středa 20. září 2017

Má cesta za fotografií...

Včera večer jsem seděla po dlouhé době s kamarádkou a vyprávěly jsme si zážitky z léta, z našich dovolených.
A v momentě, když jsem si při šedesáté fotce lanovky nudou okousala všechny nehty, kdy jsem viděla dvacet fotek jednoho šumavského hřibu, ano, nazrál čas napsat o mé cestě za fotkou.

SEBEKLAM
Vždy jsem toužila fotit. Moje tužba byla býti dokonalou.
Obdivovala jsem fotografie a jejich svět. Mám velice náročné oko a jsem vybíravá.
Zakoupila jsem kvalitní fotoaparát, abych si pomalu začala uvědomovat, že právě s ním fotit, není vůbec jednoduché.
Manuální nastavování ve mně vzbudilo šílenou nevoli a tak jsem se přihlásila na kurz focení pro začátečníky.
Všichni " začátečníci " byli o patnáct levelů přede mnou. Při společném hodnocení jsem si uvědomila, že " TO " nevidím.
Nevidím jádro pudla, nevidím to, co dělá fotku geniální, to proč vzdychám. Za leckdy jednoduchým viděním musím ujít dlouhou cestu a nemám to přirozené.
Má smysl se trápit, když to tam není ? Když jsem ve skupině lidí, která fotí začátečnické fotky a já při pohledu na ně utápím své poslení naděje ?

SEBEPOZNÁNÍ
Stojím v Luxoru před chrámem bohyně Isis a mám šedesát fotek z třiceti úhlů. Na La Palmě mám papouška na devadesáti fotkách, ó světě div se, stále se stejným zobákem. Na Aragonském hradě po devatenácté mačkám skoro stejný snímek.
A vlastně proč ?
Za objektivem se ztrácí prožitek obyčejného člověka. Běhám, lítám, fotím a výsledek je minimálně smutný.
Tisíce fotek zahlcují počítače, mobily, karty a výsledek ?
Zrovna včera jsem se ptala mojí dcery, kolik alb fotografií má pro mou vnučku. Já v jejích letech měla už čtyři a ona nemá ani jedno, pouze tisíce fotek uložených někde.

SEBEREFLEXE
Svět fotek miluji a fotila jsem, fotím a fotit budu.
Ale jsem svobodná, měla jsem ty koule se osvobodit z vazalství v honbě za dokonalou fotografií.
Uvědomila jsem si, že je pro mě daleko důležitější si prožít západ slunce in natura než nafotit milion fotek, které nikoho nezajímají. Nebudeme si nic nalhávat, daleko důležitější je úložiště v srdeční krajině než na hard disku.
Daleko intenzívněji prožívám kouzlo okamžiku, kouzlo momentu a není pro mne důležité přitom cvakat.
Toto je můj pohled, moje cesta. Já jsem se přijala jako příležitostný režisér svého fotografického portfolia a věřte nebo né, můj pohled na svět je daleko svobodnější, klidnější a vyrovnanější, přála bych ho všem lovcům amatérské fotografie.
Budu se dál kochat dokonalou fotografií, budu dál vzdychat nad fotkami lidí, kterým bylo naděleno, ale přestala jsem jim závidět, mají shůry dáno a to prostě v apatyce nekoupíte.

JEDNA MOTIVAČNÍ RADA NA ZÁVĚR
Foťte, snímejte, natáčejte, ale nazapomínejte v honbě za fotografií, kdo vedle vás stojí, kdo více než vyfotit, potřebuje přivinout, pohladit a opravdově políbit. V honbě za fotografií, za sdílením, zapomínáme žít, dýchat a pouštět do sebe kouzlo života.
PS : autorka tohoto článku je blondýna, takže připouští, že je mdlého rozumu, že to máte naprosto jinak a stále vám fandí, jen se chtěla podělit o svůj úhel pohledu.




A na skutečný závěr malá ukázka, jaký má blondýna vztah ke skupinové fotografii, kde všichni staticky stojí a tváří se, že si zrovna zavdali ten nejdražší SÝR...já zalézám do křoví .

45 komentářů:

  1. A v tomhle byly báječný foťáky na kinofilm: dovolená trvala 14 dní, kinofilm měl 36 snímků, to si jeden sakra vybíral, aby s nimi neplácal...

    OdpovědětVymazat
  2. Fotím a fotím ráda. Ale fotím tak, jak mi srdce káže, za profesionalitou se nehoním. Občas se mi dostane pochvaly od těch, které svými fotkami obšťastním. Každé ráno posílám svým známým fotečkové ranní přání- je jich co do počtu dost. Zvykli si a nedej bože když se opozdím- hned mám hlášku ... a dnes nic? Zaspala jsi?. Píšou mi,že je to pro ně příjemné vykročení do nového dne. Vím, že ne vždy je to úplně povedená fotka, ale fotím pro radost sobě a svým způsobem mám potvrzené že i jiným. Sama jsem klasickou fotku na papíře nezavrhla. Mám alba z dovolených, mám alba co rok dal. Vnoučata mají svoje alba.

    OdpovědětVymazat
  3. Upřímně nechápu, jak někdo může fotit sto fotek jednoho a toho samého. Když chci fotku východu slunce, cvaknu jednu, dvě pro sichr. Někdy se mi naskytne možnost vyfotit si venku nějaké zvíře, tam je to často o tom, že stihnu jednu tu fotku a jsem ráda.

    OdpovědětVymazat
  4. Já focení miluji, ale po přečtení tvého článku jsem si uvědomila, že možná patřím k těm, kteří na výletě či dovolené cvakají jako šílení aby zachytili tu nejlepší fotografii a nedej bože, když se mi ten den nedaří, je špatné počasí, mlha, prší.. a fotky pak stojí za prd, to mě dokáže pěkně nakrnout a zkazit den. Jenže jak píšeš, není to jen o fotkách, člověk má ty chvilky prožít, užít si je, vnímat člověka vedle sebe a věnovat se mu pokud možno více než foťáku. Ach jo, budu se muset ponaučit... O víkendu jedeme do Krkonoš, tak si to můžu rovnou vyzkoušet. Nebudu cvakat jednu věc tisíckrát, nebudu naštvaná, když se mi fotky nebudou líbit, nebudu protivná, když mě manžel nevyfotí podle mých představ, nenechám si zkazit náladu počasím... prostě si užiju pohodový víkend v horách se svou nejdražší polovičkou, však to jsou ty nejcennější chvíle!

    OdpovědětVymazat
  5. Je to tak. Kdo touží po fotografování a fotkách, projde si složitou cestou. Tata fotil i fotky dělal, já nahlížela a učila se. Z Flexarety jsem přešla na kinofilm, nechávala jsem si dělat fotky a tvořila jsem z nich fotoobrazy. U nich se lidi zastavili, běžně prohlíželi za hovoru. Teď je mám na blogu, pro něj jsem si pořídila kompakt. Známí přijedou a nabízí fotky na tabletech a videa, ale to mě nezajímá. Ty jejich fotky jsou "slepé a chudáci" - jen málo lidí zatouží je vidět. To na blogu...

    OdpovědětVymazat
  6. Fotím ráda a třeba i mobilem. Jde mi o ten okamžik, který si chci uchovat. Umělecká hodnota mě míjí širokým obloukem. Skládám fotky do alb, tvořím z nich krátké video. Baví mě hrát si s obrázky...

    OdpovědětVymazat
  7. Necvakám jak šílená, ale mám z dovolené hodně fotek. A právě proto, že používám manuální nastavení clony a času, což je někdy velmi výhodné vzhledem ke světlu, vyfotím také jeden objekt z více úhlů a s jinou clonou a časem a dokonce je pro mne velmi důležité i ISO. Oproti analogovému fotografování si mohu citlivost nastavit u analogu to nešlo, to sis musela koupit film s citlivostí podle toho, co a kde chceš fotit. U digitálu si to prostě nastavíš. A kolikrát už se mi stalo, že jsem fotila pohled na zámek z parku za zatažené oblohy a ono najednou vyhuplo slunce. tak teda ještě jednou upravit clonu a čas a znovu zamířit na ten zámek. A právě mnozí si myslí, že čím dražší a lepší zrcadlovka, tím lepší snímek. Ale pokud zrcadlovku nevyužiješ naplno, nekoupíš si objektivy na různé focení a jenom cvakáš na automat, pak opravdu není potřeba cvkat jednu věc vícekrát a nepotřebuješ zrcadlovku, ale stačí kompakt. I ultrazoomy dokážou udělat slušnou fotku, pokud nechceš pořádat výstavy. Opravdu nechápu, proč více fotek, když před každým stejným záběrem nepřenastaví fotograf clonu, čas a případně ISO.  Když pak přijedu z dovolené nikomu fotky neukazuju a musím je nejdříve přebrat. Nemilosrdně vyházet, ořezat a nechat jen ty nej. Pak se teprve mohou ukázat těm, co tam nebyli a mají zájem to vidět. Právě proto, aby nečuměli na stejný zámek  podexponovaný, přeexponovaný, a pod., nemám zájem při pátém zámku říkat, to se ještě upraví.

    OdpovědětVymazat
  8. Mluvíš mi z duše! Ráda fotím na výletech, na dovolené, samozřejmě věci co dávám na blog. Ale nastavení mám automatické, žádná profesionálka rozhodně nejsem - ani nemůžu říct že by focení bylo mým koníčkem Taky mě trochu vadí že se už neprobírám fotkami..Vím, mohla bych je dát vyvolat stejně, takhle zaberou míň místa ale.... Něco jako knihy - vše je na internetu, ale papír je papír!

    OdpovědětVymazat
  9. Fotím rada, ale nie umelecké fotografie. Fotím preto, aby som mala zachytené okamihy, objekty a ľudí z miest, ktoré už možno nikdy nenavštívim, alebo sa zmenili tak, že je to pre mňa zaujímavé z časozberného hľadiska. A samozrejme si fotky pre strýčka príhodu (či nehodu?) zálohujem. Zbožňujem zimné, alebo iné pochmúrne dni, keď si sadnem k počítaču a prezerám si fotky z rôznych výletov a príležitostí, v momente si viem vybaviť tú atmosféru, chute, vône, ktoré tam boli keď fotka vznikla.

    OdpovědětVymazat
  10. Já vždycky  naflákám spoustu fotografií a až doma na PC je třídím, vybírám ty nejpovedenější atd. Btw...ta tvoje fotografie v křoví se mně líbí víc, než pózování ala sýýýr   

    OdpovědětVymazat
  11. Kreslení světlem je povznášející.

    OdpovědětVymazat
  12. Fotím blbě, ale ráda. Nejradši momentky. V poslední době jen mobilem. Něco nacvakám a pak si užívám dobrodružné a napínavé okamžiky při prohlížení na monitoru pc, jestli bude aspoň nějaká fotka použitelná

    OdpovědětVymazat
  13. Taky moc ráda fotím. Ovšem ze skupinových statických fotek taky utíkám, nesnáším je. Blondýnko, krásné dny ať už s foťákem anebo bez.

    OdpovědětVymazat
  14. Já mám momentálně jen "foťák na telefonu", aparát, který umí zachytit jen něco...

    OdpovědětVymazat
  15. Zjistila jsem, že když si vezmu foťák nebo mobil, to je celkem jedno, soustředím se víc na fotky než na právě navštívený objekt. Vzhledem k tomu, že moje fotky jsou víc jak amatérské, je škoda přicházet o krásu kolem, proto ze mě nikdy nebude nadšenec s nasekanými stovkami snímků. Stačí pár fotek a když se některé povedou, jsem  spokojená   

    OdpovědětVymazat
  16. [1]: Na tyhle časy často vzpomínám. Fotek z cest a dovolených nebylo moc, ale alba byla pestrá. Kdo si mohl dovolit vyfoti stejné místo pětkrát ? A taky to čekání, co z fotek bude. Člověk něco cvaknul a za měsíc zjistil, že neví, co to tenkrát fotil

    OdpovědětVymazat
  17. Moje sestra velmi ráda fotí a klidně  z jedné krátké procházky udělá milion fotek :)

    OdpovědětVymazat
  18. [11]:... a dokonce na své vlastní svatební cestě...  Ale kromě půjčeného foťáku -barevný film, jsem  měla i svůj, takže pár fotek ze svatební cesty mám (černobílý kinofilm na 36...)

    OdpovědětVymazat
  19. A právě proto si nejsem jistá, jestli si místo mobilu vůbec nějaký ten fotoaparát chci pořídit. K tomu ještě jedna nezanedbatelná věc: TAHAT ty těžké gramy s sebou... Mobil je vždy připraven a poměrně lehký.

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Tak to s sebou radši budu tahat těžkou hajtru než cvakat fotky na mobil. Já si třeba stále nechávám fotky vyvolávat a vedu si alba. Přála jsem si a také minulé Vánoce dostala velké, bez přihrádek na fotky, ale s lepícíma růžkama... Vybírám tam fotky, které opravdu za něco stojí, aby to nějak vypadalo. Nedovedu si představit, že bych měla za fotku považovat nějakej divnej guláš z mobilu (a už vůbec ne za předpodkladu, že fotografovaný předmět se i třeba jen minimálně hýbe). Copak na blog k článkům, ty občas snesou všechno. Ale alba ne.

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: Můj mobil nedělá zas tak špatný fotky.

    OdpovědětVymazat
  22. Nevím, proč ta nechuť, ale prostě nefotím. Ani na mobil. O to víc obdivuji dobré fotografy a blogy, kde jsou pěkné fotky.

    OdpovědětVymazat
  23. [1]: A já měla tohle období hrozně ráda, mám spoustu nádherných alb se spoustou ještě hezčích vzpomínek

    OdpovědětVymazat
  24. [5]: Nejsložitější je si připustit pravdu a začít podle toho žít.

    OdpovědětVymazat
  25. [9]: Na tvém komentáři je vidět, jak různí jsme, jak různě vnímáme situace.

    OdpovědětVymazat
  26. [17]: Mám alba, ale i dobře udělaná fotokniha je poklad

    OdpovědětVymazat
  27. Jsou mnohé dovednosti, které jsem nezvládla. Dvě z nich jsou celkem rozšířené - fotografování a šachy. O obojí jsem měla zájem a od obojího mne odradil můj přímočarý otec.

    OdpovědětVymazat
  28. Další moc povedený článek. Dnes jsme zavaleni spoustou dokonalých fotek, které jsou často upravované, poskládané a když na místo, které je na fotce přijedete ani ho nepoznáte.

    OdpovědětVymazat
  29. [25]: Tak ako hovoríš, a preto chvála tam tomu hornému, nech je to už ktokoľvek, Marťan, alebo niekto iný

    OdpovědětVymazat
  30. Já myslím, že děláš pěkný fotky. Na obyčejnýho neprofesionála pěkný! A i kdyby ne, hlavní, že se přeci líbí tobě.

    OdpovědětVymazat
  31. Já fotím rád, i když zdaleka ne tak dobře, jak bych si sám přál. Ještě nejsem ta správná "sdílecí generace", která se domnívá, že obrázek, který se nesdílí na webu, neexistuje . A jsem přesvědčený, že stovky a tisíce fotek jsou k ničemu, podle mne by z poctivého celodenního focení mělo zbýt jen několik obrázků, ve kterých zůstane zkoncentrované to, co je pro nás podstatné, to, co se nám zdá mimořádně krásné, a to, co udělá (nám nebo někomu jinému) nejvíc radosti. Vše ostatní je zbytečné a nejvíc ze všeho tomu sluší hluboký koš .

    OdpovědětVymazat
  32. [27]: Velice upřímně mě překvapil tvůj věk, zcela mylně jsem se domnívala, že ti je s bídou 30let. Máš velice svěží nádech, působíš velice, skutečně velice mladistvě. Maličko závidím,málokdo kolem sebe dokáže takto našlapovat, vesměs působíme starší.

    OdpovědětVymazat
  33. [32]: Jen ještě dodatek: To, co je pro nás na fotce podstatné, vůbec nemusí být podle nějakých "uznávaných fotopravidel", to má prostě každý postavené trochu jinak a je to tak správně. Fotka by měla usilovat jen o naše vlastní uznání. Když se to povede, je cesta k uznání těmi ostatními otevřená a když zrovna ne, je to celkem fuk .

    OdpovědětVymazat
  34. Již v Orwelově románu 1984 je popisována snaha režimů, likvidovat minulost, protože ten, kdo zná minulost, může odhadovat budoucnost. Z tohoto důvodu je třeba klasický černobílý fotopapír s hajlujícím hercem Hoegerem a jeho kolegy v Lucerně dosti kompromitující věc, která ovšem díky uložení informace přežije věky. Taková digitální fotografie je technologie daleko pro režil lepší, protože je to jednak technologie, technicky dostupná každému s prominutím Blbci, a jednak stačí změnit záznamovou digitální normu fotoaparátu, a drtivá většina o svá minulá jednoduše pořízená fotografická data okemžitě a nenávratně přijde. To se třeba takovému minulému amatérskému fotografovi, který byl ještě technický odborník, a fotky si vyvolával doma sám třeba v koupelně, nemohlo stát...

    OdpovědětVymazat
  35. Napsalas to pěkně a výstižně, "miliony" fotek zahlcují počítače a nikde žádné album. Přesně tak to mám. Ani jednu digitální fotku jsem si nenechal vyvolat, jen jimi proklikávám v adresářích a občas něco vložím jako obrazový doprovod k blogovému textu. O umění nebo kvalitě si můžu jen zdát.

    OdpovědětVymazat
  36. [15]: Já jsem naopak zjistila, že na svět koukám víc, že si všímám maličkostí a krás kolem sebe, prostě jen proto, že jsem se je učila hledat na focení...

    OdpovědětVymazat
  37. Ráda Tě tu vidím, Blondýnko...

    OdpovědětVymazat
  38. Ja fotografovanie milujem. V podstate fotím už dlhé roky, hoci taký trochu profesionálnejší foťák som si kúpila až tento rok, pretože som sa rozhodla trochu to brať vážnejšie a začať fotiť aj iné veci...napríklad ľudí.

    OdpovědětVymazat
  39. Tak hodne úspěchů a hlavne pěkných fotek..

    OdpovědětVymazat
  40. [2]: Souhlasím s tím že člověka musí hlavně bavit to co dělá .

    OdpovědětVymazat
  41. Já sem fotky nikdy nechápal. Přijde mi, že tím, jak je dneska jednoduchý nějakou pořídit, úplně ztrácejí kouzlo a hodnotu. Samozřejmě čest vyjímkám. Je to koníček jako každý jiný, ať si fotí kdo chce co chce. Jediný, co neumím vystát, jsou lidi, kteří sdílejí každou svoji rozmazanou patlaninu, nejlépe když vyfotili jídlo.

    OdpovědětVymazat
  42. Fotek je mnoho, sdílení málo. :)

    OdpovědětVymazat
  43. Když jsem fotila prvním foťákem(dvouokou zrcadlovkou Rolleiflex po dědovi) měla jsem dokonce možnost jen 18 snímků. Fotila totiž na film formátu 6x6 cm. Takže dovolená znamenala jednu tašku filmů (ne, dělám si srandu) ale určitě filmů a knih bylo víc než kosmetiky . Když jsem dostala aparát na kinofilm tak už to byl o něco lepší, počet filmů se o nějaké procento snížil. Digi focení je pro mne, maniaka naprosto skvělá věc, moje terapeutické focení tak alespoň plní svou funkci. Za hledáčkem se totiž cítím neskutečně svobodná, anonymní, ba co víc, skoro neviditelná a navíc asi podstatně drzejší než ve skutečnosti jsem. Prostě miluju to, když vezmu foťák a můžu chodit křížem krážem po krajině a nikdo mi neporoučí. Horší je pak návrat do reality

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.