Září v kostce...

Byl to měsíc dozrávajících švestek, bublavého burčáku, vonících hroznů, které na patře dělají blaho, čas podzimních pavučin a tento měsíc velice nekompromisně ukončil léto, shodil ranní teploty na minima a denní na šíleně nízké.

Nejsem nudista, nedržím kult nahoty, ale držím kult volnosti svého těla, kdy mě nesmírně těší, co nejméně oblečení.

V tomto měsíci jsem si poprvé musela vzít ponožky a to po půl roce. Byla jsem nesmísně nešťastná, budu si dlouho zvykat a navíc mi budou strašně chybět dny, kdy jsem mohla chodit bosou nohou a vychutnávat si trávu, vychutnávat si zem.

Soptíček oslavil a sfouknul na dortě 2. Dva roky tady mezi námi běhá, učí trpělivosti, vrací nás do dětství, kdy si můžeme hrát a nikomu to není podezřelé. Dokáže vykouzlit na tváři úsměv, i když do smíchu není. Má všechny zbraně hromadného ničení srdeční krajiny a zdokonaluje pohled na svět, poslední výtvarný počin přes půlku dětského pokoje dává záruku, že se nám do rodiny před dvěma roky narodil veliký umělec.

Pršelo. Pršelo u moře, pršelo na horách, pršelo i doma. Když propršel i celý wellness pobyt jako dárek, rozhodla jsem se pro letošní rok nikam, ale skutečně nikam nevyjíždět. Brzy se stanu nebezpečná i pro zemědělce.

Zahrada dostává pozvolna nový kabátek, dozrávají a překrásně kvetou traviny a pro mě je to čas tvarování, stříhání stromů a keřů. Po dvou letech se mi podařilo sehnat zahradnickou firmu, která mi zpevnila svah. Bylo to mistrovské dílo, protože dnešní doba je velice smutná, firmy i jedinci přijímají obrovské zakázky a malými se nikdo nechce zabývat a pak že není práce, že ??

Chuťovkou měsíce bych označila situaci, kdy uprostřed sídliště si dáma stáhla oblečení, vymočila se, při této příležitosti nechala na místě ležet menstruční vložku a odešla. To vše za bílého dne s desítkou svědků včetně dětí. Stáváme se dobytkem, dobytkem na vlastní planetě.

Loučím se s měsícem, který přinesl rozčarování, lidé zbytečně depkaří, je stále ještě mnoho světla, mnoho radosti v přírodě, která se začíná zahalovat do kouzelných barev. Venku to stále nádherně voní, voní to po podzimu, zralém ovoci a zralých myšlenkách. Takový švestkový žmolenkový koláč vyřeší každou složitou situaci.