úterý 26. září 2017

Citová péče jako vitamíny...

Stejně jako dítě potřebuje pro svůj fyzický růst vitamíny, potřebuje pro svůj psychický vývoj výživu v podobě mateřské lásky a pečující osoby.

Ta malá blonďatá hlavička to tu měla strašně ráda.
Na zdi visela zvláštní paní, měla majestátní obličej, byla tajemná a držela v ruce zvláštní zvíře.
Dáma s hranostajem, ano to bylo jediné, co zde bylo zvláštní.
Byt voněl květinami, byly naprosto všude, zapíchnuté do tvarovací hmoty, zakomponované do netradičních ikeban.
Mnoho, spousta světla, spousta sluníčka a všudypřítomný klid a pohoda.
Harmonie, dokonalá.
Lidé se tu měli rádi, objímali se, smáli se a objímali hlavně malou blonďatou hlavičku.
Ta si zde ráda prohlížela šuplíky plné korálů, korálků, naušnic, bižuterie, blýskavých cetek, zkoušela si na hlavu paruky a třásla s nimi ze strany na stranu.
Vždycky na ní zbyly k oblíznutí metličky od šlehačky, malá čokoládička Milena se na ní usmívala z jemné ženské ruky.
Přesně, ta jemná, jemňoučká upravená ruka dokázala divy s neposednými blonďatými vlásky, když je hladila, když je přirovnávala. Nádherně voněla po mýdlových bublinkách.
A přesně ta ruka dokázala kouzlit, čechrat, pohazovat vzduchem s látkami, s brokátem, žerzejem, šifónem, hedvábím.
Malá blonďatá hlavička tu byla na prvním místě, pán pro ní v zoologické zahradě vybojoval paví péra a tu malou šibalku strašně rád nosil za krkem, aby všechno viděla, aby byla všemu blíž.
Hlazená, mazlená, tulená, ano zde dostávala ta malá neuvěřitelný příděl lásky.
Vana, vana plná pěny až po okraj, všude kolem flakonky, obrovská zelená očka se zafixovala na skleněnou dózu plnou barevných vatových odličovacích tamponů a nejednou viděla, jak se jako balónky zvedají a plují a plují...

Citová vazba je sice pro psychické zdraví člověka velmi důležitá, na druhou stranu je člověk adaptabilní, ovlivňují ho i další vztahy, do kterých vstupuje, svou roli hraje také prostředí, ve kterém se během života pohybuje.

Ta blonďatá hlava si musí už pomáhat peroxidem a přesto nikdy nedokáže zapomenout.
Má to stále tam uvnitř, je to zakódované, je to uložené.
S přesností, do posledního detailu.
Jemné a laskavé ruce mojí tety, smířlivý, jindy čtverácký úsměv mého strýce a vždy objímající náruč.

Po letech jsem vstoupila do stejného bytu, stále zde visela zvláštní paní v decentním rámu.
Tolik jsem potřebovala vědět, jestli to byla pouze fantazie, výplod nedomazleného dítěte, jemuž chyběla láska.
...a nebyla.
Dýchlo to na mě, svěžest, vůně květin, slunce...jen s těmi blyštivými cetkami si hrála moje dcera a mě hladila zase ta jemná ruka...


28 komentářů:

  1. Cérko, to bylo krásné Takové příjemné pocity zažívám, hned jak vystoupím z autobusu když přijedu na Hukvaldy Už tam sice nikoho nemám, ale ten pocit ... domek v parku, byl na rok můj domov a mám ho v srdci pořád Kéž bych uměla psát jako ty Zdravím z kotárů, včera jsme měli po dlouhé době den bez deště

    OdpovědětVymazat
  2. Životní vyznání šťastného dítěte. Krásně se to čte, když člověk nic moc takového nezažil. Ale vnitřně si neseme dojmy, které nám dodávají sílu. Jsou tam. A ty to dokážeš tak nádherně napsat, až mi zvlhly oči. Ve tvém okolí se jasně daří lásce, jsi dar, který svoji sílu předává dál. I nám po četbě tohoto článku. Pár písmen a jaká z nich sálá energie. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  3. dojala jsi mne a vyvolala vzpomínky, které mám také zašité hluboko v srdci, jsou tam a cítím je. je zvláštní, že si člověk pamatuje i vůně. A ty vůně se zhmotní do skutečné podoby.....

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné vyznání lásky Je to pravda, zážitky, vůně, zvyky a pocity z dětství

    OdpovědětVymazat
  5. To je takové nádherné vyznání lásky

    OdpovědětVymazat
  6. Teď už jsou to vzpomínky. Hluboce se ale zapsalo to vše do Tvého nitra.Byla jsi tenkrát v těch chvílích velmi šťastná, nevymažeš to ze sebe nikdy. Svým způsobem byl to pro Tebe dar, ke kterému se, i když ve vzpomínkách, vracíš a znovu si ho rozbaluješ jako zrovna teď tady.

    OdpovědětVymazat
  7. Krásné popsané vzpomínky Podzim je na takové nostalgické vzpomínání ideální roční doba.

    OdpovědětVymazat
  8. Peroxid ve mne vyvolává vzpomínky na dětství, když jsem si rozbil koleno...

    OdpovědětVymazat
  9. Blondýnko, krásné vzpomínání. Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
  10. Krásně zachycená šťastná vzpomínka. Velmi vhodná pro Expecto patronum

    OdpovědětVymazat
  11. Přála bych si mít místo, ke kterému bych měla stejný vztah ... jelikož maštal už není, tak to aspoň zkusíme vytvořit tady u nás v Holasicích :)

    OdpovědětVymazat
  12. Simonko,takový láskyplný vztah jsem měla s dědou Doma bylo peklo.

    OdpovědětVymazat
  13. Emoce se u nás v rodině nenosily, výjimka byla babička, která milovala mne a já ji. Když se narodila dcera, byla to další babiččina láska, která trvala ještě 13 let. Opět byla oboustranná a pro dceru nezapomenutelná. Moji rodiče tu lásku neuměli dát najevo, ale proč, nevím. Jiní už nebudou (88,87), ale já vím, že tam pořád je   

    OdpovědětVymazat
  14. Nejdůležitější vzpomínky jsou neviditelné, v srdci. Tys to uměla krásně hodit na papír.

    OdpovědětVymazat
  15. Krásná vzpomínka, plná laskavosti

    OdpovědětVymazat
  16. To je tak krásný psaní a vzpomínání!

    OdpovědětVymazat
  17. Dáma s hranostajem je povedená. :)

    OdpovědětVymazat
  18. Krásné! Je zvláštní, jak člověku celý život ulpí v paměti vůně prostředí, jeho uspořádání a pocity, co prožíval v blízkosti milovaného(a milujícího)člověka. To jsou právě ty prožitky, které nám nikdo nevezme.

    OdpovědětVymazat
  19. [1]: Jsi bohatá, protože to místo máš, mnozí ho nikdy neměli a celí život po něm toužili

    OdpovědětVymazat
  20. [4]: Pro dítě citově strádající a nemazlené , proto to byl skutečně ráj.

    OdpovědětVymazat
  21. [10]: Bohužel tvá analýza tentokrát byla lichá. Chodíš se chvilku, já už jsem o tom psala mnohokrát.

    OdpovědětVymazat
  22. Simčo to je tak krásně napsané, až mně vyhrkly slzy. Mám podobné vzpomínky na prázdniny u babičky.

    OdpovědětVymazat
  23. Prostě nádhera, ale to už mě u tebe  vůbec nepřekvapí....Jsi skvělá      Já mám to štěstí, že v domečku, kde jsem byla jako dítě nejradši a nejšťastnější, po letech bydlím   

    OdpovědětVymazat
  24. Ach jo. Vlastně si neumím představit svoje stáří, protože už teď nostalgickými pocity jenom přetýkám. Přetíkám? Přetýkám... obojí zní debilně, vyber si.

    OdpovědětVymazat
  25. Krásné vyznání se ještě krásněji čte

    OdpovědětVymazat
  26. Stručně bych podotkla, že cit je nad vitamíny.

    OdpovědětVymazat
  27. I když je článek o citové péčí a pohlazení, vidím, že máme mnoho věcí, které nás oslovují, společných - Dámu s hranostajem a čokoládičku Milenu. Později jsem přešel na Kofilu .

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.