....je naše úroveň zdravotnictví. V roce 1985 jsem maturovala na zdravotnické škole, nastoupila jsem na interní kliniku a dalších šest let pracovala na koronární jednotce a metabolické jednotce. Svoji práci jsem milovala, našla jsem se v ní a plně mě naplňovala, prostě a jednoduše, byla jsem v nemocnici štastná....Můj život se ale začal ubírat úplně jiným směrem, po čase jsem se smířila s faktem, že moje milovaná práce už v nemocnici nebude....
Muselo uplynout 30let, abych získala úplně jinou zkušenost a z té jsem se ještě nevzpamatovala...
Před dvěma dny ráno jsem vstala, nohy těžké, ruce těžké, hlava jako po cvičení NATO a teploměr ukazuje skoro 40st. Poprvé jsem něco podobného zažila, poprvé mým tělem mlátila taková teplota. Snaha srazit tohoto nepřítele vyznívala úplně mimo a tak jsem poprvé v životě navštívila pohotovost. Na recepci seděl, tedy spíše ležel s roztaženýma nohama mladík a kolegyni vedle sděloval , jaký je to dneska opruz a mě oznámil, že mám smůlu...pohotovost skončila a nejlépe by bylo , kdybych vydržela dva dny k obvodnímu lékaři. A já totálně mimo z vysoké teploty, no já jsem odešla. To už mě dohnala těhotná dcera a naprosto vytočená oznámila hochovi na recepci, že mě musí vyšetřit. Hodinu jsem v recepci seděla, abych se záhy dozvěděla, že s angínou musím na ORL.....s tělem zmláceným teplotou, totálně přiblblá jsem se potácela na krční. Zde jsem seděla další hodinu než dorazil lékař, který mi oznámil během jedné minuty, co jsem věděla....mám angínu. Zaplatila jsem 90kč za skvělou péči, kdy jsem všechny zúčastněné obtěžovala svým červeným ksichtem a bolavým krkem. A celé situaci nasadila korunu sestra, že pro antibiotika si mám objet supermarkety, někde lékárna bude otevřená...
Máme demokracii, můžeme svobodně volit, cestovat, můžeme si kupovat banány celý rok....ale z našich životů zmizela elementární slušnost, zmizela podstata zdravotnictví, pomáhat potřebným. Zdravotní školu jsem skončila ještě za totality, ale vztah k pacientovi, péče o něj a hlavně chování bylo pevně zakotvené, nikdy bych si k pacientovi nedovolila, co si zdravotnický personál dovolí dnes.
Smutná a skličující je situace ve zdravotnictví, kdy na první místě boduje administrativa, dlouho nic a pak pacient, budu se modlit, aby hodně dlouho nepotřebovala já nebo někdo z rodiny urgentní ošetření. Je to pro mě jako bývalého zdravotníka hodně smutný příběh....
Máš Simonko pravdu, naše zdravotnictví je totálně v háji Přesně tak, pacient obtěžuje ... Přeju ti brzké uzdravení a lepší zkušenosti s nemocničním personálem
OdpovědětVymazatSimon přeji ti,aby bylo brzy lépe.No a to chtějí ve zdravotnictví pořád přidat,jo přidala bych akorát tam kde bojují o život člověka.O těch mladíkách ani nemluvě,jsou to paraziti a nikdo mě to nevymluví.
OdpovědětVymazatJe to hodně smutné a asi to není jen u vás. A člověk ví, že lety mu bude hůř...
OdpovědětVymazatHodně smutné, ale přeji brzké uzdravení.
OdpovědětVymazatČlověk se musí o sebe hodně starat aby se jim nedostal do rukou prostě žít zdravě ale ono to taky někdy nejde Měj se fajn
OdpovědětVymazat[1]: Dnes, s odstupem času a po poklesu teploty mě mrzí, že jsem si mladíka nevyfotila a nedala to do novin, jak funguje recepce za peníze daňových poplatníků
OdpovědětVymazat[4]:Smutné a alarmující, kam došly porevoluční ideály mnohých z nás, nedělám si zbytečné iluze, je to pravdivý obraz současné naší společnosti
OdpovědětVymazatTak to jsem ráda, že jsem měla o víkendu denní a nemocné dítě nacpala dceři a bývalému, aspoň jsem nezažila na pohotovosti, to co ty....
OdpovědětVymazatHmm, už jsem slyšela , že na pohotovosti to je dost obvyklý přístup... člověk má pak pocit, že obtěžuje. Já zatím vyloženě špatnou zkušenost nemám, ale je fakt, že jsem urgentně (kromě porodu )žádné doktory zatím nepotřebovala. A na dětských klinikách jsou kupodivu většinou moc milí...
OdpovědětVymazatSimi, přeji ti brzké uzdravení. Co je angína za prevít vím moc dobře a trpím s tebou. Bez antibiotik s ní nic nehne. Máš pravdu, že péče o pacienty se hodně zhoršila a na některých odděleních se s pacienty zachází přímo hororově. Co já jsem zažila s maminkou na místní interně, to bych považovala skoro za týrání. Je to moc smutné. Je to do nebe volající, že v této oblasti jsou na prvním místě peníze. A zubní pohotovost tu není vůbec.
OdpovědětVymazat[8]: Tak Natálce přeju brzké uzdravení
OdpovědětVymazat[11]: Simčo, to já tobě taky
OdpovědětVymazatSimi, doufám, že už je Ti lépe
OdpovědětVymazatJá se normálně strašně stydím. Ten dotyčný mladík by zasloužil absolutně ihned vyhazov. To snad ani není pravda, jak může někdo tak necitlivý pracovat ve zdravotnictví. Je mi strašně líto, že jsi to musela zažít...
OdpovědětVymazat[13]: To jsme dvě, co netouží po lékařské péči. Ale já mám třeba praktickou doktorku fajnovou ženskou, všichni naštěstí nejsou hovádka
OdpovědětVymazatTvoje zkušenost je opravdu otřesná, Simonko!
OdpovědětVymazat[16]: A proto se budu dlouho a důrazně modlit, abych byla zdravá a nikam nemusela.Stejně mám ještě dnes na toho arogantního hajzlíka takový vztek
OdpovědětVymazat[17]: Tyhle chřipky prý doznívají hodně dlouho, Simi, pořád nejsem ve své kůži, ale už funguju a těším se na sobotu.
OdpovědětVymazatYou actually explained this perfectly.
OdpovědětVymazat