neděle 20. srpna 2017

V přesýpacích hodinách...

Poslední zrnko písku pomalu klesá a já otáčím hodiny.
Bojuji s nepřítelem, nemá nohy, nemá ruce. Je stále se mnou, je všudypřítomný.
Je to lidská hloupost, je to ignorace.
O mém boji s nadváhou, kdy ručička vesele objímala metrický cent a pohupovala se do taktu dobytčí váhy, jsem napsala mnoho článků.
O mém vítězství, kdy jsem porazila metabolický syndrom, vysoký tlak, vysoký cholesterol a hlavně sebe, tak o tom jsem napsala tisíce slov.
O ženské, která si z těhotenské módy mohla začít kupovat normální velikost, o té, kterou začal konečně bavit život, tak o tom jsem byla schopná recitovat básně a zpívat, byť mám hudební hluch.
Hlavně díky změně jídelníčku a změně psychiky, jsem mohla dosáhnout na metu nejvyšší a odhodit kila jako ruksak.
Přesně už vím, co znamenají slova žen, které kolem mne pravily tu zásadní větu.
Větu : " Musím se držet "
Je to alfa a omega. Zhubnout dokáže každý, ale udržet je kumšt a dřina.
A já mám možnost volby, buď se vrátím na metrák, čehož se panicky třesu a nebo budu žít dál život netykavky, který mnoho lidí nechápe.
Sladké ke kávičce, zmrzlinka proti horku, grilovaný hermelín s pivečkem, sklenička sem, sklenička tam. Pivečko na spláchnutí, grilovaná krkovička s čerstvým chlebíčkem.
Já dokážu hřešit, jsem jen člověk, ale bohužel musím mít stanovený limit. Musím.
Lidé se na párty nechápavě dívají. Budím despekt, přitahuji pozornost.
Nechtěnou. Jen jsem si prostě vybrala.
" Ale prosím tě " , " Ty toho naděláš ", " Pro jednou ", " Moc to prožíváš ".
Fráze, které slýchám stále.
Nechci zase vážit metrák.
Bolí mě, že toto leckdy nechápou ani lidé mému srdci nejblíž a jsem terčem posměchu.

Poslední zrnko písku pomalu klesá a já otáčím hodiny.
Jak vysvětlit té lidské ignoraci a hlouposti, že moje maminka zemřela na důsledky morbidní obezity a já tak skončit nechci?
Že to vítězství nad metrákem pořád nádherně hřeje a že by vůbec nebyl problém do sebe narvat litr zmrzliny.
Ta každodenní bitva na dřeň chce prostě svého vítěze.
Jak my lidé dokážeme být nízcí a malí. Jak my lidé se bojíme úspěchů jiných.
Jak my lidé zpochybňujeme rádi něčí rozhodnutí, bagatelizujeme něčí sny a nejsme schopni tolerance.
Jak my lidé trpce snášíme dosažení cílů a met zdatnějších a pro vlastní lenost a pohodlí si nedokážeme zavázat tkaničku.
Kéž by s posledním zrnkem písku spadly všechny tyto lidské vlastnosti a zemská gravitace by je co nejdéle držela u dna mých imaginárních hodin.
A pokud né.. mráz kopřivu a blondýnu nespálí....


Byla jsem požádána o motivační foto, zde je.

45 komentářů:

  1. Právě tento týden mi moje digitální váha ukázala trojmístné číslo ... Vím, že jsem těhotná, ale i tak to hrozně špatně nesu ... Myslela jsem si, že před tím, jsem se s tím srovnala celkem obstojně, jenže přišel manžel a jeho rodina a ti mi do očí řekli, že jsem tlustá. Od manžela to toleruji a dokážu to přijmout, od jeho otce či matky mi to přijde nechutné. Obzvláště když pak u nich na návštěvě mne ládují vším možným a nepodporují (v minulém čase) mne v tom, že si dám všechno, ale v omezeném množství...

    OdpovědětVymazat
  2. Moje snacha zhubla o 16kg.Moc jí to sluší.

    OdpovědětVymazat
  3. Kolikrát já jsem kdysi (a ještě občas i dnes) řekla: No tak se uraž.

    OdpovědětVymazat
  4. [4]: No když já se kontroluji! To je na tom to nejhorší. Kdybych se cpala sladkým nebo jedla mega porce ... dobře, nacpávám se hodně zeleninou, protože tu jsem si prostě zamilovala. Na druhou stranu za strach z tloušťky schovávám jakousi nervozitu z porodu a toho všeho, co bude... :)

    OdpovědětVymazat
  5. [6]: Těhule mají být hájený, těm by nikdo neměl říkat nic vošklivýho. Nenech si zkazit ty poslední týdny. Zvládla jsi v životě už spoustu věcí a pár poporodních kilo zvládneš taky..! Však Tě Ondrášek bude prohánět, to se neboj...

    OdpovědětVymazat
  6. [7]: No jen aby. Naše aktuální představy jsou takové, že přijedeme domů, dáme ho do postýlky a budeme na něj koukat, aby se nerozbil ... Jako fakt to začíná být celkem vtipné, jak budeme oba rodiče poprvé a ten uzlíček nebude mluvit   Ale těším se, taková moje představa, až bude svištět na kole a já budu vedle něj běhat - snad se mi to splní :)

    OdpovědětVymazat
  7. S tímto bojem žiju celý život. Není pěkný, není záviděníhodný, ale byl. Teď už se sakra hlídám a nenechám se svést. Ani nemůžu - okolí (i blogové) nade mnou bdí a nedovolí olajdat večeři kvůli pokecání po telefonu. Telefon se ukončil, složitá zeleninová večeře "se" připravila do misky a mlaskala jsem až potom, při dalším telefonování. Ano, chce to mít to srovnané v hlavě nebo mít kamarády, kteří nepovolí a donutí člověka jet po zdravé koleji až do aleluja.

    OdpovědětVymazat
  8. [9]: Máš jasno. Lidi by se mohli informovat, jak jíst "jinak", ale jsou líní nebo fakt ZATÍM nemají důvod, proč bojovat boj o zdraví a snad i tajli.

    OdpovědětVymazat
  9. Tvůj přístup odmítání sladkého mi připadá naprosto v pořádku, protože sis to zažila a víš jak už nechceš vypadat. Hlavně se drž  

    OdpovědětVymazat
  10. [1]: Janí, nejspíš ti něco chybí (vitamíny, minerály). A nepanikař, vždyť už to máš za pár. Vše už ti napsala Padesátka.

    OdpovědětVymazat
  11. Ta netolerance a starání se o druhé, zasahování do jejich života a ty rady já vím vše nejlíp, mě neustále vytáčí!!! Blondýnko, držím palce. Psát, ať na to kašleš, je na nic, vím, že to nejde a že to někdy bolí. Ale je to tvůj život a jen ty znáš příběh. Drž se.

    OdpovědětVymazat
  12. Zažívám si něco podobného s alkoholem, okolí to bylo ochotné respektovat jen v těhotenství a při mononukleóze...jinak je odmítnutí přípitku nebo pivka ke kachničce vrcholně společensky nepřijatelné a vždycky se na mě všichni slétnou jak supi, což jako introvert samozřejmě vysoce ocením :) Děje se to cca patnáct let, u okolí se nic nemění, tak se holt musím ohrošit já:)

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Blondýnečko, až zas přijedeš k nám a já Tě budu přesvědčovat k ochutnání nějaké mamčiny mňamky, drž si po boku psa a klidně mu podstrkuj nápadně

    OdpovědětVymazat
  14. Ale ty přece nemusíš nikomu nic vysvětlovat, za tebe mluví tvoje figura. Je to každého věc, co a jak jí a jak se rozhodně žít. Já třeba nemám tak pevnou vůli a tak se pořád dokola motám kolem té začarované sedmdesátky a pod ní ne a ne se dostat, je to moje chyba, ale nikdy v životě bych nevandrovala do někoho, kdo to dotáhnul do konce a snaží se si svou váhu a zdraví udržet. Pokud někdo/některá mektá, tak prostě závidí, že on/ona to neumí. Asi tak...

    OdpovědětVymazat
  15. Znovu opakuji: JSI BOREC! Na Tebe nemám. I když by se mi to líbilo. Zatím mi to v té hlavě pořádně nekřuplo, ale věřím, že se tak někdy stane.

    OdpovědětVymazat
  16. Všude sedí vždy nějaký ďábel našeptavač...

    OdpovědětVymazat
  17. Znám lidi ze dokázali zhubnout i 30 kg a pak to zas nabrali i s úroky.. To je ten problém, zhubla jsem tak si dám kousek toho a tohohle.. panáčka na vytrávení..a máš 10 kilo nahoře raz dva. Kdo tě nechápe a přemlouvá abys "neblbla a dala si" ten jen závidí!! Každý nemá tvojí silnou vůli...(Ale v Itálii si zmrzlinu dopřejeme, ne??)😂😂 Při stavbě to pak vyběhas - hlavně asi po úřadech   

    OdpovědětVymazat
  18. Jsi fantastická!! Chtěla bych mít taky tak pevnou vůli :)

    OdpovědětVymazat
  19. Udržet si váhu je fakt makačka. Jsi doost dobrá. Nedej se otrávit hloupými řečmi.

    OdpovědětVymazat
  20. Každý. kdo se rozhodl změnit návyky ve stavování určitě zažil "dobré" rady typu dej si panáka, cigárko, kousek dortu... Myslím, že to říkají především lidé, kteří se pokoušeli o něco podobného, ale tu vůli nemají a udělalo by jim velkou radost, že selhal i někdo jiný. Simčo, já Tě fakt obdivuju, vůli musíš mít obrovskou a tu Ti závidím. Proto jsem přesvědčená, že vydržíš, byla by škoda po všech peripetiích všechno zahodit a lidi kolem sebe už zřejmě nezměníš   

    OdpovědětVymazat
  21. Neskutečně tě obdivuji za to, co jsi dokázala a ještě víc za to, že se tak držíš. Spousta těch lidí, co tě lákají to prostě nemohu pochopit, protože si tím nikdy nemuseli projít.

    OdpovědětVymazat
  22. Pro mě jsi hrdinka - je úžasné, co jsi dokázala a čím jsi si během celého procesu musela projít.

    OdpovědětVymazat
  23. Simčo, netušila jsem Tvá kila z minulosti. Koukám na fotky a říkám si, že to je úplně někdo jiný, jiná žena. Moc Tě obdivuji pro tvou pevnou vůli a vytrvalost. Já jsem na jídlo měkká, moc mi chutná, ale také se už musím držet. Léta, kdy jsem mohla sníst co jsem chtěla a v jakémkoliv množství jsou už dávno pryč a kila nepatrně, pomaloučku přibývají.

    OdpovědětVymazat
  24. Tak to je obdivuhodné.. Drž se, hlavně ať jsi spokojená sama se sebou.

    OdpovědětVymazat
  25. A stejný problém mají i někteří štíhlí nebo spíše chudí lidé. Můj manžel je doslova vychrtlý a nemůže přibrat, i když chce. Nemůže ze zdravotních důvodů. Jí dost, ale musí dodržovat pravidelnost v jídle, jeho žaludek si to tak přeje. A na všelijaké oslavy chodil velice nerad právě kvůli tomu, že ho všichni ponoukají, aby si dal tohle a támhleto jinak by se mohli urazit, že jim u nich nechutná. On si klidně posedí, ale nemusí u toho nutně něco strkat do pusy....Jsi obdivuhodná, že máš tu pevnou vůli, však stačí se podívat do zrcadla a musíš být se sebou spokojená. Já do zrcadla jen mrknu a jdu raději díl. Na oslavách nebo dovolené si pak užívám. ale já to zase vychodím, vyběhám, vyzahradničím, i když už ne do té vysněné postavy.

    OdpovědětVymazat
  26. Obdivuji. Udržet si váhu chce opravdu pevnou vůli. Na fotkách je krásně zdokumentováno, jak se díky úbytku váhy stane z silné ženské kočka.

    OdpovědětVymazat
  27. [1]: Jestli si dobře pamatuji, rodina tvého muže se do tebe obouvala velice netaktně už dříve.

    OdpovědětVymazat
  28. [10]: Kitty, tohle je jedno ze zrnek, které neustále padá v těch pomyslných hodinách a já přesně vím, že kdo chce, ho tam vidí, cítí. Domnívám se, že ty to chápeš a ceníš to.

    OdpovědětVymazat
  29. Podrobnějším vysvětlováním bych se nezdržoval, to by člověk nedělal nic jiného. Je to tak prostě proto, že to tak chci. Nechápeš? Nevadí. A možná ani nepřekvapuje .

    OdpovědětVymazat
  30. [16]: Baru, já jsem u Vás měla možnost volby, nikdo mě nenutil.

    OdpovědětVymazat
  31. [23]: Kdybych přibrala, byla by to moje největší životní prohra, protože když jsem ta kila shodila, přišlo nejkrásnější doba mého života, bylo to jako kdybych se znova narodila

    OdpovědětVymazat
  32. [31]: Děkuji :) Jako překvapuje mne, že  to řeší i v těhotenství - pořád, kolik jsem přibrala atd. Naštěstí chlap je v tomto směru úplně zlatý a dokonce jsem dostala dárek ke 100kilům (novou deskovou hru) :)

    OdpovědětVymazat
  33. Beallaro, hluboce smekám před tvojí vůlí. Držím se ze všech sil, abych hned z tebe nezačala mámit, jak zhubnout a hlavně jak si novou váhu udržet.

    OdpovědětVymazat
  34. Ještě jsem zapomněla dodat: Člověk, který dokáže to, co ty, se skutečně nemusí nervovat názory netolerantních jedinců. Čerf to ve svém komentáři vystihl velmi dobře.

    OdpovědětVymazat
  35. [37]: Axino, já nemám problém psát o těchto věcech, pokud pomohou, budu moc ráda.

    OdpovědětVymazat
  36. [36]: Hulvát zůstane hulvátem, jen mě udivuje tvoje tchýně, měla by o tom něco vědět, byla také těhotná

    OdpovědětVymazat
  37. [40]: Ta řeší nejvíce, kolik přibírám - zda už jsem přibrala více jak ona atd. Ale tak co nadělám. Jasně jsem jim řekla, že do mne šít mohou, ale zkusí to u mého dítěte a budou mít dost veliký problém.

    OdpovědětVymazat
  38. Vůbec bych nevěřil, že jsi měla metrák, z fotek tě znám jen štíhlou.

    OdpovědětVymazat
  39. Tak Simi - tento článek MUSÍM PŘIDAT k už uzavřené třetí části článků o Ocenílka. Nějak to vyřeším. Ano - chápu systém a jsem taky omezovaná - svým rozumem a citem. Metrák se POMALU, ale vzdaluje a hodlám to tak vybojovat. Jsem typ, co mu metrák "sluší", má ho v genech. Ale taky můžu nosit 95, když už ne míň. To zrnko tam pořád je a brzdí rozežranost, ale taky brání okolí v nejapných poznámkách o mé stravě. Oni by taky mohli, kdyby chtěli nebo je zdraví nutilo

    OdpovědětVymazat
  40. S tloušťkou jsem měla vždycky trochu potíže. Postavy jsem malé, na které je každé kilo vidět. Rodina, z které pocházím nebyla doslova otylá, ale jak se říká statná, spíš v určitých letech baculatá, zvláště ženy. Ale ke stáří se to vždycky obracelo a u mne to také tak je. Není to ale zadarmo. Jím jako vrabec - tvrdí můj muž. On se také docela hlídá. Hlavně jíme pravidelně menší část, víckrát denně. Je zajímavé, že nezávisle na sobě mi řekli dva lékaři ( obv. lékařka a ortopéd) že nemám v žádném případě už nějak hubnout, bylo by to na úkor kostí. Já jsem docela ráda, že obleču šatstvo už mnoho let stejné, dokonce o jednu velikost menší a ještě v tom "plavu". Alkohol se u nás moc nepije, opravdu jen při svátečních příležitostech a to ještě omezeně.

    OdpovědětVymazat
  41. Můj manžel má opačný problém. Nepřibere a nepřibere, je doslova vychrtlý. Ale jeho žaludek a zažívací trakt mu nedovolí stravovat se tak, aby přibral a také přestal chodit do společnosti právě proto, že mu zase říkali, dej si vypadáš bídně, neříkej, že držíš dietu jako slečinka.....Já jsem na tom stejně jako Ruža z Moravy. Tatínkovy sestry byly obézní, jejich maminka se nadřela na poli a nepamatuju si, že by s námi při hostinách jedla. Ona vždy seděla bokem od stolu, vyhřívala se u kamínek. Já jsem vždy říkala, že nebudu jako mé tety. když jsem viděla ty prsty na ruce, jak si navzájem překážejí.....bála jsem se toho. Ale jakmile jsem přestala v padesáti kouřit a přišla na mne menopauza, začala jsem nabírat. A to nabírat hodně. A nyní se mi podařilo shodit "nějak" možná stresem a starostmi posledního roku 10 kg. Na mé postavě to není ani tak moc vidět, což je zajímavé, ale obleču pohodlně věci, které už dlouho ležely ve skříni....Jako mínusy jsou doprovodné jevy jako prsa padající více k pasu, břicho chce spadnout ke kolenům. Tak si říkám, že už do razantnějšího hubnutí nejdu. Mám pohyb, jsem zatím aktivní a jestli se někomu nelíbí můj zadek, má smůlu. Mám blbou postavu. Hruškovitou. Když také začnu hubnout, hubnu všude, ale na krku a obličeji se okamžitě objeví více vrásek, vytahaná kůže na obličeji.... Ve vyšším věku už se hubne do krásy hůř....

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.