Jako malá jsem sedávala na trávníku. Hrála si s beruškami, které běhaly po růžích.
Malými drobnými prstíky jsem nenápadně otrhávala květní lístky.
Kolem plotu procházela žena.
Úplně jiná žena než ty dělnice socialistického života, které běhaly doma v zástěrách s natáčkami na hlavě.
Nebo se přes den oblékaly do prostějovské konfekce, všechny stejné, všechny v zákrytu.
Vybočovala. Byla tak jiná.
Jemná, křehká. Vlasy sestříhané do účesu Mireille Mathieu.
Oči olemované vějířkem hustých řas, nádherné klenuté obočí dodávalo obličeji punc elegance.
Malá, drobná postava nechodila. Ona plula, vždy na vysokých podpatcích, jako by se její plosky s touto dekadencí narodily.
V době tesilu a škrábavého krimplenu, kdy bylo oblečení za trest.
Její květované šaty poletovaly kolem těla jako vánek a její chůzi dodávaly potřebnou dávku éteričnosti.
Mezi lidmi se jí říkalo TA.
Ta šla kolem, Ta zase vypadá, Ta měla kabelku, viděla jste Tu, jak šla.
Nehovořilo se o ní jinak, jak s despektem, jak kdyby její stigma smrdělo na míle.
S přibývajícími lety, s přibývajícím rozumem jsem pochopila, kdo je TA.
Živila se svým tělem, byla to prachobyčejná kurva.
Jako hodně velká sedávám na trávníku a s beruškami si už nehraju.
Zavřeli by mě do blázince.
Nedávno jsem jí potkala. Potkala jsem Tu.
Neprocházela kolem mne, ale proplula.
Je stále drobná, malá, ale neobyčejně svěží.
Vlasy už prořídly, jsou hodně prokvetlé bílými žilkami, které tak marnotratně každého upozorní, že už máte něco za sebou.
Má stále skvostné, jemné rysy, byť prošpikované vráskami.
Kolik mužů laskalo tyto nádherné jemné líce, líbalo jemné úzké rty.
Nedivím se žádnému muži, který propadl této ženě.
Procházeli jsme kolem sebe a já cítila opar minulosti, do které probleskovala součastnost.
Nikdy jsem ve svém životě neviděla, tak jemnou a sofistikovanou krásu.
Byl to dotek dětství, byl to dotek nezralosti a přesto tu optiku malého človíčka roky neznehodnotily, ba naopak.
Nezáležím čím jste, čím se živíte.
Záleží, co předáváte lidem, co z vás cítí, co z vás sálá, co jste schopni předat.
Dáma s minulostí je toho zdárným příkladem....
Tak to jsi napsala moc pěkně , no ostatně to ty vždy Když má někdo úroveň, tak je úplně jedno čím se živí
OdpovědětVymazatNoblesu a šmrnc dokážou některé typy lidí odpustit nesnadněji než profesi .
OdpovědětVymazatmoc hezka napsané :))
OdpovědětVymazat[2]: Ó, jak pravdivé..!
OdpovědětVymazatHezký, dojemný, velkorysý...
OdpovědětVymazatBeallaro, já nevím, jestli lze bezvýhradně souhlasit s výrokem "Nezáleží na tom čím jste, čím se živíte." Spíš se mi zdá, že jen s výhradami.
OdpovědětVymazatNěkteří lidé holt TO něco mají a je jedno,ze se živí jinak než "morálně správně". Zbytek může závidět ...
OdpovědětVymazatPopis velice poutavě napsaný. A víš, co mě napadlo? Že by se mi líbilo, kdyby mě někdo tak krásně někdy popsal.
OdpovědětVymazat[1]: Musím souhlasit
OdpovědětVymazat[1]: Taky to tak cítím. A děkuji, Zdendíku
OdpovědětVymazatSimčo, ty jsi spisovatel. Tvoje články se tak dobře čtou... ve tvých knihách bych určitě nepřeskakovala popisné pasáže.
OdpovědětVymazatLépe trhat růžím lístky než broukům nožičky.
OdpovědětVymazatLehké dámy jsou finančně nejgramotnější část populace, protože odjakživa dobře vědí, že prachy je nutno brát předem, a policajtům dávat zadara.
OdpovědětVymazatProstě umíš. Už jsem to u některého z Tvých příspěvků napsala, takže se opakuji. Je to o Tobě o Tvém vnímání světa kolem sebe, je to dar, který Ti sudičky do kolébky daly, když tam tak nad Tebou stály A Ty jsi ho nezahodila.
OdpovědětVymazat[11]: A toho potu, co to stálo, závidím každému, který píše s lehkostí
OdpovědětVymazatTa ojíněná růžička mi připomněla "fluidum" z filmu Císařův pekař a pekařův císař.
OdpovědětVymazatMěla velké srdce a dovedla se rozdat. Snad má dost našetřeno.
OdpovědětVymazat