Když blondýna ztratí kačky...

... aneb tři dny v městské dopravě a zpátky ni krok.

Co nadchne dítě z vesnice ? Čím oslníte duši dítěte ? Trolejbusem !

Blondýna jezdila křížem krážem se Soptíčkem pulzujícím krajským městem. Netřeba drahých dárků, když ke štěstí stačí jeden lístek cvaknutý v mašince. Při každé jízdě jsme měli štěstí na revizora, jó, město se snaží. Ke stávajícímu lístku jsme jako odměnu obdrželi další sérii lístků. Můžeme si ve volných chvílích za zimních večerů udělat portfolio lupenů, na jejichž prezentaci mohu zvát případné nápadníky, protože sbírka motýlů už nefrčí.

Na poštu, která sídlí ve stejné ulici trvalého bydliště jsme jeli se Soptíčkem dvacet stanic tam a devatenáct zpátky a to nám pan řidič při nahazování klacků / rozuměj trolejí / posílal pusinku a zatroubil.

Vlastně jsem naznala, že muži velice pozitivně reagují na blondýnu s dítětem, mohou se přetrhnout, servat, protože necítí nebezpečí ulovení. Pokud sháníte nového chlapa, s dítětem je to zajímavější a pestřejší.

Jeli jsme, blondýna a Soptíček do nově zrekonstruované plavecké haly. Plavali, skákali, hopsali, dělali jsme kafíčko / rozuměj spadla lžička do kafíčka /, přidal se k nám i jeden tatínek, do momentu než přišla maminka, pak hrozilo, že dostaneme po tlamě všichni, kafíčko nekafíčko.

Soptíčka dostat z vody byl poměrně složitý úkol, možná i volební guláš je jednodušší. Před skříňkou, která je na paměťové čipy, jsme asi deset minut laškovali se zámkem, když se šatnou ozvalo : " Babičko, já čůrala hovínko, hovínko, hovínko ".

Koupací plínka byla tak narvaná, že lem sotva držel ... to bylo asi to spadla lžička do kafíčka, která naklepala střevní obsah jako šejkr. V momentě sundání pleny došlo k další detonaci, kterou zachránila osuška.

Blondýna běžela s vnučkou v zářivě žluté osušce, obě posrané, obě voňavé a ve špalíru přihlížejících, kteří nikdy neviděli posrané batole.

Když si už člověk myslí, že vyhrál, vše se zvrtne. Soptíček si zavřel své dvě malé, žluté kačky / propagace firmy Siko / do cizí skříňky. Stáli jsme před skříňkou 235, uvnitř kačky a konec světa. Čím více rezonovalo batole, tím více se scházelo lidí a řešilo, jak dostat ven kačky. Vyvolávat rozhlasem, uvědomit sekretariát / to jako opravdu ? /, vypáčit.

Před skříňkou 235 se situace přiostřovala, skupinky hlavně mužů měly zaručená řešení, že ani koumák Láďa Hruška nestačí s ptákem Loskutákem. Blondýna, zoufalá, celá rudá až na zadku si uvědomila, že situaci řeší v podprsence a kalhotkách, čert to vem, když nejsou kačky.

A najednou přichází, on, je v oparu, je boží, je nejlepší, má klíčky od skříňky číslo 235. Přijel princ na bílém koni a vysvobodil kačky.

A ptáte se sami sebe proč to nevyřešila pracovnice recepce ? Byla blondýna a nemohla najít klíče od ampliónu.

Až budete na veřejném koupališti, kde uvidíte blondýnu ve spodním prádle, co shání kačky / rozuměj gumové, nikoliv kovové /, s posraným batoletem v náručí, nedělejte, že mě neznáte !

Každé cesta za úspěchem je totiž trnitá, lemovaná kačkami / i sračkami / a neberte si skříňku 235 ... preventivně !

P.S. Tuto sobotu bude u příležitosti udělování státních vyznamenání přidělena medaile našemu Míšovi za zásluhy a statečnost .