....je pro mě Vysočina. Kraj, který jsem navštívila tento víkend a na patře mi zůstala pachuť neuchopitelného....
Jsem veskrze městský člověk, rozmazlený dostupností všeho možného i nemožného, toužící po úniku za hranice všedního a okoukaného, toužící po zemi a volnosti v ní. A tak mi už druhý rok za sebou dala Vysočina možnost ochutnat její slunce, modré nebe a ještě hodně ospalou jarní přírodu, kde se ukazují poslední kopečky zapomenutého sněhu, který neroztál pod přibývajícími horkými paprsky. Dokud jsem byla dítě a ve škole nám povídali o tvrdém životě zde, nedokázala jsem ten příměr pochopit a zpracovat. Dnes jako zralá žena vnímám tu tvrdost kraje s rozsáhlými loukami, polnostmi, které vpíjí horizont, už úplně jinak. Ještě dlouho budu vidět hluboké brázdy tmavé zeminy, která neuvěřitelně voní, ještě dlouho budu vidět hromady dříví, polena u každého stavení, ještě dlouho budu vidět nádherné koně na pastvě laškující mezi sebou. Lidé jsou zde vřelí, zdraví místní či cizáky, stále mají v každé vesnici nádherný kostel a hřbitov, kde vám přijde, že čas stojí, váhá, neutíká.
Jaká je Vysočina...tvrdá, majestátní, syrová, bojující, vzdorovitá a přesto tolik plodná. Budu se sem vracet a pokoušet se dozrát, abych ji mohla na moment uchopit, pojmenovat a zase vrátit....
Zajímavé zamyšlení i fotky. V tomto kraji jsem ještě nikdy nebyla.
OdpovědětVymazatHezké fotky jsem z vysočiny je tu krásně kde jsi to vlastně byla? Měj se
OdpovědětVymazatSimonko, máš talent na psaní na rozdíl ode mně I fotky jsou hezké Krásné jarní dny ti přeju
OdpovědětVymazatKrásně jsi to napsala, to ty opravdu umíš
OdpovědětVymazatSimi, fotečky jsou nádherné
OdpovědětVymazatSimčo, díky za takový krásný hold mému milovanému kraji...
OdpovědětVymazat[1]:Každý kraj naší země má své
OdpovědětVymazat[4]:Jak kdy se mi zadaří, pokaždé není posvícení a pak to potím a potím a potím...chybí slovesa, opakuju a opakuju
OdpovědětVymazatMoc krásné fotky. Jen z mého pohledu je Vysočina poklidný mírný kraj, když jsem poznala valašské kotáry, kde jsou stavení s kamenitými políčky rozesetá po kopcích skoro v nedostupném terénu. Vzpomínám, jak táta veterinář jezdil ke kravám, jezdil i telit do chaloupek pod lesem, autem, i když terénním se až nahoru nedostal a musel s těžkými brašnami stoupat do kopců a kolikrát ani nevěděl, zda jde dobře a hospodáře vyvolával jménem a čekal, odkud se ozve:"Tady" aby se vydal za hlasem. Několika takových výprav jsem se i jako dospělá zúčastnila. Když bylo telení ohroženo a porod těžký, lidé by klidně obětovali tele, jen aby táta zachránil krávu. Ta byla pro ně důležitější. Důležitější pro život.
OdpovědětVymazatTy umíš tak působivě vyjadřovat svoje pocity. Vysočina je na tvých fotkách zachycena přesně tak, jak jsi ji popsala, majestátně
OdpovědětVymazatVzdala jsi Vysočině nádherný hold
OdpovědětVymazatMusím říct, že mě vzal za srdce tvůj popis Vysočiny, Simonko. Nikdy bych svou lásku k tomuto kraji nedokázala tak krásně vyjádřit. Moc ti za ta milá slova děkuji.
OdpovědětVymazatZajímavé fotky, povedly se ti
OdpovědětVymazatNapsala jsi to tak pěkně, až mě to dojalo. A pocítila jsem šťastný záchvěv pýchy, že žiju v tomhle krásném místě, které miluju. Ale opravdu jen záchvěv, není to moje zásluha, spíš rodičů a pak té úžasné přírody.
OdpovědětVymazatTeď jsem zahlédla v komentáři, že jsi byla v Herálci, tak to je od nás, co by kamenem dohodil.
OdpovědětVymazat