Pomozte...

Veřejná sbírka Maruška a Adámek

- cílem sbírky je shromáždění finančních prostředků na poskytnutí zdravotní pomoci.

Pomozte nemocné Verunce

- sbírka pro nemocnou Verunku, pětiletou, vážně nemocnou holčičku, která trpí vrozenou dominantní formou imunodeficitu

Občanské sdružení Svět nemocných dětí

- prosí všechny občany dobré vůle, aby se zapojili do sbírky pro vážně nemocné a potřebné děti.

Dnes a denně se na nás tato slova valí. Jsou bolestivou připomínkou, že se společnosti nedostává.

Ale je to opravdu s námi tak zlé a nebo jenom neumíme lépe hospodařit se společnými penězi ?

Je v nejlepším produktivním věku. Je obézní a nemá patřičnou vůli.

Je matkou malého dítěte.

Hubne celý život s výrazným jojo - efektem.

Rozhodla se to změnit. Radikálně.

Pomocí odstranění části žaludku, zavedení kroužku nebo žaludečního bypassu. / variantu si zvolí sama /

Před výkonem je potřeba : fibroskopické vyšetření žaludku, sonografické vyšetření břišní dutiny, spirometrické vyšetření na plicním oddělení, gynekologické vyšetření, interní vyšetření, psychologické vyšetření / několik sezení / a přeodoperační vyšetření.

Vše v plné výši hradí pojišťovna.

Pokud si váhu udrží, během dvou let má ještě nárok na chirurgické odstranění kožní řasy tzv. převisu.

Potud vše v pořádku, všemu rozumím, protože obezita je nemoc a společnost zatěžuje ve velkém.

Co mi ovšem hlava nebere, je situace, že mnoho lidí výkon několikrát opakuje bez patřičného limitu např. dvakrát a dále si vše zaplať. Chodí na tyto operace opakovaně, protože je prostě " přežerou ".

Kolotoč vyšetření se opakuje, operace se opakují se stejným efektem a vše za peníze společné.

Bez limitů, bez omezení, s neurčitým výsledkem.

" Mám převis, stydím se před partnerem "

" Pane doktore, já si na ní nevidím, mám obrovský převis kůže, nejde mi sehnat oblečení "

V mém okolí / velice blízkém / jsou dvě ženy ve věku 65 výše, které trápila nadbytečná kožní řasa, kterou způsobila namáhavá práce, silná obezita, jojo efekty, kdy se střídalo období blahobytu s obdobím střídmějším.

A tak obě podstoupily operaci, opět z prostředků pojišťoven.

Potud opět chápu, jsem žena a chci také vypadat.

Opomenu dlouhou dobu hojení, u jedné reoperaci pro následnou infekci.

A výsledek. Smutný.

Obě se vyžraly do stejných rozměrů.

Takový je život, chtělo by se říct.

Jen jestli to stejně vnímají rodiče dětí, na jejichž nutné operace či léčbu nejsou prostředky nebo je pojišťovna odmítá hradit.

Jestli to stejně vnímá senior, který si za nemalé peníze musí dokupovat opiátovou léčbu při rakovině.

Zda to vnímají podobně všichni ti, jenž musí pro své senilní rodiče dokupovat základní pomůcky při inkontinenci.

Na jedné straně peníze tečou, na druhé straně se jich nedostává.

Má ještě člověk v naší společnosti očekávat spravedlnost, je naivní v ní věřit .... a přitom by třeba stačilo málo...