Blondýna miluje hrnčířské trhy v Berouně, kam jezdí na jaře i na podzim.
Rok co rok je to naše dámská jízda s dcerou, do týmu přibyl Soptíček. Minulou sezónu celé trhy probrečela v kočárku, letos to bude určitě daleko lepší.
Cestou do Prahy blondýna poprvé zažila, co je to, když na vlastní kůži poznáte kreténa bez koulí, který vás začne vybržďovat na zúžení při údržbě dálnice. Můj anděl byl se mnou, kdybych byla začátečník, měla bych z auta bednu šrotu.
Blondýna dorazila akorát k dceři na oběd. Jako polévka se podávala veganská se spoustou luštěnin. Chrochtám a přidávám si druhou misku, protože já tohle jídlo bezmezně miluji.
Vyrážíme. Soptíček ve voze usíná a babičce se nenápadně začínají rolovat střeva. Čím více auto hopsá po výmolech, tím více se střeva rolují, plní, a rotují v rytmu dálnice. Blondýna má čelo plné potu, touží rozervat kalhoty, touží vyrvat ochranné pásy vozu a utéct do polí. Velká škoda, že jsem si nepřidala třetí misku, mohla jsem nahradit na hodinu jaderný agregát v Dukovanech.
Jsme v Berouně. Na obloze svítí sluníčko a blondýna má výrazně lepší náladu. Soptíček vstává s úsměvem na líci.
Vyrážíme do vírů keramických orgií, do světa keramiky, hrnečků, misek, talířků. Všude voní trdelník, opečené klobásky, langoše. Sluníčko svítí, sem tam nás zkropí deštík a hltáme keramiku, hltáme atmosféru.
Soptíček nehltá, Soptíček se kroutí, je v těžké nenáladě, chodí vykloubeně, prolamuje se a kdyby mohl zařvat, tak zařve... MAMI, TYS NÁS CHTĚLA ZABÍT .... chudinka malá.
Úsměv na tváři ji vyloudí kolotoč a živá hudba, kde se v rytmu čardáše ztrátí dělové rány.
Blondýna hlásí ... přežila jsem atentát mojí dcery za účelem totální devastace, jediné to celé zachránilo, že mi o týden dřív začala přát ke Dni matek / není ta mateřská osvěžující ??? /. Ušetřila jsem velice výrazně kapsu, protože než jsem vždy vyndala peněženku, začala se nám kroutit střeva a raději jsme popoběhly.
No a Soptíček poprvé vykonal úlevně potřebu do hrnečku, kterému se brání zuby nehty.
Suma sumárum .... LÁSKA, DĚTI A KERAMIKA VŽDY ZVÍTĚZÍ NAD NENÁVISTÍ A LUŠTĚNINAMI !!!!
Tak konečně Soptíček povyrostl a už má z dění kolem sebe radost a vše vnímá.
OdpovědětVymazatMěli na tržíčku i keramické nočníky?
OdpovědětVymazatJéjej luštěniny. Všude třeba čtu, že po červené čočce většina lidí neví, že nějaké luštěniny snědla. Patřím mezi tu menšinu
OdpovědětVymazat[1]: Ty jsi to nečetla moc pozorně
OdpovědětVymazatSimi, to jste si užily perné chvilky. No, hlavně, že jste to zvládly a trhy si patřičně užily. Já jsem v Berouně nikdy nebyla, ale nádherné staročeské trhy míváme v létě v Holašovicích.
OdpovědětVymazatA příště...? Dáš si ještě nášup...?
OdpovědětVymazatDrsná příhoda, Simi, kroutila jsem se při čtení taky.
OdpovědětVymazatTentokrát přidávám komentář. Keramiku miluju, užila bych si i něco přinesla. Dávejte na sebe pozor - všeho moc (i prospěšného) škodí. Ale přežily jste to a užily si krásy
OdpovědětVymazatKrásný výlet, a příště to nepřehánět s luštěninami
OdpovědětVymazatMálem jsem se z toho orosila, často se totiž vcítím do zážitků druhých No hlavně že to nakonec dobře dopadlo, viz Soptíček a hrneček
OdpovědětVymazatJá vím, že jsem nemožná, ale já jsem se teď tak zasmála! Trpěla jsi, ale popsala jsi to bezvadně.
OdpovědětVymazatKdyž v roce 1993 končilo na velmi krátkých vlnách vysílání avantgardního Rádia Limonádový Joe, těsně před obědem poloožralá Ester Kočičková vyhlásila do mikrofonu poslední soutěž diváků, a požádal je, aby soutěžící přiblížili mikrofony svých zvukových aparatur ke svým břichům, natočili ty zvuky, a telefonicky je předali do vysílání. Soutěž vzbudila nebývalý zájem, a za chvíli se již z reprodukotru linuly atypické zvuky. Některé něžné a krátké, jiné basovější a zdlouhavé, další byly pracně vynucované, a končily náhle uúprostřed šumění, poslední z nich byla nějaká těhotná mamina, která si MP3 nebojácně zasunula vzadu do kalhot, a vyrobila asi minutovou břišní symfonii, jako když se někde proklube skalami podzemní řeka,a přitom zařve lev. Na konci tohoto zvuku bylo slyšet dlouhé ticho, přehlušované vysoce rozčileným tichým rozhovorem, pak se z reproduktorů ozval dupot a hlasité cvaknutí, a následovalo již jen hluboké ticho poté, co někdo zřejmě vypnul stykače. ANa frekvenci 103,9 MHz se pak až za měsíc objevila nová, úplně však nezajímavá stanice...
OdpovědětVymazatJo jo, Pěkné...říkám si, že jsme tam jeli vlakem, nakonec jsme dobře udělali...
OdpovědětVymazatSimčo. důvěrně tenhle problém znám a to ani nemusím jíst luštěniny, či veganskou polévku. Stačí k tomu moje psychika. Jen myšlenka na to, že musím ráno na endoskopii způsobuje v mých střevech válku. Jednou jsem se k tomu přiznala a pan asistent už se mně neptá, jak se mám, ale potulně se usmívajíc se táže: "Tak co, kolikrát jste byla?" Má na to nárok, naše známost trvá už 19 let.
OdpovědětVymazatPobavila jsem se Cizím neštěstím, mohl by někdo říct Ale nakonec vše dobře dopadlo, užily jste si trhů (taky by se mi líbilo!!) a hlavně jste přežily Příště luštěninová polévka bez výletu!!
OdpovědětVymazat[5]: Chyba, jestli to nemáš do Berouna daleko, zkuste je
OdpovědětVymazat[8]: Za jiné situace bych domů s prázdnou určitě nejela, tentokrát jsem hodně ušetřila
OdpovědětVymazat[11]: Ale jen se směj, já už se dnes směju také
OdpovědětVymazatU toho vybržďování jsem vážně měla strach. Ale při polévkovém nášupu jsem tušila čertovinu. A při tvém sumáru jsem se od plic zasmála
OdpovědětVymazatTo byl zase den...Otestovala jsi anděla Strážného i pevnost svých střev
OdpovědětVymazatJo, to já se umím pobavit na úkor druhých, ale to proto, že tyhle momenty, kdy by člověk ze sebe rychle strhal oděv a ulevil si, znám a je zajímavé, že se vždy dostavují v tu nej nejnevhodnějaší dobu, že dokonce víme, že něco přijde, ale neodoláme dobrému jídlu a vždy nějak věříme tomu, že tentokrát to vyběháme.....Všechno dobře dopadlo i na té dálnici. Nakonec jste si užily hezký den a díky fazolím i ušetřily.
OdpovědětVymazat