.... aneb skutečně nelze zrychlit ?
Vyrůstala jsem s generálem. Moje máma byla generál.
Tvrdá, nekompromisní, necitlivá. Slova NEMOHU, NEJDE, ZÍTRA se u nás nevedla.
Ona i doba byla nekompromisní, necitlivá. Doma se muselo makat a držet hubu a krok.
Když generál zavelel, stáli jsme v pozoru.
Naučila jsem otáčet, naučila jsem makat. Makat poctivě a důkladně.
Nehrálo se na bolest hlavy, omluvenkou nebyla bolestivá menstruace.
Švihat, makat, dřít, být rychlý, být spolehlivý, být nadčasový.
Jako dítě s tím bojujete, jako puberťák vzdorujete. Nic platno, nemáte šanci být pomalý.
Za celý život jsem fungovala ve dvou pracovních kolektivech.
První kolektiv zachraňoval lidi.
Práce rychlá, cílená, důkladná, precizní. Hlavně kolektivní a v momentě srdeční zástavy musí být efektivní.
Může se lékař ploužit s defibrilátorem ? Může se sestra rozkoukávat u aplikace injekce?
Pomalý a neschopný musí z kola ven, takový zde nemá místo.
Nikoho nezajímá, co prožíváte. Lidský život, když bojuje o nádech či výdech, potřebuje výkon a nasazení.
" No jo, vždyť ho znáš , von je pomalý ".
" Von se tak narodil "
" Von byl pomalý už v porodnici "
A tak manžel maluje dva týdny ložnici. Po nocích, když spí, pomáhají permoníci a šílená manželka.
Dlažbu na balkoně spáruje týden. Po odpoledních pomáhá tchán a tajně manželka.
Můj drahý, pomalý, český manžel, který nezrychlí, ani když padá tvárnice.
Spoléhá na kolektiv, který ho obklopuje.
" Von je totiž náš a my ho ve štychu nenecháme "
Kde je ta rovnost ?
Každý se narodíme v jiném gardu, někdo pomalý, někdo rychlý.
Někdo temperamentní, jiný rozvážný.
Netřeba generálů, netřeba ředitelů, abychom rozhýbali stojaté vody.
Existence kolektivů, kde se nasazení očekává, kde je nutnost, ano i zde musí člověk zrychlit.
K čemu by byl pomalý záchranář, lékař nebo hasič ?
Alibismus pomalejších, kteří parazitují na výkonnějších a nechají se táhnou na společném jhu povozu kolektivu.
Vztahové linie, kdy partner táhne méně schopného partnera, jen aby udržel rodinu, aby udržel vztah.
Nečekám rovnost, je to dané, ale vážení a milí pomalí, jde zrychlit .... protože život a maminka mě naučili.
KDYŽ SE CHCE, VŠECHNO JDE...ale musí se chtít....
Nejvíce pravdivá je ta poslední věta, protože když se nechce je to to nejhorší Doba je zrychlená, a lidé se bohužel musí přizpůsobit...
OdpovědětVymazatByla jsem počata na tu dobu velice pozdě, mamce bylo 29, coby jedináčka mě tak nechutně rozmazlili, že i pomalý kolektiv se mnou míval problém
OdpovědětVymazatÚžasně pravdivé čtení!
OdpovědětVymazatJe fakt, že se vždy v kolektivu našli jedinci, kteří nestíhali. A je tomu tak dodnes. S tím nic nenaděláme.
OdpovědětVymazatVe vztahu může nastat problém, když jsou partneři každý nastavený na jinou rychlost. V zaměstnání, kde nejde o život, ale o poctivě udělanou práci, může být ten rychlý(nazývaný ryc pic či splašené poledne), naopak problémový. Nejsem pomalouš ani rychlík.
OdpovědětVymazatVeškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest. (J.A.Komenský).
OdpovědětVymazatProtiklady se prý přitahují,ale později to může být i důvod k trvalému rozpojení
OdpovědětVymazatJsou povolání, kde to bez rychlosti nejde a ta jsou prostě "pomalíkům" zapovězena - třeba právě záchranáři nebo - ještě prvoplánověji - profesionální atleti. Jsem ale přesvědčený, že je dost činností, kterým snaha o rychlost vysloveně škodí, třeba focení na dlouhou expozici .
OdpovědětVymazatMilá Blondýnko,
OdpovědětVymazatA je tomu tak dodnes. S tím nic nenaděláme.
OdpovědětVymazatTak k nejrychlejším asi nepatřím , ale zase pomalá taky nejsem.....jo ale musí se mi chtít
OdpovědětVymazatHm, možná je rozdíl mezi pomalým a líným. Vrozenou vadu nebo predispozici z tebe maminka nevymlátí. V mém okolí by zase někteří i chtěli, ale vážně nemůžou. Prostě to nejde. A stejně si od ostatních vyslouží jízlivé poznámky.
OdpovědětVymazatJj - kde je vůle, tam se cesta najde. (Akorát že občas přes to nejede vlak.)
OdpovědětVymazatVždy když jsem začal přesně a neprodleně plnit rozkazy, padali okolo mne lidé na kolena, a prosili mne se sepjatýma rukama, abych přestal. Někteří z nejhroznějších generálů , mi pak dokonce na kolenou děkovali, když jsem nějaký jejich rozkaz nesplnil, a zachránil tak ostatní před katastrofou.Plníme li rozkazy, musíme se přestat bát, a plnit je až do úplného zničení a nebo naprosté ztráty příčetnosti generála, který pak ze strachu trestá ty, co by mi chtěli ještě jednou něco nařizovat...
OdpovědětVymazat[9]: Ani můj muž kdysi nechtěl zrychlit. Vezl se, až jsem od něho jednou odpojila oje a osvobodila svoji aktivitu. Jsem často hrrr, zatímco dnešní partner je přesně pravý opak. Rozvážný až moc. Ale po sedmdesátce se rozdíly pomalu stírají
OdpovědětVymazat[15]: Milá Kitty,
OdpovědětVymazatSimi, i já jsem ta "rychlá". Vím, často těm pomalejším, pohodlnějším, línějším jdu na nervy. Nějak neumím zpomalit a bohužel, ani odpočívat. Samotné mě to vadí. Asi to mám v genech, protože doma mě s bratrem fakt nikdo nehonil. A s parazity máš naprostou pravdu.
OdpovědětVymazatNikdy jsem nepřemýšlela nad tim, zda jsem rychlá nebo pomalá, ale jednou mě zeť charakterizoval jedním slovem. Jsem prý AKČNÍ. Nemám daleko od myšlenky k činu, ale třeba na zahradě se mi to párkrát i vymstilo. Měla jsem plán, šla jsem ho plnit, ale cestou jsem ještě udělala tohle a tohle až jsem zjistila, že plánovaná činnost hotová není a musí počkat na jindy.
OdpovědětVymazat[1]: I v dobách mého dětství se žilo rychle, jen se o tom stále nekecalo a makalo se
OdpovědětVymazat[6]: Moje maminka, generál, velice často a ráda používala slovo KVALTOVAT, již vím, že bylo i vědecky podloženo
OdpovědětVymazat[8]: Ano, i já jsem lety zpomalila, i já se vyklidňuji, ale stále velice špatně snáším, když se někdo alespoň nepokusí.
OdpovědětVymazat[12]: Tak a jsi jediný, kdo z komentujících napsal to zásadní ...LENOST. Já se domnívám, že i toto se zatím schovává a mnohokrát se tomu říká pomalost.
OdpovědětVymazat[13]: Chce to změnit průvodčího a zřizovatele
OdpovědětVymazat[12]:
OdpovědětVymazatSimčo, musím jen souhlasit. Moje bývalá šéfová o mně stále říkala, že jsem tryskomyš. :o) Práce mne bavila a moje tempo bylo závratné. Stále jsem někam chvátala, vše jsem se snažila stíhat. Dnes už nejsem tryskomyš, snažím se trošku zpomalit, ale stejně jsem stále aktivní. Jenom se teď už snažím víc věci prožívat. :o)
OdpovědětVymazatMyslím, že asi taky patřím k těm rychlejším. Ty toho stihneš, jak to děláš- slýchávám.Nevím jak to dělám. Mne jen nebaví sedět jen tak. Ale každý to má v sobě nastavené jinak.
OdpovědětVymazatHeh, moje máma je taky generál, ale v trochu jiném smyslu je tvrdohlavá a vždy musí být po jejím...
OdpovědětVymazatChce to mít cit pro to, kdy rychle a kdy pomalu. Já si kdysi na základce kazila známku z českého jazyka, protože jsem i dlouhé básničky odříkávala velmi svižně. A na střední jsem zase hrdě jako první odevzdávala sešit s úlohou z fyziky, kde jsem sice použila správné vzorečky, ale sekla se ve sčítání... Profese programování naučí člověka pokoře Všechno je třeba několikrát prověřit, protože chyba v SW puštěná mezi stovky klientů je prostě malér i když existují opravné mechanismy.
OdpovědětVymazatSimi, napsala jsi to moc hezky
OdpovědětVymazatTa poslední věta to nejlíp vystihuje, já to říkám pořád, musí člověk chtít
OdpovědětVymazat[25]: Také jsem zpomalila, abych ulevila lidem kolem mě,ale pořád mám řádný náskok
OdpovědětVymazatMyslím, že možná to je důvod, proč mám muže, jakého mám. Je jako moje (a tvoje) máma. Možná tak trochu jiný typ magora. Ale když něco začne, tak se to prostě dodělá, rychle, efektivně, bez zbytečného otálení ... Někdy mne až zaráží, jak si lidé vybírají k životu své opaky. Respektive ne, že bych neuměla být svižná, rychlá, úderná (to vše jsem snášela do odchodu na vysokou), ale když můžu, volím opravdu pohodlnější cestu ...
OdpovědětVymazatNení to vždy tak jednoznačné, třeba být rychlý při intimním styku mcc radosti neudělá
OdpovědětVymazatJá jsem rozený beran a ti prý špatně snáší pomalé lidi. Je to svatosvatá pravda, ačkoliv život mi je posílá stále do cesty. Můj drahý, rozvážný na každé jeho dílo, by musel žít minimálně 250 let, aby stačil vše, co má naplánováno...
OdpovědětVymazatDělala jsem na akutním oddělení, musely jsme být rychlé. Teď pracuji na dialýze, preferuje se přesnost před rychlostí, ale ani ta není k zahození...Já osobně raději střední proud...
OdpovědětVymazat