Když blondýna putuje...

... aneb mají v Liberci fakt lepší klíma ?

Blonďatá hlava vystoupila z vlaku a objala jí náruč města Liberce. Slunce promiskutně laškovalo s mojí tváří, teplo si nepotykalo s teplým svetrem, ale kávička do ruky a vidina botanické nirvany to celé doladila.

Na blondýnu se řítí bodrá seniorka a řičí hlasem jako amplión, kudy jako na ten Ještěd ? Ukazuji do dálky, kde se tato impozantní stavba rýsuje. Ovšem pro dámu málo, asi se těšila, že jí přesně nadiktuji všechny spoje MHD / no jo, ale já bydlím nějakou desítku km jiným směrem/, ceny poledního menu a rychlost sušení rukou na dámských toaletách. Blondýně je to samozřejmě líto, kdyby byla Forrest Gump, nabídla by bonboniéru, takto je bohužel za neinformovanou trubičku, která říká, že všechny cesty vedou do Říma.

Dlouhá, nádherná alej stromů. Do žlutého listí probleskuje slunce a je to kýč jako bič. Liberecko letos vede v podzimním vymalování přírody. Blondýna, depresář první třídy kapituluje a přijímá podzim. Celé to kazí volební propaganda.

Jeden ksicht je mi maximálně odporný, ba se mi příčí. Narušuje poetiku podzimu a čím víc se blížím k městu, tím je ten obličej větší a větší. Přátelé, v Liberci ve středu města mají největší volební ksichty na světě.

Ach můj bože, jsem zhulená přírodou, jsem zlitá barevným podzimem, zjišťuji, že ten nepříjemný obličej patří k mé politické straně, kterou volím už dvacet let. Blondýna je nevěrná mužům, ale politicky nikoliv. Zavřu v pátek oči a ten lístek tam hodím.

Strašně ráda si blondýna prohlíží lidi. Jak jsou naladěni, jak jsou oblečeni, jsem taková malá blonďatá streat policie.

Proti blondýně jdou dvě ženy, drží se za ruku a nebojí se svou lásku vystřelit všem do očí. To je krása, konečně je ta správná doba nebát se vykřičet to do světa.... jo, je to láska. Procházíme kolem sebe, záblesk a já nestíhám dodýchnout.

Jedna z dam na sobě neměla nic, jen dírkované tílko. Nebyla zima, to vůbec, byl pařák. Absence spodního prádla ve věku přechodovém je na férovku průser, prsní dvorce jako kola od vozu, přetížené gravitací až k pupku a bradavky zaražené do děr tílka. Letošním hitem okresu libereckého je ukázat všem, že gravitace je kurva a my se jí nebojíme.

Blondýna si ale podprsenku i pod tlakem čerstvého vzduchu nesundala.

Kávička. Jak nádherně chutná na zahrádce rušné ulice, kde si místní romští kluci vyřizují účty, kolorit každého českého většího náměstí. U vedlejšího stolu sedí dvě maminky s kočárky. Jedna laškuje se svým miláčkem, budliky, budliky.

Laškuje tak hlasitě, že se všichni dozvídáme, že na malého, docela maličkatého miláčka vyplázla včera večer jazyk a von plakal, představte si. Tak nevím, kdo je větší ...řekněme trumpetka, že já na tu mojí holku nevyplazovala jazyk, jak já byla nemoderní.

Ale co vím jistě, v kavárně vedle blondýny neležel v kočárku nový liberecký Mick Jagger, tomu by totiž vyplazený jazyk nevadil.

Podzime, podzime, vymaloval jsi okolí Liberce do skvostných barev a Kryštofovo údolí hýřilo takovou barevností, že jsem zapomněla fotit. Blondýna se bude moc těšit na návrat do města, kde se nebojí konvencí, velkých bilbordů a neřeší máslo na hlavě ani v košíku, protože tam to prostě žije.

/ foto patří panu Chomátovi Jiřímu, který na rozdíl ode mě nezapomněl fotit a pak se o foto podělil s ostatními, takže děkuji /