úterý 24. března 2015

Neuchopitelná....

....je pro mě Vysočina. Kraj, který jsem navštívila tento víkend a na patře mi zůstala pachuť neuchopitelného....
Jsem veskrze městský člověk, rozmazlený dostupností všeho možného i nemožného, toužící po úniku za hranice všedního a okoukaného, toužící po zemi a volnosti v ní. A tak mi už druhý rok za sebou dala Vysočina možnost ochutnat její slunce, modré nebe a ještě hodně ospalou jarní přírodu, kde se ukazují poslední kopečky zapomenutého sněhu, který neroztál pod přibývajícími horkými paprsky. Dokud jsem byla dítě a ve škole nám povídali o tvrdém životě zde, nedokázala jsem ten příměr pochopit a zpracovat. Dnes jako zralá žena vnímám tu tvrdost kraje s rozsáhlými loukami, polnostmi, které vpíjí horizont, už úplně jinak. Ještě dlouho budu vidět hluboké brázdy tmavé zeminy, která neuvěřitelně voní, ještě dlouho budu vidět hromady dříví, polena u každého stavení, ještě dlouho budu vidět nádherné koně na pastvě laškující mezi sebou. Lidé jsou zde vřelí, zdraví místní či cizáky, stále mají v každé vesnici nádherný kostel a hřbitov, kde vám přijde, že čas stojí, váhá, neutíká.
Jaká je Vysočina...tvrdá, majestátní, syrová, bojující, vzdorovitá a přesto tolik plodná. Budu se sem vracet a pokoušet se dozrát, abych ji mohla na moment uchopit, pojmenovat a zase vrátit....









15 komentářů:

  1. Zajímavé zamyšlení i fotky. V tomto  kraji jsem ještě nikdy nebyla.

    OdpovědětVymazat
  2. Hezké fotky jsem z vysočiny je tu krásně kde jsi to vlastně byla? Měj se

    OdpovědětVymazat
  3. Simonko, máš talent na psaní na rozdíl ode mně I fotky jsou hezké Krásné jarní dny ti přeju

    OdpovědětVymazat
  4. Krásně jsi to napsala, to ty opravdu umíš     

    OdpovědětVymazat
  5. Simi, fotečky jsou nádherné

    OdpovědětVymazat
  6. Simčo, díky za takový krásný hold mému milovanému kraji...

    OdpovědětVymazat
  7. [1]:Každý kraj naší země má své

    OdpovědětVymazat
  8. [4]:Jak kdy se mi zadaří, pokaždé není posvícení a pak to potím a potím a potím...chybí slovesa, opakuju a opakuju     

    OdpovědětVymazat
  9. Moc krásné fotky. Jen z mého pohledu je Vysočina poklidný mírný kraj, když jsem poznala valašské kotáry, kde jsou stavení s kamenitými políčky rozesetá po kopcích skoro v nedostupném terénu. Vzpomínám, jak táta veterinář jezdil ke kravám, jezdil i telit do chaloupek pod lesem, autem, i když terénním se až nahoru nedostal a musel s těžkými brašnami stoupat do kopců a kolikrát ani nevěděl, zda jde dobře a hospodáře vyvolával jménem a čekal, odkud se ozve:"Tady" aby se vydal za hlasem. Několika takových výprav jsem se i jako dospělá zúčastnila. Když bylo telení ohroženo a porod těžký, lidé by klidně obětovali tele, jen aby táta zachránil krávu. Ta byla pro ně důležitější. Důležitější pro život.

    OdpovědětVymazat
  10. Ty umíš tak působivě vyjadřovat svoje pocity. Vysočina je na tvých fotkách zachycena přesně tak, jak jsi ji popsala, majestátně

    OdpovědětVymazat
  11. Vzdala jsi Vysočině nádherný hold

    OdpovědětVymazat
  12. Musím říct, že mě vzal za srdce tvůj popis Vysočiny, Simonko. Nikdy bych svou lásku k tomuto kraji nedokázala tak krásně vyjádřit. Moc ti za ta milá slova děkuji.

    OdpovědětVymazat
  13. Zajímavé fotky, povedly se ti

    OdpovědětVymazat
  14. Napsala jsi to tak pěkně, až mě to dojalo. A pocítila jsem šťastný záchvěv pýchy, že žiju v tomhle krásném místě, které miluju. Ale opravdu jen záchvěv, není to moje zásluha, spíš rodičů a pak té úžasné přírody.

    OdpovědětVymazat
  15. Teď jsem zahlédla v komentáři, že jsi byla v Herálci, tak to je od nás, co by kamenem dohodil.

    OdpovědětVymazat

DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE.