Když slyší blondýna trávu růst...

... aneb když má jaderný reaktor dost a strádá.

Znáte to, když se blíží ten čas vysvobození a vy počítáte, stříháte pomyslně metr. / už jen týden ! /

Blondýna má před dovolenou a přesně cítí, jak jí každý den tíží jako bedna kytu a lidé, jo ti lidé...

O polední pauze uteču, dělám od tmy do tmy a světlo mi šíleně chybí.

Koupím si kávičku, sednu na lavičku.

Zavřu oči a cítím jen vůni kávy a sluníčko. Tak nádherně mě laská, užívám si každou vteřinu.

Když v tom od vedlejší lavičky slyším : " VIDĚLA JSTE TY CENY MÁSLA ??? "

Blondýna se snaží být odhmotněná, když v tom opět slyší výzvu o másle a dochází jí, že dneska ještě nezjistila u spekulantů, jak si stojí trh s máslem. Peču na máslo, nechci máslo !

Chci klid a pán potřetí důrazně opakuje otázku.

Otevírám oči. Vyndavám samopal a pána sestřelím plnou dávkou...

Dnes už chápu, proč vedeme ve všech žebříčcích infarktů, mrtvic a žaludečních vředů.

Neumíme relaxovat a naše okolí nerespektuje lidi, kteří chtějí chvilku pro sebe.

Jsem všechno jen né máslový krém, máslová jíška.

Sedím na pracovním obědě v mexické restauraci.

Příjemné prostředí, stylová hudba, usrkávám ledovou okurkovou limonádu.

Můj pracovní partner je starší pán, cestovatel a elegán.

No nemá ta blondýna kliku, příjemných společníků k obědu je jako šafránu, pokud si právě nekupujete kamion másla.

Do lokálu vchází moje spolužačka Olinka, bodrá žena.

Pokud zrovna nesedí, ráda navštěvuje podniky na úrovni.

S pozdravem : " NECH SI ČVACHTAT, SIMI ", udeří blondýnu do zad na znamení nejvyšší přízně tak razantně, že nachos s avokádovou salsou z mých úst letí do talíře mého obchodního partnera.

Chci umřít, chci emigrovat do západního Berlína a sedět na Berlínské zdi.

Už nikomu nikdy nevysvětlím, že nečvachtám, že nečvachtám někde u táboráku a že jako vedlejší pracovní činnnost neučím indiány plivat jed. Každopádně s nachos to umím skvěle.

Jojo, cítím to. Cítím vůni dálek, těším se až uteču od lidí.

Že uteču od lidí, kteří když telefonuji, stojí proti mně, dívají se mi až na krční mandle a není jim to trapné.

Že uteču od lidí, kteří přijdou do místnosti a začnou si pobrukovat nebo mluvit pro sebe, aniž bychom se kdy viděli, či slyšeli.

Těším se, že uteču od másla, od Olinky, od všeho .... protože blondýna už slyší i trávu růst.

PS : dívejte se na televizní noviny, když tam bude spát blondýna na pláži raději než v hotelu, jsem to já.... v oblasti jsou silná zemětřesení...