středa 16. srpna 2017

Tři za jedním stolem...

Jsou ženy, jsou tři. Každá krásná, každá jinak stavěná, každá s jiným ideálem.
Sedí za jedním stolem.
Stůl. Obrovský, dřevěný, lety opotřebovaný a kolik on vyslechl lidských osudů.
Kolikrát se léta vepsaná do dřeva červenala, hněvala a plakala.

Je mladá, nezkušená a plná ideálů.
Když sedí za stolem, má kolem úst ze smíchu vrásky.
Je klidná, je vyrovnaná, je trpělivá.
Osud jí jako výzvu poslal do života muže.
Muže pomalého, uvážlivého. Aby udržel rodině standard, dře od rána do večera.
Výdobytek dnešní doby. Satelitní městečka, ve kterých přes den nepotkáte muže.
Ženy žijí osamělý život bez mužů, vychovávají samy děti, shromažďují se v ženských centrech.
Děti znají své tatínky ze skypů, sociálních sítí a občas ze společných víkendů.
Je mladá, nezkušená a naučila se žít život s mužem bez muže.

Druhá žena je matkou dvou synů.
Když sedí za stolem, předává milou a klidnou atmosféru.
Přesto ji život s jejím mužem naučil být důraznou, občas řádně hysterickou.
Má doma muže, který neholduje alkoholu, ani se netahá s ženami, že by ideál ?
Nikoliv. Ze všeho nejraději po práci leží a dívá se na televizi.
Je nenáročný, nejvíc ho potěší, když sebou flákne na otoman.
Z pěkného chlapa je gaučový, obtloustlý Lálínek, který si nezaváže přes břicho tkaničky.
Že by opět výdobytek dnešní doby. Seriálová generace, kterou nejvíc potěší, co nového v Ulici či Paneláku ?
Je zkušená, je zralá a přesto denně bojuje, aby ten chlap, kterého si brala z lásky, aby ten chlap nehnil za živa.
Aby byl příkladem svým dvěma synům.

Je nejstarší z trojice, nejvíce zažila, nejvíce tratila.
Je už popsanou knihou. Jednotlivé pasáže, jednotlivé úseky jejího života sestavila plejáda mužů.
Je životaschopná s muži i bez nich.
Přesto miluje gesta vepsaná životem.
Muže,který umí stejně zdatně v kanceláři. Umí zdatně i s hromadou dříví.
Neválí se u televize. Romantická gesta mu nejsou cizí.
Jen neumí žít v páru. Prostě neumí.
Ona by moc chtěla, on ne.
Je už dost stará, aby věděla, že to nezlomí.
Výdobytek dnešní doby praví, být single a hlavně se trapně nevázat.

Tři za jedním stolem, všechny se zasněně dívají za plot.
Celé odpoledne tam maká chlap. Je šikovný, je pracovitý.
Nekecá, nevymlouvá se, nelituje nepohodlí. Dře jako Bulhar....jééé, to je pěkná pohádka.

PS. Autorka si vyhrazuje jakékoliv podobentsví, jedná se o fiktivní osoby...jak jinak.
PSS. Zda byl za plotem Nebojsa, Bajaja či Honza se bohužel nepodařilo specifikovat, autorka tajemně mlčí, tak snad příště...


27 komentářů:

  1. Vybrali jsme si nebo si byli, žijeme jen jednou. Jde o to si život s druhým nezošklivit a být vděčná za to, co se ještě dá snést. My jsme taky nezůstaly těmi Popelkami, které si volily svého prince. Zajímavé podání života. Forem je ale velmi mnoho: pokud přece jen je nějaký muž, jsme zdraví, můžeme to vydržet...

    OdpovědětVymazat
  2. ... ach jo - "zbyli" - občas se mi nenapíše písmenko "z" a zrovna když chci být za moudrou, udělám kiksa

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: Kitty, moudří / moudré nesmí chybovat (k tomu ještě pod vlivem klávesnice), nebo co?!

    OdpovědětVymazat
  4. Chlap dře, nekecá, nevymlouvá se, nereptá... no to je jasné, že on je fiktivní osoba (žertuji, samozřejmě)

    OdpovědětVymazat
  5. Jen aby za ploten nebyl Sarka Farka - loupežník.

    OdpovědětVymazat
  6. [4]: Pohádkový hrdina se skutečně narodil se šroubovákem v ruce. To co on dokáže se dřevem je neuvěřitelné, přestavěl barák, postavil pergolu snů a nyní prý buduje dřevník.

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Sarka Farka byl oblíbená postava mého otce, mockrát jí používal jako připodobnění lidských vlastností     

    OdpovědětVymazat
  8. Mám názor, že každý muž potřebuje ženu, aby ho trošku vychovávala A proto jsem asi sama Miluji pohádky

    OdpovědětVymazat
  9. [6]: Do Šroubovákové pohádky by mě nevzali ani jako kompars, natož jako hlavního hrdinu. Ještěže ideály jsou tak různorodé!

    OdpovědětVymazat
  10. A potom zazvonil zvonec a pohádky je konec a zase pokračujeme v tom našem zajetém životě. Někomu to vychází, někomu nebylo přáno, ale tak už to chodí. Hlavně mít dobré kamarády se kterými můžeme všechno probrat abychom na to my holky nebyly úplně samy

    OdpovědětVymazat
  11. Muži mají také své sny - ženy krásné, pracovité, které nás bezmezně obdivují a v noci je nebolí hlava :).

    OdpovědětVymazat
  12. Ideální muž je bohužel čirá fikce Skvělý článek!

    OdpovědětVymazat
  13. Pěkně napsáno, díky. Existuje pár výjimek

    OdpovědětVymazat
  14. Napíšu ti jen další z italských mouder (říká se mouder??) " Kdyby se všichni lidé sešli aby si vyměnili své kříže (myšleno jako problémy) nakonec si každý odnese domů zas ten svůj" Nevím jestli je to pravda na 100% ale... stojí za zamyšlení!

    OdpovědětVymazat
  15. myslela jsem, že jsem tento článek již komentovala ... ale asi tedy ne ... Snad "tak" nikdy neskončím a vždycky tam bude ten princ a žili spokojeně a šťastně až do smrti ...

    OdpovědětVymazat
  16. Tvoje články jsou vždy k zamyšlení.Ze života ? Když ten život má každý jiný.

    OdpovědětVymazat
  17. Zase jeden z tvých vyloženě "hltacích" článků...  Fakt umíš. :)

    OdpovědětVymazat
  18. [8]: Znám mnoho mužů, kteří tuto alternativu vyhledávají.

    OdpovědětVymazat
  19. [14]: O tom žádná, každý nosíme jinou optiku a jinak to vnímáme

    OdpovědětVymazat
  20. Mně by se hodilo kdyby byl za plotem malíř pokojů

    OdpovědětVymazat
  21. Velmi vydařený článek. Myslím, že muži by měli hodně pracovat, aby se dokázali postarat o svoji rodinu, ale zase není dobré, aby ji znali pouze přes skype.

    OdpovědětVymazat
  22. Krásné povídání. Každý jsme nějaký a máme svoje přednosti i svém chyby. A o tom to je. :o)  A chlap za plotem? kdo ví, když přijde domů...

    OdpovědětVymazat
  23. [20]: Oni zas mají rádi ta česká - v poslední době se jim moc líbilo že "potrefená husa nejvíc hejká" nebo že "každý svého štěstí strůjcem"   

    OdpovědětVymazat
  24. Život ve dvou je hrozná míra tolerance. Důležité je znát toho druhého a nesvazovat ho a hlavně nenechat se svázat. Co to znamená, vyjít si vstříc, překvapit někdy odporem, někdy souhlasem. Že něco obrblá, odporuje? No co, hlavně když jde a nenápadně to udělá- jé ty jsi šikovný, hrozně hodný - jen mi nemaluj med kolem pusy, stejně ti nevěřím. Důležité je nenudit se spolu a bolení hlavy jednou pro vždycky  vypustit ze slovníku. Když nechci, dá se to zařídit nenápadněji, případně přímo říci- naštval jsi mne a máš tu drzost atd.... To jsou poznatky  ze života...

    OdpovědětVymazat
  25. Není to prostě jednoduché.....já už si toho svého, co se mnou nebydlí, asi nechám, už si nedokážu představit bydlet s chlapem neustále....to bych asi neustála       

    OdpovědětVymazat
  26. Každý má své chyby, jak muži, tak ženy. Jde o to najít to, co mi vyhovuje, co budu tolerovat a bez čeho se neobejdu.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.