úterý 8. srpna 2017

Dáma s minulostí...

Jako malá jsem sedávala na trávníku. Hrála si s beruškami, které běhaly po růžích.
Malými drobnými prstíky jsem nenápadně otrhávala květní lístky.
Kolem plotu procházela žena.
Úplně jiná žena než ty dělnice socialistického života, které běhaly doma v zástěrách s natáčkami na hlavě.
Nebo se přes den oblékaly do prostějovské konfekce, všechny stejné, všechny v zákrytu.
Vybočovala. Byla tak jiná.
Jemná, křehká. Vlasy sestříhané do účesu Mireille Mathieu.
Oči olemované vějířkem hustých řas, nádherné klenuté obočí dodávalo obličeji punc elegance.
Malá, drobná postava nechodila. Ona plula, vždy na vysokých podpatcích, jako by se její plosky s touto dekadencí narodily.
V době tesilu a škrábavého krimplenu, kdy bylo oblečení za trest.
Její květované šaty poletovaly kolem těla jako vánek a její chůzi dodávaly potřebnou dávku éteričnosti.
Mezi lidmi se jí říkalo TA.
Ta šla kolem, Ta zase vypadá, Ta měla kabelku, viděla jste Tu, jak šla.
Nehovořilo se o ní jinak, jak s despektem, jak kdyby její stigma smrdělo na míle.
S přibývajícími lety, s přibývajícím rozumem jsem pochopila, kdo je TA.
Živila se svým tělem, byla to prachobyčejná kurva.

Jako hodně velká sedávám na trávníku a s beruškami si už nehraju.
Zavřeli by mě do blázince.
Nedávno jsem jí potkala. Potkala jsem Tu.
Neprocházela kolem mne, ale proplula.
Je stále drobná, malá, ale neobyčejně svěží.
Vlasy už prořídly, jsou hodně prokvetlé bílými žilkami, které tak marnotratně každého upozorní, že už máte něco za sebou.
Má stále skvostné, jemné rysy, byť prošpikované vráskami.
Kolik mužů laskalo tyto nádherné jemné líce, líbalo jemné úzké rty.
Nedivím se žádnému muži, který propadl této ženě.

Procházeli jsme kolem sebe a já cítila opar minulosti, do které probleskovala součastnost.
Nikdy jsem ve svém životě neviděla, tak jemnou a sofistikovanou krásu.
Byl to dotek dětství, byl to dotek nezralosti a přesto tu optiku malého človíčka roky neznehodnotily, ba naopak.
Nezáležím čím jste, čím se živíte.
Záleží, co předáváte lidem, co z vás cítí, co z vás sálá, co jste schopni předat.
Dáma s minulostí je toho zdárným příkladem....


17 komentářů:

  1. Tak to jsi napsala moc pěkně    , no ostatně to ty vždy Když má někdo úroveň, tak je úplně jedno čím se živí     

    OdpovědětVymazat
  2. Noblesu a šmrnc dokážou některé typy lidí odpustit nesnadněji než profesi .

    OdpovědětVymazat
  3. Hezký, dojemný, velkorysý...

    OdpovědětVymazat
  4. Beallaro, já nevím, jestli lze bezvýhradně souhlasit s výrokem "Nezáleží na tom čím jste, čím se živíte." Spíš se mi zdá, že jen s výhradami.

    OdpovědětVymazat
  5. Někteří lidé holt TO něco mají a je jedno,ze se živí jinak než "morálně správně". Zbytek může závidět ...

    OdpovědětVymazat
  6. Popis velice poutavě napsaný. A víš, co mě napadlo? Že by se mi líbilo, kdyby mě někdo tak krásně někdy popsal.

    OdpovědětVymazat
  7. [1]: Taky to tak cítím. A děkuji, Zdendíku

    OdpovědětVymazat
  8. Simčo, ty jsi spisovatel. Tvoje články se tak dobře čtou... ve tvých knihách bych určitě nepřeskakovala popisné pasáže.

    OdpovědětVymazat
  9. Lépe trhat růžím lístky než broukům nožičky.

    OdpovědětVymazat
  10. Lehké dámy jsou finančně nejgramotnější část populace, protože odjakživa dobře vědí, že prachy je nutno brát předem, a policajtům dávat zadara.

    OdpovědětVymazat
  11. Prostě umíš. Už jsem to u některého z Tvých příspěvků napsala, takže se opakuji. Je to o Tobě o Tvém vnímání světa kolem sebe, je to dar, který Ti sudičky do kolébky daly, když tam tak nad Tebou stály A Ty jsi ho nezahodila.

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: A toho potu, co to stálo, závidím každému, který píše s lehkostí

    OdpovědětVymazat
  13. Ta ojíněná růžička mi připomněla "fluidum" z filmu Císařův pekař a pekařův císař.

    OdpovědětVymazat
  14. Měla velké srdce a dovedla se rozdat. Snad má dost našetřeno.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.