsem nebyl zrovna hospodský typ a dnes do kaváren chodím jen když potřebuji napsat Nedělní miniglosy. V tom případě ovšem navštěvuji kavárnu téměř pravidelně (když tedy nefouká vichřice a jezdí vlaky, ne jako dnes), jen se tam nepovaluji, ale intenzivně (a někdy marně) vsedě přemýšlím, jak své čtenáře pobavit .

    OdpovědětVymazat
  24. Venkovské hospody jsme navštěvovali o víkendech dost zhusta, scházeli se tam všichni mladí z vesnice a my lufťáci. Ženský si vyměňovaly zkušenosti s dětmi a starosti i radosti zaměstnaných matek a chlapi mnohdy domlouvali možnost sehnání nedostatkového zboží, zvláště ve stavebninách a  případné vzájemné výpomoci. Samozřejmě, že k tomu to pivčo patřilo. Dneska už mají přednost kavárny a cukrárny, důchodkyně na kávičce a dortíku, to k sobě přece patří     

    OdpovědětVymazat
  25. Já kafíčko a kavárna. Už jsem se přestala i stydět chodit na kafe sama a užívám si to. Samozřejmě po očku sleduji ostatní

    OdpovědětVymazat
  26. [1]: Tak takových kaváren asi už moc není, já tedy ve svém městě takovou nemám, takže moje představa nonšalantní kavárny pramení pouze z filmů, z televize

    OdpovědětVymazat
  27. [26]:Doufám že ta kavárna kam chodíš psát NM je Slavia Abys navázal na tradici zábavných povídek zde tvořených Š+G

    OdpovědětVymazat
  28. [16]: Renčo, bude to asi tím, že obě potřebujeme v životě lidi, protože lidský šum je nám blízký

    OdpovědětVymazat
  29. [30]: Šla jsem v sobotu kolem a praskala ve švech, ono vůbec Praha v sobotu přetékala

    OdpovědětVymazat
  30. [22]: Zdendíku, ty jsi požitkář a já to o tobě dobře vím     

    OdpovědětVymazat
  31. [25]: Musíte se s partnerem šmachlovat, to se pak víc slyšíte

    OdpovědětVymazat
  32. V předmanželském životě jsem navštěvoval jak putyky, tak kavárny/vinárny.

    OdpovědětVymazat
  33. [32]:V sobotu spíš přetéká o něco víc ona přetéká i během týdne ...

    OdpovědětVymazat
  34. Než o sobě někdo prohlásí, že je "kavárenský povaleč", měl by si ujasnit, o koho jde:

    OdpovědětVymazat
  35. [37]: Jsem se zasmála, od plic a pořádně      , hlavně ilustrační foto je výživné

    OdpovědětVymazat
  36. Do nedopitého piva špetku ninhydrinu...

    OdpovědětVymazat
  37. Blondýnko, díky za zamyšlení. I já jsem patřila či patřím na obě strany a jsem ráda v této době a nad tvým článkem jsem si zavzpomínala. Hezký večer.

    OdpovědětVymazat
  38. I já děkuju za vzpomínku. V těch osmdesátých jsme neměli internet, takže jsem surfovali po putykách a diskutovali. Tenkrát ještě z očí do očí. A některým nám to zůstalo, jak vidět. Příjemná vzpomínka.

    OdpovědětVymazat
  39. Nebyla jsem a nejsem ani to a ani to. Ovšem teď občas do kavárny ráda zavítám.

    OdpovědětVymazat
  40. [36]: Budeme asi stejná věková kategorie, protože velice podobně, včetně svatby v roce 1988, jsem to měla i já.

    OdpovědětVymazat
  41. [43]: Každého nás život formoval jinde a jinak, já jsem vděčná za tyto zkušenosti, tebe formovalo něco jiného a jsi fajn ženská...a užij si někdy tu kavárničku

    OdpovědětVymazat
  42. [31]: Zkusila jsem s rodinou v září, asi po 30 letech. Jo, bylo fajn.

    OdpovědětVymazat
  43. Cukrárna, kavárna, restaurace, jídlo, kafe a sladký to je moje, jen se strašně málo dostanu do města.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.