Blogerská výzva...

Nechala jsem se vtáhnout a nebránila jsem se ani trošku. Přijala jsem výzvu a zodpovím, jak já vnímám blogování, jak mě ovlivnil blogový svět.

1. JAK JSEM ZAČAL/A PSÁT BLOG ?

Před osmi lety jsem si jako orchidejový nadšenec založila blog, abych si měla kam ukládat spoustu fotografií. Velice komické je, že jsme si stačily dvě ženské, které si navzájem posílaly fotografie svých rostlin.

Na můj blog začala docházet Valin a já jsem maličkými krůčky ochutnávala tento zvláštní svět a nenápadně jsem začala roztahovat křídla. Můj blog " Ve světě orchidejí " začínal mít jiný rozměr. Už nebyl o kytkách, už nebyl o pěstování.

Zhruba před čtyřmi lety se začala rodit Blondýna.

2. PROČ PÍŠU ?

Abych vypustila, abych se nezbláznila, abych si odpočinula, abych vykřičela všechen svůj bol, abych pohladila, když je potřeba, abych vyjádřila svůj postoj nebo názor.

Jsem navíc tvůrčí typ, jsem hnaná stále dopředu a potřebuji mít za sebou statky, jak hmotné, tak duševní.

3. KDO JE MŮJ OBLÍBENÝ AUTOR ?

Erich Segal

4. JAKÁ JE MOJE OBLÍBENÁ KNIHA ?

Jednoznačně kniha DOKTOŘI od Ericha Segala.

Miluji papírovou knihu, miluji dotek papíru a asi budu poslední pod sluncem, kdo nebude mít čtečku. V mládí jsem přečetla tři i čtyři knihy týdně. Nyní stejný počet přečtu s bídou za půl roku. Mrzí mě to, cítím deficit, ale můj den je náročný a když přečtu stránku, hned u ní usnu.

Mojí nejoblíbenější v poslední době je POSLEDNÍ ARISTOKRATKA od Evžena Bočka.

5. O ČEM PÍŠU ?

No přeci o Blondýně. O její složité cestě životem, o lásce, nenávisti, vnímání světa, koníčcích, prostě o všem.

Kdysi mě oslovil populární Standa, ať jednou větou zhodnotím svůj blog a já napsala :

" Píši o tom, že i žena po padesátce má co nabídnout, čím oslovit a dokáže být někdy vtipná i zábavná, i když je to řádná hysterka s cholerickými sklony, které navíc doplňují hormonální návaly ".

6. JAK DLOUHO MI TRVÁ NAPSAT JEDEN ČLÁNEK ?

Někdy deset minut, jindy dva dny. Pokud uchopím téma, píšu, píšu. Snažím se o úspornou formu, dlouhé články nikoho nebaví. Bojuji s pravopisem, s interpunkcí a ubíjí mě neustálá kontrola, čárky, tečky. / nesnáším mě a mně /

7. UŽ JSEM NĚKDY MĚL/A SPISOVATELSKÝ BLOK ?

Měla jsem několik desítek bloků, ale pouze školních, nejsem spisovatel, takže se nemohu zablokovat.

Ale měla jsem výraznou blogovou krizi, když jsem nevěděla, co se životem, co s láskou, tak jsem se na půl roku odmlčela.

8. JAKÁ JE MOJE OBLÍBENÁ CITACE KNIHY ?

Největší spisovatelka a dramatička byla moje maminka. Náš vztah byl velice komplikovaný, láska se střídala s nenávistí.

Byla to žena nevšední, rozená generálka, obrovská osobnost. Co na srdci, to na jazyku.

Jedním máchnutím, jedinou větou dokázala vystihnout, co jiní dlouhými citacemi, dlouhými odstavci :

" JE TO PÍČOU KE ZDI ". Uznávám, nevšední, ale psané životem.

9. VÍ MOJE RODINA / PŘÁTELÉ, ŽE PÍŠU ?

Rodina určitě, protože fotky Soptíčka bych si nikdy nedovolila dát bez povolení. Dcera se mými články baví, můj pan bratr se zde třeba jen náhodou dozvěděl, že randím s jeho kamarádem.

Někteří přátelé ví, někteří tuší.

Jsem zde velice často " nahá ", nevím, do jaké míry by se mé články líbily konkurenci či mým podřízeným.

Ještě jsem se nerozhodla, zda budu v dalších prezidentských volbách kandidovat, tudíž musím držet pusu pod zámkem a nenaservírovat na blogu, jaké je to třeba cvičit na kladině pod vlivem halucinogenů, jaké je to jet policejním autobusem s třiceti máničkami. Tak snad po volbách, aby neměl můj osobní pan Ovčáček moc práce.

10. OZNAČUJI SE RÁD/A ZA BLOGERA ?

Ne.

11. ZKOUŠEL/A JSEM NĚKDY NAPSAT KNIHU ?

Nehrozí, jsem netrpělivá, jsem bordelář, jsem nedůsledná, už nepiju, už nefetuju, už nekouřím...tak o čem psát ?

12. JAKÁ JE NEJVĚTŠÍ VÝZVA, SE KTEROU SE SETKÁVÁM JAKO BLOGER ?

Zůstat svá.

Být zábavná, s nadhledem i podhledem, neurážet, nesplynout s davem, nebát se projevit své názory, ale zůstat hrdá, nad věcí a s pořádnou dávkou lidství.

13. JAKÉ JSOU IDEÁLNÍ PODMÍNKY PRO PSANÍ ?

Ráno.

Ve flanelovém pyžamu s Mickey Mousem na hrudi, neučesaná, neumytá. V jedné ruce knackebrot s tvarohem, v druhé ruce káva. Zhruba každého půl roku mi mění klávesnici u NB. Na jedné straně obrovského křesla leží na područce slečna Farkašová, na druhé Edík a za krkem Míša. Tři plus jeden autor.

14. CO MI BLOGOVÁNÍ DALO A VZALO ?

Vzalo mi spoustu času, týdny, měsíce.

Blogování mě donutilo dospět, necrcat se s pubertou, získat na sebe úplně jiný pohled, nebýt do sebe zažraná, naopak umět si lidově nakopat zadek. Díky psaní jsem vyzrála, dospěla.

Blogová komunita má neuvěřitelný věkový rozptyl, komunikují zde všechny věkové kategorie a právě tento fakt, je pro mou osobu přitaživý, mám od každého kousek. Kousek puberty, nějaké to předmanželské šmajchlování, rodičovské starosti, přechodové neduhy a seniorské etudy.

15. MOJE OBLÍBENÉ BLOGY, KTERÉ ČTU ...

Je vás mnoho, básníci, prozaici, malíři, literáti, fotografové, švadlenky, pletařky, kuchařky, cestovatelé, stavitelé, zahradníci, maminky, tatínkové, sedím s vámi v obýváku, piju s vámi kávu a občas vás znám z fotek, pro někoho bizardní, pro mě koníček, zábava a relax.

Nebudu zde vyjmenovávat, ale...

Jedno jediné jméno bych zde chtěla zmínit, měla jsem moc ráda její fotky, její nádherné a lidské komentáře, vydávala ze sebe neuvěřitelně pozitivní náboj, laskavost, důstojnost a byla prostě fajn člověkem, vlastně stále je.

Mnoho vzpomínek patří tobě, Hanko, ze sceneryphoto.blog.

Tak to jsem já, blondýna, která přijala výzvu od Canli / www.canli.cz /.