čtvrtek 11. května 2017

Honba za senzací...

Ve své původní profesi jsem byla mnohokrát svědkem vyjádření, vyřčení.
Lékař vyřkl diagnózu, oznámil ortel.
Některý citlivě, jiný na ostro, ale vždy s definitivní platností.
Když vidíte mladého fotbalistu, nadějného sportovce, jenž má přijít o velkou část střev a doživotně bude chodit s vývodem, děsíte se jen podívat.
Když vidíte ženu v nejlepších letech, budoucí babičku, které říkají o dalším návratu zhoubné leukémie,
bojíte se i dýchat.
Patří to k profesi. Jako se na chléb maže máslo.

A tak nějak lidsky se vždy klepeme před vyšetřením, před preventivní kolonoskopií, před mamografem, před vyšetřením prostaty.
Máme žaludek na vodě, špatně spíme, děsíme se výsledku.
Děsíme se budoucnosti, děsíme se bolesti.
Klepeme se, co bude dál, když se nezadaří.
Co musí zažívat člověk, který si přečte po stanovení diagnozy následující ?
" Má plné břicho nádorů "
" Přežije alespoň dva roky ? "
" Diagnóza co děsí, co zabíjí "

Když jsme viděla tyto titulky i v seriózním tisku, lekla jsem se.
Zděsila jsem se, jak musí být herečce, která plní titulky těmito nevybíravými slovy.
Slovy neuvěřitelné bolesti, kdo nezažil, ten nepochopí.
Také jsem nezažila, naštěstí, ale dokáži se vžít do momentu, že si otevřu při kávě noviny a tam se dočtu tuto nechutnost.

Kde je hranice normálnosti ?
Kde je lidství, slušnost, kam se poděla nějaká novinářská etika.
Vše se honí za senzací, za penězi, za vyšším výdělkem, za mohutnou sledovaností, nu a kde je člověk ?
Na nejnižší příčce lidského bytí, bohužel.
Chtěla bych popřát mé oblíbené herečce a hlavně spisovatelce paní Ivance Deváté, jejíž laskavý, milý a lidský humor v knihách miluji, aby se dokázala povznést nad články, které si bohužel přečte u své ranní kávičky, jak je zvyklá.
Tato herečka ještě patří do noblesního světa divadla a herectví, naleštěné bulvární pozlátko jí je vzdálené, kdy se pseudocelebrity dělí o každý prd, o každý zlomený nehet.
Mnoho sil do boje s nemocí.

20 komentářů:

  1. Simčo, vystihla jsi to naprosto přesně. Bohužel se někteří novináři opravdu chovají jako hyeny s jediným cílem - prodat co nejvíc výtisků. Každá lidská tragédie se jim hodí a dokáží o ní psát několik dní.

    OdpovědětVymazat
  2. Co k tomu dodat.Že se člověk dovídá,co všechno ta a ta celebrita neuhlídala, co jí vyklouzlo a bla,bla,bla je  únavné. Já nevím koho to baví, ale asi ano. Berme to jako legrácku. Jenže toto je něco jiného.Tato nemoc je to zlé, co člověku život nezaslouženě nachystá a on s ní musí těžce bojovat. Dát taková slova do novin je opravdu velice neslušné a ubohé.

    OdpovědětVymazat
  3. Když se člověk dozví diagnozu-ztuhne.Musí si to v sobě nejdříve zpracovat.Nezvládla bych titulky v novinách.Jsou to hnusné hyeny.

    OdpovědětVymazat
  4. Zažila jsem 1x a nechtěla bych to zažít a nikomu bych to nepřála...byla jsem úplně mimo...

    OdpovědětVymazat
  5. Simčo, mám bohužel dojem, že v našem bulváru, a někdy nejenom v něm se takové věci staly normální. Čím víc špíny, bolesti a neúspěchu, tím víc možností pro jejich hyenismus, větší počet prodaných výtisků a tím samozřejmě peněz. Za vším hledej peníze, ty nás jednou zahubí

    OdpovědětVymazat
  6. Nestačí bulvár nekupovat, což nedělám už léta, neslušnost a necitelnost je obsahem i médií dalších.

    OdpovědětVymazat
  7. Přesně, tohle se mně často honí hlavou. Novináři jsou hyeny! Ivanku mám ráda, mimo jiné kvality má smysl pro humor , pro recesi. Držím jí palce.

    OdpovědětVymazat
  8. Vystudovala jsem FŽ (fakulta žurnalistiky) UK, jistěže za komančů. A ať si myslí kdo chce, co chce - v okresních novinách  cenzura nebyla. S jedinou výjimkou: úvodníky z jednání předsednictva OV KSČ se před uveřejněním dávaly číst ideologické tajemnici. Když jsem je nedejbóže psala já, měla jsem tam vždycky NĚCO ŠPATNĚ. Tajemnice mi předělávala najmě slovosled.

    OdpovědětVymazat
  9. Nedávno jsem viděla dokument o jakémsi obrovském parníku a jeho historii. Byl velice známý a také se na něm plavily známé osobnosti a mě velice zaujalo, jak tehdejší stevard popisoval, jak se to vlastně s celebritami mělo a jak se k nim ostatní lidé chovali. Ano, budili zájem a vzrušení, ale to bylo tak všechno, nikdo si k nim nic nedovolil, ostatní cestující k nim měli úctu a respekt k soukromí byl samozřejmostí. Jenže to je tak šedesát, sedmdesát let zpátky...

    OdpovědětVymazat
  10. Ivanku jsem nikdy nemusela - její knížky nejsou můj šálek kávy - ale přeji brzké uzdravení a hodně sil...

    OdpovědětVymazat
  11. To já jsem ve své profesi svědkem trošku jiných vyjádření. Jako zaplatíte půl milionu, do měsíce se vystěhujete nebo máte to na pět let. Ale bulvár s tím zachází úplně stejně a je mu jedno, která strana to je. A přitom u lékařského problému, tam to život ničí už samo o sobě. U tohohle problému třeba nakonec výsledek by byl dobrý, ale bulvár ten život zničí stejně, protože co už se jednou psalo, to nikdo neodpáře.

    OdpovědětVymazat
  12. Nemám čas číst seriozní tisk o kterém píšeš, ale ono stačí číst titulku Blogu cz. když mám na něj čas. Nemoc je tam probírána tak dopodrobna a s takovými pikantnostmi, že bulvár je proti tomu slabý odvar. Soukromí přímo víc než intimní se dnes veřejně propírá zřejmě na všech štacích.   

    OdpovědětVymazat
  13. Milí přátelé, co jsem měla na mysli...to, jak bolestivé musí být, zjistit diagnozu, vyrovnat se s ní a ještě se postavit nechutným článkům v tisku.

    OdpovědětVymazat
  14. Paní Ivanky je mi moc líto, Simi, je to skvělá ženská a rozhodně si nezaslouží takový osud.

    OdpovědětVymazat
  15. Já pevně věřím, že Plesk nečte a ani na netu nekliká na bulvár. Samozřejmě, že jí to nějaká dobrá duše řekne. Všichni redaktoři bulváru jsou ubožáci.

    OdpovědětVymazat
  16. Mě tahle věta, ani jí nechci opsat taky zarazila.  Je to docela hnus, jak bulvár, ale nejen už on na nemocech lidí parazituje.

    OdpovědětVymazat
  17. Pokud tohle bylo v seriózním tisku, musela to nějakým způsobem povolit, musela tu informaci potvrdit. Pokud ne, není to seriózní tisk, ale bulvár

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.