Byl to měsíc vokurek, vokurkové sezóny i bulvár vařil z vody.
V tomto měsíci jsem učinila jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v mém životě a začala dokončovat dokonalou transformaci v muže. Porodila jsem dokonalou dceru, zasadila mnoho stromů a nyní zbývá dům.
Ano, rozhodla jsem , že dokud mám síly, pevné nervy, pustím se do stavby kanadského srubu. Zmáhá mě pendlování mezi dvěma domácnostmi a chci utéct z paneláku. Myslím na stáří a chci být na něj připravená, chci ho strávit v přírodě, vstávat a usínat, když padá rosa a já tu rosu cítím. Začne období papírů, povolení, byrokracie, popotahování, stížností, kterou máte mnozí za sebou, tak mi prosím, držte palce.
Zahrada v tomto měsíci nabízí nemalé dary, začínají ve velkém kvést traviny, levandulové trsy a motýlí keř je plný čmeláků, včelek a nádherných motýlů. Přistěhoval se mi nový Ferda, takže mám někdy dva, někdy jen jednoho, asi si kluci udělali na jezírko pořadník. Rybí porodnice mi začala dělat na hlavě kudrlinky, celkový přírůstek činí 22 nových ryb, se stejným počtem jsem se v ranném stádiu rozloučila. Takže pokud na nějaké krajnici uvidíte blondýnu se sudem, jsem to já a prodávám jezírkové ryby. / nějak si na ten srub musím vydělat, že /
Soptíček v červenci je úžasnější než kdy jindy, snídá nanuk, obědvá nanuk a večeří nanuk. Nechce nic než nanuk. Povídá, šverká, ševelí, dělá ksichtíky, usmívá se, pusinkuje, hladí a je k sežrání. Vzdoruje méně, ale živelnost jí skutečně nechybí, rozvodněná řeka je proti ní potůček.
Loučím se s měsícem vokurkových nálevů, zavařenin, marmelád a šílených teplot. Měsícem prázdnin, veselého smíchu dětí, grilovaček, setkání s přáteli, dovolených, výletů. Byl barevný, plný lučního kvítí a hlavně zjištění, že se nám nenápadně krátí den a večer máme už dřív tmu. Přeji vám super zbytek léta a nezapomínejte na přátele...
Simi, obdivuji tě, ale chápu. Před pár lety jsem už také nezvládala to neustálé stěhování z bytu do rekreačního domu. Neustále jsem něco zapomínala a stálo mě to moc sil i času. Intervaly pobytu se zkracovaly (víkendy-od května do září-nastálo). Máme 2 roky po rekonstrukci a přestavbě, předtím jsem tam 7 let žili v provizorních podmínkách, už na to nechci ani myslet. Přeji hodně sil.
OdpovědětVymazatMěla´s moc hezký červenec.
OdpovědětVymazatKaždopádně palce budu držet, ale jak tě - i když jen virtuálně- znám, určitě to zvládneš!!
OdpovědětVymazatPřeji krásný srpen a ať to s tím srubem vyjde!
OdpovědětVymazatUplně vidím tu transformaci
OdpovědětVymazatDržím pěsti a těším se na články o srubu! Žila jsem ve srubu, či dřevěném domečku, a moc se mi to líbilo :) Bude to normální domeček nebo pasivní? :)
OdpovědětVymazatSimi, pohárem jsi mě dojala Chtělo se mně oblíznout obrazovku
OdpovědětVymazatSrub je sen a nebo realita? A bude na zahrádce či jinde?
OdpovědětVymazatK tomu - pevně ti držím palce. Na stáří máš ještě trochu času, hodně ho užerou ouřady, ale věřím a dokonce vím, že jednou ohlásíš přestěhování do DOMU SVÝCH SNŮ. Ono to tak dlouho trvat nebude a jednou se protáhneš, zívneš si a vyletí z tebe: je hotovo! Přeju ti takový záměr a moc držím palce. Doufám, že o postupu budeš psát
OdpovědětVymazatOd jezírkového potěru až ke maxisrubu je to věru široký interval aktivit. Tak přeju hodně energie, ale když nechybí chuť se do věci zakousnout, energie už se někde splaší .
OdpovědětVymazatSimčo, naprosto tě chápu a moc se na tvoje budování těším a ty to zvládneš, toho se vůbec nebojím Červenec skvělý, jako vždy u tebe Ta naše ráčata, viď A Sofinka nejkrásnější
OdpovědětVymazatZjistila jsem, že jsem člověk městský, protože po pár dnech opravdového klídku mi začne ten cvrkot chybět Stačí dva dny ve městě a jedu zpátky. Trvale bych na venkově nechtěla bydlet, takhle mi to vyhovuje, a to mám kolem sebe spoustu známých i členů rodiny, kteří Prahu už natrvalo vyměnili a jsou spokojeni. Každému vyhovuje něco jiného. Simčo a Tobě přeju pevné nervy, budeš je potřebovat. Srub je nádherný, bude to parádní bydlení
OdpovědětVymazatMyslím, že je to dobré rozhodnutí. Ty to zvládneš. Mám několik přátel, kteří došli k rozhodnutí zda pendlovat nebo si hodit korunou.
OdpovědětVymazatSimčo, moc Ti držím pěsti, aby vše hladce proběhlo a srub jsi mohla začít stavět co nejdříve. Je to krásné bydlení. A věřím, že ty to zvládneš dotáhnout do konce. Červenec byl úžasně prázdninový.
OdpovědětVymazatSimčo, pořád říkám, že si borec, to co ty by ani ledajaký chlap nezvládl Dostala si mě s tím srubem, vždycky jsem toužila po roubence a jednou jsem viděla někde cestou do Ostravy jak stavějí srub Od té doby po něm toužím, ale nic pro to nedělám Já už to doklepu tam kde jsem Cérko máme toho tolik společného, chystám se Ti napsat mejl k Tvým předešlým článkům, kolikrát si říkám, ona píše o mě No nic, třeba se k tomu někdy dostanu a písnu Jdu se znovu kochat srubem a zmrzlinovou Sofinkou Zdravím z kotárů
OdpovědětVymazatTy vždycky překvapíš.
OdpovědětVymazatTaké držím palce k tomu srubu. Aby ses z něj mohla těšit co nejdříve. Soptíček je úžasný. Roste, princezna.
OdpovědětVymazatbeallaro, smekám před tvým odhodláním (nechat si) postavit tak velký a komfortní srub!
OdpovědětVymazatPoháry vypadají fantasticky.
OdpovědětVymazatPěkný výčet aktivit v prázdninovém měsíci.
OdpovědětVymazat[1]: Mockrát děkuji, vím, že to bude boj.
OdpovědětVymazat[9]: No jistě, to budou takové příběhy, přeci o ně neochudím blogové čtenáře, při mém životním štěstí to bude estráda jako hrom
OdpovědětVymazat[15]: Libuško, já to vím, mnohokrát to došlo i mě, to spojení tam prostě je
OdpovědětVymazatSoptík se má, závidím mu :). A ten pohár také.
OdpovědětVymazatTen srub vypadá famózně, tak hooodně elánu a ještě víc zdaru
OdpovědětVymazat[21]: Ty vago! Tak to se tam pak pozvu, ať budeš chtít nebo ne!
OdpovědětVymazat[24]: Ten pohár byl naprosto luxusní, chodím na něj na Staromák pravidelně od první kérky
OdpovědětVymazat