sobota 5. srpna 2017

Když má bloger tvář...

Sedíte v obýváku v pyžamu, ležíte nahý ve vaně a čtete si blog.
Čtete si cizí osudy, cizí příběhy, prohlížíte si zahrady, někdy kuchyně, jindy pole s prasaty.
Tak nějak se všichni " skoro " známe. Přesto odhadujete povahu, snažíte se zorientovat v labyrintu lidských osudů.
Přesto je to celé neosobní, virtuální a pro někoho i svět bláznů.

Na email mi přistála zpráva. Zpráva, ve které mě jiný bloger zval na kávu do lůna přírody.
Šok, padla mi brada. Tak to je už osobní, to je setkání tzv. z huby do huby.
A já vám byla ráda a pozvání jsem přijala. Byla jsem šíleně natěšená a samozřejmě zvědavá.
Když se blížil den " D " začala jsem být lehce nervozní, protože moje blogové setkání nebylo s blogerem, ale s celou jeho rodinou.
Říkáte si pecka, nezastírám a přiznávám, že na první shledání silná káva.
Když jsme se ráno poprvé slyšeli po telefonu, už jsem věděla, že jediná obava bude cesta.
Bloudila jsem jako již tradičně, ale pak jsme se potkali.

Poznala jsem maminku, tatínka, pana Drahého, Slečinku, Princezničku a hlavně jsem poznala naší Barušku.
Poznala jsem je všechny, jen nebyli virtuální, byli z masa a kostí. Měli tvář, mimiku, emoce, byli živí.
Přijali mě do svého domu jako hosta s otevřenou náručí.
Provedli mě domem s obrovskou tradicí a každý mi řekl kousek historie, kousek z jejich života.
Bylo to neskutečně emotivní a místy jsem se přistihla, že je vůbec nepouslouchám, že vnímám jejich přítomnost a jsem za to nesmírně vděčná.
U kávy jsme si popovídali nejen o blogu, ale i o životě.
S úžasnou princezničkou jsme si připomněla dávno zapomenutou bezprostřednost, její ševelení, dětskou radost budu mít v sobě velice dlouho.

Když má bloger tvář....
Tímto ti milá Baruško, mnohokrát děkuji.
Děkuji za pozvání, za pohostinnost, za to, že jsi mě nechala nakouknout do tvého života, že jsi podstoupila riziko a pustila jsi do soukromí cizího člověka. Bylo mi s vámi krásně v kouzelném prostředí.
Virtuální labyrint mi ukázal i tu báječnou stranu mince a jsem za ní nesmírně vděčná...když má bloger tvář.
Princezničko....moc děkuju za kytičku !!


28 komentářů:

  1. Tak nevím, jestli to dobře chápu. Je to příběh tvého seznámení s přítelem? Nebo je to opravdu setkání "z oka do oka"? A dokonce s naší blogovou Baruschkou? To bych fakt záviděla...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Koukej si to pořádně přečist !!!!

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Nepřeháněj! Ty zelenat závistí ( ) nedovedeš.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Já to chtěla Kitty napsat - a pak k tomu nedošlo.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to muselo být fakt překvápko a určitě milé. Baruška je hodně empatický člověk, to je patrné už z jejích článků, které chodím číst hodně ráda. A kytička od srdce je nádherná 😀😄

    OdpovědětVymazat
  6. Naprosto ti rozumím. Poznala jsem osobně už 10  nejen blogerů, ale prostě lidí vynořených z toho virtuálního světa a je to úžasné. Protože všechno, co na internet později napíší, ty dokonce slyšíš a vidíš je to říkat. Vidíš jejich mimiku při tom, co píší.

    OdpovědětVymazat
  7. Jé, no to je milé, myslím, že zrovna vy dvě jste si měly hodně o čem povídat

    OdpovědětVymazat
  8. ...hm, tak nevím, jestli závidím Tobě, nebo Baru...

    OdpovědětVymazat
  9. Většina těch díků patří mojí mamince, protože to vlastně byla ona, kdo Tě pustil do svého soukromí, do svého domu a do své rodiny

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to je moc pěkný. Takových skvělých lidí já znám tedy málo :)

    OdpovědětVymazat
  11. To je pěkné, doufám že jste si setkání obě užili!

    OdpovědětVymazat
  12. Setkání s "živým blogerem" je vždycky moc zajímavá zkušenost, už jsem ji v řadě případů absolvoval a vždycky bez výjimky to pro mě byl příjemný zážitek. Pak už si člověk snadno spojí komentář se známou tváří, mimikou, tónem hlasu a doposud virtuální bloger vstoupí do našeho reálného světa...

    OdpovědětVymazat
  13. Před lety jsem neměla vlastní blog a působila jsem jako spoluautorka na blogu muže, vědeckého pracovníka. Již po pár týdnech velmi stál o naše setkání. Uskutečnilo se. Chvíli jsme se významněji přátelili. Poměrně záhy jsem pochopila, že jde o alkoholika. Jakoby to nestačilo, myslím, že trpí Aspergerovým syndromem. Vydržela jsem ten zvláštní, stresující vztah s přestávkami asi rok. Stálo mne to spoustu peněz a nervů ještě víc.

    OdpovědětVymazat
  14. To je fajn, že se podaří i pozitivní setkání přes internet. Více se vnímá to špatné a vida, může se to i povést. Závidím a přeju, Baru a její rodina je jistě fajn.

    OdpovědětVymazat
  15. Setkání jste si všichni užili- jak píšeš. A to je dobře. Se všemi blogery se potkat nemůžeš, ale je určitě příjemné alespoň nějakou tvář poznat.

    OdpovědětVymazat
  16. Simi, to je tak krásné a dojemné. Jsem z toho úplně naměkko. Muselo to být nádherné setkání, plné adrenalinu a skvělých lidiček. :o) Jdu se podívat na Baruschky blog. a posílám moc pozdravů. D.

    OdpovědětVymazat
  17. To je hezké :) také jsem se před sedmi lety potkala s jednou blogerkou a bylo to hrozně zajímavé, super :)

    OdpovědětVymazat
  18. Zpočátku jsem si takové setkání nedovedl představit.  

    OdpovědětVymazat
  19. Cérko, celou dobu jsem čekala, že napíšeš - Pak jsem se vzbudila Je fajn se potkat s blogerkou, Marijakes má u nás na dědině zahrádku, tak se sem tam vidíme a máme si co říct, je to super Zdravím z kotárů

    OdpovědětVymazat
  20. Já znám dvě už spoustu let, ještě před blogem a tak to vím, že jsou fajn a občas se i vidíme Setkala jsem se s IG skupinou a to bylo taky moc fajn a sedly jsme si i naživo   

    OdpovědětVymazat
  21. [5]: Nepopírám, že to překvapení bylo

    OdpovědětVymazat
  22. [9]: Baru, Baru..však jsem už napsala vše a Princeznička mi včera hrozně připomněla mojí Verunku, byla úplně stejná, bezprostřední, milá a živelná.

    OdpovědětVymazat
  23. [16]: Tak adrenalin to byl, když jsem to hledala, objela jsem trávník starostovi před barákem skoro třikrát     

    OdpovědětVymazat
  24. To je skvělé! To se tak krásně čte!  Já doufám, že někdy potkám své oblíbené blogery :) zatím mám jen Poppy ... snad přibude Antea :) hrozne se mi líbí, když k pocitům přidám i tváře ... když z dojmu udělám hmatatelny zážitek ... moc ri to přeji a závidím ;)

    OdpovědětVymazat
  25. Jéé, to je hezké. To bych si také někdy s někým přála zažít .-)

    OdpovědětVymazat
  26. Přesně vím, jak ses cítila. Zažila jsem to před prvním setkání Ženského klubu

    OdpovědětVymazat
  27. No neke :) A že Baruščinu vášeň sdílí celá rodina, o to je to hezčí. Máš štěstí, že Ti do toho nikdo nekecá, já bych asi ani nikam nemohla kvůli bezpečnosti

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.